Author Archive
V prosinci jsme si objednali kuřátka, ta nedorazila, takže nám Maruška půjčila dvě kvočny a my si tedy odchovali svých dvacet kuřat. Jenže pán ze Znojma z líhně se ozval, že už to má !!! a dorazil předevčírem. A tak máme ještě i ta objednaná a počet kuřat se najednou zvýšil na 50! Jedna kvočna vodí svých devět, jedna na druhé straně baráku 11 a nových 30 araukan a maransek obývá skleník, kde mají bedýnku otočenou dnem vzhůru a v ní jogurtovač. Zatím prospívají dobře. Baští jemně našrotovanou pšenici, kukuřici a spousty tvarohu. Rajčata a papriky nebaští – naštěstí. Začínáme pomalu rozhazovat informace o tom, že bude přehršel kohoutů, pěkných kohoutů – araukan se zelenými vejci bez cholesterolu – a pozor – gen. informace ohledně barvy vajec jde za kohoutem, tudíž kdo si vezme od nás kohouta a spojí ho se svou slepicí, jejich kuře bude snášet zelená vejce. Nebo maransky – čokoládově hnědá vejce a slepičku ošklivou jak noc, ale po všech ostatních stránkách úžasnou. Nebo zdrobnělou wyandotku – slepici, která úžasně sedí na vejcích. Nebo vlašáka – krásného kohouta. Preferujeme objednávky do chovu před koupí na šunku třeba :), prodáme je živé a vychované :)) zn. cena příznivá dohodou, nejlépe výměnou za něco, co není kuře. To jen předběžná informace, aby měl každý čas si rozmyslet, že nutně potřebuje kohouta :). Až přijde čas – cca tři měsíce, vložíme katalogové foto samotných kusů. :) Read the rest of this entry »
Třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum, která se nazývá také bylinou sv. Jána, neboť nejlepší dobou sběru je svatojánská noc, tedy konec června. Ovšem to já osobně nikdy nestihnu. Většinou proto, že tady u nás na sv.Jana třezalka nekvete, rozkvétá později, a když už nějaký rok náhodou vykvete, počítám s tím, že tomu tak nebude :). 
Podle herbáře pánů Janči a Zentricha se k této magické bylině váže následující historie:
Červenému barvivu, obsaženému v květech, se říká krev svatého Jana, neboť dle legendy zuřivá a prostopášná
Hérodiané, když jí přinesli na míse hlavu sv. Jana Křtitele, v záchvatu zuřivosti propíchala jazyk světcův za to, že neutajil její špatné skutky. Z krve, která skanula na zem, vyrostla bylina, připomínající tento ukrutný čin, mající listy podobné propíchanému jazyku.
A dalším problémem je, že je kolem nás třezalky jak naseto, ovšem třezalky skvrnité, která sice tu veledůležitou látku – hypericin – obsahuje také, ale v minimálním množství a tak stále během července hledám a hledám a většinou to je dílo náhody, že najdu. Například včera na třešních. Read the rest of this entry »
Naše děvečka se pomalu balí a míří směr východ, náš pravidelný pražský čeledín Hozna se nám druhý den vysekal na kole, když mi odvážel kultury do velikého mrazáku fyzika, protože přestal pracovat zdroj u miniaturního mrazáčku na kultury, co mi vytvořil. Fyzik – nikoli HOnza.l Honza si proto vzal kolo a že to spojí s výletem po horách okolních, ovšem trochu mu do toho vlezla trasa vedoucí véčkovou roklí. Chránil kolo, nikoli hlavu. Vždy nosí helmu, ale poprvé v životě jí neměl, protože si jí zapomněl v Praze a ráno odmítl leteckou pana domácího. Ńechtěl, abych kvůli němu šla hledat někam na půdu helmu. A přitom by byl hrozně in a vypadal by jak na Tour de France v této aerodynamické kapce na hlavě. Ale dobře tomu, takhle by měl pan domácí rozsekanou helmu :-). Zajel si pro deset stehů na hlavě a s absencí kůže na celém předloktí sehrál v ordinaci divadlo – tvrdíc, že to ještě jeden hovor udělám, nad právě zapípajícím telefonem , že je vybitá baterie, prosil do toho zamrzlého přístroje neexistujícího kamaráda, aby pro něj přijel do nemocnice – že za čtvrt hodiny, neboť ho nechtěli pustit, jinak mu prý zavolají sanitku. Doktor pravil, že mu nevěří a ať na kamaráda počká v čekárně. Honzík přikývl, že počká a obratem sedl pod okny ordinace na kolo a dojel 15 km domů. Tedy k nám. Na desátou večer rozrazil dveře řkouc – máte mě tu! Honza posílá foto kamarádovi, co to odpích na jednom závodě tak, že hned 3 metry po startu přeletěl kolo přímo na hlavu na beton. Někdy je to pech no :) Read the rest of this entry »
Doba se mění a dává nám netušené možnosti. Například vařit jídla na dlouhé lokte, jídla přípravou náročnější, hrát si s vařením nebo pečením, hledat v receptech a nacházet nová a nová pokušení. Byly však doby, kdy člověk pracoval víceméně manuálně, čas mu příliš nedovoloval, práce střídala práci a takový je zcela přirozeně život, pokud se člověk snaží uživit sám sebe. Pokud se tedy vrhne do způsobu života skromného, většinou se toto rozhodnutí pojí také s větší fyzickou vytížeností, neboť co si nezaplatím, to si musím udělat. Read the rest of this entry »
Letos je u nás neuvěřitelné množství ovoce, takže džemy střídají marmelády a zase džemy. Stromy a žebříky, košíky, pecky a zase pecky. A činnost, kterou ze všeho nejvíc nesnáším, a to je umývání zavařovacích sklenic. Nedá se vařit moc doma, abychom byli schopní usnout a tak, když to jde, vaříme a pečeme venku. Vaření je v pohodě, ale skóre pečení není nijak závratné. Už jsem zkusila popel, rošt, květináč, římský hrnec a je to tak padesát na padesát, kdy je to výborné, kdy trochu vyuzené a kdy úplně černé. Dnešní borůvkový koláč a kváskový chleba odmítám zkazit a budeme mít doma saunu.
