Co noveho na kopci

Obyčejný švestkový kynutý koláč. Jednoduchý, nenáročný, dobrý :-)

Nejprve kvásek – trochu mouky, mléka , cukru a droždí, rozmíchat a nechat vzejít kvásek. Pak přimíchat všechny zbývající suroviny a vše se uhněte do vláčného těsta. Těsto se nechá kynout asi hodinu. Pak se rozdělí na dva plechy, rozprostře se po plechu, vloží se na těsto švestky bez šťávy, posype se drobenkou – smíchaná mouka s cukrem a máslem a posype se mákem smíchaným s cukrem. Dá se péci zhruba na 180-200st. C. Krájí se vychladlé nebo mírně teplé.

1 HaF | Web | 15. června 2010 v 23:22 | Reagovat

Švestky s mákem – kombinace, která nezklame!!! Jen aby se letos urodilo, tady u nás na Hané zatím nic moc.

2 Alena | Web | 15. června 2010 v 23:35 | Reagovat

Souhlasím, že tato kombinace nikdy nezklame. A jdu raději spát, na to se nedá v takovou noční hodinu koukat.

3 dadaz | 16. června 2010 v 7:37 | Reagovat

který blázni jsou skoro o pulnoci vzhůru – kromě mých dětí- ?

„oldýs goldýs“ starej dobrej koláč, no, do svestek daleko

4 Klára | E-mail | Web | 16. června 2010 v 8:11 | Reagovat

upřímně musím přiznat, že jsem to taky psala už dost pozdě a naštěstí !!!tady už zůstalo jen pár okousaných okrajů. Bláhově jsem si myslela, že  máme snídani !!

5 Veska | 17. června 2010 v 6:47 | Reagovat

I po ránu mě tohle dostane,jak mák moc nemusím tak tuhle kombinaci jsem ještě nedělala to přiznám a strašně mě láká jen hned po ránu neslintat

6 DolceVita | Web | 17. června 2010 v 8:57 | Reagovat

Švestky s mákem jsem si zamilovala, je to naprosto geniální kombinace Koláč na pozadí zelené přírody působí velmi uklidňujícím dojmem, takovou snídani v trávě bych si nechala líbit

Bábovky jsou nádhera a já jsem takový systémový harpagonek. Prostě na všechno mám ráda

svůj systém, díky kterému se rychleji, lépe a radostněji dostanu k cíli svého hledání. Proto má nová vášeň – soubory receptů,kteréžto soubory zamýšlím vložit ihned pod rejstřík, aby byly pěkně okamžitě na dosah :-). Myslím, že další bude květákový. .-)) No, ty čtyři recepty těžko nazývat souborem, spíš takovým  malým, bábovičkový souborečkem – souborečíčkem :-))) Počítám ale s raketovým nárůstem :-))))

Co je to vlastně bábovka? Bábovka je druh sladkého pečiva, které se lije do specifické formy a poté se ve formě peče.Wikipedia o bábovkách říká , že je to  typické pečivo nejen v Česku, ale také v Polsku, RAkousku a jižních částech Německa (zde známo jako Gugelhupf a obdobně); formou a složením se bábovce podobá i italský Panettone a francouzská Baba au rhum.

Makovec – další z evergreenů kulinářských dobrot. Makovec, ať už jen na plechu, nebo

ve tvaru bábovky jako dnes, nikdy nezklame. Kdo má rád mák, makovec jako když pohledáš ! Maková bábovka je lehká a na rozdíl například od Francie, v Čechách je mák jako doma.

Když jsme měli na návštěvě tři francouzské wooferky, dalo nám velmi mnoho vysvětlování, že je nechceme nijak omámit, otrávit, že neděláme nic nezákoného. To byl teprve začátek jejich návštěvy ! Nikdy mě nenapadlo, jak může být mák v některých zemích tabu ! Když jsme procházeli po záhonech a oni se  mě ptali co to je, ukazujíc na mák, horečně jsem přemýšlela jak kulantně odpovědět. Ale celý týden přežily, byly skutečně a nefalšovaně unavené z práce, kterou si přijely vyzkoušet – my také !!!, protože jsme museli eliminovat vše, co jsme připravili jako „lehká práce“ a museli jsme najít ještě nějakou „lehčí“, což už začínalo být pomalu nad naše síly :-))). Ale holky byly moc milé – bez ironie. Jedna si nakonec vezla domů vzpomínku, neboť předposlední den návštěvy u stolu Read the rest of this entry »

