Máme teď doma ještě hlučnější prostředí, než je to obvyklé. Byla doba, kdy jsem se rozhodla, že by děti, v naší ultranemuzikantské, víceméně spíše fyzicky zaměřené rodině, měly dostat nějaké hudební vzdělání. To lze však těžko, pokud jsou rodiče hudební analfabeti. Ale to, že se rodič rozhodne, to nefunguje, takže jedna flétna,kterou dostalo nejstarší dítě už leží několik let ladem. Teď ale se zachtělo najednou všem čtyřem a tak jsme poctivě chytili příležitost za vlasy a na aukru zakoupili další dvě obyčejné dřevěné flétny. Děti jsou nadšené a právě přiběhlo jedno, které křičelo radostí, držíc špatnou ruku na špatném místě, že už ví, čím bude – bude učit zpívat na flétnu !!! To je zvláštní, jak to má každý nějak nastavené. Právě tohle dítě, když mluví o své budoucnosti, vždy samo sebe postaví na nejvyšší daný post. Bude učit – jen hrát, to je pod úroveň :)))) Pan domácí má božskou trpělivost. Před zhruba sedmi roky snášel můj dvouletý nával hudební múzy a mé dvouleté učení not od píky a pak následné pískání. A teď ho to čeká znovu, ve čtyřnásobné verzi :)). Člověk má takový zvláštní dar, že se nejvíce chce věnovat tomu, na co nemá nadání :-)))
Dnes k večeři jsme měli japonský nudlový salát. Upřímně – má se to s ním jako s mým zeleninovým sushi– zaujal mě v knížce hezký recept, ale nemám na něj půlku surovin. Tahini, Tahini ocet, jiný ocet a ještě jiný ocet a vůbec. Takže zrovna nedávno jsem si četla u pana Cuketky a zaujala mě dost věta o jakémsi kuchaři, který radí – „když nemáte houby, tak tam prostě nedáte žádné houby“ :))), tak to bych nerada, aby to byla stejná situace. Proto japonský nudlový salát nebude japonský nudlový, ale japonský nudlový z kopce. Pevně doufám, že v tom každý vidí ten evidentní rozdíl :)))) A jak říká moje babička – uvařit z dobrých surovin dobré jídlo není umění. Parafrázuji – uvařit z japonských přísad japonské jídlo není ale vůbec žádné umění.. :))
Takže jak na to… nejprve je nutné prolézt spíž, špajz, špaletu nebo lednici a nanosit všechno, co se bude zdát ideální na japonský nudlový salát. :)). Pokud ale budete chtít přeci jen jakousi návodnou ztezku, která dopadla dobře a pustit se po ní, pak stačí připravit si těstoviny – nejlépe úzké a dlouhé, u mě to jsou domácí, na které jsou potřeba 2 vejce, trochu soli, lžíce vody a 
1+3/4 hrníčku celozrnné pšeničné mouky přesáté. Dále pak 4 veliká rajčata, 1 střední salátová okurka, 1/2 ledového salátu, 2 střední cibule, svazeček natí od cibule, 1 větší mrkev. Olivový olej, 2 lžíce octa, 4 lžíce vody, 2 polévkové lžíce sezamového semínka, lžička kuliček barevného pepře,stroužek česneku, lžíce medu, 2 lžíce sojové omáčky shoyu, sůl.
Nejprve ze všeho si přichystáme těsto na těstoviny a dáme vařit dlouhé nudle. Pokud budou kupované, brala bych asi zelené linguine- dlouhé tenké nudle. Vaříme je v osolené vodě a uvařené je zcedíme a prokapeme olivovým olejem. Dále je třeba na struhadle nakrouhat na kolečka salátovou okurku, na široké nudličky mrkev, nakrájet nožem na plátky cibuli, na plátky ledový salát a na tenké plátky rajčata.
Dále si připravíme omáčku – nejprvce opražíme sezamové semínko na suché pánvi. Do misky si vložíme 4 lžíce olivového oleje,4 lžíce octa, špetku soli, lžičku pepře, utřený stroužek česneku, lžíci medu, 2 lžíce sojové omáčky shoyu a vše řádně promícháme.
