Co noveho na kopci

Strašná zima!!!! V tom kurníku, ve kterém teď bydlíme, to je sice parádní, ale tesaři už by limohli

pomalu dorazit ! Termín 1.7. se povážlivě posunul a my začínáme pomalu přemýšlet, jak nejlépe kurník připravit na zimu :-))) Při probuzení jsme proto vymysleli, koho oblažíme svou návštěvou, abysme se vylezivše z vlhkých peřin trochu ohřáli. Celý den pršelo, tak jsme jeli na návštěvu, ale přijeli jsme zase jen tam, kde je spousta práce :-))

Obyčejná dušená zelenina není příliš složitá, je dost rychlá, a když je hlad, jako když jí najdeš.

Takováto jídla vznikají, když není z čeho vařit, není moc inspirace a prostě se musí uvařit. Neměla

jsem mnoho surovin, ale měla jsem čerstvý hrášek, rýži a žampiony.Nesnáším, když zjistím, že něco nemám – něco základního. Nabourání osobního systému :-))) a tentorát došla sojovka. Katastrofa ! :-))

Nakonec jsem to vyřešila olivovým olejem smíchaným v mističce se spoustou koření – sůl, sladká paprika, curry, turmerik, chilli, lemon gras, worcester, pepř, skořice, koriander….. dokud to nebylo hnědé a chutné Read the rest of this entry »

To, co mému životu jednoznačně neschází je nuda. Pan domácí toho má dost – dost dětí

:-), dost práce a dost mých plánů :-), takže něco musí občas stranou. Jsou to jednoznačně včely. Rozhodně jsou právě včely to, kde se ubírá, když není kde brát a když je únava a člověk si chce odpočinout. Oni pak uletí, zase přiletí, jen si ta žijou v úlu a my z nich máme hodně. Opylují nám stromy, máme o ovoce, ale většinou se o nich nepéče setká s menším množstvím medu. A tak, když teď jedny včely přiletěly, jedny jsme si přinešly ze smrčku, pan domácí má dole střechu i strop, dělá novou podlahu, suší seno atd. a včely logicky odsouvá stranou, řekly jsme si s Ester – nejstarší dcera, že z nás budou včelařky. Že to zkusíme sami, když už jsme to viděly u pana domácího, že to vlastně umíme a že bude med. :-)

Nic jsme nepodcenily ! Vzala jsem si kombinézu, pohorky, rukavice, klobouk se sítí a fukar s troudem, abych jim trochu začmoudila, oni si naplnily bříška a nepíchaly !  Byly jsme nadšené!

Pak jsme přišly k úlu a já pro jistotu poslala Ester pro jakési nářadí zpět :-)). Pootevřela úl, nafoukala, zavřela, pootevřela, nafoukala, zavřela – přesně, jak to znám. Pak jsem otevřela víko úlu úplně a dala si ho bokem. Byla jsem nadšená ! Trochu jsem uvolnila jeden rámeček, že si ho tedy prohlídnu….. až posud to bylo vše trochu v mé režii, přesto, že si pamatuji,že když to samé dělal pan domácí, kolem úlu mu lítalo pár včel, ostatní pracovaly normálně uvnitř a zase tak moc je nezajímal. Já dělala to samé a lítalo kolem mě asi 10 000 včel a všechny bzučely, jak kdyby se chtěli vyrojit. Nebylo před bouřkou, bylo hezky a klidně a já si neustále říkala – buď v klidu, to k tomu patří !:-))) Read the rest of this entry »

Na tohle  jídlo jsem se hodně těšila, ale protože kapusta ještě nebyla adekvátně narostlá,

nebylo to úplně ono, nicméně i tak to byl docela povedený ptáček
Bylo by asi nasnadě napsat kapustový závitek, ale pod ptáčkem si každý hned vybaví právě závitek, navíc s vejcem a okurkou, o což mi šlo. Proto ten název. No a u stolu ho každý zcela spontánně nazval ptáčkem z kopce, proto má španělský smůlu. :-))