A květáků je taky hodně! Jsem letos na ně opravdu pyšná. Mám plné foliovníky květáků a

aniž bych chtěla, jen dva jsou stejně velké – ostatní jsou ještě nedorostlé v různé fázi a dorůstají postupně. Tak jako byl květen salátový speciál, červen bude speciálem kedlubnovo – květákovým :-).

Na květák v trojobalu, na placky, karbanátky, květák s bešamelem, mozeček a květákové vdolečky rozhodně ještě dojde, ale teď, když tu nejsou děti, nemůžu si nechat ujít květák v koření, trochu ostřejší, pikantní, moc dobrý……..

Když jsem šla ráno pro květák, nejprve jsem vybrala ten nejhezčí :-) a pak musela utrhat postranní listy. A jak jsem tak stála  nad květákem a trhala boční lupeny, přišlo mi líto té nevyužité masy. Kolik se muselo vytvořit energie pro tolik zeleného materiálu a tak jsem si řekla, že dříve, než to dostanou koně, zkusím okoštovat :-).  S chutí jsem se zakousla nejprve do lupenu, ten by nebyl vůbec špatný podusit na zelí a pak – pak přišel na řadu lupenový řapík…. Rozhodně nevyhazovat !!! A tak jsem si domů nesla mnohem více, než pro co

jsem šla. Neodpustím si nedat fotečku mé chlouby – biokvěták z 650 m.n. m. :-))) Hnojený kompostovaným hnojem našich koní a zalévaný nachytanou dešťovkou z venkovní vany :-))

Nejprve se pečlivě omyje květák a nechá se na něm prostřední košťál, aby byl dobře manipulovatelný. Listové řapíky se očistí nožem do hladka, od zbytku listů. Ve větším hrnci se dá vařit voda. Pokud voda vře, sundáme hrnec z kamen, osolíme jí a vložíme do ní květák vzůru nohama, tedy držíme za košťál a ponoříma hlavou dovnitř. Přidáme také řapíky. Přiklopíme a necháme zhruba 15  minut louhovat.

Mezitím oloupu a nakrájím cibuli na plátky, cibulovou nať na kousíčky. V misce si připravím omáčku z koření. Naliju do misky olivový olej, do něj dám sladkou papriku, pepř, tabasco a směs sedmi koření. Dále sojovou omáčku a vše promíchám. Udělá mi to hustou emulzi. Poté rozředím vodou, zhruba 1,5 dcl a rozmíchám solamyl.

Na plotnu si připravím plech, vliju na něj slunečnicový olej, který nechám trochu rozpálit a vložíme do něj cibuli i cibulovou nať a nakrájený česnek. Květák vyjmeme z vody a vložím ho také na cibulku – ne příliš osmahlou, bude se restovat ještě společně, tak aby se příliš nespálila. Vedle květáku vložím i vyjmuté řapíky z vody. Vše poliji omáčkou z koření, na kterou mám takový šikovný instrument – je to umělohmotná hubice, která má na konci balónek. Balónkem se nasaje omáčka a polije se květák :-)). Samozřejmělze použít i lžíce :-)

Květák i řapíky restuji za občasného míchání. Emulze z koření se díky solamylu zhustí a proto, pokud to bude moc, můžeme trochu podlít olejem a rozmíchat.

Hotový, orestovaný květák jsem vložila do hluboké misky a ozdobila květákovými řapíky. Vše ostatní, co zbylo  v pekáči – tedy cibulka s česnekem a emulzí z koření jsem použila na posypání brambor na samostatném talíři.

Jako moučník pak velmi rychlá a obyčejná věc. Krásně

mi kysla ta šlehaná smetana, co se mi neušlehala do šlehačky na roládu. Není jí dost na udělání másla, ale je to výborná kysaná smetana a protože si pan domácí zaslouží nějaký moučník, když mu ho hned někdo nesní, tak jsem jen smíchala 250g této kysané smetany spolu s balíčkem – 180g piškotů a 2 vanilkovými cukry.

