Archive for the ‘Hlavní jídla’ Category
Dnes se mi nedobře spalo a tak bylo spoustu času na přemýšlení. Několik věcí se mi spojilo v hlavě zároveň. Stále se mi vrací příspěvek Michala Hromase na rádiu Wave – O krušné kuchařské řeholi, přemýšlím o tom, jak je to nevděčná činnost, kdy mnoho kuchařů pracuje do pozdního večera, většinou někde hodně dole, často bez oken – to by mi chybělo velmi – okna. Je tam však nadstavba, která zůstane často jako to poslední – což je dost smutné- a to jsou peníze, i když vzhledem k její výši by asi mnozí kuchaři polemizovali, zda to nadstavba je či není :-). A pak mi přilétá obraz vaření doma, pro někoho, pro rodinu. Nadstavba peněz chybí, ego se postupně vytratí a zbývá ta nejdůležitější věc – totiž naplnění slova rodina. Přilétá mi myšlenka na rozhovor s Janem Kačerem, který mluví o své ženě, Nině Divíškové a dává k dispozici jeden ze dvou receptů na dlouholeté manželství. Vypráví o tom, jak se jeho ženě kdysi zalíbila životní zkušenost osmdesátileté babičky, jak si udržet šťastné manžeství , totiž – „krmte tu bestii !!!“ .-)
Přemýšlím o tom, jak je velmi jednoduché postupně nahrazovat domácí jídlo něčím „jednodušším, rychlejším, čas šetřícím a méně podceňovaným“, ovšem je zde jedno ale…. ustupovat z této často nevděčné činnosti – nevděčné proto, že se stává všední, samozřejmá, na první pohled často nedoceňovaná – pokud si člověk neříká permanentně o pochvalu, což spolužijícníky zanedlouho jistojistě naštve – tak ustupovat z této činnosti lze pouze tehdy, pokud se člověku dostane té výsady, že jí vůbec někdy považoval za hodnotu. A pokud to tak je, já osobně to považuji za jakýsi dar, ať to zní sebepatetičtěji a nízkocílově :-) Za mě, hýčkejme si tento dar, zvláště, pokud jsou přítomné děti, které si to pak snad přirozeně ponesou dál. Myslím tím něco, jako když jsme sledovali náš zimní evergreen na pc – totiž Četnické humoresky. Já osobně sleduji permanentně jen ty naškrobené bílé zástěry v každý čas a stále se snažím pochopit, jak to dělají, děti vyžadují další a další díly, pan domácí úpí a odchází a tudíž neslyší Huga, který pozorujíc Jarého, jenž se stěhuje na pátračku a nese si kufr a tašku – zcela vážně pronáší -„jak to, že ten číšník (rozuměj četník), si nese ty tašky? “ Všichni se otáčíme s otázkou na rtech, nikdo jeho repliku nechápe a tak pokračuje -“ no tašky pčece nosí jenom ženský“. :-)) (Pan domácí, který mě však málokdy nechá něco nosit navíc to měl tendenci vyšetřit – když si to přečetl :-)) a zjistil, že Hugo myslel tu přes rameno :-)) Read the rest of this entry »
Tento týden je u nás celkem klid. Odjela štěńata, odjela Eliška – jedno štěně odjelo na základě komentářů pod článkem „Špulky“ do nedaleké vesnice k paní, která je moc milá, a která už po tom, co vloni pošel pes jako dlouholetý člen rodiny psa nechtěla. Ale pak si přečetla komentáře a pro jednu Špulku, které dali jméno Čert si přijela. Nepochybuji o tom, že se bude mít dobře.
