Archive for the ‘Hlavní jídla’ Category
Včera jsem rozdala úkoly a dnes odjela k zubaři a když jsem se vrátila a sešli jsme se v místnosti a pan domácí zahlásil “ zase půl druhý“ tak Eliška na to „cože???? tolik?????? to chcete říct, že dneska už šest hodin jim ? “ :-)) Takže to je naše pracovní morálka. Já jezdím k zubaři, pan domácí má depresi a Eliška jí :-)) Dneska byl ten kopec domu nějak delší a vyšší …. ale včera, včera přišla konečně řada na kuskus. Píšu to foneticky, originál je hrozně složitý – to jen omluva pro češtináře? :-)) 
Tak kuskus – máme jakýsi arabský týden – o kuskusu vím, že je z tvrdozrnné pšenice a jsou to malé kuličky, o kterých mi včera u stolu řekli, že to musí být hrozně drahý, protože než se to do těch kuliček vytvaruje, tak to trvá celý život :-) Read the rest of this entry »
Těšíme se na bouřku, sušíme tvrdé housky a chleba od návštěvy, co přijela z Prahy a jsme nějací trochu unavení :-) Návštěvu jsme ubezpečili, že klidně může dojet ještě večer, i když potřebuje odpočívat, tady že se nepracuje- pan domácí přidal, že hlavně klíííd, že tady je to jako v rusku- muži přemýšlejí o smyslu života a ženy pracují :-) a návštěva ještě než dojela, naložili jsme jí po cestě na vůz a jeli skládat balíky. Neradno věřit ničemu :-)) za tento malý úskok pak dnes vyndaváme alespoň luky. Jídla začínají být rychlá, 
protože se suší, pěstuje, stále ještě učí – přezkoušení se přesunulo až na konec týdne a hlavně- odjela Eliška, ale ona zase pevně doufám na konci týdne dorazí. Zkoušeli jsme to různě, jak jí tady udržet, nakonec se při odchodu i Hugo rozbrečel, ale Eliška odolala a odjela vstříc svému životu. Read the rest of this entry »
Špenát patří k zelenině, která je tak podvědomě neoblíbená a přitom uvařená jídla ze špenátu nemusí být vůbec, ale vůbec špatná- naopak. A navíc např. dnešní jídlo, je i velmi rychlé a jednoduché, nenáročné na suroviny. Náročné pouze na špenát. :-)
Potřebné suroviny jsou pouze brambory, mléko a máslo na kaši – množství brambor podle počtu strávníků. Na špenát pro 3 dospělé a 4 malé porce pro děti: náruč špenátu :-), 1 velká cibule, 2 veliké červené papriky, sůl, červená paprika.
Nejprve uvařit oloupané, omyté a nakrájené brambory v osolené vodě. . Uvařené pak rozmixovat s mlékem a máslem na bramborovou kaši. Na 2 kg brambor dávám cca 200 ml mléka a 80 ml přepuštěného musla. Mezitím, co se vaří brambory omýt špenát i se stonkem – samotné listy se stonkem. Já sama dělám na pekáči na plotně, ale lze použít větší hrnec. Na oleji osmahnout cibulku nakrájenou na proužk do světle hněda, přidat nakrájenou červenou papriku na kousky a potom vloži špenát. Přikrýt. Po cca 10 minutách zamíchat krásně dušený špenát, který pustil šťávu. Osolit, okořenit červenou paprikou, promíchat a je to. Read the rest of this entry »
A už se zase těším na zimu :-))) Navíc jsem naprosto neuvědoměle slíbila, že budu dělat v květnu oplatky na řemeslném trhu u nás v klášteře a doma práce fakt každý den od pěti a na to není člověk vůbec zvyklý, tak jsem se z toho chtěla na poslední chvíli vykroutit, pan domácí se smál, protože mi průběh mé aktivity, znajíc mě třiadvacet let, předpovídal do nejmenšího detailu, ale přijela Eliška a bude oplatkovat a vaflovat se mnou. Chladící zařízení chladí, štípky mouchají a já tenhle článek chci napsat už tři dny a začínám být tak trochu ve skluzu :-)). Stejně jako každý rok chodím každé ráno kontrolovat ledový salát, jestli udělá hlávku, nebo neudělá :-)), děti mají příští týden přezkoušení a už