Author Archive
Tato bublanina je velmi rychlá, je to obyčejná olejová buchta s čerstvými jahodami – to
množství jsem dnes opravdu udělala, je to ale neskonale málo a doteď lituji, že toho nebylo rovnou 3x tolik :-)))
suroviny: 4 vejce, 1 hrnek oleje, 1 hrnek cukru, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 3 hrnky mouky, 1/2 hrnku mléka, 1/2 hrnku vody. Trochu rumu. Jahody.
Ušlehám si celá vejce s cukrem, vanilkovým cukrem a přiliji olej.Přidám trochu rumu. Když se ušlehá dostatečná emulze, přimíchávám dohromady po troškách mouku s práškem do pečiva a mléko s vodou. Těsto naliji do vymazaného a vysypaného plechu a pokladu na půlku pokrájenými jahodami. Dám péci zhruba na 200st. c asi 40 minut.
Po vychladnutí lze pocukrovat moučkovým cukrem.
Dnešní den byl jeden z těch, co vyvolávají lehce melancholické nálady :-)) s romantickým nádechem :-). Balíkování sena při západu, červánky, lehký opar nad lesem, kouř páleného sena na obzoru, jedno včelstvo v úlu a jeden roj na malém smrčku – což znamená i jeho zdárné následné setřesení do rojáčku. Včely jsme dlouho chovali jen teoreticky. Neodvážili jsme se posunout z fáze „knihy“ do fáze “ živé včely“ :-). Pak ale nastala mezifáze – „inzerát“ – koupili jsme na inzerát od jednoho starého pána vybavení na včely. Především úly, kuklu, nějaké drobnosti a vše přivezli domů a ještě více se obávali toho, že teď už musí přijít ta fáze “ živé včely“. Ale nikam jsme nespěchali. Poptali jsme se pár místních včelařů, kteří nám do teď stále říkali, „až budeš chtít, řekni, dám ti oddělek (část včelstva), abys mohl začít !“ a když to nyní nastalo, každému z nich pomřelo spousta včelstev v zimě – byla špatná zima a zrovna rozdali spoustu oddělků, takže jsme od nikoho oddělek nedostali. Na jednu stranu jsme si oddychli a na druhou nám to bylo trochu líto. Abysme si udělali radost, vybrali jsme alespoň nejlepší místo pro úly, jak nám to radila kniha a
těšili se na naše budoucí včely. Zhruba za 14 dní po postavení nedaleko od nás probíral jeden pán kus lesa a když jsme přicházeli domů, říká nám – „uletěly ti včely „!!! Tak jsme tak na něj koukali, doslova, jako by nám uletěly včely :-)) a moc mu nerozumněli. „Myl nemáme včely! “ my na to. „Jo, ale uletěly ti ! “ Ale my nemáme včely“! Pán se podíval směrem k úlům, pak k nám, a v obličeji mu zářilo za pohrdavým výrazem něco jako „pražáci !!! “ :-)))a tato konverzace vzala brzkého konce, když my jsme neústupně tvrdili, že včely nemáme a on, že nám uletěly. :-)
Nakonec pán odjel a my se šli podívat do úlů – včely fakt přiletěly ! Druhý den další a pak ještě dvoje. Tak dobré místo jsme vybrali, že jsme ty roje, co někomu uletěli nemuseli ani sbírat někde po stromech. Nastěhovali se rovnou k nám do úlů. Tak jsme se stali včelaři. Tedy stali …. Pan domácí se stal. Já stále chodila za ním jako pejsek, vozila mu důležitě vozík se všemi proprietami, protože včely máme asi 100m od baráku, hledala důležitě přes rameno královnu, protože to mě ohromně baví, když se člověk kouká na ten rámeček hemžící se včelami a hledá tu jednu jedinou větší a prostě trochu jinší – královnu. A chodili jsme vždy od včel úplně mrtví a unavení, rozhodně ne nabití energií. Ale byly fajn a med ještě víc fajn. Minulá zima ale byla špatná a včeličky nám umřely a my jsme bez medu a dnes jsme zjistili, že do jednoho úlu zase přiletěly a navíc jsme potkali jeden roj na smrčku. Vůbec tohle nesmím psát, protože podle zásad správného včelaře musíme každý naleznuvší roj okamžitě spálit, kdyby náhodou to byly nemocné včely, abysme nepodporovali takovouto