Směs jsem řádně promíchala, pak rozdělila  na půl, do půlky dala ještě 2 lžíce kakaa a rum.

Jinou misku jsem vyskládala nejprve bílými piškoty a pak střídavě tmavými a bílými. Přikryla vhodným talířkem, zatížila a dala do chladu. Nemínila jsem to nechávat moc dlouho, aby to bylo už na oběd, takže jen asi dvě hodinky. Nakonec jsem piškoty vyklopila, pomazala ještě trochu hořkým kakaem a ozdobila mátou – velmi hezky tuto jednoduchou věc provoní.

1 Veska | 19. června 2010 v 22:09 | Reagovat

Máš pěknej květák,krásně bílej to je jedna z plodin kterou nevypěstuji protože mi jej napadnou mšice a nebo zežloutne,
zakrývat plody lupenama a sypat popelem
/eko ochrana/se neosvědčila a stříkat jej nechci,stejně pak zapomene vyrůst takže je jen polívkovej
takže musím do zahrady k soukromníkovi,ten sice nemá úplně bio
ale polobio ale tvůj recept vypadá dobře ,tohle teda neznám

2 Klára | E-mail | Web | 20. června 2010 v 8:30 | Reagovat

[1]: no, já jsem to taky do včera neznala , ale pak mě to napadlo

a z těch květáků mám taky moc radost, přikrývám je spodním lupenem,to jo, na fotku jsem odkryla , ale jinak žádná jícha, ani popel nic. Jen voda.

3 Veska | 21. června 2010 v 10:52 | Reagovat

Tak ti závidím,asi u vás nejsou mšice a nebo je spíš neumím vypěstovat,ale tohle mě netrápí,nemusím umět všechno
Ve středu kupuji květák

4 Klára | E-mail | Web | 21. června 2010 v 14:14 | Reagovat

[3]: ne, určitě to nění uměním. Je pravda, že tady mšice nejsou a ani slimáci, jsme dost vysoko – klepu, klepu. Jdou nám tu dobře košťáloviny vůbec, cibule, česnek, ale třeba nevypěstujeme krmnou řepu, tak raději pěstujeme krmnou mrkev, která vychází pěkně. Asi má každá půda něco jiného a my zatím nezjistili, jak jí pomoci k lepší řepě .

A já to mám stejně s lilkem také zatím kupuji !!!

5 ufa | E-mail | 22. června 2010 v 9:57 | Reagovat

Dnes jdu zkoušet toto jídlo, akorát nemám to koření 7spice, ale tak si rozdrtim to, co mám-hřebíček,muškát.oříšek, pepř, nové koření…a budu mít 4spice.. Jsem na to zvědavá, asi také předem květák rozeberu na růžičky , vcelku se mi zdá, že je to takové nepraktické..ale uvidíme.Dám vědět, jak to dopadlo, a jestli chutnalo…i když mě to bude chutnat 100%ně

6 Klára | E-mail | 22. června 2010 v 11:58 | Reagovat

[5]: přesně stejně jsem také dlouho uvažovala -rozebrat či nerozebrat ? )) ale nakonec jsem chtěla prostě ten výsledný efekt té červené hlavy, s tím, že růžičky samotné udělám jindy a myslím, že to budou dvě různá jídla, protže růžičky se hezky orestují celé, kdežto květák je uvnitře jen chycená, když se dělá celá hlava. Ale je pravda, že na plotýnce v pánvi je to nepraktické, zvlášť, když je veliký

7 ufa | E-mail | 22. června 2010 v 14:08 | Reagovat

Takže…květák jsem tedy rozebrala, a vše dobře dopadlo jen té omáčky bylo nějak moc, příště jí udělám o pár lžic méně, nebo spíš méně naředím, ale je to fakt dobré!!! Teď ještě aby to chutnalo i příteli…ale co, já to kdyžtak zdlábnu..D

8 ufa | E-mail | 23. června 2010 v 8:45 | Reagovat

Tak příteli to chutnalo moc a moc, což jsem vůbec nečekala.. takže zakládám mezi oblíbené recepty…kuju

9 Klára | E-mail | Web | 23. června 2010 v 11:52 | Reagovat

[8]: To jsme ráda, to je prima !