Surovin není třeba mnoho, spíše více trpělivosti a správnou uht, kterou jsem tentokrát udělala nesprávnou, více do oranžova než do hněda. Ale nevadí. Tohle jídlo vypadá rozhodně efektně a zároveň chutná. Read the rest of this entry »

Tedy na mě je teď pohled jak pro Bohy !! Včera jsme naskládali a navozili z louky prvních

300 balíků, ale bohužel, zastínili jsme si anténku wi-fi a technici , kteří mají na našem pozemku wi-fi vysílač, a díky kterým jí máme, přijedou až zítra. Tak sedím až nahoře na seníku a chytám a chytám :-))), protože do provizorního obydlí to  nyní nedosáhne- vysílá to do balíků :-)), ale ten koláč a hlavně ptáčky z kopce sem prostě musím dát :-)))

Každý sbíral na koláč, tudíž je třeba dostát v zájmu dalších motivací slovu :-)). Borůvkový evergreen – kynutý klasický koláč s drobenkou. Množství dnešního koláče je na 4 plechy, takže lze dělit a dělit nebo případně násobit :-)))

Byli jsme konečně na borůvkách, vytáhli vůz, zapřáhli koně, usadili sebe, návštěvu i bandasky – a

hlavně svačinu a vyrazili vzhůru !!! Bylo to fajn, jen kdyby před námi neprošlo už hodně lidí , protože jen na pár zapomenutých keříčcích člověk zasedl a trhal a trhal, ale jinak to bylo pochodové cvičení od borůvky k borůvce. Navíc, když jsme odjížděli, pan domácí jen tak prohodil mezi vousy – jen aby voj vydržela !!! Když jsme dorazili na 3km vzdálené místo – stále do kopce, voj praskla. Takže pan domácí a ještě jeden chudák vybraný nešťastník slezli ze skal, vzali to domů, udělali voj a na zádech jí zase po skalách přinesli nahoru. Jde to mnohem jednodušeji,ít pod sedátkem sekeru a ruční vrtáček, jak to obvykle bývá…… ale někdy našich osm ručiček a nožiček předá energii všemu co je kolem a tak se stalo i se sekerkou ve voze. Pan domácí rozdal úkol, protože bylo ve voze dost dětí, že bez kelímu – půl litru, nikoho neveze zpátky. Bohužel to všichni vzali za bernou minci, nejen děti a když měli nasbíraný půl litr, postavili ho do vozu, lehli do trávy a sdělili mi – mám to a víc na to kašlu…….-)))), to ale jen nedisciplinovaní dospělí, děti s modrými pusami stále sbíraly :-) Read the rest of this entry »

Dnes byl zase a opět, už nevím kolikátý v řadě, den poměrně náročný :-). Přivezli beton, do toho 31 stupňů, nejvíc chtiví práce s lopatou děti a hlad :-))) Tedy ne tem pravý, neukojený, ale neustálý všech a neustále :-))) a neustále ukojovaný :-)))

Nemáme mlíko, zhruba po třech letech se vyskytla situace, kdy jsme nedokázali sladit krávy a máme měsíc pauzu. Možná moc dobře, ale už se mi bez těch kg tvarohu a másla a sýrů a mléka těžko pracuje :-)) ale já si zvyknu a pak se kráva otelí :-))) i

Děti byli dnes pracovně strašně náruživý, když jsme potřebovali nejvíce jezdit s kolečkem, stáli všichni s lopatami, případně pádly, kolem hromady betonu a nandavali a nandavali :-))

Jeden dokonce s ideálním postojem pravého pracanta – už odmalička :-))

Máme tady taky návštěvu z Prahy, jenž nám pomáhá, včera se senem, dnes s podlahou. Už včera říkal, že trochu přehodnocuje :-), z romantiky se stává po šestihodinovém balíkování na otevřené louce – sado-maso :-)), ale bojuje a vypadá spokojeně :-)Seno je nádherný, zelený, prostě úžasný a ideální rok na sečení.