špatnou věc. Ale my nejsme správní včelaři, naštěstí, takže jsme včely hezky pěkně sundali do rojáčku – tedy sundali :-))… pan domácí sklepl, já připravila klobouk a rukavice, podala přes plot oplocenky, kde se holky usídlily rojáček a držela koně, kteří právě dobalily balíky a pan domácí to vzal pěkně po cestě při jednom. Udělala jsem toho podle mě dost na to, abych mohla napsat – sundali, navíc ten rojáček jsem vezla domu já ! :-)) a právě když jsem ho vezla a byly ty červánky, zalitovala jsem toho, čeho nikdy nelituju, totiž toho, že nikam moc necestujeme, protože jsem si musela představovat, jaká by to byla nádhera, kdybych se právě teď vracela domů, ten pocit,, že jsem opravdu doma, že se mi tady moc líbí – a ten pocit jako dnes mám i bez cestování a vyjíždění, ale při tom návratu by to bylo mnohem efektnější si myslím :-)))))
Dnešní jídlo bylo tak trochu z nouze ctnost, takové zeleninové rizoto. Prošla jsem záhony a na
jednom, které má hrozně utuženou půdu a ta horka tomu ještě dodala, tak na tom roste zelenina, které říkám „zeleninové bonsaie“ :-). Je tam všechno, ale všechno je takový nějaký malý ! Tak jsem sebrala bonsai brokolice a salátu a hrášku a na druhém, normálním záhoně velkou brokolici a velký hrášek a velký květák a velký salát a kadeřávek a doma uvařila rýži – 2 hrnky a nakrájela cibuli, kterou jsem na drobno nakrájenou zpěnila na oleji, přidala k ní nakrájený salát na plátky, růžičky na množství zhruba jedné veliké brokolice, růžičky jednoho malého květáku, trochu čerstvého hrachu, na nudličky nakrájený kadeřávek a přidala do toho hrst buráků a trochu soli a trochu curry a půl kg žampionů, osolila a dala jednu plechovku kukuřice a nakonec na kostičky nakrájených 100g eidamu a vše pěkně orestované jsem promíchala s uvařenou rýží.
Rýže jak byla horká, tak hezky roztavila eidam na krásnou pavučinu, kterou na zelenině udělal a celkově to bylo dobré. Na stůl jsem dala ještě na dochucení curry a chilli, aby si každý dal sám.
A navíc mělo mít dnešní jídlo ještě výchovný efekt, který se však bohužel nedostavil :-)). Ráno jsem řekla dětem, že potřebuju plnou přepravku dříví. Přijdu ke kamnům a tam na dně. Tak jo říkám si, máte to mít ! Když jsem uvařila rizoto, každému jsme nandala na talíř zhruba jednu polévkovou lžíci na talíř hezky doprostřed a čekala, až začnou mít řeči, jak jim hezky řeknu, že to je jako s tím dřívím, co jsem po nich chtěla…… ale ani jeden z nich ani nepetl, snědl svou porci rýže a zmizel….. pan domácí seděl a popadal se za břicho. Prý tak dát jim na talíř čtvrtku porce jakékoli buchty to, že by pochopil, ale rejže jako výchovný prostředek !!!!!!!
Komentáře
HaF | Zdravím včelaře! My jsme k včelkám taky přišli tak nějak „po haluzi“. A taky se nám občas tak nějak přistěhují sami. Teď máme troje. Největší sranda je, že manžel je strašně alergický na včely, ale to zjistil až po roce včelaření, když se probral na ARU. Tak to má teď tak, že je má jako adrenalinový sport. Když jde do včel, tak já se klepu strachy, ale pryč už je asi nedáme, už to tak válčíme skoro 11 let a začínáme si na sebe zvykat!!!(to jako my a včely!!!) 
[1]: 
tak to máme podobné !! ) U nás jednou dostal pan domácí obyčejná 3 žihadla do ruky a pak ležel 3 dny !!! a nemohl se moc hýbat, byl oteklý, rozhodně, žádná obyčejná oteklina po žihadle. Jakmile vstal, šel pomalu k zemi. Já ruku na telefonu, neustále jsem volala nemocnici ), ale po každém “ to nic neni, prosim tě, kvůli žihadlu budu někam volat !!! “ – nakonec se to srovnalo a od té doby zase obyčejné otekliny. Taky adrenalin !!!
