Archive for the ‘Moučníky’ Category
Dýňové koláče inspirované Cirilem Hitzem (preventivně podotýkám, že je to skutečně Círa s měkkým „i“), dopadly dobře. Snažila jsem se o maximální zachování jak postupu tak surovin, ovšem dýně je potvora velmi různorodá, je dost specifická, protože je velmi mnoho druhů a i když je použit druh jeden, je tam trochu jiné složení vody, tudíž je potřeba s receptem pracovat.
Jak píše Ciril Hitz – tento druh koláčů, či briošek v jeho podání, kombinuje horkost použitého koření spolu s chladem sladké dýně. Někteří prý tvrdí, že to není úplně ono na snídani – že je to na snídani trochu dekadentní, ale pro desert k odpolednímu čaji je to perfektní. Já tvrdím, že je absolutně nemožné tento koláč upéci, aby byl ráno teplý a ať se někdo opováží mi říci zítra ráno, že není dobrý na snídani!.-) Read the rest of this entry »
Máme tady větší než malé množství cukrové řepy, kterou jsme dostali jako dárek a tak se pokouším jí zpracovat. A protože se konečně podařilo naplnit plán posledních 14 let- totiž rozesadit v říjnu jahody, letos dokonce z jara nové, dokonce 5 odrůd podle zralosti – ale zabij mě, jestli vím, která je která, navíc zasadit česnek, tak pořád odkládám sirup. On ale vydrží a jeho čas přijde :-).
Řepánky jsou tradiční buchty, které se dělávali po sklizni cukrové řepy a jeden si říká – je to s mákem, je to nádivka, co na tom je, ale je na tom mnoho. Klasickou makovou nádivku to dost zjemní, zvláční a je to výborné.
Těst na řepánky je mnoho, postupně odcházejí prababičky a babičky, které je ještě dělaly běžně a tak už jen vyhledávat na netu, kde však koluje pár stejných receptů, nebo staré kuchařky. Když to ale člověk projde, zjistí, že klasické řepánky jsou dlouhé buchty, zařízlé jako hřebeny, a že lze použít svůj oblíbený recept na kynuté – něco mezi buchtami a vdolky. A protože pracuji s celozrnnou moukou, raděj se vrhám do receptu svého, než do neosvědčených, které třeba poupravit.
Na řepánky je třeba: 1 kg mouky celozrnné pšeničné, . 2 vejce, 90 g másla, 50g droždí, trochu soli, 150 g cukru, mléka 400 g až více podle potřeby, (nedávám citr. kůru) Na nádivku pak : 400g řepy, 400g ,máku, 80 g másla, 250 g cukru, mléko 250 g. (nedávám skořici jako do klasické makoé náplně). Máslo n
a potření.
Postup více než jednoduchý – zadělám v důlku v mouce kvásek ze 180 ml mléka a droždí a přimíchám trochu mouky do důlku. Když kvásek vzejde, přidám vlahé máslo, vejce, cukr a tolik mléka, aby vzniklo pěkné, neřídké, ale ani netuhé těsto- těsto je třeba velmi dobře vyhníst, aby se nelepilo a dám kynout. Tentokrát nedávám citronovou kůru, aby vynikla řepa.
Mezitím si dělám
nádivku, protože potřebuji, aby změkla. Na másle si asi 15 minut dusím oloupanou a nastrouhanou řepu. Pak přidám mák, mléko a chvíli míchám. Nádivka je hustá, není řídká. Nádivku je třeba nechat vychladnout.
Po vychladnutí plním nádivkou těsto, zabalím jako hřeben a nožem naříznu okraj několikrát po jeho délce. Před vložením do trouby omastím a pak ještě po vyndání z trouby. Peču na cca. 190 *C a pečou se celkem rychle. Stejně tak rychle se snědí :-)
Dýně jsou moje oblíbené rostliny. Rostou jen s nepatrnou pomocí, stačí nahrabat na jaře na hromadu z patviny všechno, co se nahrabat po zimě dá, zasadit dýně a čekat. Sem tam je trochu protrhat, vyplít a zase čekat. A pak přijde podzim a s ním podzimní favorit – dýně. Je veliká, což je u nás doma jednoznačné plus.
