Tuto knížku mám velmi ráda – je ideální pro inspiraci. Je to silná, 256 stránková
knížka, na každé straně fotografický, krokzakrokový recept na polévku, na výborném papíře, který drží i po uvaření mnoha polévek ! :-) Tato edice byla publikována v roce 2003 nakl. Hermes House
Je dost zajímavá a zhruba 230 uvedených polévek není rozhodně jen pár v různých variacích. Rozbalit zbytek tady»
Dnešní oběd se povedl, byl výborný !!! Vzhledem k tomu, že puding jako šodó na buchtičky děláme
běžně ze 2,5 litrů, přišlo mi velmi divné , že by mi podle Marie Sandtnerové mělo pro 5- 7 lidí stačit vinné šodó z 1/8 l vína či krém z toho samého množství smetany. Pro jistotu jsem udělalal oba a oba zdvojnásobila :-))) Nakonec to byla dvojnásobná lahoda. Vinný krém je opravdu báječný. Ovšem… nejsme právě vinné typy, víno jsme nekupovali přes 15 let :-), proto bílý Muller-Thurgau není pravděpodobně žádná pecka – ale v malých potravinách, které jsem dnes po cestě domů z přezkoušení dětí
navštívila měli jen asi 4 druhy a kupodivu – všechny si pamatuji velmi dobře z bolševika, jako by těch 15 let vůbec nebylo. Muller, Veltlínské – Pierot chyběl :-).Když jsem přišla ke kase, přede mnou maminka s dítětem, za mnou maminka s dítětem,jinak nikdo, pultovka a deset dopoledne. “ To mám na šodó!“, říkám omluvně :-). Paní za kasou se rozzáří od ucha k uchu a říká“ aha- jo takhle !?“:-))) Rozbalit zbytek tady»
Ovesné čevabčiči je jen variací na ovesné karbanátky. Je potřeba udat hlávkový salát, takže
odmítám vařit podle suroviny, které jsou doma dostupné – ty vydrží, nebo například třeba podle toho, na co je chuť – rozhodně ne – minimálně jednou za dva dny se musí chtě – nechtě uvařit něco, k čemu se hodí hlávkový salát !!!
Hlávkový salát je zdravý, je chutný, ale hlavně – je ho hodně !!! a roste stále nový a nový – zcela nekompomisně a bez ohledu na nás ! Vůbec nechápu, tuším, že již po třinácté, kdo vymýšlel takový osevní plán :-). Už se těším, až saláty plynule vystřídají kedlubny :-)
Suroviny: Brambory dle potřeby, máslo, mléko, sůl. A suroviny z receptu na karbanátky.
Mám moc ráda hádanky, nejraději logické, ale bohužel, nepřicházejí často. A právě se mi naskytla příležitost poskytnout hádanku těm, kteří jsou stejně postiženi jako já. Občas se v noci vzbouzí, jen tak leží a přemýšlí a někdy i vstanou a musí si dojít pro tužku a papír :-))) Ta dnešní bude mnohem jednodušší – nedá mi to jí nedat :-) takže “ když má někdo doma krávy, slepice, velikou zahradu a 4 malé děti, co je naprosto zásadní a životně důležitý pomocník – „kuchyňský pomocník“, bez kterého byl náš dosavadní život jen vlastně takové přežívání !?:.-)))„
V sobotu dorazí náš milý nový pomocník a tak sem hned přibyde nový recept, který díky němu
budeme moci udělat :-)
Ale teď už jen k dnešním těstovinám. Protože bylo opět pracovní nasazení, bylo třeba něco
Hledala jsem na internetu správnou definici a našla jí zde
„V praxi jde o různě tvarované kousky vařené rýže, ochucené rýžovým vínem a octem, Rozbalit zbytek tady»
Dnes ráno nevedly první kroky nikoho vzbuzeného říct dobré ráno nebo na
záchod, ale k plechu s rebarborovým koláčem. Udělal to totiž první – což byl naprosto jasný signál pro ostatní – kdo zaváhá – bude mít chleba s máslem a sýrem :-)
A pak došlo na to vše ostatní základní a potom přiběhl Kvído, směrem ke mě, ale stála jsem vedle plechu, takže se mi elegantně vyhnul, ani se nepokoušel o náznak, že ho zajímám já a dívaje se do plechu zakřičel -jéééééééé – on už není koláč !!!! Tak říkám lítostivě, to nevadí, upečeme další a v tom se stala věc, na kterou bych dala hlavu, že se stát nemůže a ještě nikdy v životě se nestala. Podíval se na mě a odpověděl – ne, uděláme koprovku !!! :-)
Takže dnes smetanová koprová omáčka a špaldové houskové knedlíky.