Pro Elišku si přijela maminka s přítelkyní a to bylo báječné setkání. Paní Elišková nás ten den zapojila do osobního systému, který asi zatím nemá jméno, ale říkejme mu – každý z toho vyjde dobře -. Vzala to přes známého, který má extrémní nadmíru jablek a začali nakládat. Známý ovšem není troškař a přinášel bednu za bednou, takže k nám dorazil kombík absolutně narvaný jablky. Navíc ještě rysy syna z průmyslovky pro Kvída, sešity pro děti na psaní, sušené houby a cukrovou řepu!!! Pán byl velmi rád, že se zbavil jablek a my po jarním mrazu zase moc rádi, že máme jablka. Za tu výslužku jsme ovšem nemohli zůstat dlužní, tak jsme nanosili dýně, mrkev a na večer správně rozleželý sýr a víno, tvaroh a mléko pro Špulky a Elišku. Za to jsme však navíc dostali rebarborový koláč, což se trochu nelíbilo Elišce, neboť odjíždí, ale dozvěděla se, že nemá smutit, protože od pána s jablky nafasovali koláč švestkový. Není nad to, když někomu něco přebývá a jinému schází a všichni jsou rádi, že si povymění trochu svých jistot :-).
Navíc přijeli naštěstí večer, takže stačilo, abysme zhasli a mohli jsme je tudíž pozvat dál, protože za světla by bylo vidět, že přetože jsme s Eliškou od rána říkali, že by se mělo uklidit — se neuklidilo ! :-))
No ale ještě než Eliška odjela, měli jsme takto připravenou dýni Hokaido a přetože je Hokaido moučná, takto je výborná a vůbec to nevadí! Read the rest of this entry »
Letos si fakt užíváme podzim. Víkendy jsou hodně návštěvní, ale poslední dobou i pracovně návštěvní, někdy i pracovní dny, někdy i celý týden. :-) Včera jsme dosklidili dýně a tu hromádku dýní pohromadě mám vůbec nejraději. Je to nádherná směs barev a už vím, že tu oranžovou měsíčkovu příští rok vyměním za více dýní a více špenátu. Měsíčku to neublíží, protože se vehementně vysévá sám a tam kde budou příští rok brambory, tam bude asi i obrovské množství této oranžové potvory, která je nádherná a samorozmnožovací. Zvláště, když jí roste 70 metrů. 
Dnešní jídlo je hodně dobré, nejen chuťově, ale také esteticky a spolu tvoří jeden dokonalý celek. Pomohla mi výborná kniha „Vegetables“ od healthy home cooking, na kterou nedám dopustit. Není to nijak komerčně vypilovaná kniha, o to v ní jsou lepší recepty a ráda jí listuji a ráda jí používám. Read the rest of this entry »
Zapečený patizon s hokaidem a sýrem je přesně ideální jídlo někam do tepla, pod slunečník, do ruky vysoký koktejl do skla. No a tak my to jíme v tmavé chalupě, ve svetru, protože venku vůbec není srpnové počasí a o nějakém sklu se mi ještě do nedávna mohlo jen zdát. 
Ovšem… je to asi 14 dní, co se v nedaleké chatě konala svatba. Děti dostaly přísný zákaz tam chodit, protože nerada posílám děti někam, kam nejsou pozvaní, zvlášť, když jsou tam jen samí dospělí. Zvlášť, když jsou ty děti čtyři a nedělá jim vůbec problém neodejít. Pan domácí je zpoza rohu permanentně poňoukal, ať počkají ještě dvě hodinky, to, že už tam budou všichni prdlí a budou tam mít spoustu dobrot. Já z druhého rohu jako správná semetrika, že neexistuje, že to nejsou žádní známí, neteř majitelky, kterážto je víceméně babičkou našich dětí není to samé jako majitelka a tak teda nešly. Read the rest of this entry »
Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic. A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-). Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.
Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).
Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.
Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.
Kromě toho, že jsem si objednala mezivýpůjční službou asi patnáct nových knížek o sýrech, nové neživočišné syřidlo a mléčné kultury, které musí být v mrazáku jejž nemáme, ale který jsem zařídila tak, že si kultury nechám v mrazáku 7km daleko a budu je používat jen, když půjdu okolo :-), krom toho, že jsem až dodnes používala zavařovací teploměr a maximo-minimální a po vložení se do věci pana domácího a jeho tvrzení, že už mi dávno říkal, ať si koupím pořádný teploměr a po zakoupení pořádného jsem zjistila, že můj současný jeden ukazuje teplotu a 12*C nižší a druhý o 10*C nižší než je ve skutečnosti a po zjištění, díky lékařskému, že správně měří ten nový, a že tedy mé sýrové pokusy začínají zcela nanovo (někdy je lépe prostě nevědět :-), se u nás doma neděje v podstatě nic. Jenom narostlo strašně květáků a brokolic, všichni jsou na dovolených, nikdo je nechce a tak čtyři sežraly slepice, ty už vykvetly a zbytek je na mně. Tedy ne abych je zkonzumovala, ale něco s nimi udělala.
