Author Archive
Plním první část vzájemné výzvy na vložení vlastního receptu na Kornspitz. Zatím se od vás sešly tři recepty, všechny je možné vidět zde v článku a v komentářích, ale týden ještě není u konce a je možné, že napíše ještě někdo další.
Pokud vyslovíme slovo „kornspitz“, většina z nás si pravděpodobně představí špičatější rohlík různých odstínů šedohnědé barvy. Někdy sypaný, někdy nikoliv. Zajímavé je, že název „Kornspitz“ má ochrannou známku, ovšem nikoli známku na daný výrobek, nýbrž na směs, ze které se pravý Kornspitz vyrábí. Tuto směs vyrábí – a podivme, ne příliš dlouho, teprve od roku 1984 jedna rakouská firma a velmi jí záleží na tom, aby každý výrobek, který se nazývá Kornspitzem byl skutečně pečen z originální směsi. Vše ostatní jsou pouze náhražky, které by se tak nazývat neměly. Proto i na blogu můžeme mluvit pouze o napodobení Kornspitze, protože ze směsi od Backaldrin prostě nepečeme.
Jestliže řeknete, že děláte Kornspitz, většinou se neznalý věci, pod vlivem angličtiny otáže, proč kukuřičný rohlíky? Ale chyba lávky, kukuřice tam není. Slovo „korn“ je v tomto případě dvojsmyslnné. Znamená v němčině jak žito, tak zrno. A pozor, vždy se píše na začátku s „k“. Read the rest of this entry »
Dnes je to zcela obyčejný chleba, ale nikoli pouze s žitným kváskem, nýbrž i s pšeničným prefermentem. Zakuste rozdíl od klasického kváskového chleba. Read the rest of this entry »
Máte rádi kornspitz? Já moc a protože mám taky ráda inspiraci, upečte kornspitz, nafoťte, napište recept, to vše do konce příštího týdne a já tady pak udělám takovou příjemnou galerii listopadových kornspitzů. Ideální bude také barvitě popsat jeho chuť :). A protože jeden skvělý kornspitz, u kterého se můžete inspirovat je u Daniely, která mi kdysi poslala jako dárek knížku „Bread“ (kniha je v angličtině), s tím, že mohu knihu poskytnout dál někomu, komu by se líbila, nastal právě vhodný okamžik. K jednomu kornspitzu, který zašlete do konce příštího týdne anglická kniha „Bread“ poputuje. 
Těším se na všechny výtvory, fotky a popisy! Vlastní recepty i fotky lze přidávat rovnou sem pod článek do komentářů.
Poslední týden jsem se socializovala. To znamená, že alespoň 1x za tři dny zvoní telefon. Tuto frekvenci ovšem opět snížíme, neboť je definitivně vybrána Česká Pošta a její online aplikace jako partner pro rozvážení pošty. Otázka je, jestli po tom, co mě aplikace několikrát odmítla přihlásit s hláškou – zavolejte 0800xxx a tam mi sdělili, že volám mimo pracovní dobu, po té, co mi pan zástupce po celém dni ládování adres sdělil, že bohužel smlouva, co se mnou sepsal se po cestě do Ostravy České poště ztratila a v ládování dobírek nemohu pokračovat, poté, co mi systém většinu adres hlásí jako neexistují, na které se možná zásilka nedoručí a poté, co mi pomáhaly děti a já našla dnes na obálce vytištěný štítek se jménem „Dyta“, přemýšlím, zda-li se nestanou partnerem raděj české dráhy, já si nekoupím celodenní jízdenku a nebudu ty obálky rozvážet sama. :) Read the rest of this entry »
Některé dny jsou jako na potvoru. Ale vše je relativní a zase jsem si vzpomněla na ten báječný příběh od Anthonyho De Mella
o jednom sedlákovi, kterému utekl nádherný hřebec a všichni ho litovali, řkouce – „ to je ale smůla“ a milý sedlák na to odpovídal „smůla nebo štěstí, kdo ví?“ Hřebec se mu za pár dní však vrátil a přivedl s sebou stádo divokých koní. A vesničané přicházeli se svým „ to je ale štěstí “ a milý sedlák na to odpovídal „štěstí nebo smůla, kdo ví ?“ Zdatný sedlákův syn začal divoké koně krotit a jeden z koní mu ošklivě zlomil nohu. A přicházeli vesničané to je ale smůla“ a milý sedlák na to své „smůla nebo štěstí, kdo ví?“ O pár dní později projížděli krajinou vojáci a verbovali do války, ale brali jen bojeschopné mladíky a tak byl syn sedláka ušetřen a vesničasné přišli se svým štěstím, na které jim sedlák odpovídal se stoickým klidem „štěstí nebo smůla, kdo ví? “