Dostala jsem včera první čerstvý kopr – náš vlastní jsem bohužel nezasadili do skleníku, ale jen ven, takže je zatím příliš malý. Vařím tedy z cizího, dobrého, darovaného, místního, českého a voňavého :-)
suroviny : na omáčku: máslo, asi 60 g, mouka – cca 100g, voda, sůl,ocet – 3 lžíce, kopr – čerstvý nasekaný – asi jeden hrnek, smetana 250ml, vejce na tvrdo – podle počtu předpokládaných jedlíků – 1,5 kusů na kus :-)
Na knedlíky: 750g mouky špaldové ,20g droždí, 4 tvrdé housky nebo rohlíky, sůl, 2 vejce, mléko 250g
Nejprve si uděláme z trochy mouky, droždí a mléka kvásek, který když vzejde, smícháme se zbylou špaldovou moukou, mlékem, solí-asi jedna pol. lžíce, nakrájenou houskou či rohlíkem na kostičky a vejci a uhněteme řádně hladké těsto, které necháme asi hodinu kynout. Po hodině uválíme z těsta hezké dvě šišky, které vložíme do vroucí vody a vaříme asi 30 minut. Po uvaření vyjmeme z vody a nakrájíme nití na plátky. Rozbalit zbytek tady»
Zbývají tři třílitrovky sušených hub a blíží se houby čerstvé -jasné znamení něco s tím
udělačít !(Nechce se mi ten překlep vůbec opravovat – síla nechtěného .-)) Děti nemají příliš rádi rýži, ale zmrzlina a buchty a krupicová kaše nemohou být stále, zvlášť, když si maminka vymyslela, že by mohla rok vařit každý den jiné jídlo :-) Kupodivu jí dnes i snědly – tedy tu rýži :-). (zmrzlinu taky, ale je jasné, že i zmrzllina se musela trochu umírnit a proto to nebyla žádná smetanová bomba, ale „jen“ kakaový Míša a stala se mi báječná věc, po roztátí zmrzlina, která zbyla nezvodnatěla, nýbrž se z ní stal naprosto pravý a nefalšovaný „termix“. Termizovaný prý znamená tepelně upravený – dnes jsem
ale poznala, že to tepelně, by mohlo úplně klidně být i dolů -ne nahoru :-). V každém případě – další variace na téma „tvaroh“ – receptem nebudu nikoho zatěžovat, udělám jeden článek jako „náš zmrzlinový speciál :-)))
Suroviny na guláš: olej na smažení cibulky- trochu více než obvykle, 3 větší cibule,2 lžíce másla, 5 stroužků česneku, sladká paprika – alespoň 4 lžíce, mouka celozrnná pšeničná přesátá – 7 lžic, pepř, nové koření, sůl, voda, 3 hrsti sušených hub – většinou poddoubáci.
Nejprve rozpálíme řádně olej, přisypeme na kostičky nakrájenou cibulku a osmažíme do hněda. Spolu s cibulkou smažíme i na kolečka nakrájený česnek. Poté přisypeme papriku, pilně mícháme a do ještě vlhké cibule od oleje vsypeme houby. Chvilku osmahneme a přisypeme4 lžíce mouky a opět mícháme. Po chvíli přidáme dvě lžíce másla a v momentě, kdy se máslo rozpustí, přidáme zbylé tři lžíce mouky a chvíli mícháme. Rozbalit zbytek tady»
Předem dnešního receptu nejprve veliká omluva Lindě – které mimochodem vděčím za to,
že jsem začala psát tento blog a jsem jí za to dost vděčná, protože mě to hodně baví :-) – ale omluva proto, že evidentně dnes zklamávám jako malý průvodce rokem na vsi .-)). Scházím ze své cesty vařit z toho, co se nám právě urodilo a to proto, že návštěva rodičů je většinou i jakýmsi „fasungem“věcí zbytných či nezbytných – to podle úhlu pohledu nás a rodičů :-))
Rodiče si s námi užívají jen co je pravda, nejsme lehké děti :-). Musí překousávat nejen 170km vzdálenost, ale i strach z případné budoucí sociopatie našich dětí :-), dobrovolně se vzdávají při pobytu u nás masa ( a za to jsme jim opravdu vděční ), přijímají takové hostiny jako je kyselo a chlupaté knedlíky se zelím, navíc z celozrnné mouky :-) a musím říci, nesou to statečně.
Jsou ale z generace , která má možná i dost přirozeně vzhledem k době, ve které žili, nastavenu hranici mezi kvantitou a kvalitou. ( chápu, že mnozí se již děsí, když s gramáží svých receptů mluvím o nadměrné kvantitě :-))) A protože většina rodičů vozí dětem to nejlepší, dostáváme i my mnoho….. Tentokrát to je španělský ledový salát-y .-), španělské papriky, ředkvičky — nevím, jestli jsou španělské, jsou v každém případě ošklivější než naše :-)))))). A protože našim dětem tak nějak neustále vsugerováváme úctu k jídu, nelze, než ze všeho, co jsme dostali, uvařit. Jo jo. Takže co zbývá jiného než salát, který nazvěme jak jinak, než španělský !
suroviny: ledové zelí, 4 větší papriky, svazek ředkviček, olivový olej, 250g mozzarelly, black caraway,
Ledové zelí očistíme od svrchních listů (od žížal a hlíny nikoli – toto zelí žížaly v životě nazažilo – obávám se, že ani hlínu ne :-)), nakrájíme na tenké proužky. Papriku omyjeme, vykostíme :-) a nakrájíme také na proužky. To samé uděláme i s ředkvičkami. Přidáme na kostičky nakrájenou mozzarellu, kumin – asi lžíci a nakonec zakapeme olivovým olejem dle chuti – u mě je to cca veliká polévková lžíce. Vše promícháme a podáváme.
Tento koláč je vlastní verzí indického koláče džaldí – džaldí :-) či variací na drobenkové
koláče. Je dobrý, vypadá hezky, jen je trochu, malinko, malilinko sytější – i na pohled:-)
suroviny: na těsto : 2 hrnky mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1/2 hrnku krupičky nebo krupice.(vzhledem k tomu, že si jí melu sama a jsou kolem toho doma neustále dohady, je to v podstatě jedno :-), 1 hrnek krystalového cukru, 1 prášek do pečiva a 300g smetany. (Smetanu lze nahradit 150g másla)
Na náplň: 750g tvarohu, 3 vejce, 1 hrnek moučkového cukru, jeden vanilkový cukr
Navíc: 300g rebarbory, trochu moučkového cukru na posypání, malinko skořice, pečící papír.
Toto je množství na 1 plech.