10 Veska | 24. června 2010 v 6:59 | Reagovat

Včerá byl k večeři květák alá květák z kopce …
Výsledek,všem chutnal a byl výborný,koření jsem teda taky trochu improvizovala ale výsledek mě docela překvapil,jednoduché a výborné a co víc masařům chutnal taky ,pro nás omáčky není nikdy dost,sem ještě přidělávala ,chlapi v něm ctěli květák utopit

Na záhoně je kopr, petržel, na polici houby sušené, pipky snášejí, až se z nich kouří , takže

se úplně sama nabízí kulajda. Přijeli rodiče a já se těšila, jaká budu hodná snacha – jeden nejí kopr, druhý houby ! Takže místo hodné snachy jsem za vypočítavou potvoru :-)) nejen, že udělám jídlo, které nejedí, ale navíc zvládnu v jednom jídle odrovnat oba :-)))) Ale pochopili to, houby jsem vybrala a kopr se nějak přešel :-)) Tentokrát jsme od rodičů dostali domácí jahody – naše ještě zdaleka nejsou- jsou ve vývojové fázi – jdeme do květu! a tak je jasný, že nemohla chybět jahodovo-smetanová zmrzlina ! Prostě takový lehký středeční oběd s trochu těžším moučníkem :-)), ale s výhledem na Krkonoše ! :-) A vzhledem k použitým surovinám byla Kulajda brána už jako hlavní jídlo – nenajedenci dostali knedlíky z vajíčkem, z včerejších knedlíků :-))

Nejprve nezbytné oloupání, omytí a nakrájení brambor na šestnáctinky. Poté do hrnce rozpustit máslo, na máslo vložit opražit nakrájenou cibulku na kostičky, na to přisypat mouku a vařečkou míchat, až mouka jemně zhnědne (ona už je hnědá, když se tam sype:-) a poté zalít vodou, přidat všechno koření a brambory – pozor – ne ocet – brambory by se neuvařily !Přisypu houby.  Když změknou brambory, přidám ocet, petrželku a kopr nasekané na jemno a povařím. Polévka je středně hustá. Nakonec přidám na tvrdo uvařená vejce, která jsem rozkrájela na čtvrtky, které se v polévce, protože to jsou čerstvá vejce, ještě různě porozdělily a zaliji smetanou.  Ještě chvíli nechám a pak už můžu nalévat. Zdobím snítkou kopru.

Vše rozmixuji ručním mixérem a vložím do zmrzlinovače. Zhruba za 30 minut je zmrzlina hotová – porce dvou kopečků pro 8 lidí.  Byla vynikající – prý se mohla déle mrazit -nezbytná poznámka pana domácího, ale celkově spokojenost :-)))

1 Veska | 17. června 2010 v 8:00 | Reagovat

Teda tohle máš jako já,manža nejí kopr a děti houby ,takže si musí houby vyndat a kopr si dám jen já na talíř ,už jsem z houbama polívku dlouho nejedla a rostou ,jen to chce jít do lesa
Jahody už začly zrát jen bojuji kdo sklidí já a nebo slimáci

2 Hanka | 17. června 2010 v 14:53 | Reagovat

Zase zmrzlina…mňam.
Tak jsem si vás představovala jako útlou horskou žínku – kost, šlachy a kůže, ale jak tu stále čtu o těch vejcích, másle, smetaně….

3 Klára | E-mail | Web | 17. června 2010 v 15:25 | Reagovat

Já to nejim !!!!!!!! jenom ochutnávám, jenom ochutnávám )) ale k útlosti daleko .-(

4 Klára | E-mail | Web | 17. června 2010 v 15:27 | Reagovat

[2]: ale ono je to možná taky o tom, že do obchodu i hospody- tedy restaurace ) daleko, v zimě ještě dál ) a mezi těmi másly,vejci a smetanou nic není )), prostě jídlo sice vydatné, ale žádná čokoládička před a po, tedy tím se utěšuju !!

5 zlatkan | 19. června 2010 v 9:50 | Reagovat

Jedno moje dítko nejí houby, druhé kopr Dělám kulajdu bez hub i bez kopru. Pridávám tam trochu tymiánu – místo kopru a dělám do ní ztracená vejce.

