Zdá se to jako těžký život neživočichožravce, ale není tomu tak. Naopak, počáteční měsíce v tomto modu, přivádějí člověka do situací vypjatého nadšení, když přijde na něco, co mu zpestří jídelníček. Pak už to zná a není to taková extáze. Jsem milovník jídla a to jakéhokoli. Nejlépe takového, které mi připraví kdokoli jiný. Jsem nevybíravá a skromná. Tedy – byla jsem . Pak jsem si začala vybírat vše, co neobsahuje maso. To už je dost dávno. A ne tak dávno, před několika měsíci, začala jsem si vybírat zásadně pouze to, co neobsahuje žádný živočišný produkt. Očekávala jsem, že budu trpět. Že si projdu osobním očistcem. Že mě budou doma všichni litovat a přemlouvat. No, bohužel, chyba lávky. Nikdo mě nelituje. Nikdo mě k ničemu nepřemlouvá. Díky separační metodě se to nedotklo nikoho jiného a mně osobně tato volba kupodivu přinesla pouze samé výhody – krom jedné – netrpěla jsem a nemohla jsem se tudíž litovat :)). Nejnečekanější je ovšem ten efekt, že jsem přestala chuťovat. Mé tělo po mě najednou vyžaduje jídlo, když mám hlad a nikoli chuť. Dosud nepoznané!! :-)))
No a občas se separace, totiž oddělování nežádoucí součásti pokrmu, ne zcela dobře daří. To, když se podává například zmrzlina, která sice může být čistě ovocná, její konzistence je však jiná, než dětmi požadovaná krémová. A tak je třeba pustit se do neznámého a vymyslet si recept takový, aby byl dobrý a zároveň, aby splňoval chtěná pravidla – tedy nic živočišného. Žádné mléko, žádou smetanu, žádné máslo ani žloutek. Těžké. Rozbalit zbytek tady»
Nečekejte vánoční recept – u nás letos milujeme Vánoce, které Vánocemi tak trochu nejsou. Letos máme trochu punkové Vánoce. Už máme tři těsta na cukroví – ale zatím žádné cukroví :-), to je veliký úspěch. Pan domácí se raduje, jak je to pěkně podle jeho gusta, protože doma je klid, naprostý klid, okna počkají, vytapetováno za dřezem je místo vánočního úklidu, sníh slézá a děti se nechtějí učit, protože to nemá cenu, když zítra vše skončí :). Také jsme byli po patácti letech v kině. Naposledy to byl Larry Flynt od pana Formana a předevčírem jsme tedy zabrousili do trochu jiných vod – byl to školní výlet – děti navštívily poprvé biograf a my respektovali jejich volbu, tedy Dobu ledovou IV. No nebyl to Larry Flynt, ale nostalgie a přítomnost pana domácího vedle v křesle a tedy taky nostalgie, mě naprosto dostatečně uspokojily. Děti jsou také spokojené, protože si tradičně přinesly 38,5 – ideální stav na ležení a dívání se na pohádky. Rozbalit zbytek tady»
Protože jsem se včera definitivně odhlásili z Facebooku, slíbila jsem Levelyn, že se pokusím o nějaký vstřícný krok, aby bylo lze odebírat články ze stránky tak, aby to pro člověka bylo pohodlné. Tento článek je určený pro maminku pana domácího, se kterou trávím občas příjemné večery na skype, když se obě účastníme malého rodinného workshopu na téma: základy s počítačem :-) aneb – „složka není totéž co záložka“ a “ nový panel není totéž co lišta záložek“. Nicméně obě jsme velmi trpělivé. Já se díky ní naučila vařit, tak kam se hrabou nějaké záložky :).
Dnes tedy velmi podrobný návod na to, jak odebírat ze stránky články. Bude to návod na celkem 3. možnosti, krok za krokem. Tři možnosti – facebook nám odpusťte :-)
První možnost je velmi pohodlná, účinná a není složitá. Nezalekněte se počtu obrázků, pouze zjednoduší postup :). Jedná se o nainstalování RSS čtečky do počítače. Jedná se o velmi rychlý a jednoduchý program, který je volně ke stažení. Dávám zde k dispozici návod na jednu čtečku, ale samozřejmě jich existují mraky a každý má nějakou oblíbenou. Rozbalit zbytek tady»
Tak mám konečně taky hádanku . Copak to asi Klára dělá ? Rozbalit zbytek tady»
Sami uznáte, že jsou činnosti, ke kterým si člověk musí hledat motivaci. Začala jsem běhat tak nějak jinak a u toho je potřeba mít pevný střed těla, což nemám. A tak jsem se jala ještě více ho zpevňovat. Brzy ráno, před počítačem, kde mi namakaný černoch se suitou stejně namakaných bělochů a japonky ukazují, co mám dělat. Hugo kolem mě krouží a po chvíli povídá zcela bezelstně “ A víš to jo, že ti to na tom počítači jde zrychleně?“ Úplně zpocená podklesávám v kolenou a popadaje dech odpovídám – “ To ne Hugo, to já cvičim tak pomalu“ a milý Hugo se nenechal vyvést z míry “ Aháááááááááá, ale štve tě to, viď?“. On měl vůbec včera velmi dobrý den. Odpoledne přišel, že má nový homonymum. Už tato věta mě v jeho pěti letech naplňuje pýchou. „Jaký?“ ptám se. „Kotě!“ on na to. „Kotě? a jak jako?“ “ No, kotě jako kočka a kotě jako ženská čece“.:) A celý den zakončil větou, která se stane pravděpodobně zimní stálicí. Přiběhl domů a křičí, že pan domácí je sprostej.“ Jak to, co říkal?“ “ To nežeknu, ale myslim, že toho sněhu jsou čtyži pldele a ne tči!“! :-)
Takže odteď, kdykoli cvičím, nevidím se jako krásná, pevná a se sexy lehkostí, ale jako pomalá, zpocená a s jasným výrazem sveřeposti a nenávisti vůči těm na monitoru. Děti jsou tak nepěkně upřímní! Rozbalit zbytek tady»
Uf, kůň poprvé utekl, protože se k němu prodral Bábel do ohrady ke kravám, kde si Embi s krávama tak hezky rozuměli a trochu ho chudinku zmastil, my měli večerní procházku, valášek už je ve chlívku, Ester je klidná, dostal deset tisíc možných věcí – jablka a pangamin a slunečnicový semínko a slunečnicový olej. Pan domácí v nohách asi tři kilometry, my všichni taky, chodící kolem baráku po lesích a volající – Em -bí. No nic. Po návratu se vrhám opět k plotně a míchám poctivě tuhle dobrotu, kterou jsem se dnes rozhodla konečně spáchat. Voní to tu všude náramně. Někomu by to třeba ani nevonělo, ale nám ano. Zatím to zdaleka není hotové, bude nejdříve v horizontu pár dní, ale je to ideální objekt na hádanku. A kdo tohle uhodne, tak má můj naprostý obdiv.
