Tak co? Co vánoce? Dobrý? Napečeno? Uklizeno? Vyzdobeno? Tak to je bezva, to patříte letos přesně do té skupiny, do které my nikoliv! Letos mi to došlo nikoli až po upečení deseti kil cukroví, nýbrž hned po druhém druhu – totiž po těchto vanilkových rohlíčcích. Před tím jsem stihla ještě báječné pomerančové hvězdičky a na ty dám recept zítra. Před čím že? Před tím, než mi to došlo. Že másla je každý den půl kila, Mariím chutná seno, a tak není kam spěchat. Hezky si to rozvrhneme pěkně do celého roku. Na výzdobu jsme obětovali moho nocí sněním o výrobě tématických slaměných a vizovických ozdob, vkusných a krásných a v realitě jsme tomu věnovali 31 Kč na barevné papíry, ze kterých děti udělaly dlouhý řetěz. A atmosféra je báječná. Přesně 70 metrů pod námi končí bezsněhová zóna. My jsme již v zóně sněhová, takže bordel je pod sněhem a atmosféra se udělala sama. Děti nás navíc přemluvily jít na vánoční trh, který sestával z dvaceti stánků s ponožkama a rukavicema, jeden stánek se svařákem a dva se jmelím. A tak jsme skončili vánočně na Bowlingu. Máme tu báječný, kam pouští hráče v pohorách a nevadí jim, když si malé děti berou ty největší koule a snaží se ke kuželkám dostat skrz prostředek dráhy. Na půllitrovou malinovku a vyzvednout stolní hru na poště, kterou jsme dostali jako dárek. Mimochodem, když jsme ráno šli, koně byli na pastvině u čtyř hromádek sena. Děti se rozhlédly a pravily: “ Vidíte, hezky to mají rozdělený, u jedný jsou kobyly, u druhý chlapi, u třetí jsou chudinky a u čtvrtý jsou sobecký mimokolektivové!“ Pan domácí byl nadšen. :) Rozbalit zbytek tady»
Jistě se k vám dostala petice o zákonu ohledně semenaření. Jistě máte shlédnuté filmy o Monsantu a podobné zajímavé podívané a jistě vám došlo, že „prostý“ život se dnes a denně díky podobným zákonům převádí na život „sprostý ekonomický“. Nyní tedy něco z pokračování, abyste věděli, o co přesně jde a že ta pravá bitva se teprve začíná -přečtěte si, co vyšlo na biospotřebitel.cz :
Po měsících petičního šílenství a uklidňování ze strany odpovědných úřadů se několik lidí a organizací rozhodlo ke konstruktivnímu kroku, a připravili několik konkrétních návrhů změn “semínkového zákona”, které by měly posílit jeho pozitivní dopad na drobné zemědělce, zahrádkáře a evropskou biodiverzitu. Pokud se vám bude líbit, můžete změny podpořit tím, že je rozešlete našim europoslancům.
Níže předkládané změny návrhu NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh…. více zde Rozbalit zbytek tady»
Je tu sníh, všude bílo. Na kopci těží 8 hektarů lesa, takže všude kolem harvestory – výhodu to má. Jedou na dvě směny, takže celou noc si připadáme jako ve velkoměstě, všude to svítí – vyvážečky mají světla na všechny strany, hezky to tu v noci vrní, pes štěká – jako bychom byli v centru vsi a největší výhoda je ta, že běžně navátá cesta je stále rovná a průjezdná. Děti jsou nadšené a chodí koulovat vyvážečky a pak přibíhají smutné, že dnes tam byl ten příjemnej, co jim mává, to se pak prý blbě hází, lepší je, když je uvnitř ten „nepříjemnej“. Jinak zima je stejná jako každou zimu, prostě nám tu mrzne pozadí.
Dnešní recept je recept na velmi sladký a vláčný dezert. Neznám ho v jeho originále, jak by řekl pan domácí „Chválabohu“, protože tento dezert jsem poznala díky tomu, že ho jeden známý velmi často konzumuje. A když o něm tak často povídal, zajímalo mě, co to je a tak jsem si to vygooglovala. Obrázek je to hezký, jak to chutná v originále nevím, ale rozhodně je to dobrá inspirace pro novou „buchtu“. A tak jsem chvíli hledala. Recept přímo na tento moučník jsem našla tady a nevěřila, že výsledný produkt bude vypadat, jako ten sterilní na obrázku, a že má obsesivní touze, aby to vypadalo „jako kupovaný“ bude učiněno zadost. Ale vrhla jsem se do toho a světe div se, alespoň částečně se to obrázku podobá. Musela jsem udělat nějaké úpravy, které mi více vyhovují, místo hladké mouky jsem použila celozrnnou a domácí salko a je to opravdu velmi dobrý moučník.