Včera jsem jela na poštu s knížkami plateb, které se uskutečnily až nyní a už dva km od chalupy se mi nějak zatavily brzdy do ráfku. Kdyby mě v tento moment měli rozdělovat do dvou skupin – pro chytré a pro silné, vyhrála skupina – pro silné. Brzdy jsem od ráfku nějak dostala a dojela dolů téměř bez brzd. To téměř je tam důležité. Jakmile jsem je, už naštěstí, nedaleko pošty použila, kolo mi bouchlo a já byla bez stěžejního dopravního prostředku. Ale protože tu máme kraj cyklistů, kterým jejich stará a nepotřebná kola dělají doma v kolové kůlně nepořádek, odmítají taková kola prodat, neboť by se za prodej styděli, přijde jim vhod, že si tedy po chvilce přemlouvání někdo jejich kolo odveze. A tak jsem se zpátky domů vezla na úplně luxusním specializovi, jehož jedinou vadou bylo příliš tvrdé pánské sedlo a to, že mi ho po přijetí domů okamžitě rozebrali. Není úplně špatné žít v oblasti plné nadupaných sportovců. Read the rest of this entry »
Dnes jsem jela z pošty a viděla jalovice na pastvině. Nejprve mě napadlo, jak je to paráda, oproti dřívějšku, jak jsou hezky plné pastviny, nebo alespoň u nás v podhůří ano. Ale pak mi hned blikla ta zákeřná myšlenka. Pro masožravce paráda. Jeho krávy bez tržní produkce mléka se mu hezky procházejí po pastvinách, sílí jim svaly, živí se parádní trávou. Jenomže jak je to s mlíkem a dojnicemi? Žijete taky v iluzi nebo máte povědomí o tom, jak to opravdu je?
Až někdy pojedete zase kolem pastviny, mrkněte se, u kolika krav uvidíte znatelné vemeno. Zastavte se u svého nejbližšího kravínu, který dodává mléko do oběhu a zeptejte se, co to mají krásného na pastvě, zda to jsou taky dojnice, nebo jen jalovice. Mysleli jste si, že to je skvělé, že vaše mléko se tvoří ve vemenech krav, které mají ráj na zemi na zelených pastvách? Chyba lávky. Jakmile mají pár týdnů do porodu, už to mají holky spočítané. Jdou na porodnu a pak už se většinou dostanou ven až cestou na jatka. Kolem nás je dostatek pastvin s krávami, ale všude to jsou jalovice, totiž krávy, které dosud neměly telata a jakmile zabřeznou, většinou jdou dovnitř a už se ven nedostanou. Mluvím o kravínech a velkochovech. Nikoli o malých hospodářstvích. Nebo jsou to krávy bez tržní produkce mléka – totiž krávy na maso. Pastva dojnic je ve velkém poměrně logisticky náročná a málokdo do ní jde. Proto také v ročenkách najde člověk těžko informace o množství dojnic na pastvě. Jistota je u biochovů, které mají volný venkovní výběh pro dojnice povinný.
Ono takových zajímavostí je v chovu dojnic docela dost. Jestli si pamatujete na test, co vše víme o vejcích, a v něm přímo vaječný test dnes jeho volné pokračování a totiž – co vše víme a nevíme o produkci mléka. Třeba to pro některé z vás budou zajímavé novinky.
Co víte o produkci mléka?
Protože rostou ještě krásné houby, dnes recept na trochu jinou smaženici. Tytou houby jsou dělané bez vajec, s indickým kořením.
Na jídlo potřebujeme (neuvádím přesné množství surovin, neboť vše se odvíjí od množství hub, které máme): olej, sůl, houby (bedly a hříbky), cibule, pórek, čerstvá červená paprika, dýně, červená paprika sušená, 7 druhů koření, koření dalmakhaim masala, pepř, mouka.
Osmahneme cibulku nakrájenou na proužky, přidáme houby, osolíme, necháme houby pustit trochu šťávy, přidáme nakrájenou dýni, papriku, opepříme, přidáme indické koření, zamícháme, zaprášíme moukou a podlijeme trochou vody. Vaříme tak dlouho, dokud nejsou houby a dýně měkké. Pak přidáme nakrájený pórek, opět trochu provaříme, dokořeníme a podáváme s teplou vekou.
Máme za sebou dva týdny od vydání Domácího mlékaře. Kromě toho, že si v tiskárně myslí, že jsme se trochu zbláznili, neboť jsme třetí den od odvozu knih začali domlouvat dotisk, protože byla paleta knížek pryč, kromě toho, že mé fitness představy o roznášení knihy v okolí, když někdo udělá objednávku, vzali za své, neboť 100 knížek se v batůžku těžko nosí, musí se brát minimálně kolo a čtyři děti k tomu, kromě toho, že pan domácí, který se ujal rozesílání odpovědí na objednávky, po třech dnech rozesílání zjistil, že je pod poděkováním mé jméno a nikoli vydavatelovo a zaměnil ho za „prezident ředitel Analfabet“, kromě toho, že jsem měla trochu osobní problémy s prosbou o věnování taťkovi a mamince, protože mi přišlo nepatřičné věnovat knihu taťkovi a mamince od Kláry, aniž bych je v životě jedinkrát viděla a musela jsem si tedy otevřít červené víno a kontaktovat syna mých imaginárních rodičů, kromě toho všeho nám přinesli reakce na knížku obrovskou radost.
