Author Archive
Na stránku přibyla nová rubrika –historické rady do domácnosti, jejíž nové příspěvky se neobjevují jako článek, nýbrž pouze v dané rubrice a vždy poslední vlevo dole na liště v galerii. Kdo máte v zásobě historické rady, sem s nimi, budu ráda.
Také přibyla stránka Domácí mlékař v praxi, všimli jste si? Pokud ano, je to výzva i pro vás. Pokud vyrobíte jakýkoli mléčný výrobek podle knihy, nafoťte a pošlete fotku na my@conovehonakopci.cz, uveřejníme ho v Mlékaři v praxi.
A teď už fakt ke koláčům. Včera byl první den, který se vrátil svým průběhem jakž takž do normálu. Cestu na poštu za mě vzaly děti a tak byl čas oddat se něčemu příjemnému, například pečení koláčů. Jedná se o zcela klasické koláčky, které lze plnit čímkoli, dnešní verze je však specifická právě náplní. Jsou plněné nejen makovou nádivkou, ale také pečenými jablky. Zkuste to, změna je občas příjemná. Read the rest of this entry »
Kdo si objednal knihu Domácí mlékař minulý týden, uskutečnil platbu, nebo si objednal dobírkou a stále nemá knihu doma, ozvěte se prosím. Zaplacené knihy z minulého týdne by již měly být u vás. Dobírky by měly být u vás nejpozději dva dny po objednání. Pokud není cokoli v pořádku, ozvěte se prosím na analfabet@conovehonakopci.cz a já překontroluji podací lístky.
děkuji
Mám v současné době tři základní místa, na kterých mě lze zastihnout. V koutě místnosti, nadepisující obálky, na poště a na kole, pohybující se mezi koutem a poštou. Ale taky je třeba jíst a na jídlo jsou teď veliké nároky. Musí být dobré, rychlé a pokud možno by mělo zasytit. Včera jsem málem jela tam i zpět autem, když vzal pana domácího Jirka pro potravinářskou pšenici, ale já se tak strašně bála přijet na jinou poštu s tolika obálkami, dobírkami a říci jim tam usměvavě „dobrý den, máme to asi na hodinku, mám to nadepsaný, nalepený, to sfouknem jako nic“, že jsem stejně jela raději hezky na tu „svou“ a vyšlápla si domů hezky po svých. Není nad to mít vlastní poštovní úřednici.
Dnes tedy jedno rychlé jídlo z červené čočky, zeleniny, domácího polotvrdého sýra a především – z čerstvého zázvoru. Read the rest of this entry »
Když jsme jeli v úterý do tiskárny, zadělala jsem na bagety, že si je dáme k večeři. Vrátili jsme se, vložili knihu na stránku a od té doby těsto na bagetu kynulo až do včera, kdy byl poprvé čas vydechnout. Každý den jsem ho poctivě promíchala, poctivě ho udržovala v chladu a těšila se, jak využiju tento dar. Pro mě, netrpělivce je to dar, neboť nerada vědomě čekám 4 dny, až mi vykyne těsto. Díky pomalému kynutí v chladu je pak chléb lehčí a má zcela jinou chuť než tentýž, udělaný z normálně kynutého těsta. Rozhodně doporučuji zkusit experimentovat s pečením, které není chuťově klasické. Sladko – slaný chléb lze konzumovat jak samotný, tak s čímkoli sladkým, ale i slaným na vrchu. Read the rest of this entry »
Bylo ode mne velmi neprozřetelné napsat v úterý večer, že doma skončilo období nouzového režimu. Pokud jsem takto nazvala stav před vydáním knížky, dochází mi adjektiva pro správné pojmenování stavu současného. Je pravda, že za poslední čtyři dny jsme si udělali v hodinách psaní náskok na několik let dopředu. Příště, až pojedeme do Prahy, nemusí už děti mít cedulku s adresou babiček, protože už jí budou znát nadosmrti, včetně směrovacího čísla a také už budou znát navždy číslo účtu, včetně kódu banky. Budou umět už navždy podávat dobírku, vypisovat podací listy a především, budou vědět, že v České Republice existují místa jako Hovězí, Telecí, Vrábče, Svatá Trojice nebo Křtiny (pokud bych měla hodnotit nikoli podle poetičnosti jména, nýbrž počtu prodaných knih, získává si mé srdce Brno :). Read the rest of this entry »
Uf, je to tu!