Nakonec už stačí kompletovací fáze. Nejprve dáme do misky z půlky co nám zbyla veliké listy ledového salátu. Do veliké mísy smícháme dohromady rajčata, okurku, cibuli, mrkev, nakrájený ledový salát, uvařené nudle a vše prolijeme a alespoň minutu mícháme s omáčkou. Je potřeba, aby se zelenina i nudle dobře vzájemně promíchaly. Vše nakonec zvrchu posypeme kousky nakrájené natě cibulové. V této kombinaci surovin byl salát výborný.
Tak jsem si říkala Loto, že to bude jednodušší a srozumitelnější rovnou udělat, než to jen popisovat. Jíška se dělá běžně z hladké mouky, protože je potom polévka a omáčka z ní jemnější. Neznamená to, že by z polohrubé, hrubé nebo celozrnné nešla, ale jídlo je pak údajně hrubší. Nemůžu soudit, protože už více jak šest let dělám jen z celozrnné a už si tu hladkou nedovedu vybavit. Celozrnnou mouku na jíšku přesávám přes cedník a zbavuji tak těch nejhrubších otrub.
Jíška je spojený tuk s moukou, který se používá k zahuštění polévek nebo omáček. Dříve se jí říkalo někde zásmažka nebo zápražka. Polévky i omáčky se dají zahustit i jen samotnou zapraženou nebo nezapraženou moukou, ale výsledný efekt je pak zcela jiný, než když používáme jíšku. Jíška má na rozdíl od zapražené mouky výhodu, že pokud se dobře spojí tuk s moukou při výrobě jíšky, po upotřebení jíšky do polévky nebo omáčky se jíška krásně rozpadá, rovnou zahušťuje, kdežto zapražená mouka má tendenci se cuckovat- prostě vytvoří cucky, které už nejdou rozcuckovat. Musí se tedy nejprve rozmíchat ve studené vodě, čímž se zase ale úplně mění chuť polévky nebo omáčky, protože je tou vodou dost zředěná. Proto raději zahušťuju buď jen zeleninou nebo používám jíšku. Například Anuše Kejřová píše, že je lépe používat jen čistou mouku, protože jíška zcela změní chuť jídla. Pro mě je to zcela naopak. Jíška přidá polévce či omáčce máslovou chuť, která mě osobně vyhovuje.
Je také rozdíl v samotné jíšce. Existují tři druhy – jíška světlá, střední a tmavá. Je asi jasné, jak se toho dosáhne. Světlá je nasypaná mouka do másla ihned po jeho rozehřátí, jemně zamíchaná a ztažená z kamen,případně pak zalitá vodou či zeleninovým vývarem a provařená. Střední se míchá mouka v másle déle a tmavá logicky vznikne tak, že se mouka míchá v másle dost dlouho – rozhodně ne do spálena. Tak tmavá zase být nemusí. Čím světlejší jíška, tím menší zahušťvací efekt má.
Jíšku, kterou si dělám „na potom“ je dost prostá. Nejprve je nutné připravit si vařečku, těžší hrnec, aby se v něm hned máslo nepřipalovalo, šroubovací sklenici a stejné mmnožství másla a mouky celozrnné pšeničné přesáté. To stejné množství je takový základní postup. Já ovšem dávám na 300 g přepuštěného másla o 100 g mouky více, právě proto, že používám máslo přepuštěné a ne syrové. Přepuštěné je už vodyprosté a je více tučné. V tomto případě je to tedy 300g přepuštěného másla a 400 g mouky. 
Jako druhý krok následuje rozhřátí másla v hrnci. Rozbalit zbytek tady»
Naše děti, potažmo naše rodina je zvyklá co se jídla týká na ledacos. To, na co se ale logicky příliš zvyknout nedá je „fast food, protože do nejbližšího a to je hodně nadnesené místní bufáč nazvat fastfoodem, je 7 km vzdálený. Nejrychleji je to na kole, to jsme dole za 20 minut a nahoře za hodinku – takže to už se to rychlé občerstvení notně zpomalí. To nemluvím samozřejmě o zimě, ale o létě,když je hezky a člověk nemusí mazat lyže. I když v zimě ho to zase žene tedy :))
Takže hamburgery znají děti jen domácí. Není tam jenom ta dálka a ekonomika, ona i nějaká ta idea tam hraje svou roli, ale když přijede babička z velkoměsta, přiváží poslední dobou pravidelně rostlinné párky. Zatímco na mocca soufflé, na domácí chleba, domácí rohlíky, na všechny ty normální těstoviny se děti dívají s lehkým nadhledem jako na běžnost nejběžnostnější, takové sojové párky a z nich pak párek v rohlíku – to je něco !!!!!!! Nejmocnější dar gastronomie.