Dostali jsme báječné maily a za všechny moc děkujeme. Zvlášť veselý byl e-mail od jedné paní, že se s manželem perou a tak si na maželovo jméno a jeho účet objednává knížku druhou. A dnes se ke mně dostala zpráva, jak si milá paní koupila knihu, knihu viděla snacha, aniž by někdy chtěla dělat sýry, půjčila si ji a paní objednala druhou. Druhou si půjčila dcera, a když paní chtěla objednat třetí, zjistila, že už nejsou. Veliká škoda, že vnučky ještě nejsou ve věku, kdy by zakládaly vlastní knihovnu :). Tyto všechny komentáře a maily jsou ohromně povzbuzující, moc za ně děkujeme a hlavně se moc omlouvám, že na ně nejsem schopná odpovídat. Vyplňování dobírek, nalepování trojúhelníčků, probírání Bělouna a Styblíka a přemýšlení, jak to udělat, aby se uvařil sám oběd, večeře a udělaly se samy sýry, mě natolik zaneprazdňují, že se k odpovědím dostanu nejspíš na vánoce, místo úklidu.
A jako bonus k dnešnímu receptu přináším i foto notebooku s hádankou, proč má notebook monitor tam, kde ho vůbec nemá mít a nemá ho tam, kam patří. Stačí nějaký originální nápad, proč tomu tak je. Obávám se ale, že skutečnosti se nikdo nepřibíží :). Read the rest of this entry »
Když je říjen, je jasné, že dýně je na denním pořádku. S tím se nedá nic dělat. Je jí hodně, dá se připravit na spoustu způsobů, dá se použít spoustu druhů dýní, patizonů, tykví vůbec. Dnešní jídlo je obyčejná kabotcha, neboli zelené hokaido, která má tvrdou kůru a světlejší dužninu. Kromě poloviny jedné velké dýně Kabotcha, potřebujeme ještě dvě cibule, 200 g celeru, 100 g petržele, 4 papriky, nejlépe různě barevné, 4 větší rajčata, sůl, pepř a olej. Na brambory jsou pak třeba brambory, olej, olivový olej, balzamikový ocet, sůl, pepř, palice česneku, čerstvá saturejka, dobromysl, máta peprnná, tymián a rozmarýn.
Read the rest of this entry »
Mé poštovní zkušenosti z poslední doby jsou velmi rozmanité. Z toho obrovského množství zásilek se zatím vrátila jedna, kde jsem měla zcela jasno, proč se vrátila. Poslala jsem dobírku 2x. To byl okamžik, kdy jsem začla vyrábět tabulku. Ale tabulka je na nic, když na obálku nenapíšete jméno ulice a pak také je dobré, posílat s dobírkou v tom lepícím pytlíku vyplněnou složenku. Ale stane se, poučení pro příště. Navíc tu máme Elišku, která dnes pozvala neprozřetelně děti do cukrárny a tak vzaly za mě dnešní jízdu na poštu. Pozvala je po večerní seanci u stolu, kdy děti rozloučivší se lákaly Elišku, aby se připojila k jejich hře – Na chuť. To se hraje jednoduše. Lehne se prý do postele, zhasne se, zavřou se oči a jeden po druhám barvitě vysvětlují, co by si zrovna daly. Kdo první vstane a odebere se ke zdroji jídla nebo řekne „už dost“, prohrál a hra končí. A Eliška, která si na cestu pro jistotu připravila krabičky – ale nesmíte si myslet, že to jsou krabičky jako u krabičkové diety. Není jich pět na den, je jich 5 na hodinu a nejsou to krabičky, ale krabice, tak Eliška tuto hru hrát nechtěla, protože by naprosto jasně prohrála. Je to nespravedlivý. Já si nedám lívanec a mám hlad a jinak se vůbec nic nestane. Eliška si nedá pět lívanců a shodí 5 kilo!
Takže už je mi jasný, proč mají ráno takovou chuť k jídlu, hrají hru na chuť a tak jsem se ráno nechala inspirovat. Inspiroval mě Salvatore Cuomo a jeho Fun-Fair Fritters – Frittelle Luna Park . Ale dopadlo to jako vždy. Stála jsem v kuchyni, přemýšlela o jeho pouťových fritelích a udělala dýňové lívance. Tak je to pořád.
Pokud vlastníte sweet squash, neboli cukrovou dýni, která není příliš vhodná na vaření, ale skvělá na pečení, protože má masité těsto a hodně intenzivní dýňovou chuť, rozhodně doporučuji tyto lívance. Recept je samozřejmě možné vydělit, pro získání menšího počtu lívanců, Caso si ho může případně vynásobit :). Read the rest of this entry »