Také roste poměrně hodně hezké zeleniny, musím zavařit kopr a začínají se kulatit květáky. Toto jídlo je tedy nejen dobrá spotřeba květáků, ale také lehké, pikantní letní jídlo.
Je na něj třeba květák – množství dle potřeby strávníků, čerstvá cibulka – svazek včetně natě, černucha setá, sůl, pepř, sojová omáčka shoyu, naturamyl – kukuřičný škrob, javorový sirup, trochu koření červená paprika, kurkuma, olej a Dal Makhani masala -velmi pikantní směs koření na černou čočku.
Květák je nejprve nutné rychle povařit – vložit opraný a bez košťálu, rozdělený na růžičky do vroucí osolené vody. Nechat vařit asi pět minut. Po této době nevylít vývar, nýbrž pouze růžičky vyjmout a vývar z květáku použít na uvaření brambor. Read the rest of this entry »
Milá návštěva odjela, ale ještě než odjela, uondaní úmorným vedrem, uvařili jsme si večeři venku na venkoním grilo-topení – no venku je to vždy spíš pokus o uvaření :) a po večeři dali vynikající červené víno, co jsme obdrželi darem zpod kopce a sýrové sušenky.
A tu správnou atmosféru doplňoval modrý pytlík – dárek od návštěvy. Nechám tipnout, co v něm je…… rozhodně je to dobrý atribut k červenému vínu a sýrovým sušenkám – hodí se k nim a tak nějak patří do skupiny :))
Protože jak je horko, musím zpracovat nějak sýr, a tudíž jsou sýrové sušenky tou nejlepší variantou. Upečené jsou křehké, rozplývavé. Nepopírám, že pro obyčejného smrtelníka bez krávy, jsou trochu ekonomicky náročné. :)
Suroviny na sušenky: 500 g sýra, 500g másla, 600 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 prášek do pečiva, dvě vejce a sůl
Všechny suroviny uhnětu do těsta – máslo rozměklé, sýr nastrouhaný, soli přiměřeně, prášek smíchaný s moukou a vejce celá – které nechám chvilku přikryté odpočinout. Pak rozválím na pomoučněném vále a rozkrájím na obdélníčky, které posléze přejedu zdobícím válečkem. Pokládám na vymazaný plech máslem a již ničím sušenky nepotírám. Peču na 180°C a je třeba hlídat a otáčet plech dle potřeby. Skladuji v třílitrové skleněné uzavřené sklenici. 
Samozřejmě lze jako variantu přidat různé koření – tymián, provensálské, rozmarýn – ale i takto obyčejný, základní recept je moc dobrý.
Máme většinu sena – sice ještě něco zbývá, ale už je veseleji. Také jsme měli návštěvu, částečně plánovanou, nevěděli jsme však, co nás čeká a tak nastalo nervózní očekávání, které k sobě pojí zákonitě úklid, jenž ovšem nemůže být úspěšný. Navíc je známý, co je nedaleko na chatě, potkal na půl cesty z nádraží a tak je dovezl o půl hodiny dříve – o tu exponovanou půl hodinu, kdy by se třeba dalo ještě něco uklidit :-)). Ovšem návštěva ukázala se býti pravým požehnáním. Milý, pracovitý a inteligentní pár, který zaujal pana domácího, což je více než zásadní výhra :). Z mého pohledu malé dejavu, neboť Klára je z mnoha dětí a je zajímavé, že když jsme se setkali vloni s Farfallou, shledávám u obou velmi podobný, velmi zásadně pozitivní vztah k dětem, cit a praktičnost. Za dva dny jsme dodělali malou ohradu, natrhali pár třešní, pan domácí dobalil a návštěva pomáhala svážet balíky, česat děti, vařit, mýt nádobí……. Bylo to příjemné, bylo to milé.
