Author Archive
Vanilkové rohlíčky patří bezesporu k vánočním evergreenům. Naše, vzhledem k tomu, že
je dělám z celozrnné mouky a že používám takovou zvláštnost – půl mandlí dávám neloupaných, nejsou sněhobílé, jsou jemně světle hnědé. Nejsem si tedy jistá, jestli stále ještě jsou, protože pravidelně potkávám někoho z rodiny, jak prapodivně tancuje kolem místa, kde je cukroví uloženo, když se tam náhodou objevím :-)). Dnešek byl první strategický den v přemisťování cukroví !
Vanilkové rohlíčky má každý jiné. Někdo má rád větší a širší, někdo naopak tenké nudličky, někdo krátké, někdo dlouhé, někdo mandlové, někdo bez mandlí. U nás hrají prim mandle a délka a tloušťka, to je vše závislé na tom, kdo je tvoří, a protože letos to už bylo deset rukou, co rohlíček, to originál.
Na vanilkové rohlíčky je třeba:150g mouky pšeničné celozrnné přesáté, 20g cukr moučka, 50 g mandle, veliká lžíce cukru s vanilkou (nejlépe cukr, ve kterém je ponořený vanilkový lusk), citronová kůra z 1/2 citronu, 100g másla a 1 žloutek. Read the rest of this entry »
Letošní vánoční štola a kandované ovoce, které přede mnou leželo v krabičce, velmi rázně
ukázaly, jak chybí letošní zpracování dýní – je střecha – nejsou dýně :-)). Ale na rozdíl od většiny jiné zeleniny, dýně má tu výhodu, že odpočívá hezky ve sklepě a taky už se jí to blíží a tak lze ještě vše napravit, než přijde konec jejich dní…
Na kandované ovoce není ze zásady nezbytné použít jen dýni. Lze bez problémů použít i různé druhy cuket. Naopak, čím větší pestrost, tím větší následná pestrost samotných kandovaných kostiček. Na barvě se to příliš neukáže, většina tykví se po projití kandovacího procesu zabarví do oranžova, ale chuť je jemně odlišná typ od typu. Read the rest of this entry »
Bramborové noky jsou alternativou k bramborovým knedlíkům. Těsto na ně může být
malinky řidší, než na knedlíky a mohou být bud hladké, nebo jemně rýhované vidličkou. Udělala jsem pár rýhovaných, ale mé dnešní odhodlání – vzít každý ten malý kousek a narýhovat ho vidličkou vzala velmi brzy za své, takže nakonec jen hezky hladké noky. A podle hesla „mírná nerovnost, oku lahodí“, není špalíček, jako špalíček :-))
Suroviny potřebné na noky : brambory – množství těsta dost nabyde přidanou moukou, proto zhruba jen polovinu brambor, které se vaří normálně jako příkrm, na zhruba 1 kg brambor 2 vejce, mouku – tolik, aby vzniklo hezké, nelepivé těsto, sůl.
Na špenát: dva špenátové protlaky, 2 vejce, sůl,50 ml smetany a 3 lžíce mouky.
Na cuketu: 2 cibule, 1/4 cukety, paprika sladká, sůl, pepř, nové koření,olej Read the rest of this entry »
Linecké – jednoznačný favorit vánočního cukroví !! U nás doma patří vůbec „suché“ cukroví- do
nějž počítám i takové, které je slepované marmeládou, mezi to žádoucí a naopak, příliš nebo spíše téměř vůbec se nepeče nic s máslovým krémem. Jen ořechy. Tak nějak to máslové přirozeně nikomu z nás nechutná :-)))
Recept na linecké mám od babičky a velmi dobře se pamatuje – 7-14-21. Za touto formulí se skrývá 7 dkg cukru, 14 dkg másla a 21 dkg mouky celozrnné pšeničné přesáté! K této dávce se vždy přidá jeden žloutek a na čtyřnásobné množství dávám kůru z jednoho citronu. Na základní dávku 7-14-21 tedy kůru ze 1/4 citronu Read the rest of this entry »
Další ze série bábovek, tentokrát bábovka víděňská neboli Wiener Kugelhupf, mezinárodní
recept, který jak je asi dost jasné pochází z Rakouska :-)). Vídeňská bábovka je hodně dobrá, je jen trochu hodně mastná. Těsto na bábovku je možné buď třít třecí lopatkou nebo šlehat velikou metlou. Mléko je potřeba za stálého šlehání přilévat velmi pomalu. Bábovka není nijak extra sladká, výrazné jsou v ní mandle a má zvláštní efekt – díky celozrnné mouce a většímu množství másla je dost hutná, ale zároveň je nadýchaná,není sedlá.Doma sklidila veliký úspěch !