Je hezká na pohled a navíc je velmi rozmanitá. Letos mám mnohem více druhů dýní než obvykle a to díky americké tetičce. Ale jsou i jídla, která nám vůbec nechutnají, nebo chutnají jen zpočátku, jako například dýňová šťáva nebo čistý dýňový krém. U šťávy u nás nepomůže sebevíc ananasu – který tedy upřímně řečeno většinou ani moc nemáme – po přečtení Harryho Pottera, kde se to dýňovou šťávou jen hemží jme neodolali a šťávu zkusili, ale bylo to pravděpodobně naposledy a pyré zase zpočátku jde, ale ty konce…. Read the rest of this entry »
Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit. Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to 
více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní výběrové řízení na název !
Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná – ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.
Jedná se tedy o původní, vlastní recept na muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje, lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.
Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.
Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.
Začínáme mít trochu mléčný absťák. Nechodíme dolů, nemáme tedy mlíko, máslo, jogurt, sýry – Marie nás svou intoxikací mírně vypekla. Stále hledám to dobré, proč se to špatné stalo a tady se nabízí jako možnost jakási mléčná očista, ale už jsme za těch pár dní celkem očištění a docela bychom se i zašpinili :-)). Ale Máří uř má po otelení a už je to jen za pár, než skoční mlezivo – bude tvaroh, máslo a hlavně zmrzlina .-)))
Také nám odjela první plečka a přijela druhá, která přijela i s plečem. K pletí se dostali až po delších peripetiích se senem, protože před deštěm je třeba balíky svozit pod polachtu. Jde jim to pěkně, jen co je pravda. Pár hodin po příjezdu jsme je také přibrali na naší – po sérii šesti divadýlek v zimě, které hrají pro děti místní důchodci s loutkami a děti dostávají o přestávce čokoládu- na největší kulturní akci, totiž letní divadlo. Akce se koná každý rok a my už to zvládli minimálně 5x. Do cca 4 km vzdáleného penzionu přijíždí jedno městské divadlo jednoho většího města, rozbalí v kopci pod penzion pódium, hledište, přijede spousta aut a naše koně, které stojí u stromu a je vždy důležité, kdy dorazíme. Když později, jako letos, stojí u stromu celkem blízko autům. Když dříve jako vloni, kdy jsme stáli u stejného stromu, ovšem parkovali před příjezdem aut, je kolem vozu docela veliký prostor k nastupování i vystupování :-). Nejsme až tak moc nároční diváci, ale….. v každém případě, děti se ohromně bavily:-))). A jako tradičně jsme ohleduplně ujeli rachejtlím. Koně se už poklidně pásli na pastvině, když se mohli na bouchající oblochu v dáli dívat z kopce.