A protože není příliš mnoho času, nechávám si pro mě zásadní a důležitý soubor vegetariánských receptů, zeleniny – prostě vaření na pozdější podzimní a zimní čas a nyní zatím přidávám po sladkém pečení Chleba a pečivo. Stránka s e-recepty je zde.
Po dnešní diskuzi na fb je mi čím dál jasnější, že je stále hodně lidí, kteří přesto, že by rádi pracovali z kváskem, nemají úplně jasno, jak ho skladovat, která fáze je která a já netuším, jak ještě jinak a jednodušeji sdělit to, co se pravidelným pečením stane naprostou samozřejmostí. A tak se pouštím tedy do obrázku, který obrazně ukáže to, co není jasné slovem. Po kliknutí lze dvakrát zvětšit.
Obrázek schválně bez poměrů – jde o princip a poměry by zbytečně mátly.
A jedno foto pro Jakuba B. i s poměry
a v souboru pdf
Podrobný návod na výrobu domácího kvásku zde.
Někdy je tu poklidný život, někdy to vezme rychlý spád. Druhá kvočna, kterou přinesla Maruška, se nenechala zahanbit a vyseděla z jedenácti založených vajec jedenáct krásných kuřat. Odjela Máša po roce internátní školy zpět domů za býkem, protože inseminátor jí dostatečně neuspokojil. Navštívil nás Michal Rachad Hromas, aby tu udělal generálku
na divadelní festival a nešlo nevyužít příležitosti a ještě pozdě v noci neuhníst těsto, aby odleželo a druhý den jsme se naučili pořádný tažený závin. A protože všichni odjeli, Máša, Michal, Honza, Eliška a pan domácí sice jen třista metrů sekat, ale taky odjel, musila jsem nově nabyté vědomosti uvést v praxi, abych se přesvědčila, že to klapne i bez zkušené vousaté babičky u stolu.V každém případě, vy, kdo nemáte doma babičku, která vám ukáže bravurně zvládnutý tažený závin léty praxe, doporučuji sledovat Rozinky a mandle, až budou mít zase štrúdlování. Stojí to za to. Tahle vousatá babička totiž má jednu velikou ctnost. Na to, jaká je to frajerka, vůbec nemachruje. Read the rest of this entry »
Je tu třešňová sezóna – což pro mě znamená období nervů, když je pan domácí na tom nejvyšším stromě a balancuje na koncích větví, děti se snaží dosáhnout alespoň někam, psi také, my hlídáme děti a psy a večer jsme unavení a tak se nám nechce už vypeckovávat a děti jsou dokonale zregenerovaní a tudíž plní energie, což znamená, že se jim taky nechce peckovat, ale vypeckovat se to musí a tak toho co nejvíc jíme, aby se toho nepeckovalo tolik :-)
A pak přijde na řadu samotný džem. Vzhledem k tomu, že jsem zcela rezignovala na koupi pektogelů a jiných různých forem pektinu, znamená to, že chemii nahradí práce. Tento článek není jen návod na třešňový džem pouze za pomoci cukru, ale také srovnání mezi džemem s pektogelem a bez něj.
Na tuto marmeládu jsou třeba třešně, cukr – na kilo ovoce kilo cukru, na kilo třešní 100 ml šťávy z rybízu.
Dále je nezbytný hrnec, ve kterém se musí džem zavařit, naběračka, sklenice, víčka a hlava na utažení víček, pokud nemáme víčka se závitem.
Třešně odpeckujeme, odvážíme a vložíme do hrnce a na každý kilogram třešní dáme 100g rybízové šťávy z čerstvého rybízu. Čím méně zralý rybíz, tím lépe. Třešně rozmixujeme a dáme vařit. Když se trochu rozvaří a hmota je horká, přidáme cukr a řádně rozvaříme.
Džem přivedeme k varu a za občasného míchání vaříme, dokud není džem hotový k nalití do sklenice a to je velmi důležitý okamžik, který je těžké správně určit. Lze použít tzv. želírovací zkoušku, kdy kápneme kapku džemu do skleničky s vodou a pokud se roztříští, ještě je třeba vařit. Ovšem třešně mají na rozdíl například od rybízu či jahod velmi málo přirozeného pektinu – proto také přidáváme šťávu z rybízu a želírování trvá mnohem déle, než například právě u jahod. Pokud bychom chtěli, aby byla ukončena želírovací zkouška skutečně poctivě a kapka džemu se vůbec netříštila,bude to trvat velmi dlouho. U třešní volím střední cestu, kdy nemám sice džem zcela tuhý, drží na chlebu a tuhne ještě během zrání ve sklenici. A můj správný okamžik lití do sklenic je ten, kdy se již na hrnci objevuje nad hladinou džemu zeželírovaná vrstva a kapička džemu vhozená do vody se tříští o mnoho méně, než na počátku. Stále se však ještě tříští. Je to zhruba hodinu a půl po začátku varu. Záleží samozřejmě na množství a velikosti hrnce. Hodina a půl je to v případě džemu ze šesti kilogramů třešní. Read the rest of this entry »