Takže – co se nám to tu tak hezky dělá?
U nás je to vždy dost fofr. Někoho něco napadne a pak to lítá. Tedy, když napadne něco pana domácího, rád by, aby to lítalo mnohem pomaleji, ale nemá moc šanci. Když už to vysloví, většinou už akce nabere rychlé grády. Snad už si zvyknul ?! :-) Chybí nám k naší naprosté spokojenosti jeden kůň, abychom mohli vyjet všichni a Ester, protože se nebojí, postupně cestovala z poníka výš, až skončila na Slávě – slezské noričce a málem by jí i zůstala nadále, tato klidná a pomalá kobyla, kterou vyfasovala, protože si nijak nestěžovala a poslušně jezdila s panem domácím, beze slova odporu. A tak se jí pan domácí rozhodl pořídit vlastního koně. Někdy v budoucnu. Na jaře. Až sleze sníh. Jenomže nekupte to, když se namane, a když neslavíte Vánoce skrz dárky a ty se nabízejí tak nějak samy, kdy je dát a kdy ne. Když roztočíte ruletu. Buď to vzhledem k minulosti bude problém nebo to bude životní vztah. Rozbalit zbytek tady»
Přišla zima a dnes je nádherně. Všude mráz, svítí sluníčko a naše malá slepička snesla první vajíčko. Malé, hnědé, roztomilé. Přesto nedokážu odpovědět na otázku, jak dlouho má kuře malá vajíčka :). Mám taky nový progres – protože jsem celkem veliký čtenář, nebo lépe řečeno – byla jsem, do té doby, dokud nepřišly děti a já nezačala usínat přesně pět sekund po ulehnutí, měla jsem potřebu svou čtenářskou vášeň nějak navrátit do svého života. Nyní je to v naprosto ideální kombinaci – čtečka a mp3. Jenomže mluvené slovo není vždy k dispozici a tak jsme došli i přes počáteční nevůli k programu který e-knihu načítá. Stačí si pak jen vybrat hlas, zda má předčítat muž či žena a už to frčí. Při běhu a práci mp3, večer v posteli čtečka. No a díky tomu nastal okamžik zlomu – je to totiž velmi ale velmi veselé. Program je naprogramován na češtinu, tudíž anglická slova čte česky. Proto člověk málem přeletí přes kořen v lese, když se zakucká, protože slyší Ukázka z knížky :-) Do toho se ozve velmi důrazně naprogramované „ne“ nebo velmi výrazné, vysokým hlasem vykřiknuté „ahoj“, které se vůbec, ale vůbec nehodí intonačně do okolního textu. Nicméně zatím mě to ohromně baví :-). Rozbalit zbytek tady»
Tak po dlouhé době zase jeden článek pro přihlášené. Blíží se dvouleté výročí naší stránky a tak jsme tak v přišedší zimě a mírné depresi bilancovali.
Za ty dva roky jsme se ocitli v dost jiném světě, než na který jsme byli zvyklí. Získali jsme spoustu příjemných duší, kteří chodí pravidelně na stránku, někteří komentují a tím přispívají mnohem více, než sami tuší, protože každý komentář je potenciální rada někomu, kdo se ocitl ve stejně svízelné situaci. Stejně velký dík i těm, kteří čtou a nepíší. Je to motivace – člověk má pocit, že je to k něčemu. Nepopírám, že ten pocit může pseudopocitem být, ale neberte mi ho :-). Rozbalit zbytek tady»
Americký jablečný páj, neboli apple pie je velmi typickým americkým pokrmem. Jedním z nejtypičtějších. Američané používají jablečný koláč v mnoha svých rčeních, například „jako jablečný koláč“ což znamená „typicky americký“. Často je spolu s baseballem, hot – dogem a Chevroletem, apple pie používán v marketingu pro zdůraznění velmi americké věci či záležitosti. Ovšem otázka samozřejmě je, proč je jablečný koláč tak typicky americký.
Jablečný moučník velmi podobný jablečnému páji byl oblíbeným moučníkem za vlády Alžběty I. v Anglii, nebo klasický německý jablečný štrúdl a jablečné severské koláče na podobné bázi. Jiní jazykové tvrdí, že sehrál roli také marketing a marketingová komise Cotland z New Yorku, kde začla veliká kampaň na počátku minulého století, kvůli prudkému poklesu prodeje. Tato kampaň právě zahrnovala ustálené fráze jako “ Jedno jablko denně a nebudete potřebovat lékaře“ nebo „Tak americké jako jablečný koláč“. Rozbalit zbytek tady»