Suroviny:6 vajec, 280g másla, 280g cukru krystal, 360g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 250ml mléka, 1+1/2 prášku do pečiva, špetka soli, kůra z jednoho citronu, vanilkový cukr či na lžíci moučkový cukr s naloženou vanilkou, 50g rozinek, 50g mandlí, tuk a mouka na vymazání formy. Read the rest of this entry »
Toto jídlo by se mělo nazývat cannelloni. Podle slovníku vaření jsou to : Těstovinové
závitky – duté válečky z nudlového těsta, které plníme různými náplněmi a zapékáme. Jeden člověk spořádá tak 4 válečky.
Ovšem neodvažuji se napsat na moje duté válečky cannelloni. Nazývejme je proto duté válečky plněné zeleninou :-))) a navíc, vzhledem k přítomnosti celozrnné mouky v těstu, lépeřečeno díky celozrnným těstovinám, porce pro jednoho člověka jsou válečky pouze dva. Další dva až po trávicí odmlce :-).
Tak tedy, cannelloni lze koupit buď hotové, stejně jako lasagne, nebo si je lze vyrobit, jako v tomto receptu. Těstoviny vyrábíme podle tohoto základního receptu na celozrnné těstoviny. Těsto je třeba vyválet a nakrájet na dlouhé obdélníky, které se vaří stejně jako lasagne – ve velikém hrnci maximálně po čtyřech, uvařené ve slané vodě se postupně vyndají, osuší v čisté utěrce a připraví k plnění. Naplní se hmotou, zarolují a vloží do vymazaného pekáče. Naskládané ruličky se nakonec pokapou olivovým olejem. Vše se zalije velmi obyčejnou omáčkou, která je udělaná tak, že se do mléka na kamnech rozpustí máslo a za stálého míchání se přidá sůl a mouka. Vše se chvilku vaří do velmi jemného zhoustnutí – skutečně nepatrného. Tím se tedy polijí rolky. Read the rest of this entry »
Vánoční štola – pro mě premiéra. To bych prý na blog nikdy psát neměla, protože pak to spousta lidí prý nebude číst. Ale protože si uvědomuju, že blog není o tom, kolik lidí ho čte, ale o určitém souznění mezi spřízněnými, klidně si to troufnu a jdu s kůží na trh, a až se tady sejdeme za deset let, u štoly desáté (pevně doufám, že mě to rozbalení za tři neděle neodradí, už to bude snad i se zkušenostmi.Nejen, že jsem štolu ještě nikdy nepekla, ale ani nikdy
nejedla. Když jsem jí poprvé viděla u známé, které jí upekla maminka, moje mysl prožívala zrovna jakési sebezpytující období a já si takovou kalorickou bombu odepřela. Časy se ovšem mění. I když ne tak zcela. Pravidelně začátkem prosince si tak nějak přirozeně navozuji přísný cukrový půst – tedy půst od rafinovaného cukru. Nevím, proč to na mě chodí touto dobou, ale docela zdárně se díky tomu prokousávám obdobím pečení vánočního cukroví – většinou to netrvá moc dlouho a je naděje, že až se bude tato štola krájet 24. prosince ne, to u nás všichni čekají na zlaté prase, tak snad 23. nebo 25., že už bude po půstu.
Protože tedy štolu vůbec neznám, vyndala jsem spoustu kuchařek a začala jimi listovat. Hezký večer to byl, ale na jeho konci žádná zmínka o štole, natož recept. Inu, zašla jsem tedy na osvědčené místo – ke Gurmánce a zkusila najít tam a samozřejmě našla . Šárky článek o vánoční štole je nejen přitažlivý receptem, ale i podáním, tak jak je to na těchto stránkách zvykem. Štola vypadá krásně a tak jsem si řekla, “ jdeme na to!“. Read the rest of this entry »
Tak konečně zase po roce první z vánočního cukroví – pracny. Rovnou dva druhy – bílé a
tmavé – i když ty bílé jsou vzhledem k absenci bílé mouky víceméně jen světlé. Oba dva druhy od sebe odlišují jen 4 lžíce hořkého kakaa. Pracny z celozrnné mouky nejsou nijak složité, těsto je třeba udělat den předem a nechat ho odležet. Doporučuji ale vřele mouku předem přesát a péci jednoznačně jen z mouky co nejvíce zbavené otrub. To ostatně platí pro všechno vánoční cukroví. Na přesátí stačí obyčejný kovový, velmi hustý cedník ve kterém po přesátí zůstanou otruby, které neprojdou sítem. Cukroví je potom jemnější a neškřábe v krku.