Několik měsíců nouzového režimu je u konce. On tedy skončil již před třemi nedělemi, kdy šla kniha do tiskárny, ale přes vnitřní napětí stále trvá. Nejprve byla touha mít recepty na výrobu sýrů pěkně pohromadě. Pak se k mé vlastní potřebě přidaly dotazy zde na stránce poté, co se začaly stahovat e-knížky na ostatní, než mléčné a já se tedy pustila do souboru o všem mléčném. Tato kniha mi však chybí v papírové podobě. K mléčnému je potřeba mnoho informací, mezi kterými je třeba listovat a tak jsem tajně začala přemýšlet o papírové knize. Skutečná papírová kniha získala reálné obrysy v okamžiku, kdy se do věci vložil pan domácí a souhlasil, ovšem nemohl by to být pan domácí, aby souhlasil bezvýhradně. Pouze, pokud si knihu tedy vydáme sami. Založil si tedy nakladatelství ( proč si normálně lidé zakládají nakladatelství např. hvězda, nebo jitřenka, nebo něco povznášejícího?) a jako vždy se stal nejdůležitější osobou celého procesu. Zamítající, odmítající, odsouhlasující a zavrhující. Překonali jsme první konflikt – vybrat všude v knize „sýru“ nebo „sýra“ – jak by se zdálo, konflikt nebyl v tom, že by si pan domácí přál jedno či druhé, nýbrž v tom, že odmítal trvání na jedné formě. Tu sýra, tu sýru. To odmítla ovšem Lucie, jako editorka. Překonali jsme i nechuť pana domácího k různým podtrhávátkům, linkám a kudrlinkám, cca v dubnu jsme odsouhlasili všichni – já, Lucie, i Petra, která měla na starosti grafiku a především pan domácí – nakladatel, základní formu knížky a pak už nastala jen báječná práce na knize. Ovšem trochu nestandardní. Nebylo to psaní, pak editace a pak grafická úprava. Bylo to vše dohromady.
Read the rest of this entry »
Letošní úroda není nic moc. Brambory vyorala prasata, skleníková a fóliáková rajčata konzumujeme, máku a česneku hodně, ale ostatní trochu vzalo za své. Co však přežilo s úspěchem několikaměsíční absenci zájmu o zahradu a nasměrování veškeré energie do připravované knížky (mimochodem, není to už v mých rukou, což je náročné, ale pevně doufám, že těm druhým rukám mohu věřit a vše je otázka pár dnů… 3) – tak mou letošní laxnost naprosto bez problémů přežily dýně a patizony. A tak toho nyní, když čekám a koušu si nehty, využívám. Dnešní formu patizonu vřele doporučuji. Read the rest of this entry »
Ale už k pečené žluté dýni
Semínka této dýně jsme získali od Lídy, která miluje semínka, ale také miluje, když je sází někdo jiný, neboť ve své garsonce v Santa Monice nemá na sázení příliš mnoho prostoru. A tak nám je posílá, za což jsem moc ráda. Letos vyrostlo spousu krásných žlutých dýní, které vypadají jako cuketa, ale jsou to regulerní dýně , velmi dobré, s tučným masem a poměrně tvrdou kůrou, jakmile se nechají déle zrát. Jsou vynikající na zapékání a právě takový recept dnes přináším.
Potřebujeme žluté dlouhé dýně – na každého strávníka 1/4 – 1/2 jedné dýně. Skořici, olivový olej, tymián, sůl, balzamikový ocet, barevný pepř, dvě lžíce naložených zelených kuliček černého bezu a pár lískových a vlašských jader.
Dýně omyjeme a rozřízneme podél. Lžičkou vybereme semínka (usušíme pro příští rok na sadbu) a naskládáme půlky do pekáče nebo plechu s vyšším okrajem. Každou dýni prokapeme olivovým olejem, posypeme barevným, čerstvě mletým pepřem, tymiánem a skořicí. Do každé dýně nalijeme lžíci balzamikového octa. Nakonec vložíme do dýní lískové a vlašské ořechy – celá jádra lískových a půlky vlašských jader a také do každé lžíci naložených zelených kuliček bezu (nakládané v octě se solí).
Plech s dýněmi dáme péci a občas zkontrolujeme, případně znovu prokapeme olivovým olejem. Pečeme na 190 °C do měkka.