A protože prarodiče právě včera dorazili a přivezli plnou igelitku bílkovin v podobě vegepárků a salámů a klobás, děti okamžitě křičely – bude párek v rohlíku !!!
Párek v rohlíku je nesmírně jednoduché jídlo, pokud máte doma paličku na maso s kovovou násadou, je o to jednodušší. Ale k tomu dojde. Nejdříve je důležíté si ten „fast food“ trochu zpomalit a tím ho neuvěřitelně zlepšit – bez legrace. Večer před tím se vezme 1kg bílé mouky, 40g droždí, trochu mléka, lžíce a půl soli a tři lžíce oleje + tolik vody, aby se vyhnětlo vláčné, ne příliš lepivé těsto. Nejprve se tedy udělá jen z trochu mouky, trochy mléka a droždí kvásek. Zhruba po 10minutách kvásek vyběhne a se zbytkem přísad se zadělá těsto – vláčné a ne příliš lepivé. Těsto se ihned šoupne za okno, do chodby, do lednice- prostě do teploty od +2do +10.
Druhý den ráno se vytáhne těsto z chladu, uzme se rukou vždy kousek těsta, vytáhne se z něj rukou něco jako trojúhelník a pak se ten tvar zdokonalí mírně válečkem na nudle. A nyní jsme na křižovatce. Buď děláme jen obyčejné rohlíky, zarolujeme tedy rohlík od širší strany k samotnému cípu, nebo a to je výborná varianta – udělám rohlík pro pana domácího, který nebazíruje tak jako děti na tom párku, co kouká z rohlíku. Vytáhneme těsto, ale před tím, než ho zarolujeme, vložíme do něj asi dvě minuty uv
ařený a před vložením do vody svléklý ze střívka, rostlinný párek. Rohlík pak zarolujeme stejně, jako by tam žádný párek nebyl. Oba druhy rohlíků nakonec potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme mákem. Dáme na plech a dáme péci.
Po upečení do zlatova uděláme s rohlíky to, co je nutné – uřízneme jim prdelku a vezmeme buď vařečku, nebo v lepším případě, paličku na maso s kovovou násadou, kterou jsme na plotně nahřáli a násadou uděláme v rohlíku díru – tunel od uřízlé prdelky až po co to jde. Párky – svléknuté a uvařené v horké vodě namočíme v hořtici a vložíme do rohlíku. Radost je na světě a nepochopení pana domácího, proč má fotit rohlík na talířku, ve kterém není ani párek také. Rozhodně si myslím, že se může párek obalit i v plátku sýra, prostě fantazii se meze nekladou.
Ravioli, pohledově hezké italské jídlo, které není příliš složité. Těsto na ravioli je podobné jako základní těsto na domácí celozrnné těstoviny. Podobné a ne stejné proto, že zde se dávají do těsta pouze žloutky a nikoli celá vejce a to žloutků pět. Ke žloutkům se přidá 3+1/2 hrnku celozrnné mouky pšeničné přesáté, dvě lžíce vody a 110 g rajského protlaku. Těsto se uhněte do hladka a buď se vyválí nebo se nechá projet lisem na těstoviny. Potom se těsto položí na pracovní pult a vykrajovátkem se vykrájí kolečka.
Každé kolečko se naplní náplní, která je udělaná z 250g sýra – lépe trochu pikantní sýr, 1 cibule, trochu oleje, 5 větších oliv a dvě celá vejce. Nejprve se rozehřeje olej, na který se vloží na malé kostičky nakrájená cibule. Po chvíli se přidají olivy a nastrouhaný sýr. Za stálého míchání se nechá sýr rozpustit a jakmile se rozpustí, vloží se do hmoty dvě celá vejce. Opět se míchá až dokud hmota mírně nezkompaktní – nezhoustne.