jsem jeden den zapomněla vyměnit kefírové houbě mlíko – ale jeden den jí asi nezabije, naopak jí celkem posílil, narostla mnohem více :-))). Mám za sebou také jeden rozvoz zeleniny na kole – takové trochu fiasko, protože jsem na to nebyla zcela připravená, neměla doma žádný obalový materiál, vzala bedny, kolo a batoh, papírová krabice se na prahu u Radka po vyndání z batohu rozpadla, věci propadly dnem na práh a pak doma jsem navíc zjistila, že dva nejhezčí saláty propadly už do batohu :-)) a přivezla jsem si je zase domů. Vajíčka přežila, další tři bedýnky taky, ale zelenina vypadala po mé cestě, jak kdyby byla z první světové a já taky, protože mě bolela pusa a já zcela vážně přemýšlela o totální náhradě :-))) ovšem máme výborného zubaře – to je trochu schizofrenní situace – sympatický zubař :-)) a ten mi z té dásně, o které pan domácí tvrdil, když jí vymýval zahnutou jehlou s kysličníkem, že je nějaká „znekrotizovaná“ :-)))) nějaká černá, tak z té mrtvé dásně, na kterou nešlo sáhnout mi vyndal jakousi černou třísku :-)).. Pan domácí byl pak doma smutný, že ten zákrok mohl udělat sám, ale že jsem se zbytečně moc cukala. :-)) Read the rest of this entry »
Znáte Bok choy? Já ho neznala. Dostali jsme od americké tetičky semínka a radu, že je to vynikající. Na semínkovém pytlíku to je evidentně „čínské zelí“, ale na druhý pohled je to trochu jiné čínské zelí. Není kompaktní, listy nemá vyloženě uzavřené, je více otevřené a listy jsou více kapustovité, jsou tmavě zelené. Zato řepíky jsou křehké, tlusté a bílé.
A tak jsem shlédla druhou stranu pytlíku, kde je celá mapa USA a hledala ideální výsev. Čínské zelí se v Čechách vysévá až 15. července, tak jsem zjišťovala, jak to mají za velkou louží. Zcela jinak. Každý stát to měl jinak, ale všechny hezky v dubnu. Trochu mě překvapilo, že stejná mapka, se stejnými čísly byla na všech pytlících, co jsme dostali, ne na všech bok choyích, ale na veškeré zelenině. Možná nějaká americká mičurinovina, ale což…. riskla jsem Oregon, to je tak náš kopec :-)) a vysadila tedy v dubnu.
Bok choy je všude. Ve skleníku vyrostlo jako první, přesazeno ven a do fóliáků, na hnůj, na kompost – prostě všude. A taky k obědu, k večeři, zase k obědu a naštěstí- pravda je 15. červenec a většina začíná kvést ! Bylo to na to, hned jak to udělalo definitivní stav, dát fotku do přebytků a poskytnout dál, což jsem neudělala, protože jsem hamoun a chtěla jsem mít zdravou rodinu hezky při jaru…. No, takže díky tomu, že jsem si chytře schovala semínka, jdu na druhou várku :-)) a mezitím, než to vysadím, tak sem dám včerejší a dnešní oběd. Read the rest of this entry »
Dnešní jídlo by se mohlo jmenovat – vypletý oběd ! :). Špenát v řádku už pěkně narůstá a bylo třeba mu odlehčit o mezišpenát, ale člověku je ho líto vyhodit, když už je tak hezky střední, tak z toho byl velmi příjemný oběd. Navíc přijela Eliška, která mi chce pomoct od dalšího plevele a navíc už je kefíru 3litry denně a nikdo nechce to zrno, už tomu začínám říkat houba :-), co se množí a mě je jí líto, tak jí zkusím usušit – jde to? No a tak jsme si udělali kefírovo- pudinkovou zmrzlinu- z uvařeného vychlazeného pudinku a ochuceného rozmixovaného kefíru. Dobrota veliká – vřele doporučuji !
Ale zpět k obědu. Není složitý, naopak, velmi velmi jednoduchý. Je na něj třeba i dost málo surovin – brambory, 100g másla, čerstvý špenát- množství dle vaší chutě, od velké obejmuté dlaně až po náruč :-), vejce podle počtu osob, sůl, majonézu, balsamikový ocet – 1 lžíci, kefír asi 100g.