Na pracny je potřeba: 400 g hery( může být samozřejmě máslo, ovšem máme nyní másla jen tak tak na mazání, takže hera jako náhražka, 350 g ořechů, 400g mouky pšeničné celozrnné přesáté, 200g cukru, 2+1/2 hřebíčku, 2 vejce. Těsto na tmavé pracny pak děláme stejně, jen do těsta přidáme ještě 4 lžíce kakaa. Místo kakaa lze použít také 100g strouhané čokolády, ovšem tyto pracny jsou kakaové.
Nejprve si připravíme do mísy všechny suroviny a těsto pečlivě uhněteme. Vložíme do talíře, přikryjeme igelitem a dáme do chladu na alespoň 12 hodin chladnout. ( dobrá zpráva je, že při absenci času lze péci z těsta ihned- nelepí se, ani nedrobí) , ale po uležení je tvárnější a plastičtější. Read the rest of this entry »
Tak už je to zase tady. Lopata, lopata, hrablo nemáme, takže zase lopata. Ráno to člověk odháže ke koním a krávě a ke slepicím a večer může znovu. Taková malá zimní posilovna. Ale dnes už musím začít s pečením cukroví a neměla jsem spoustu věcí, takže jsem se celé ráno rozhodovala, jestli po dlouhé době slezu z kopce nebo ne. Včera jsem to disciplinovaně odpískala. Dnes sedím u snídaně a říkám, jdu dolů, kdo chce, může jít se mnou. Hugo nemá lyže a jsou mu tři roky, takže ta nejhorší varianta je jasně to, když se ozve on, že chce jít :-))). SAmozřejmě, ozve se jediný Hugo :“ Kláro, mě nevadí, že nemám Lyže, já půjdu klidně na bobech !“:-)) Nejhorší varianta se na poslední chvíli naštěstí neuskutečnila, protože ostatní zůstali doma, takže nešel ani on. Řidiči byli ohromně vstřícní a ohleduplní, zastavilo mi na sílnici tam i zpět hned první auto, takže vlastně parádnická cesta.
Konečně už se podařilo dodělat všechny perníčky, na které mám recept od úžasně šikovné Vesky. Moc ráda tady dám fotku jejích perníčků, protože já se svou pečlivostí a precizností se na takový výsledek v životě nedostanu a pro ty, kteří jsou na tom podobně jak já, fotky moje, abysme si vzájemně udrželi sebevědomí na přijatelné výši :-)) Takže tady pár fotek uměleckých perníčků Vesky – s jejím dovolením …..nedostižný sen….
chápu, že je prostě perník a perník :-)))
Veska mi dala k perníčkům několik zásadních rad.
1) suroviny na těsto: 800 g hladké mouky – u mě to byla celozrnná pšeničná přesátá, 260g cukru moučka, 100g (zhruba 4 lžíce) medu, 4 vejce, 125g tuku, 3 lžíce koření do perníku ( já dávám lžíce fenyklu, anýzu, badyán a čtyři hřebíčky), 10g soda, vanilka a skořice
Všechny suroviny se smíchají a uhnětou. Nic by němělo přejít teplotou, to znamená, že i med by neměl být převařovaný.
2)těsto čerstvě udělané nemusí být prohnětené extra dokonale, zabalí se do folie a dá na dva i více dní do chladu a poté je nutné těsto vyhníst tak dobře, aby se s ním pracovala jako s modelínou Read the rest of this entry »
Nejsem vůbec znalec italské kuchyně, ale italská jídla jsou má oblíbená, vařím je často
a ráda a protože mám v povaze snažit se dostat ke kořenům věci, napíšu tady pár věcí, které jsem si sama pro sebe ohledně italských jídel zjistila. Nejprve ze všeho studnice
mých informací – tři důležité kuchařky, které mám hodně ráda. Dvě jsou spíše novotypové – křídový papír, hodně barevných obrázků- co stránka to recept. Jedna je menšího, zato tlustšího formátu, nebarevná, s ručně malovanými obrázky – velmi milá a velmi inspirativní. Pro všechny tři je společné jedno a to, že jsou v angličtině. Jsou to všechno americké kuchařky, což může být trochu na škodu věci. Přeci jen americká italská kuchyně není italská italská kuchyně, na druhou stranu, minimálně jedna je napsána italkou – věřím tedy, že mé italské studnice vědomostí jsou ty pravé….pro mě rozhodně -nemíním se jich vzdát :-)). Read the rest of this entry »