Dnešní jídlo patří k ohromně oblíbeným a přesto,že dnes tady byli čtyři chlapi, nechybělo nijak zásadně maso – no, oni by to asi příliš neventilovali, kdyby chybělo, ale všichni jsme si dnes řádně pochutnali. Jako příloha byl vařený nový brambor a trhací salát ve sladkokyselém nálevu – trhací proto, že se u něj trhají jen lista a čeká se na další, které postupně dozrávají. Jinak je sice červený, ale dost podobný hlávkovému salátu. A k tomuto jídlu nezbytná tatarská omáčka. Stejná, jako podle tohoto receptu, ovšem s přidáním dvou vrchovatých lžici kysané smetany a hrsti petrželky.

No  a základ dnešního jídla – smažený kadeřávek – veliká dobrota. Jsou třeba kadeřávkové listy – na každou porci pro jednoho člověka 2-3 listy. Listy opereme a vložíme do horké vody, osolené a přivedeme k varu. Chviku vaříme, zcedíme a každý list zvlášť obalíme v trojobalu, ovšem trochu vylepšeném. Mouka, vajíčko je doplněno o 4 lžíce mléka, lžíci sladké papriky, dva stroužky česneku a pepř – a sůl a do strouhanky přidávám velikou hrst nasekanýh buráků, které při smažení pustí olej a jídlo je vynikající. Tedy první mouka, pak vejce s kořením a poté strouhanka smíchaná s buráky. Osmažit. Pak už si jen pochutnat :-))

Polévky – mám ráda polévky, když se projdu po záhoně, nasbírám, co mi padne do oka a z toho

udělám vývar a pak jen obyčejné domácí nudle a jsem naprosto spokojená ! :-)

Read the rest of this entry »

Jsem trochu zásadně na štíru s rozhodováním, co si vybrat. A protože poslední dobou čtu dost

často, jak člověk musí dělat něco „jen pro sebe“ :-)), že to je důležité, že rodina musí stranou, tak se tím rozhodně snažím řídit :-)) Ovšem problém je, že mám dost nenáročnou rodinu, řekla bych, že jsem tady asi nejnáročnější já a například střecha v původní podobě, chodba s -14stupni v zimě, nezametitelná podlaha v místnosti, to jsou všechno věci, které se dělají v podstatě jen kvůli mě :-)), protože nikomu jinému nevadily, takže bohužel blog, který si dělám taky pro sebe soupeří se střechou, která se dělá taky kvůli mě a se zahradou, kterou dělám taky kvůli sobě, protože pan domácí má životní beznárokovou filosofii, totiž,že by nikdo neměl mít na druhého nároky, jen na sebe a tudíž po mě nic nechce. A to zcela bez ironie. Zahradu děláš, protože tě to baví. Pokud si v tom nedokážeš nic najít, tak to nedělej :-)) Už asi 15 let si něco hledám v mytí nádobí,  dokonce jsem doma udělala i dost zásadní workshop dětem, na téma „láska ke špinavému nádobí“ a zatím bohužel je ta moje láska k němu stále nejdominantnější !  No,tak protože tedy většinu věcí tady dělám jen pro sebe a mám z toho tu zásadní vnitřní nadýchanou svobodu, někdy zjistím, že prostě existuje něco jako čas, jenž je  neúprosný a který jednoduše nezastavím a něco z toho všeho musí stranou.

A taky mi do toho občas vlezou nějaké povinnosti, které nejsou tak zábavné a dělám je i pro ostatní, ale je mi to hloupý se nezapojit :-)) a tak prostě přes léto trochu šulím tento blog.

Říkám si ale, když to děláš pro sebe, je lépe ze sebe, než z jakési vnitřně nařízené povinnosti. Pak by to asi nemělo smysl.