Začíná to být trochu náročnější. Má se telit kráva, ale dává si na čas, všechno roste a tak je potřeba zavařovat, měsíček dělám, jako že tam není, odpískala jsem s těžkým srcdem chleba, co jsem pekla k zeleninovým bedýnkám, protože na tom začínala být škodná rodina. Uvědomila jsem si to včera večer, když jsem si v duchu začala říkat, co nemusím ještě udělat, že to chvíli bez toho vydrží :-)). V sobotu čtyři bochníky chleba,sice odvezli také něco rodiče, ale vše je pryč a teď už se zadělávají housky a další chleba a pokud bych pekla pro bedýnky, doma by dnes neměli nic. Člověk má radost, jak mu to hezky jde, ale asi musí být vše pěkně vyrovnané. Když se to na jedné straně začne natahovat, na druhé to většinou zaskřípe. Dobrý je, když je doma takový pan domácí, který žije v permanentním mesiášství toho, že peníze jsou na posledním místě. A ego taky !:-) Takže člověk bojuje nikoli s tím, že se mu nic nechce, ale že se mu chce, a že to je nakonec trochu kontraproduktivní :-). Když jsem včera mailem napsala omluvu, že chleba nebude, mělo to dvojí efekt. Uklidnění a navíc za to, co neudělám, upevnění sympatií u pana domácího :-)))))
Včera také přijela naše první plečka. Z Plzně a obrovské nesmazatelné plus, protože v našich okolních hvozdech a skalách si udělala cestou k nám trochu neplánovaně nekrátkou procházku, na chalupu shlížela tu z toho a tu z onoho vršku, ale nezavolala a nakonec dorazila. Pak nám neprozřetelně prozradila, že cestou viděla borůvky, a že tedy zralé, tak jsme všichni svorně zajásali, že se jde na borůvky !!! Milá Halka asi musela mít vnitřní mrtvici, protože po tom výšlapu…., ale jelo se s vozem a navíc borůvek je hrozně málo, takže jsme to po hodině otočili a jeli domů, dosbírat hrášek. A děti po ní neustále skákaly a lezly a říkaly, že není jako Eliška, protože Eliška nemá brejle, a když už byl večer a únava obrovská, vytáhly největší trumf – totiž, jestli nepůjde na trampolínu :-))))
A k té bublanině – ta je ještě z másla od Marie, teď už sušíme ústa, čekáme na mlíko a dělají se jen nemáslové věci :-)). Bublanin je spousta- tato je velmi, velmi jemná a křehká. Není vhodná někam převážet nakrájená, jedině na plechu, protože je opravdu jako pěna, přesto, že je z celoznné mouky. Ale….. je v ní 250 g másla :-)) a také 300g cukru, 6 žlouků, sníh ze šesti bílků, citronová kůra, vanilka a 300 g mouky.A samozřejmě třešně ! Read the rest of this entry »
A je to tady zase ! Jako každý květen ! Už zase někdo pořád chodí a má hlad. V zimě se zase stále jedlo a nic nedělalo a teď všichni chtějí stejný jídelní režim, ovšem to se nedá při pracovním nasazení zvládnout a málokdo to doma chce přijmout :-)). Pan domácí už zase prodává kopec a tentokrát kupuje loď a jedeme na loď. Je to každý květen, rok co rok :-)), takže je mi jasné, že stačí vydržet. Přijela Eliška a báječně si popovídali o lodi, o tom pěkném nicnedělání na moři, o tom jak se naučí jíst ryby, ryby a nic než ryby, a že to nikomu z nás nebude vadit. A svou novou báječnou ideu zakončil slovy – „jo, a kapitánský zkoušky jsou rad dva, stačí na to jen tři víkendy- to zvládneš !“ :-))). A tak jsem na tento každoroční evergreen reagovala zcela prostě- byly k večeři obyčejné brambory s tvarohem! Naše ryby a nic než ryby :-)) Eliška pak odjela stopem s kefírovým zrnem v batohu – taková keška na cestu do Prahy :-)), kterou poctivě předala, liška sežrala další dvě slepice, tak jsme jich deset přiobjednali – jako rezervu nebo jako další baštu? uvidíme :-) jo a taky jsme všechno snědli a už jsme naší teď nikoli oper,ale plečce Elišce neměli večer co nabídnout dobrýho, tak jsme si vzpomněla na poslední tři kousky baklawy. Říkám „a mám tu ještě takovou nepovedenou baklawu“ a Eliška má evidentně slovo baklawa spojený s něčím moc hezkým :-))). Vůbec nevadilo, že byla nepovedená….