Touto směsí naplníme vždykolečko -jenom trošku, přehneme a okraje přimáčkneme. Vkládáme do osolené vroucí vody uvařit a zhruba po 12ti minutách ochutnáme, zda jsou už těstoviny hotové. Množství náplně je na poloviční množství dávky těstoviny.
Hotové těstoviny pak zcedíme, prokapeme olivovým olejem , poklademe na talíř a posypeme jemně strouhaným sýrem – zhruba 150g sýra na posypání.
Jak jsem psala již v článku o domácím másle, máslo v podobě, v jaké ho známe dnes a jak ho dnes především používáme se začíná 
používat až v 17. století a běžně používat až ve století minulém. Jeho jméno nebylo máslo, nýbrž „putra“ nebo „putr“ z německého „butter“. Máslo -to byl naopak název pro to běžné, co se doma používalo a to je to, o čem píše dnešní článek- totiž máslo přepuštěné. Je to i zcela logické. Čerstvé máslo nebylo na denním jídelníčku, brzy se kazilo – žluklo, navíc máslo je surovina, která je v malochovu, totiž tam, kde je málo krav, potravina sezónní. Když je kráva zasušená – což je vždy dva měsíce až šest neděl před otelením – před narozením telete, nebo když je po otelení, tele už je na světě a není odstaveno, Rozbalit zbytek tady»
Soufflé – těžko najít správný překlad. Když jsem hledala, našla jsem nejčastěji nákyp a kuřecí k tomu :-)). Soufflé prý jemnější než paštika !!! Občas trávíme dlouhé zimní večery ve společnosti přítele počítače a zrovna nedávno jsme shlédli Škvankmajerova otesánka… brilantní podívaná. Ale museli jsme odehnat děti, protože jsme záhy zjistili, že to není pro ně. A protože to jsou děti šikovné, našly si hned nějakou náhradu na příště. Hodně romantickou a ne tolik brilantní. Za to se tam po celý film vyskytovalo slovo “ soufflé“. Hlavní hrdinka ho neustále a všude pekla a byla neporazitelná – vždy se povedlo, vždy ho vyndala podle čuchu přesně a i přes obrazovku bylo lze cítit tu vůni. Začala jsem hlavní hrdinku, štíhlou, hezkou, vysokou a navíc šikovnou -pomalu nesnášet. A řekla jsem si – když ona, tak i já… :-)))
Přečetla jsem o sladkém soufflé co se dalo, ale všude se píše o čokoládové specialitě, jemné a křehké, řídké či dopečené a navíc ve speciálních hrnečcích, které samozřejmě nemám. A běžně nemám doma ani tolik kvalitní čokolády, navíc jen málokterá kvalitní je bohužel bez lecitinu, takže jsem se ponořila do vyhledávání toho správného receptu na zkouškové něco, co by se tomu lahodnému soufflé mělo podobat. A upřímně, dala jsem schválně na titulní stranu anketu, kdo to jak s tím soufflé má a většina , kdo do ankety hlasoval (pomiňme, že ta většina jsou čyři lidi) je na tom stejně jako já. Zná, ale nikdy nejedla. Proto v podstatě, pokud to , co vzejde z dnešního receptu, bude dobré, můžeme to doma soufflém nazývati zcela bez problémů .))
Na mocca soufflé je tedy třeba _ 1/2 hrnku kakaa, 2 lžičky instantní kávy, 2x 1/3 hrnku cukru, 1/3 hrnku strouhaného kokosu,4 lžíce kukuřičného škrobu, 7 bílků, kousek vanilky, hrnek mléka, tuk na vymazání a kokos na vysypání hrnečků. A pak ty hrnečky. Měly by to být však hrnky přímo na soufflé, z rovným okrajem, ne příliš vysoké, zhruba takovéhle.
Já jsem si vyndala, vymazala a vysypala svoje keramické hrníčky, které bohužel nemají boky rovné, ale jemně kónické.
Pak už došlo na samotnou přípravu. Nejprve je třeba vložit do nádoby se silným dnem 1/3 hrnku cukru, kakao a kukuřičný škrob. Chvilku sypkou hmotu mícháme na kamnech, pak do ní nalijeme mléko a mícháme do zhoustnutí. Po jemném zhoustnutí sundáme z kamen a přimícháme do hmoty dvě lžičky instatní kávy a vanilku. Zamícháme.