Pokud někdo má raděj méně sladké moučníky, rozhodně doporučuji ubrat cukr. Moučník se skládá ze dvou částí – kokosové a tmavé řidší. Jak naložíte s kokosovou částí je zcela na vás. Lze jí na řidší hnědou část strouhat, lze jí tam vkládat jako dlouhý váleček, lze udělat kuličky a vložit kuličky. Kokosové části je celkem hodně a lze nechat fantazii volnou ruku. Rozbalit zbytek tady»
Dnes je mi upřímně líto, že když někam běžím, nemám s sebou foťák. Nepomýšlím na focení kýčovitého měsíce nebo stejně kýčovitých západů. To je nejlepší naturálně, zastavit se a dívat, nebo se nezastavovat a dívat. Ale to, k čemu mi foťák chyběl, mě skoro nutí, abych tutéž trasu proběhla ještě jednou. Zkusím popsat prožitek slovy. Rozbalit zbytek tady»
Milan se mnou komunikuje už velmi dlouho a pomohl mi hodně v momentě, kdy jsem se do sýrů obula na „odborné“ bázi. :). Nedávno začala k mléčné sýrové problematice dopisovat a mnohým také zcela nezištně pomáhat Inka a musím říci, že mi to opět velmi pomohlo. Například jogurt mám od té doby bezkonkurenčně fantastický :-) a určitě nejen já.
Inka i Milan jsou rozdílní z toho důvodu, že Milan je více orientován na méně druhů sýra a to především na sýry alpské, ale může zpracovávat i sýry dle svého výběru, navíc přes zimu, kdy nefunguje Alm, nastoupí do jiného levelu výroby sýrů a budou jistě zajímavé i reporty odtud – výroba na malé alpské alm v sezoně však je dominující. Přislíbený máme článek o proběhnuvší sýrové olympiádě.
Inka je bezesporu profík v domácí výrobě, které se věnuje už dlouho, má přehled v mnoha mléčných oblastech a na problematiku se dívá jinýma očima než Milan. Vidí důležitý moment tam, kde Milan nikoli a naopak. Jinak o Ince nic nevím – máme spolu pouze komunikaci na této stránce, ale upřímně musím říci, že její fundované příspěvky mi vyhovují.
My domácí mlíkaři z rozdílných názorů – nebo možná jen rozdílně viděných?- z toho profitujeme, protože máme šanci vidět jednu problematiku více očima a to je parádní. Tak tedy článek od Milana.
A ještě nezbytné vysvětlivky :)
- alm – alpská bouda :)
- lab – syřidlo
- Zelle – no tak to jsem nenašla, ale podle toho, co Milan popisuje, tipuji na obsah somatických buněk, nechám si poradit :)
Nechtěl jsem zbytečně reagovat na článek od Inky, aby to nevypadalo jako uražená ješitnost, ale po diskuzi s Klárou jsem se rozhodl, že napíšu
trochu podrobněji svou verzi sýraření v německy mluvících alpských zemích, která probíhá každou letní sezonu (cca. 20.6. – 20.9. záleží na počasí a sněhu), vysoko v horách (1.700 – 2.400m n.m.) na takzvaných Alm. Sýry zde vyráběné jsou pouze z tepelně neupraveného mléka, což je jeden ze zásadních rozdílů oproti běžným mlékárnám. Vím, že v některých příspěvcích se tato výroba zmiňovala a tak teď trochu uceleněji, aby to nevypadalo, že pouze krátce reaguji na něčí příspěvek či komentář a tak jsem se rozhodl reagovat příspěvkem svým a polemice se samozřejmě nebráním. Rozbalit zbytek tady»
Protože nám naše nejlepší americká tetička pořídila tyto báječné knihy, pustila jsem se do výroby a jak jsem již psala v září, že dojde k vložení receptů na web, nyní nastal ten správný okamžik. Sýry jsou vyzrálé dostatečně na to, aby se rozkrojily a já mohu recepty tedy vložit. Jsou to recepty inspirované knihami od Ricky Carroll a Mary Karlin. Protože se na knihy vztahuje copyright, nemohu sem vložit přesné znění jejich receptu a tak vkládám pouze recept svůj, na svou Goudu, kterou jsem podle knih udělala. Rozbalit zbytek tady»