Podáváme s bramborem, bílým chlebem, zeleninovým salátem. 
Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny jako e-knížka Zelenina z Kopce a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.
Dnešní rychlý recept na výbornou a velmi jednoduchou polévku z dýně Kabotcha. Kabotcha je moc fajn tlustostěnná dýně, která má chuť a není nutné krájet z ní slupku. Hádanku, z čeho je polévka jsem dávala proto, že je potřeba si občas uvědomit zajetá schémata v hlavě. Pro mnohé z nás totiž dýňová polévka = zlatavá či oranžová barva. Ale nemusí tomu tak být vždy. Zvláště z Kabotchi je polévka jako brčál, chuťově i konzistencí velmi podobná hrachovce, přesto, že do ní nepřidáváme žádnou smetanu. Výhodou je tedy její nízká tučnost, naopak docela vysoký přísun rostlinných bílkovin. A v neposlední řadě docela důležitý fakt, že rozhodně zasytí.
Na polévku potřebujeme pouze 1 dýni Kabotcha, celou, neloupanou, sůl, pepř, trochu oleje. Dále dvě větší mrkve a větší červenou řepu.
Dýni omyjeme, neloupeme – celou i s kůrou ji nakrájíme na větší kostky, které vložíme na rozpálený olej. Promícháme a necháme pod pokličkou za občasného míchání chvíli dusit. Nepodléváme! Zatím ne. Jakmile vidíme, že kostky dýně jsou trochu rozdušené (stále dáváme pozor, aby se nepřipálila), osolíme je, opepříme a přilijeme vodu. Množství vody je třeba volit dle svých potřeb – zda chceme polévku řidší, hustší, je to zcela na nás. Mezi tím, co se dusí dýně, vložíme si do vroucí vody různé tvary z oloupané mrkve a červené řepy. Hvězdičky krájím nožem a po 20 hvězdičkách se upřímně uchyluji ke krájení trojúhelníčků. Zbylou zeleninu je vhodné schovat do další, zeleninové polévky, nebo nedělat různé tvary, ale mrkve a řepu nakrájet jednoduše na kostičky a použít tak zeleninu celou.
V malém hrnku s vodou necháme mrkev i řepu uvařit do měkka a teprve poté ji přidáváme do polévky. Je zcela na nás, zda použijeme i vývar a dýňovou polévku rozředíme ještě mrkvovo-řepovým vývarem nebo zda přidáme pouze čistou zeleninu. Polévku už ničím nezahušťujeme, je dostatečně krémová.
Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny jako e-knížka Zelenina z Kopce a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.
Předevčírem jsme si vzali jen tak košíky a šli pod chalupu do lesa. Přesně za třicet minut jsme měli oba úplně přeplnéně. Juchali jsme a jásali, čistili, krájeli, sušili, smažili a dusili. Druhý den, stále ještě nadšení, vyarazili jsme do lesa na druhou stranu chalupy a po půl hodině jsme při zavření očí viděli všichni jen houby, houby a houby. Tolik hub jsme pohromadě nikdy v životě neviděli. Nehledali jsme, pouze sbírali. Byly všude a stále ještě jsou. Dnes děti přinesly další dva košíky a už si říkám, chtělo by to zvolnit! Doma se již schyluje k sušení na niti, což nemá nikdo rád, protože je to hrozně pracný.
A taky tu byli rodiče a přivezli sbírku reflexů, co někomu zůstala doma. My krájíme, Hugo sedí na truhle a čte – prohlíží reflexy. A zaujat se do našeho čištění a zpracovávání hub zeptá, právě majíce stránku Raula: „ Hele, a z Dalajlamy vznikl Zeman?“ Vzali jsem Raula a pečlivě ho prostudovali, protože taková úvaha za prostudování stojí :). Vzhledem k tomu, že Hugo neumí číst, je nutné dívat se pečlivě mezi řádky – mezi kresby. Shrnuto – je to daleko složitější. Nejdříve se musel Ježíš reinkarnovat do Sobotky, aby ze Sobotky, nesoucího si kříž, mohl být vyčten Dalajlama, který se reinkarnoval do Rittiga, podle Huga Zemana. Štěpán Mareš ani netuší, k jakým úvahám mohou jeho kresby vést u šestiletých dětí. Read the rest of this entry »