Postup jasný – oloupat a omýt brambory a nakrájet je na plátky asi 3/4 cm tlusté, vložit do osolené vody a uvařit. Po uvaření vodu slít a vložit cca 70g másla na asi 1kg brambor. Jemně promíchat, aby se brambory zbytečně neroztříštily a přiklopit. Read the rest of this entry »
Hned jak jsem napsala v článku o tom, že naše fantazie pro vytváření hádanek a soutěží je pramalá, naskytl se navečer takový pěkný motiv. Na konci článku je fotka, jak pan domácí s Bábelem něco dělá. Popusťte uzdu své fantazii a zkuste uhodnout co. Fantazii podotýkám ! Výsledek stojí za to. :-)
a k tomu přemýšlení takový příjemný recept. Když už ředkviček na chlebu a v salátu a samotných dost, není od věci si je zkombinovat s domácím máslem a rukolou a udělat si takový rychlý zeleninový mix.
Potřeba je rýže 2 hrnky, kurkuma-plná lžíce, sůl, trochu oleje, 2 cibule,2lžíce másla, 2 stroužky česneku, 2 svazky ředkviček – prostě asi 20 ředkviček, veliká náruč rukoly- lístky rukoly tak na obejmutí oběma dlaněmi :-), 6 lžic pampeliškového medu (lze nahradit včelím), sojová omáčka shoyu. Read the rest of this entry »
Včera večer jsem se dost smála. Dost hodně a přála bych si to ještě trochu prodloužit, protože po vytrženém dalším nervu ze zubu je
smíchu vždy zapotřebí. Večer mi psala Verunka jak jela v autě s mámou a synovcem. Synovec- jsou mu čtyři, se během cesty otočil na mojí maminku, podíval se na ní, zamyslel se a pak se zeptal “ Stáňo, ty si necháváš narůst fousy?“ :-))). Vrátilo mě to o několik let dozadu, když pan domácí měl své zádumčivé období a rád opakoval, že nemocný se má nechat v klidu umřít. Jednou přijeli jeho rodiče, sedíme všichni u stolu a maminka několik mnoho minut vyprávěla o jakési nemoci. Malá Ester, které bylo tehdy taky kolem čtyř pěti let pozorně poslouchala a nakonec pravila: p.d. říká, že nemocný se má nechat v klidu umřít „:-)). Byla jsem v tu chvíli neskonale vděčná, že to nejsou rodiče moje :-) a ze sloganu se stala pevná součást běhu naší rodiny :-).
Kytky a zelenina, sazenice a vůbec- vše je parádnický. Odnesly to rajčata a dýně, ale nějaká rajčata se nakonec vzchopila a semínka dýní jsem po cestě od zubaře koupila nové, navíc švestky začaly krásně kvést až den po mrazech, což nám udělalo obrovskou radost, takže jsme na tom dobře, lépe než slimákáři a vedraři. :-)
Dnešní jídlo je velmi lehké a protože je tu dost horko, hodně práce venku a člověk nechce trávit příliš času v kuchyni, tak také jednoduché a rychlé. Inspirovalal jsem se italskou kuchařkou, rychle upekla obyčejnou veku z těsta na konzumní housky a šup na vejce.