A právě z předbaklawování mi zbylo listové těsto a nechtělo se mi nic moc dělat a tak jsem si vzpomněla, jak oblíbenou pudingovou buchtu dělám tak, že jí peču s již hotovým pudingem. „Proč ne listové těsto?“ říkám si a jdu na to. Dopadlo to skvěle, vřele doporučuji tento postup, neznám nic jednoduššího- tedy pokud už máte hotové to těsto :-))
Potřebné suroviny jsou listové těsto, 2 litry mléka, 1 krabička maizeny nebo 4 pudinkové prášky, 120 g cukru krystal, na polevu 1 bílek, 160g moučkového cukru, trochu citronové šťávy nebo rumu. Read the rest of this entry »
Už po několik dnů máme k snídani litr a půl ovocného kefíru. Kefírové zrno se už natolik rozmnožilo, že nám ideálně vystačuje pro celou rodinu a tak začala snídaňová debata, co s dalším zrnem. Jasně, že je jisté jeho další rozdání, ale jak ho rozdat nějak efektivně a tak jsme probírali, jak jsou prý na stránkách důležité soutěže, a že my ještě žádnou neměli.
A že teda bysme mohli udělat soutěž o kefírové zrno :-), ale problém nastal ve vymyšlení, jakou soutěž. Načež teda pan domácí přišel s prvním nápadem, že by to mohla být taková hezká malá fotosoutěž, o nejhezčí akt a děti, které pečlivě poslouchaly, ihned začaly notovat -joóóóó´, nejhezčí fotku přírody- nééé´, nejhezčí div přírody- pan domácí jen přitakal – „vždyť říkám…..“:-))
No, ale nejsme prostě soutěžní nebo co a tak jsme žádnou soutěž nevymysleli. Jedině snad o nejlepší námět na soutěž :-) No a pak to začalo…. už večer jsem dala těsto do chladu do chodby, že ráno začnu lístkovat. Což jsem taky udělala, a když jsem byla ráno po čtvrtém převálení, nastal čas najít si pořádný recept na baklawu, sladkou bombovku a první kroky jasně vedou k El Soukovi, kde záhy zjišťuji, že mé už čtyřikrát převálené domácí listové těsto je mi přesně na dvě věci. Baklawa je totiž z taženého těsta- má to svůj originál název- fillo nebo phyllo nebo prostě filo , ale víc se mi líbí klasické tažené těsto. A tak se do toho pouštím a listové bude na potom. Otevírám pro jistotu ještě Cuketku, kde doporučuji projít si diskuzi. Procházím ještě pár zahraničních webů, kuchařku s baklawou bohužel nevlastním a nakonec tedy s chutí do toho. Abych nebyla takový patriot, po strašně dlouhé době vytahuji hladkou mouku, kterou mám v chodbě na housky a rozhoduji se, že udělám půlku celozrnnou a půlku z hladké. Tak, pro pocit, abysme zase po x letech porovnali. Read the rest of this entry »
Tak je tu zase zima. U nás krásných deset centimetrů a já jsem neskonale vděčná panu domácímu, že mi stejně jako každý rok zabránil ve vysazovací dubnové a raně květnové euforii. Celer a košťáloviny tedy odpočívají v klidu ve skleníku a ve fóliácích a my čekáme na návrat léta :-). Nečekaně jsem musela s jedním dítětem odjet do Prahy a zase jsem se nestačila divit , proč tam bydlí tolik lidí :-)). Kadý návrat do rodiště a míst svého dětství a mládí by měl být nostalgickou vzpomínkou – stále tu nostalgii hledám a ne a ne jí najít :-). Dnes jsme to vzali hned na otočku autobusem zpátky a naštěstí po výstupu zastavil pán ve škodovce a ptal se na jakousi cestu, která vedla naším směrem. Tak jsme mu velmi ochotně nabídli, že mu to přímo ukážeme, a že se ty dva kilometry klidně svezeme s ním. Asi neměl moc na výběr. Od schránky nás čekali ještě další dva v teniskách a mikinách a