6 Klára | E-mail | Web | 19. června 2010 v 20:15 | Reagovat

[5]: taky občas ráda se ztracenými vejci, ale tentokrát se mi nějak chtělo vařit je )), zase příště

Ne každý den se vše zadaří :-). Prostě jsem udělala naprosto elementární chybu –

nezatáhla jsem záklapku do komína, takže oheň hořel do kamen a ne do trouby a ač tam bylo 200 st. , chleba je bílý a ne krásně vypečený, ale je upečený a přesto je chutný a barvu je nutné si domyslet :-))

Mám dovolenou !!! Tedy myslela jsem si, že mám! Po deseti letech se stalo, že doma nezůstalo ani jedno dítko – babičky si je odvezli na čtyři dny všechny najednou a já tu smutím, ale zároveň jsem si říkala – bude volno, nebude se vařit!  Jenže pan domácí vycítil možnost, jak po deseti letech získat celý koláč jen pro sebe a můj názor na volno vůbec nesdílí :-)) Takže dnes jeden recept pro mě – pšenično-žitný chleba s naklíčeným obilím a jeden pro něj – ale to až v dalším receptu – je tam moc fotek :-)) A taky je tu strašný ticho :-)

Uděláme chléb naprosto stejně, jako podle

tohoto receptu na chleba – jediný rozdíl je v tom, že spolu s pšeničnou moukou přisypeme do těsta i naklíčené obilí a ovesné a pšeničné vločky. Chléb potřeme vodou jak v momentě, kdy necháváme dokynout na pekáči – to ho i nařízneme několikrát podélně, tak i těsně před vsazením do trouby.

A ještě recept na nakličování obilí. Používám na naklíčení keramické klíčící misky – to jsou misky, ve kterých jsou ve dně malé dírky. Jsou to tři malé misky nad sebou. Do každé misky se vloží obilí – v tomto případě jen do dvou – pšenice a oves, prolije se vodou. Spodní miska je již bez dírek, zadržuje vodu z horních misek a udržuje obilí ve stavu vlhka. Nahoru pak přijde víčko.  Obilí je potřeba minimálně jedenkrát deně kompletně propláchnout vodou a opět přiklopit. Za tři dny je naklíčené.

1 Veska | 18. června 2010 v 10:25 | Reagovat

Tvůj chleba vypadá naprosto dokonale,takže upečeno máš užívej volna

2 Alena | Web | 18. června 2010 v 23:41 | Reagovat

Chleba je krásný, zdravý a k nakousnutí! Já chleba ještě nikdy nepekla. Asi jsem neměla odvahu, pekla jsem spíše dalamánky nebo nějaké malé pečivo. Ale to už je hooodně dlouho. Jednou ale začít musím!
Přeji hezký odpočinkový víkend!

Takže něco bleskovýho pro pana domácího, aby se vlk nažral a koza zůstala celá :-)

Babičky blesková roláda. Naučila mě jí, když jsem byla malá a od té doby jí umím :-) – to je věta, bratru v jedenáct v noci člověk občas vydoluje ze svého potenciálu i větší perly :-)). Originál babiččina je plněná šlehačkou a je s banánem, ale pan domácí nemá rád šlehačku. „Jenomže babiččina roláda MUSÍ být se šlehačkou“, já na to. „Tak jo“, na to on. Smetanu jsem poctivě sebrala, poctivě vychladila v zmrzlinovači a poctivě šlehala a šlehala a šlehala a šlehala bych do teď, kdybych asi po půl hodině neřekla dost – pan domácí stejně nemá rád šlehačku !:-). Náhradní řešení – tvaroh umixovaný s malinovou marmeládou a ten ananas, co měl být ve šlehačce – ten už byl otevřený, když se šlehačka rozhodla, že se neušlehá a tak jsem ho tam přidala. Read the rest of this entry »

Nemáme moc v oblibě náhražky, ale někdy přijde chuť  na něco obaleného, co není zelenina, nebo něco do polévky, co není zelenina, nebo něco k příloze, co není zelenina a protože nemáme moc rádi soju, tak si občas uděláme domácí seitan, dost výhodný v tom, že je složený pouze ze dvou surovin, nemusí se nikde shánět a je absolutně jednoduchý na udělání – nezabere mnoho času a má hodně variací na další úpravu. Naložení v koření s olejem, obalení v trojobale, do polévky, do salátu, do Číny, prostě mnoho možností.