Včera jsem začala opalovat stará okna, aby byla hezká, nová do té nové chalupy – že si je natřu. Bohužel mi u jednoho prasklo sklo, protože jsem trochu neuřídila teplotu. Pak přišlo dítko jedno, že chce taky, tak nadšená, že spolupracuje, půjčila jsem mu horkovzdušnou pistoli a on opaloval. Vehementně. Až bylo během chvilky dřevo dost tmavé :-)). Dohodli jsme se, že tedy raději ne a pak šel kolem pan domácí. Kouká na to tmavé dřevo a já mám nutkavou potřebu začít vysvětlovat, že to jsem ale nedělala já, že to dělal Kvído. “ No tak to mi je úplně jasný“, on na to, „protože to nemá prasklý sklo ! “ :-)) Tož takovou já mám doma psychickou a citovou podporu :-))))

tak jsem si řekla, když vy na mě takto – už od večera tu leží pánev s výborným špenátem, který je smíchaný s orestovanou kedlubnou a cibulkou. Nikdo se ho ani nedotkl. Já vám dám !!!

Tak jsem tam přimíchala mouku a vejce a trochu soli a pepře, až to mělo konzistenci bramborákového těsta a dala to na rozpálený olej osmažit. Je to výborné !!!

„Ještě jsou ty placky?“ ozývalo se pak z naší improvizované ložnice ( to totiž měl být kurník, ale už je to tak daleko od domu, že tam liška vedle toho kradla slepice, tak jsme je přemístili blíž domu, pan domácí budoucí kurník trochu zvedl a dole, kde měly být slepic – to je půlka objektu, tam je kuchyně, kde měl být pes, tam je stůl a nahoře je ložnice.

Když tady byl kamarád z Prahy na pomoc se střechou, rozhlédl se  a říkal “ to tak konečně budete moct jezdit na víkend na chatu ! „)

Takže pokud chcete upotřebit špenát a nikdo ho nejí, tak jednoznačně do placek.

Nejprve tedy osmažit na kostičky nakrájenou cibulku, pak na ní nechat restovat kedlubnu a vše bez přilévání oleje a s mícháním tak dlouho, až je cibulka i kedlubna tmavá – ne spálená ! :-)

Pak přidat špenát , nemusí být rozmrzlý, osolit a opepřit podle chuti a vše míchat a míchat, lze přidat i tři lžíce kysané smetany. Do vychladlého pak mouku a dvě vejce. Tolik mouky, aby těsto mělo  konzistenci bramborákového těsta a poté už jen osmažit na oleji. Lze posypat sýrem nebo podávat jen tak.

1 Jana | E-mail | 9. července 2010 v 19:23 | Reagovat

Nádobí jsem začala umývat ráda ve chvíli, kdy mi v nemocnici řekli, že ochrnu. Všechno dnes dělám ráda, protože stále ještě můžu

2 Klára | E-mail | Web | 9. července 2010 v 19:50 | Reagovat

[1]: ano, chápu to, já taky dělám většinu věcí ráda, mám obrovské štěstí, že můžeme dělat to, co jsme si vybrali a jak si to přejeme. Jenom někdy si nad těmi svými „mandalami“ trochu postesknu, někdy nejsem na výši a nemám nadhled, ale upřímně musím říci, že zatím vše, co jsem v životě považovala za hodně špatný okamžik, byl zpětně krok, za který jsem vděčná a tak to asi je dobře.

Zima, je strašná zima – brrrr !!! Zvlášť, když chybí střecha !!!! Dnes i děti iniciativně nosily

dříví do koupelny, aby se zatopilo v lázeňském kotli, protože všude jinde je zima a vlhko !, naštěstí jen dnes. Zítra už se to snad zlepší a pak zase sečení :-))) a sušení a snad i nandavání střechy.

Dneska takový oblíbený guláš. Nevypadá to nic moc, nezní to nic moc, ale voní a chutná výborně !!! .-))