Připravíme si sníh, ne zcela pevný. Do sněhu pak přimícháme 1/3 hrnku cukru a kokos. Sníh potom velmi jemně zamícháme do kakaové hmoty. Hmotu nalijeme do připravených hrníčků, které jsou vymazané máslem a vysypané kokosem a mají utřený okraj kvůli tomu, aby se hmota z hrnků lehce vyhrnula nahoru.
Pak už hrníčky dáme do trouby na 100 st. C a a přivedeme až ke 150. Soufflé, podle toho všeho, co jsem vyčetla, by mělo hezky vyjet nahore, rozumněno – rovně ještě minimálně 1cm nad formu a pak teprve ten hezký, neprasklý oblouček. No, tak přesně tohle mi to neudělalo :)). Nahoru nic nevyjelo, teda vyjelo, ale nepatrně, jen se to krásně nafouklo a pak to prasklo, ale až budu dělat to pravý čokoládový …. .))
V každém případě to chutnalo dokonale. Nahoře křehká krustička a uvnitř ne úplně tekavé, to jsem si skrz tu prasklinu už v troubě hlídala, jen vlhké a jemné a prostě pohádka. Z tohoto množství je toho sedm hrníčků a mělo by se to ještě navrch jemně poprášit kokosem, to jsem neudělala, nechtěla jsem zbaběle zakrývat tu prasklinu, která tam být neměla. No, muffins to nebyly, byla to generálka na soufflé…..
Kdo znáte skutečné soufflé- ne opravdové čokoládové, ale opravdové mocca soufflé, tvrdě hodnoťte, zda se povedlo něcojakosoufflé, houba, prasklá roláda v hrníčku, nebo prostě co.)) – to, že to bylo výborný, to je už doma, ale ještě zjistit, jak na příště… a na to je potřeba někoho, kdo tomu rozumí :)))
Už pomalu odvály sladké chuťě vánoc a doma začala zase nálada na něco sladkého jiného. A dnes nebyla vůbec nálada na recepty, ale 
na vlastní kreativitu. Tak jsem si připravila váhu, suroviny a pečlivě zvážila všechno, co jsem tam šoupla :-)). Výsledek je dost chutný !!!
Na makové šneky je potřeba: 750 g pšeničné celozrnné mouky přesáté, 47 g droždí, 2 celá vejce, 170 g cukru krystal, dvě lžíce cukru moučka s vanilkou, citronová kůra, 250ml mléka, 178g másla – na nádivku: 250 g máku, 200 g cukru, trochu skořice, citronová kůra, 390 ml mléka – na polevu: 6 lžic moučkového cukru, lžíce rumu, šťáva z půlky citronu, 1 bílek ( cukr lze přidat 2 lžíce podle potřeby)
Nejprve je třeba udělat kvásek z trochy mouky, droždí a trochy cukru a mléka. Když kvásek vzejde, přidá se rozpuštěné máslo, cukr, moučkový cukr s vanilkou, citronová kůra, zbytek mléka, celá vejce a vše se řádně prohněte a dá se
do tepla kynout na dvě až tři hodiny.
Než těsto vykyne, připravíme si nádivku – nameleme mák, dáme ho do malého hrnce, přilijeme mléko – cukr,skořici, trochu citronové kůry a lehce povaříme.
Poté si oddělujeme z těsta menší kousky, které uhněteme jako hady, rozplácneme rukou a potřeme lžící makovou nádivkou. Pak zabalíme a položíme na plech hlavou dolů :-))
Nenecháváme na plechu příliš dlouho před vložením do trouby a hlavně ne příliš na teple – šneci by se „rozplácli“. Pečeme při 200 st. C a ne nijak moc dlouho.
Po upečení šneky opatrně vyndáme z plechu – jsou křehcí a pomažeme je ihned nádivkou , kterou jsem udělala tak, že jsem rozmíchala moučkový cukr s bílkem, rumem a citronovou šťávou – řádně rozmíchala lžící. Cukru lze přidat dle p
otřeby, pokud by se zdála stále řídká.