Tyjofka!!! Tak ta fotka s těmi včelami na smrku je úžasná…já vůbec netušila, že se takhle můžou nacházet na stromě… My si kupujeme medík od včeliček z jížních čech, vždycky tu třílitrovou sklenici, jak se do ní dávaly okurky, a máme to na celý rok. Je to pastovaný med, ten máme nejraději… Jednou jsem koukala na reportáž, nevim na čem to šlo…, a tam bylo vše kolem včel, jak se pak stáčí med, atd. Docela mě to uchvátilo, ale asi bych se hrozně bála těch žihadýlek…ještě, že bydlim ve městě, a ne někde na kopci, jako vy u vás…i když bydlet někde v přírodě je asi můj podvědomý sen! možná až trochu víc zestárnu tak se z toho města(no spíš větší vesnice) spakuju… 
JO včeličky z těch mám respekt pořád,med miluju ale nemohu je mít páč jsem na žihadlo alergik,babča je má a manža ji chodí pomáhat vymetat a práce kolem když se rojí a tak,já pomáhám tím,že med konzumuju 
takže u nás včelky když se rojí jedině na jabloni 
PS : máš to moc hezky napsané ráda tě čtu
Potřebovala jsem nějaké jídlo, které by mohlo být jak na večeři, tak na snídani, aby
nebylo extra složité, přitom bylo lehké a vzdušné a použila jsem jahody. Sice jsem koupila tvaroh, tak by to mohly být tvarohové knedlíky, ale knedlíky byly nedávno, tak nakonec padla volba na rýžový nákyp. Je zajímavý, že na rozdíl od rajský s kolínkama tady nákyp nikomu neevokuje školní jídelnu :-)
Nákyp dělám ráda poctivý, s tvarohem, nahoře se zapečenou bílkovou krustou, s ovocem a s bílou rýží. Nesmějí samozřejmě chybět žloutky rozkvedlané v mléce a vanilkový cukr. Na tato jídla nemám recepty, vařím je tak podle fantazie :-))), takže bude pokaždé trochu malinko jiný, podle nálady toho kterého dne. Nákyp je možné celý hotový ještě polít ovocnou šťávou nebo ozdobit čímkoli dle své chuti, ale u nás byl dnes jen takto, „na sucho“. Suroviny vystačí přesně na jeden velký buchtový pekáč.
Suroviny: 2-2,5 hrnky bílé rýže, 7 lžic cukru, 1 vanilkový cukr, 6 vajec, 1 kg tvarohu, jahody, máslo na vymazání , mléko – 200ml.
Nejprve je třeba uvařit si rýži v osolené vodě a to ve dvou a půl násobném množství. Lze také samozřejmě vařit rýži přímo v mléce – je pak jemnější, ale máme zasušenou krávu, takže u nás dnes ve vodě.
Když je uvařená rýže, vymažeme pekáč máslem a nandáme do pekáče první vrstvu rýže, o něco více jak polovinu.
Utřeme si tvaroh s vanilkovým cukrem a se 3 žloutky. Do tvarohu pak ještě rozetřeme 10 větších jahod. Tuto tvarohovou hmotu navrstvíme opatrně na rýži.
Na tvaroh poklademe vrstvu jahod nakrájených na plátky, tolik, aby pokryly celý pekáč.
Na jahody pak navrstvíme opět vrstvu rýže – tentokrát ještě opatrněji.
Nakonec vše zalijeme mlékem, ve kterém jsme rozkvedlali zbylé tři žloutky. Všech 6 bílků schováme.
Pekáč dáme péci do trouby při 200 st. C.
Když je nákyp upečený, je kompaktní a nevytékán nikudy ze stran mléko se žloutky, ušleháme si všechny bílky, přidáme 2 lžíce cukru a 6 jahod. Celou sněhovou hmotou pokryjeme povrch nákypu. Necháme zhruba 10 minut ještě zapéci a hlídáme. Hmota by se měla trochu zvednout a nabýt a zůstat po upečení zvlněná.