Další květákovo-brokolicové jídlo je tedy marinovaná směs s rýží. Je náročnější v tom, že je třeba začít večer, ale není to zase žádná hrůza vyvařovací. Je však třeba neustále ochutnávat, zda tomu ještě něco chybí nebo ne a konečná konzistence je podobná klasickým čínským rychlojídlům. Zelenina je díky tomu, že není vařená – uvnitř lehce křupavá a zvenku má příjemnou kukuřičnou krustu.
Potřeba je na něj: květák, brokolice, tři stroužky česneku, sůl, olivový olej, šťáva z půlky citronu, tři lžíce palmového cukru, tři lžíce medu, dvě lžíce maizeny, tři lžíce kukuřičné polenty instantní, dvě menší cibule, 100g rozinek, sladká paprika, kurkuma, balsamikový ocet. Read the rest of this entry »
Léto je léto. Pan domácí začíná být lehce sociálně neinteligentní :-)) Skoro až 
asociální. Léto je někdy sociálně náročné. Eliška odjela ve středu s tím, že pojede asi do Rumunska, a že pokud jí to nevyjde, vezme rumunskou vlajku, nějakou muziku a přijde .-)). Na Elišku se těšíme, neboť zapadla celkem přirozeně do rodiny a příliš z ní nevyčnívá. Po tom co odjela běhají děti kolem baráku a zpívají si od rána do večera “ nemám rád anarchii, tak jsem se dal k policii“ – není nad to tříbit hudební vkus dětem již v útlém věku. Zpoza baráku jim přinotovává pan domácí svým Schmitzrem a jeho „těžko- Anežko- něco udělám, co tě potěší, těžko, Anežko- dneska už se chlap v zoufalství nevěší „. Na druhou stranu, jsem vděčná, že tu běhají děti s punkem v ústech a vymazávají z mp3 jejich slovy “ pět angels“, které tam jsou nahrané a získají je rovnou s přístrojem. U pana domácího bych klidně i nějaký plytký song o lásce a nějakém jiném kýči klidně zkousla .-))
Už jsme si celkem zvykli, že letošní léto se nese v rytmu katastrofických scénářů a tak po Marii, býčkovi a Slávě přišel včera na řadu Bábel. Nepostaví se na nohu. Večer v šest k nám přijela sličná slečna veterinářka, co tu byla již před deseti lety na koni, kdy zdaleka veterinářkou nebyla, pobylu u Bábela dvě hodiny, prohmatávali s panem domácím vše co šlo a nakonec po tel. konzultaci se rozhodlo, že to zatím není definitivně ani zlomený, ani natažený, že snad nějaký nášlap a Bábel dostal zapařovací obklad – takový obklad pro koně, to je mnoho vaty, obvazů a stříbrné pásky a budeme čekat pár dní, zda se nějaký neviditelný hnis zviditelní. A to tam před příjezdem padla ještě jedna moje końská dávka arnikové mastičky. Ale toto už přestává být celkem legrace, už to bereme jako normál, takže už by to mohlo pomalu přestat :-))
Zahrada se umírnila, plevel přestal růst, měsíčku si nevšímám- nechávám ho v tomto období na semínko a tak se lehce stane, že když prší a člověk jde zkontrolovat, co voda položila, že najde v záhonu schovaných osm obrovských květáků. A tak jsem se rozhodla, že když je to léto, zase by se hodil nějaký hamburger. Navíc jsme tu měli návštěvu s holčičkou a chlapečkem a chlapeček si několikrát přidal s tím, že chce tohle „maso“, to, že mu moc chutná. Nejlepší pochvala pro vegetariánského kuchaře – když si malé dítě vezme květákový karbanátek a chce to maso ještě jednou ! Read the rest of this entry »
Sbíráme měsíček a začíná nám trochu přerůstat přes hlavu. Myšlenky typu – chtělo by to sušárnu – ale ničíme hned v zárodku. Na příští rok to má měsíček spočítaný. Letos byl zasetý tolik jen proto, že jsme si mysleli, že to horní políčko nezvládneme a zaořeme ho jako zelené hnojení. Ale přijela potvora Eliška, my to zvládli a teď nevíme co s tím. :-)) Příští rok ho bude jen čtvrtina a místo zbytku bude špenát :-))). Nicméně je to krása, ta barva je neuvěřitelná a i po usušení, sytě oranžový, když ho dávám do papírové tašky, do pytle, do ještě většího pytle…. Sběrna ho vybírá, ale všechny sběrny jsou bůhvíkde a jeden pytel je sice objemný jako malá kráva, ale váží sotva 3kg a už vidím, jak to nesu na poštu a poštovné vezme 75% částky, kterou dostaneme od sběrny, takže vlastně děláme letos takovou milou charitu pro Českou Poštu :-) A tak jsme raděj našlapali včera sklenici na olej a budu to pít ! Pořád, denně, s meduňkou a mátou- to je na nervy, aby mě přešly roupy na lány měsíčku.