Na zapečené vejce, jak říkají děti- pizzu bez pizzy je potřeba 1 velká cibule, olej, vejce dle potřeby strávníků – v mém případě 8 kousků, 3větší rajčata, stroužek česneku, snítka pažitky, sůl a oregano, sladká paprika. Read the rest of this entry »
Mám maminku, která nebyla nikdy žádná vášnivá kuchařka. Dávala mně a mojí sestře do života rady typu – „nejen chlebem živ je člověk“ nebo „nejlepší kuchařky vyrůstají v rodině, kde matka neumí vařit“ .-) a má velikou zálibu ve sbírání krásných kuchyňských předmětů a v dětství tolik nenáviděných kořenek, které jsme museli umývat. Bylo jich nekonečně mnoho. Z NDR, z NSR, z laboratoře, ze železné neděle, kdy se mnou chodil táta po Praze a vykřikoval oslavné ódy u každé popelnice a ne všechny kořenky byly plné koření, nicméně to nevadilo, protože to nebyl jejich prvořadý účel :-). Výhodu to má tu, že jsem některé zdědila, ač se maminka stále těší plnému zdraví .-)- to jen předcházím zbytečným nedorozuměním :-)). A další výhodou je, že maminka pochopila, že některá její ponaučení nepadla na úrodnou půdu, a že mě osobně ten chleba, co nás živí, moc baví a maminka teď kupuje různé drobnosti do kuchyně mně a já mám z nich dost velikou radost. Dnešní oběd například se moc hodily formičky na soufflé, které se mi zvlášť líbí. Jsem za to ráda obzvláště proto, že pan domácí je dost velký pragmatik a díky tomu tak něco jako dárek u nás funguje stylem „jasně, objednej si to, když to potřebuješ !“. Takže nejprve člověk začne přemýšlet, zda to opravdu potřebuje … a u toho obvykle skončí :-))))
Dnes se stalo několik zásadních věcí. Nejen, že na dnešek nasněžilo, ale především pěkně mrzlo, takže ze skleníku, kde byla veškerá má práce z posledních dvou měsíců, hezky nakelímkovaná se stalo krematorium :-). Je ale zajímavý, že to, co bylo ve fóliácích přímo v zemi, to většinou vydrželo. Bazalka v jednou květináči je napůl zmrzlá a černá a napůl krásná – prostě takový přirozený přírodní výběr. Pukancová kukuřice mi tam nepěkně visí z poličky omrzlá dolů, rajčata jsou v čudu, zůstaly potvory ty malý rybízový, který jsou hlavně pro zlost. Co mě fakt mrzí jsou různé dýně, ale taky nějaké vydržely. Otázka je, co bude dnes v noci. Prostě zasadíme co zbyde a už nikdy nebudeme přemýšlet o tom, že bysme v sobotu jeli na farmářský trh do Skalice s přebytkem sazeniček – jak říká pan domácí- dokud nejsou peníze nezbytně nutné a je jich dost, žádná zbytečná aktivita nazmar!!!! Navíc došel opravený foťák a tak už nebude stránka tak smutná a hlavně – přežila snad Arnika, můj nejdůležitější medikament, takže třikrát sláva ! Read the rest of this entry »
Je jaro a k jaru patří naprosto samozřejmě rozmnožování. A protože nechceme, aby tady jediný singl byla naše psa, tak jsme se rozhodli, že jí spojíme s nějakým psem. Ženicha už máme vyhlídnutého nedaleko. Naše psa je z velmi luxusního páru Bernského salašnického, který si majitelé koupili pro další chov. V sedmi měsících fenka poprvé hárala, tak zavřeli psa- Berňáka a ve správný den přeskočil sousedův Leonberger 2,10 vysoký plot a fenku zvesela oplodnil a ta ve svých 10 měsících porodila 9 štěňat :-). Byla to štěňata z toho nejlepšího- nejcenějšího prvního vrhu :-). Majitelé štěňata rozdávali a my si zavolali už s křížkem po funuse. Paní mi do telefonu sdělila, že kdyby jich bylo třináct, za dvě hodiny jsou pryč. Druhý den ale milá paní volala, a že si pro poslední štěně nepřijel pán a nás má poslední číslo v telefonu a tak jsme si přivezli domů Paše- P jako Pikinky a jako adoptivní š jako štěně.
Teď jí jsou čtyři a našli jsme jí na nedalekém nádraží nádherného Leonbergera, který pouští hrůzu vždy, když běžíme kolem. Majitel byl hrozně rád a první tři správné dny jezdil k nám, ale nechtělo se ani fence, ani psovi. Třetí den jsme vzali milou fenku k pánovi do auta, a že to zkusíme u psa, protože ona už se zdála svolná. Pes ale stále nic. Zkoušela jsem ještě volat VErunce, jak to je, když pes nemá zájem, že fena už stojí, dává ocas na stranu, u pc seděl naše španělská oper, aby mohl vidět gambrinus ligu a u nohou mu ležel jeho desetiletý labrador, kterému se také zatím nikde nezadařilo. A VErunka neznalá situačního rozpoložení v místnosti – telefon je nahlas, říká- Read the rest of this entry »