Najít si systém pro učení doma, takový, aby si člověk nehrál na „školu“, děti se něco naučily a přitom v podstatě ani neměly tušení, že se učí, aby je to přitom bavilo a nebylo to příliš náročný na přípravu, tak tohle všechno skloubit dohromady trvá hodně dlouho. Člověk hodně často tápe, často je rád, že za něj můžou zaskočit koupené pracovní sešity, často si není jistý. Ale jsou i dny, kdy vše klape jak na drátkách. Tento k nim patřil. Děti v jednom okamžiku četly, psaly, učily se anglicky a navíc byl uvařený oběd :-))). Rozhodly se uvařit podle receptu, který si sami najdou, přepíšou na papír a pak to tedy sami uvaří. Ze tří připravovaných jídel vyšlo nakonec jen jedno, protože na smetanový puding nebylo v tu chvíli 700 ml smetany :-)), ale recept se alespoň přečetl a napsal. Krupicová kaše podle Sandtnerky se i uvařila, ale nebyla až zase tak dobrá, protože na dotaz, co znamená 11 lomeno dva l jsem odpověděla, že to je půl litru. Teprve až po uvaření a shlédnutí kamnené hroudy, která měla být pětiporcí a stačila sotva pro jednoho jsem si knížku přečetla a zjistila, že to byl litr a půl. A třetí věc, totiž mrkvová polévka z anglické kuchařky „soup„, vyšla na 100%. 
Na polévku je třeba: 500 g mrkve, dvě lžíce slunečnicového oleje,1 jablko, 1 větší cibule, lžíce tumeriku neboli curcuma, sůl, pepř, 1,2 l vody, tři vrchovaté lžíce smetany a smetana na ozdobení na talíři. Starý chleba a olej na osmažení.
Nejprve je nutné dát rozpálit do hrnce dvě lžíce oleje, na které se nasype lžíce turmeriku. Nechá se po dobu jedné minuty míchat a pak se přidá cibulka nakrájená na kostičky, oloupaná mrkev nakrájená na kolečka a jablko nakrájené na kousky. Vše se zamíchá na prudko a pak se hrnec odloží malinko bokem a nechá se za občasného míchání 15 minut jemně restovat. Po 15 minutách se nalije 1200 ml vody, trochu soli a pepře a vše se rozmixuje. Hrnec se vrátí na kamna a přidají se do něj tři vrchovaté lžíce smetany. Smetana se nechá rozpustit a polévku můžeme podávat. Podáváme jí s opraženým chlebem na oleji – chleba nakrájíme na kostičky a opražíme na pánvi s olejem. Polévku v talíři pak ještě zdobíme jednou lžící smetany.
Dneska se konečně oteplilo, navíc přišla do schránky vanilka, na kterou se těším už od předvánoc. Měla přijít, ale česká pošta má 
občas mírně nestálé služby. Nepřišla. Vanilku jsem koupila u pražské firmy vanilkové lusky a s naprosto čistým svědomím jim udělám reklamu. Zkušenostní reklamu :-)). Jakmile zjistili, že vanilka nedošla, požádali o zjištění na své poště, zda tam není nijak nikde založená a když jsem je mailem ubezpečila, že legálně na poště nikde neleží, okamžitě mi poslali na vlastní náklady vanilku novou s tím, že si tu nedošlou po třiceti dnech vyreklamují. Neměli už tu samou, co jsem chtěla, poslali delší lusky se samozřejmou omluvou. Někdy to někomu prostě funguje a příště si vanilku koupím rozhodně tam. Nicméně, abych jí měla, musela jsem nazout pohory a dojít do schránky, což čítá i s cestou zpět čtyři kilometry a trochu jsem si to prodloužila, protože byla mlha taková, že kdyby byla jen o něco málo větší, možná bych si došla až pro lusky do Prahy. Můj orientační smysl ve spojení s mlhou vždy přináší ovoce ve formě neobvyklých zážitků :-)).
Dnešní jídlo je rychlé, poměrně syté, s vitamínovým mrkvovým salátem a není až zase tak moc náročné na suroviny. Je třeba brambor – tolik, kolik je rodina zvyklá, že sní jako přílohu. 6 vajec, 3 střední cibule, sůl, sladká paprika, 8 lžic mouky celozrnné pšeničné přesáté, větší sběračka mléka, olej, hořtice, kečup a 150 g strouhaného sýru.