Máme po eko-kontrole, předevčírem byly tři návštěvy pro zeleninu a včera dvě. Navíc všichni dost milí. S jednou návštěvou jsme se shodli, že kadeřávkové chipsy jsou fakt výborný, ale že si člověk musí dát bacha, aby ho nesnědl už namočený v olivovém oleji, ještě před upečením :-)). Další návštěva přijela na kole, dost nás s Eliškou naštvala, protože s tím vozíkem na malé děti za kolem vyjela až k chalupě a u nás to vyjede až domů jen Kvído (musím tedy dodat, že jednoznačně proto, že pan domácí má vždy na kole minimálně jedno dítě a 50 kg nákladu :-)), já končím kus za silnicí a volám – “ počkejte na mě!“ a jsem ráda, že za mnou většinou táhne kolo ještě Jentl :-) a vyměnili jsme zeleninu za moravské meruňky. Read the rest of this entry »
Je vedro, je dusno, všude kam se podívám je měsíček- nad kamnama, na půdě, v kyblíkách, na poli, míhá se před očima vždy, když je zavřu :-) Taky kolem nás roste všeude svízel – svízel povázka, který se dá zaměnit bez problémů za syřišťový a je na báječnou věc.
Je na to aby člověk neměl chuť k jídlu a neměl hlad. Naprosto zásadní bylina :-))). Kráva nám nasadila na začátek laktace laťku na 28 litrů, takže všude kysne tvaroh a sýří se sýr a včera jsme se byli podívat na krávu, kámošku pro Máří. Máme vybráno- bude to, když vše dobře dopadne Jerseyka křížená s Holštýnkou. Je černá s bílými fleky a její máma má vemeno až na zem- tož to jsme zvědaví, jaká to bude kravka a těšíme se na ní. Výlet to byl výborný- přivzali jsme s sebou i našeho španělskýho oper a Elišku, dělali jsme ochutnávku místních piv v různých hospodách po cestě a ze všech piv nejvíc nám nakonec chutnla malinovka v naší nejbližší hospodě. Prostě bližší košile než kabát :-) Read the rest of this entry »
Máme sbaleno polovinu balíků, doma převládá celková únava, je po hrášku a člověk přemýšlí, co by zeleninového, jiného, nového, aby to byl květák a nebyl smažený :-). A protože jsem pro sebe ještě dotrhala malé listy špenátu, vrhla jsem se na zeleninovou terinu, kdo chce, tak puding, prostě takovou zeleninovou bábovku v chlebíčkové formě. Potřeba je na ní pár druhů zeleniny, trochu tvarohu a chuť se s tím připravovat. 
Potřebné suroviny jsou tedy . 1 střední květák, jedna střední červená řepa, 600 g syrového špenátu. Sůl, 4 vejce, trochu bazalky,200 g tvarohu, trochu pepře, celozrnná mouka pšeničná přestátá – 17 lžic a strouhanka ze 3 rohlíků.Olej na vymazání a mouka na vysypání formy. Read the rest of this entry »