Ale co to vůbec je…. Seitan je pšeničná bílkovina, je to těsto udělané z pšenice a vody a je zbavené škrobu. Výsledný produkt je gumovitá hmota, která je velmi tvárná, dá se dobře krájet a dobře se s ní pracuje. Chuť je nijaká, jednoznačně závislá na použitém koření a následné úpravě.

Na výrobu seitanu je potřeba 1 kilogram pšeničné mouky – my ho děláme z celozrnné pšeničné přesáté mouky. Pokud se dělá z kupované mouky, tak z hladké.  A dále 500ml vody. Read the rest of this entry »

Kedluben je zase jako máku – k snídani, ke svačině, jako hlavní jídlo – škoda, že se mi špatně kombinuje s koprem. Jídlo bylo dobré, ale je potřeba ubrat z dávky v suroivnách trochu mléka. Mléko, ve kterém se vaří kedlubny se nevyvařilo tak moc, jak bych si to přála, nějak mi to čas nedovolil – špatné  plánování :-))) suroviny na bešamel byly přesné a další mléko už nezhoustlo, takže omáčka byla řidší, než by měla být.

Nejprve umýt, oloupat a dát vařit na plátky nakrájené brambory do osolené vody. Poté oloupat kedlubny a nakrájet je na kostičky. Na troše oleje – horkého, je začít mírně orestovávat,přisypat dobromysl, pak osolit a přilít mléko (lépe méně). Když kedlubny změknout, zalít bešamelovou omáčkou, kterou připravíme následovně. Do malého hrcne či

rendlíku dám máslo, přidám mouku a přidám mouku, udělám velmi světlou jíšku do které za stálého šlehání metlou přilévám mléko – celých 500ml. Pak osolím, opepřím a přidám muškátový oříšek. Vařím na mírném ohni do zhoustnutí. Nejprve je to vše po rozmíchání velmi řídké, ale ono to zhoustne ! :-))

Kedlubnu s bešamelem nechám ještě na mírném ohni povařívat – čakala jsem, že to ještě zhoustne…. a na talíři podávám s bramborem sypaným strouhanou nivou.

CIBULAČKA

Suroviny: zhruba 4 -5 cibulí, voda – 1,5l, trochu másla,  sůl, pepř, 2 lžíce lněného semínka, sušený tvaroh na posypání (lze

Cibuli nakrájím na kostičky, na troše másla jí malinko zpěním, zaliji vodou, osolím, opepřím a vařím do úplného změknutí cibule.Zhruba pět minut před koncem nasypu lněné semínko a nakonec rozkvedlám jedno vejce. Při více času a použití dvojnásobného množství cibule je polévka hustší

konzistence i sladší chuti. Sušeným tvarohem či parmazánem se sype na stole na talíř.

1 Veska | 17. června 2010 v 21:44 | Reagovat

Slintám ráno a stejně tak i večer,fakt asi k tobě jen s plným žaludkem,úplně cítím tu vůni jídla a pohody

2 Kristina | 8. července 2010 v 21:58 | Reagovat

Strasne moc sa mi paci Vas blog, receptiky, netradicny zivotny styl, aj nasa spolocna zaluba v peceni chleba doma… K cibulacke som chcela len jednu poznamku – raz v pripade takmer prazdnej chladnicky som ju varila tiez a nasla som kusok hermelinu. Pokrajany na kococky do horucej polievky ju robi uplne neodolatelnou…

3 Klára | E-mail | Web | 9. července 2010 v 10:08 | Reagovat

[2]: Moc tě zdravím a moc děkuji – to je milé !!!
Rozhodně mě moc baví péct chleba )

a s tou polévkou, souhlasím, hermelín mě nenapadl, to rozhodně zkusím. Myslím, že cibulačka má velmi vřelý vztah k sýrům, nejlépe k těm, co se trochu táhnou.