Komentáře
Tohle ale vypada uplne jinak nez to, co nam podavali ve skolni jidelne a co fakt nenavidim. Tohle bych i jedla Mozna i rada Mozna i moc rada
Hezke leto, L
vypadá náramně, úplně jinak než ve školní jídelně :) a dokonce i mnohem lépe se připravuje než u nás, s tvarohem to musí být mňamka, vyzkouším :)
Jarní květáky pomalu odrostly, ale začíná brokolice :-))). Poslední dny vůbec nepočítám
na pondělky a úterky, (což tedy většinou nevíme, co je za den :-)), ale na půlku vykopané podlahy, zavolat mix, už jsou svezené balíky, ještě otočit, ještě dosekat. Je fakt, že já tyto činnosti jen monitoruju, valím balíky k jedné kupě, dohrabuju, objednávám mix, odháním děti, když už je to příliš, nosím je ze sekačky, pohrabačky a obracečky spící a utěšuju je, když se po cestě v náručí probudí a okamžitě začnou brečet, že sečou, že nejdou spát… :-)))) a vařím. Do toho jsme už dvakrát volali inseminátora – fascinující práce. Obdivuju ty lidi, že se téhle profesi věnují s láskou celý život – jednou rukou může mít mobil u ucha, druhou ruku má po rameno v krávě :-)) Z auta vytáhnou úžasný katalog býků a dají nám vybrat – to většinou poprvé, (normálně by prostě měla zabřeznout hned) pak je za tři neděle další říje, pokud nezabřezne – u nás nepravidelně, protože kráva má cysty – a to už nechává katalog v autě. Potřetí už náš mobilní býk nadává Mařence do potvor a další a další návštěvy už mám jen bezmocný pocit, že naše krásná, tlustá, výkonná Mařenka není dobrá pro nic jiného než pro píchání hormónů a cesty na jatka.Ani jedno ale nejsme moc ochotní dělat a ono se to vždy nějak povede a devět měsíců březosti je klid a pak ještě 42 dní do první říje a dalšího potenciálního zabřeznutí taky a pak zas na novo. Ale už jí je devět a každý rok to začíná být větší a větší drama.
Mařenka nám prostě zestárla a nechce zabřeznout. Je prý tlustá !!!!Kobyly jsou taky tlustý – jsme si dnes všimli. :-))) A taky bylo vysvědčení. Včera jsem si pro něj jela a musím říct, že já a paní učitelka jsme asi jediní -ještě pan ředitel, kdo ví, co na tom vysvědčení je :-))))) Nikoho jiného to tady evidentně nezajímá. Děti měly starost, jestli pro ně vezu nahazovací a kletovací lžíci, další dítě, jestli vezu mlíko a pan domácí, jestli jsem zaplatila kontejner na ethernit :-))) Ale vysvědčení ?!
dnešní karbanátky jsou na krátkou pauzu mezi jarním a podzimním květákem poslední květákové menu :-)). Brambory byly nové, kupované, protože nové ještě nemáme a podle velikosti keříků na poli, ještě dlouho mít nebudeme a nikomu nechutnali. Byly prý nějaké divné.
suroviny: 1 květák, jedna cibule, pepř, sůl, majoránka, strouhanka asi hrnek a půl , mouka asi 3/4hrnku,3 vejce, máslo.
Květák uvařím do měkka v osolené vodě. Když je měkký, rozmixuji ho i s oloupanou cibulí, osolím,přidám vejce, koření,vejce a tolik mouky a strouhanky, aby se daly tvarovat pěkné tuhé karbanátky.
každý karbanátek opráším ještě ve strouhance a usmažím v rozpáleném oleji.
Brambory jako přílohu promíchám s máslem a sypu sekanou zelenou petrželkou.
Jahodový džem je báječný !!!!! na palačinky, na lívance, do jogurtu, na puding, prostě na
všechno !!! Kvído mi dnes říkal, že je mu jasný, proč má tak rád jahody. Ptám se – „proč?“ “ No protože z nich je všechno tak moc dob:-) Na hloupou otázku zcela elementární odpověď.