Nejprve ze všeho je třeba oloupat brambory, omýt je a podélně nakrájet na plátky – ani tenké, ani tlusté. Zhruba půl cm. Plátky poklademe na plech, který jsme nejprve jemně polili olejem a olej roztáhli po celém plechu. Plátky brambor srovnáme pěkně vedle sebe, osolíme, posypeme paprikou a dáme péci na zhruba 200 st. C.Během pečení občas zkontrolujeme a pokud se už na bramborách udělá jemná krusta, můžeme je již jemně palačinkovou podběračkou otočit.
Mezitím si dáme do litrové nádoby 6 vajce, sběračku mléka, sůl, 8 lžic celozrnné mouky přesáté a pečlivě zamícháme. Vezeme si střední plech, na kterém necháme na plotně rozpálit olej, přisypeme na olej na kostičky nakrájenou cibuli a ještě než je cibule hnědá – to je důležité, protože pokud by již byla hnědá, po přilití vajec by se spálila – nalijeme na cibulku celou nádobu s vaječnou hmotou.
Počkáme tak dlouho, dokud hmota nedrží pěkně tvar. Pak rozřízneme na plechu na půlku a podběračkou každou půlku otočíme. Jakmile je omeleta hotová, vyndáme jí a nakrájíme na trojúhelníky.
Na talíř vložíme pečené brambory, pak naskládáme na sebe trojúhelníky omelety, které pomažeme vždy buď hořticí či kečupem a posypeme strouhaným sýrem.
Jako oblohu přidávám mrkvový salát s jablky, který je velmi jednoduchý. Jsou to jen nastrouhané mrkve s nastrouhanými jablky, ochucené cukrem, zalité vodou tak, aby byla hmota ponořená a je přidána šťáva z minimálně jednoho citrónu.
Ideální kombinace, když zbyde jídlo, ze kterého se dá udělat posléze jídlo jiné, neméně chutné. Tak je to i s včerejší čočkou. Nejdřív si ale nenechám ujít poreferovat, jak jsme měli včera Danielový den :-)) Nejprve se mi ozvala jedna Daniela mailem a nabídla mi půjčení Petera Reinharta. Za čož jsem nesmírně vděčná, protože jsem večer zkoušela kreditní kartu dcery- zařídila si dětský účet u komerční banky, neboť chtěla plyšovou berušku a hodně poctivě spoří a stává se z ní správný občan :-)), ale tu mi to tedy zcela nekompromisně odmítlo. Jako kdyby to vědělo, že chci zneužít to nebohé dítě. Tak pak došlo na pana domácího, ale ten byl neméně nekompromisní. Jeho naší kartu fakt ne. Tak co má pak dělat taková poctivá žena v domácnosti, co si chce upéct chleba na Amazonu? :-))) No, ale Daniela z mailu to vyřešila za mně. Patří jí veliký dík. No a pak psala Daniela druhá, čerstvá prvomatka, která v pořadu pro matky konečně zjistila, jak ušetřit – neotevírat na dlouho dveře lednice a vypínat elektrický kartáček ze zásuvky :-)). Dobrá rada nad zlato, předpokládá ovšem, že člověk ten elektrický kartáček a lednici vlastní. V opačném případě neušetří a neušetří….:-)
Tak ta čočka -pokud zbyla a nám zbyla , tak není nic jednoduššího a věřte tomu, je to dokonce v knize vegetarian delicious…jako 
samostatné jídlo, než veškerou čočku se zeleninou smíchat s kaší s čočkou, přidat dvě vejce a trochu mouky celozrnné pšeničné přesáté , aby bylo těsto kompaktnější a udělat karbanátky, které obalíme ve strouhance a dáme smažit do oleje. Ke karbanátkům je vhodný například zelný salát, který se udělá z nakrájené jedné hlávky zelí, ochutí se lžící sojové omáčky shoyu,dvěma lžícemi olivového oleje, přidá se nakrájených 150 g bílého sýru a ochutí se pepřem, solí, citronovou šťávou a lžící black caraway. Karbanátky se nakonec ozdobí domácí majonézou.