docela drsnou fujavicí těma deseti centimetrama a stejně bych to už za to možství lidí, reklam, skleněných kanceláří, aut a obchodních center s plným luxusem, nevyměnila. Díky Bohu za kopec. Každý výjezd, který i není nijak příjemný je pak v konci o to příjemnější vděkem za to, že je člověk doma. Doma měli také radost, že jsem odjela, protože potom, co ráno otevřeli oči a zjistili, že venku vládne lednové počasí s plnou fujavicí a navíc nejde proud, natáhli peřiny ještě více k bradě a v klidu si předčítali do doby až dlouho poté, co ostatní uklízejí nádobí z oběda .-) A ve dveřích jsem se pak setkala s tradičním uvítáním-pozor – přijel bachař .-))
Dnešní buchta je zase původní. Chtěla jsem něco s tvarohem, ale bez másla- což se mění, protože jak začala tráva, kráva šla opět na 20 litrů. Ale když jsem pekla tuhle buchtu, ještě měla méně. Těsto není nikterak příliš řídké, dá se s ním dobře pracovat a hnědá část se do těsta dá nandat krásně lžičkou a vytvarovat do požadovaného tvaru. Alespoň přibližně :-) Read the rest of this entry »
Když odjel Vítek a Hugo se ptal, zda k němu může na chatu, řekla jsem mu, že může, ale že Vítek odjel. Jóóó´?Dneska? “ ptal se 
Hugo a já přisvědčila. Druhý den jsme se o něčem bavili a padlo slovo „dneska“. Hugo okamžitě zareagoval a pravil “ takže Vítek odjel, když je dneska“ ? A ráno jsme jeli na kole od zubaře a Hugo nám přibíhal vstříc. “ Kde ste byli ? ptal se a já na to “ dneska jsme byli u zubaře“. Hugo okamžitě – “ dneska? a to odjel Vítek? a proč je pořád dneska?“ :)) Očekávám dostatečně důvtipnou odpověď, jak tříletému dítěti vysvětlit, proč je pořád dneska a proč tudíž neustále Vítek odjíždí :-)). Budu za ní velmi vděčná :)
Druhé dítě bylo dnes zase chloubou rodičů, když sedělo na křesle a bez pípnutí si drželo kapesník v ruce, pusinku oteklou až k uchu a čekalo, až mu pan zubař, který musí na šestileté dítě díky svým dva a něco metrům působit ještě více dramatickým dojmem než samotná představa vrtačky :-), tak až mu vyvrtá zub. Poslušně držela a držela beze slova, i když se pustil ještě do druhého zubu. Já v noci taky moc nespala, ale pohled na tvář Jentl ráno vytlačil mé zuby z hlavy – ovšem hledíc na ní na křesle, sebrala jsem odvahu a zmínila se i o svém problému :-)). Za odměnu, se mohla dívat na to, jak se na křesle posunuji vzhůru pod vrtačkou já :). Pak naložit na poště krabici s jahodama, zvládnout ve dvou objet správně kruhový okruh na kole, aby Jentl opět jako ráno nejela přímo a zastavit se v bazaru, kde prodává velmi hezká a štíhlá prodavačka, jednoznačně o sebe pečující a navíc příjemná. zapředli jsme rozhovor a paní prodavačka pravila, že obdivuje, že máme zvířata, protože ona se bojí i slepice a pak mi sdělila, že to pro nás musí být taky hezký, žít takhle venku, prohlédla si mě od hlavy k patě včetně mé ulomené dvojky a dodala, že to je dobrý, když manžel pracuje v lese, že tam mám jistotu, že tam ho nikdo neklofne ! :-)) Snažila jsem se vymyslet, jak to myslela a už jsem neměla sílu sdělit, že v lese ani moc nepracuje. :-)
No a pak už jen vymyslet jak nejlépe a nejradostněji po tom kopci domů zpracovat ty dva litry kefíru, co se mi tu nashromáždily :-)Kefírová buchta je jasná a jako to před ní vyhrály bramborové noky s bylinkami a žampionová směs. Read the rest of this entry »