Dnes jsem si udělala džem podle dvou receptů – podle základního a ještě podle jednoho, což je recept na velmi starý džem, podle vševěda z roku 1925. Tento džem je malinko odlišný od mého základního receptu na džemy a to tím, že je tam trochu jiné složení a trochu jiný postup, ale princip je v podstatě nezměněn.
suroviny: 1200g jahod, 1200g cukru krystal (pi odle vševěda jedině homole, ale já dala hrdě krystal !), 150ml zavařeného rybízu se skořicí, sklenice vody.
Nejprve si odvážíme polovinu cukru, omyté a očištěné jahody dáme do mísy a prosypeme cukrem. Přikryjeme a necháme 12-24 hodin odpočívat.
Ráno, respektive po uplynutí doby si vyndáme větší hrnec, do kterého vložíme druhou polovinu cukru, dále naložený rybír a tolik vody, aby byl cukr schopen se rozpustit – ne byl ponořen. U mě to byla při tomto množství sklenice vody. Hrnec vložíme na plotnu a přivedeme k varu, necháme projít varem a odložíme kousek bokem nebo ztlumíme oheň a necháme půl hodiny jemně vařit.
Po půl hodině přidáme do hrnce hmotu jahod z večera. Je třeba ji však buď rozmixovat nebo přepasírovat přes cedník. Sami si volíme, jak moc chceme mít jahody rozpasírované. Měli bysme ale pamatovat na to, že alespoň 3/4 by měly být opravdu hodně jemné.
Celou masu přivedeme k prudkému varu a vaříme tak dlouho, dokud podle želírovací zkoušky nezeželíruje – viz.článek marmelády a džemy.
Poté nalijeme marmeládu do sklenic, zavíčkujeme a zavaříme v horké vodě na 96st. C 6 minut. Po uplynutí této doby nalijeme do zavařovacího hrnce trochu studené vody, čímž džemy jemně zchladíme a vyndáme je. Obracím pro jistotu ještě na víčko na pár minut. Pak už jen stačí uschovat na zimu.
Je doba jahod a kynuté jahodové knedlíky s domácím tvarohem a domácím máslem jsou
nade vše. Za předpokladu ovšem,že kráva není na spadnutí a nemusí být zasušená. To pak je tvaroh maximálně v 7km vzdáleném obchodě a protože ještě nedávno ho bylo na rozdávání a je dole střecha a do toho posekáno 5ha sena, největší hloupost je se sebrat a vydat se dolů z kopce pro tvaroh. Tudy cesta nevede, tudíž jsem musela najít jinou, schůdnější a tou byla…. strouhanka.
Když to jde s rebarborou, půjde to i s jahodami. Ono na ty tvarohové ještě řada přijde, to si nemůžeme nechat ujít :-))).
Polévka tak trochu tendenčně – květáková – ale dnes na zkus – s celými malými růžičkami, žádná smetana a žádný krém – jaká taky že ? :-))) no a nesmí chybět zmrzlina. Dělat jsem jí nechtěla, jenomže….. z toho dnešního džemu mi zbylo spoustu pěny, která se sbírá a pěna brzy opadla a bylo to dost jahodové hmoty, které mi bylo neskonale líto. Takže jsem jí využili tím nejlepším způsobem :-)))
Suroviny na knedlíky : 600g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 14g droždí, 250 ml mléka, sůl, 1 vejce, jahody, máslo.Strouhanka, olej, cukr moučka. Read the rest of this entry »
Zavařování….. to je pro mě v červnu rozhodně synonymum pro „marmelády“. Marmelády nebo
džemy. Kdysi padl u nás doma limit na počet marmelád, taková marmeládová jednoletka, a to 180 ks. Jedna sklenička na dva dny. Je to upřímně počet zcela dostačující :-))) a již dlouhou dobu se nezvyšoval :-).Vždy to začínají jahody, následují borůvky společně s třešněmi, pak rybíz a maliny, angrešt,meruňky. Broskve velm zřídka.