Následující článek je článek, který mi dělá velikou radost a v tomto článku poprvé bude třeba prozní list. Provozní list není nic jiného, než předtištěný domácí zápisník, který jsem si udělala poté, co jsem zjistila, že mám ve sklepě nějaký výborný sýr a nemůžu v té změti věech různých receptů a zápisů najít, který k tomu sýru zrovna patří a zrovna ten bych ráda udělala znovu a úplně stejně. Rozbalit zbytek tady»
Když se lidé scházejí, padají různá témata. Někdo se baví o důležitých věcech, někdo o důležitých méně. My měli návštěvu a padlo velmi důležité téma, to nejdůležitější – a totiž, jak moc je pro muže důležité, když žena odpovídá pozitivně na drobné dotyky a fyzický kontakt. Především například, jak je nepřípustné, aby muž, toužící políbit ženu zrovna, když myje nádobí, byl odmítnut tak prostou větou, jako „Myju nádobí!“ Co vzniklo z této diskuze není vůbec důležité. Důležité je, co k tématu napsala Petra. „Mně by přišlo sexy, kdyby ke mě přišel chlap, odstrčil mě od nádobí a umyl by to – to bych ho při tom nejen líbala, ale klidně i objímala!“. Jak to máte vy? Rozbalit zbytek tady»
Rodiče nám poslali mailem jeden nápad, jak se rychle loupe česnek. Je u nás zrovna naše španělská oper Vítek, v civilu kuchař a tak jsme si tak vzájemně ponotovali, že to je tedy pěkná ptákovina, je to blbost a rozhodně to nefunguje. Dnes jsme se vrátili s vozem s koňma z hrušek, kde je zároveň nedaleká hospoda, kde jsme zaparkovali koně a šli na hranolky, kofolu a pívo. Všichni jsme měli holiny, Vítek navíc k holinám kraťasy. Hugo měl díru na koleni a na zadku. Ester měla k holinám s sebou ještě učebnici francoužštiny – prostě klasické pracovní doplňky :) a tak jsme tak všichni vpochodovali do naší zánovní restaurace. Mezi čekáním na jídlo si Kvído a Hugo hráli na zemi malou hokejkou z MS 84´ -taková ta malá dřevěná atrapa, kterou to hrozně bolí do hlavy, tak tou si hráli mezi stoly hokej a pan domácí pravil, že už s nima nikdy nikam nepojedu.
A po návratu domů si Vítek všiml kopy česneku, část, která spadla ze sušící zdi a zauvažoval, jak to je s tím loupáním? Tak jsme to zkusili. Žádné americké estrády skorooloupaného, bělostně čistého čínského česneku. Hezky jsme vazli palice rovnou ze snopu, i s fousama a zbytky hlíny. Ať ukáže experiment, jak to funguje nebo nefunguje. Naturálně přinášíme tento vylepšovák, po kterém se sice musí stroužky česneku omýt, nicméně ruce jsou suché, neulepené, a když člověk vaří guláš pro 15 lidí a potřebuje česneku spoustu, jako když ho najde.
Stačí na to dvě stejně velké mísy a chvilinka času.
Už to snad přijde. Už snad ano. Co? Psaní dalších receptů. Nyní nebyl čas a ani chuť. Je spoustu jiných užitečných činností. Pan domácí vymyslel báječný plán. Když se tak hezky a ráda ztrácím, běhám neustále různé nábližky, které se během uskutečnění stávají prodlužkami, koupil si jeden kvalitní kompas. A přišla sobota a já se rozhodla, že doběhnu do nedalekého Lidlu pro marcipán. Lidl je po silnici asi 12 km. Jde to ale rychleji. Pan domácí vzal mapu a poradil mi, že bych měla běhat klasickou disciplínu – běh na azimut. Úplně jsem se oklepala, když to říkal. Ale jsem poslušná. „Proč ne, říkám“. Tak mi nastavil kompas, aby neustále směřoval na místo, kam mám doběhnout. Aby můj kompas směřoval do Lidlu. Běžela jsem poctivě. Řekla jsem si, když už, tak už. I když byla cesta ode mě 5 metrů, odolala jsem a běžela na „n“ – na to nko, které mi pan domácí nastavil a bedlivě sledovala, zda zároveń míří střelka stále na sever. Mířila. Nejprve nahoru na skály mě to vedlo – kam by mě to taky vedlo jinam, že, když všude kolem jsou cesty a silnice. Nko vedlo na skály. A kam potom? Samozřejmě ze skal přímo dolů. Bylo to sjízdné, dalo se to. Ve třetině cesty jsem byla úplně uchvancancená. Hrozně se mi to líbilo, jak poctivě a pravdivě hlídám tu věcičku v mojí ruce a hrozně, hrozně jsem tomu věřila. Rozbalit zbytek tady»