Nejvíce využívaným ovocem na marmelády je bezesporu rybíz. Nejen, že ho je hodně, ale navíc má v sobě přirozený pektin a není třeba ho dlouho vařit, aby zhoustl, protože Read the rest of this entry »
Doma se vše relativně uklidnilo – je to sice stále trochu depresivní, nemít střechu nad hlavou,
ale snad to nebude na dlouho :-)). Lidi, co nám pomáhali, byli skvělí – báječní – výborný , prostě jsem moc nevěřila, že je ještě možný vrátit se občas na soboto-nedělní akce takové, jaké to bylo běžné za bolševika :-)). Byla to taková „pracovní párty“, zvrhlo se to trochu na McDonald na kopci :-))) jeden den domácí hamburgery z ovesných vloček, jeden den domácí pizzy, jahodová smetanová zmrzlina, nezbytná coca-cola, která byla nezbytná, protože někdo přivezl bílý rum :-)), bábovky, buchty, zase bábovky, samozřejmě květák, domácí chleba a pivo. Poměrně dost dětí, které při bourání zase tak moc nezbytné nejsou :-)), ale dodávalo to na ostražitosti bořitelů. Na focení jídla nebylo logicky ani chuť ani čas, ale občas nějaká fotka během dne vznikla a navíc něco bylo opravdu moc chutné, napřiklad rumová bábovka, takže to postupně snad nějak dovložím :-)))
suroviny: 250 g másla, 3 hrnky mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 hrnek rozinek, 1/2 hrnku rumu, 1 prášek do pečiva, 2hrnky cukru, 6 vajec, vanilkový cukr, 1 hrnek strouhaného kokosu, 3/4hrnku smetany,kakao 2 lžíce
Nejprve si namočím rozinky do rumu a promíchám. Pak utřu celá vejce s cukrem a vanilkovým cukrem a s měkkým máslem, přidám kokos, mouku, smetanu, prášek do pečiva, rozinky s cukrem a vše utřeme. Větší část nalijeme do vymazané a vysypané formy na bábovku a do zbytku nasypu kakao , rozmíchám a naliji ještě nahoru na těsto bílé, jen doprostřed.
Komentáře
nalít tmavé testo jen doprostred je dobrej nápad, ja to vzdycky rozleju po celým horejsku babovky a pak podle barvy nepoznam, jestli uz babovka ztmavla pripálenám
Bábovky můžu na jakýkoliv způsob!
Přeji brzké ukončení stavebních úprav, my už to máme naštěstí za sebou, ale teď je s úsměvem na co vzpomínat!
[3]: moc se těším na vzpomínání, opravdu !
Je asi samozřejmé, že se přidává sníh z bílků?
Tištěnou formu receptu naleznete v knize Domácí pekař.
Když člověk stává ve čtyři, zadělá na buchty, kterých je nakonec osmdesát, připraví domácí
chleba a všechno na něj a začne připravovat oběd a zjistí, že buchty jsou fuč, začne přemýšlet, jak na to ! :-))) Takže začne vymýšlet různé obezličky a zatáčky, až ho napadne třeba taková jistota, jako domácí hamburger, jenomže domácí hamburger rovná se samozřejmě domácí houska. V ten moment už to tak smozřejmé ale být nemusí, dokonce člověku přijde naprosto fantastický nápad zavolat všem, kdo teprve mají přijet, aby cestou koupili hamburgerové housky :-). Tak se taky stalo a na mě pak zbylo jen dojít na záhon, natrhat čerstvý salát, namlít vločky – ale tuto práci jsem rozdala :-))) a udělat ovesné karbanátky.Bylo tady osm chlapů. většina zvyklá na maso a přesto byla nepřeslechnutelná „nahlas“ :-)) vyslovená hamburgerová pochvala – toho si tedy fakt vážím !!
A protože už bylo pozdě, brzké vstávání, celodenní únava, šrumec atd. , fotky se dost zásadně nepovedla – nicméně to nic nemění na tom, že tento recept je opravdu stálice a doporučuji rozhodně vyzkoušet.
suroviny: ovesné karbanátky, cibule, salát – hlávkový nebo trhací, kečup, majonéza, hořtice Read the rest of this entry »
Květáků je stále dost, tak dnes konečně došlo na ten nejoblíbenější – na smažený s
bramborem a majonézou. Psát na něj recept mi přijde dost nepatřičné, ale tak trochu zrychleně to vezmu :-))). Vody z květáku je mi vždy dost líto, takže většinou bývá i květákový vývar s něčím no a jako zákusek jogurtová zmrzlina. Problém je, že jsem si dnes přečetla pořádně lísteček složení na bedně kornoutků, kterou nám z dobré vůle koupili rodiče a já jim za to byla hodně vděčná, Read the rest of this entry »