Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Dnes splňuji včerejší slíbenou – totiž použití poloviny těsta na briošky. Upekla jssem si včera brioškové housky na zeleninové burgery a zároveň se zbavuji části kadeřávku a zelených fazolek. Tento letošní nezmar využívám k vytvoření výborných karbanátků. Kdo by řekl, když vidí zelený dlouhý lusk, jaký z toho může být dobrý karbanátek :).
Na dnešní večeři je tedy třeba: 650 g kadeřávek, 450 g zelené fazolky, 450 g celozrnná mouka pšeničná, 400 g strouhanka, 4 vejce, sůl, tři stroužky česneku. Na oblohu pak cibule, domácí kečup, okurka, rajče, hořčice.
Kadeřávek vložíme do osolené vody a uvaříme, stejně tak zelené fazolky, kterým ořízneme kraje. Vyndáme z vody, procedíme, rozmixujeme ponorným mixérem nebo přepasírujeme. Přidáme zbytek všech surovin a vytvarujeme pěkné karbanátky. Vložíme do rozpáleného oleje a osmažíme. Housky pak už plníme dle chuti.
Tak konečně došlo na koupi tenisek z vánočního cukroví. Jsou moc hezký, jedinou nevýhodu mají, že mi nejsou, ale to je jen malý nedostatek, který lehce napravím. Jediný rozdíl od běhání předtím a nyní je ten, že teď se ke mně přidaly dvě prostřední děti. Kdo máte doma osmileté a desetileté dítě, neudělejte stejnou chybu v myšlenkovém pochodu, jako já. Nemyslete si, že půjdou jednou a pak je to přestane bavit. Nepřestane! Nemyslete si, že oni jdou běhat s vámi, opak – vy jdete s nimi a vlajete za nimi a to desetileté vám dává docela zabrat, a když už fakt nemůžete, popoběhne sto metrů a vrací se vesele zpátky, z lesní cesty to bere nahoru nad cestu a na pařez a zase sto metrů vpřed. Vedle vás běží ta osmiletá, v o tři čísla větších teniskách a už šest kilometrů vám něco bez zastavení vypráví. A pak vám řekne, jak je to bezva, že běháme stejně rychle! Úá, přemýšlím dnes celý den, kdy budu chodit tajně běhat, abych jim při tom přiznaném běhu stačila. Read the rest of this entry »
Nedávno jsem vyprávěla Petře naší nejoblíbenější historku, která přesto, že existuje google, a člověk může najít už téměř cokoli, může zamávat rodinným životem, neboť základní informace, která je pro naší historku stěžejní, google nenajde.
Kdysi k nám přijela jedna slečna, přítelkyně známého a protože studovala genetiku, měla potřebu nám povyprávět o tzv. malém testu rodičovství, což nás samozřejmě zaujalo. A tak vám to taky hezky naservíruju. Člověk má totiž pár schopností, které jsou, ač se to nezdá, závislé na jeho genetické výbavě. A mezi jednu takovou schopnost patří rolování jazyka. Totiž vypláznutý jazyk dokázat srolovat podélně do jakési vaničky, ruličky. To se nepodaří tomu, kdo k tomu nemá náležitou genetickou výbavu.
Zmíněná slečna nám to vysvětlila následovně : od každého z rodičů dostane gen, vlastní tedy nakonec pár – od každého dostane jedno „a“. Buď malé a nebo velké A. Má tedy šanci, že v konečném důsledku získá „aa“ od každého z rodičů malé. Neumí pak rolovat jazyk, ani nemůže předat tuto možnost dál. Nebo získá „AA“ oba geny dominantní. Pak roluje a předává dál. Nebo poslední možnost „Aa“ roluje také a předat může či nemusí. Znamená to, že pokud má někdo „aa“ jeho dítě jednoznačně rolovat nemůže. Pokud „AA“ roluje a jeho dítě bude rolovat. Pokud „Aa“ roluje, jeho dítě rolovat může či nemusí. Nyní jistě tušíte, co přijde. Já i pan domácí patříme do 7 % lidí, kteří jazyk rolovat neumí, což znamená, že oba máme „aa“. A naše tři ze čtyř dětí rolují jazyk. Po té, co se u nás tento malý test rodičovství probíral, stalo se, že přestaly jen tak rolovat jazykem, ale začaly rolovat vyzývavě ! |Především tehdy, když jsem trávila čas před zbytkem našeho zdrcadla a snažila jsem se pečlivě genetickou nedostatečnost dohnat pílí ! Proto pokud zavítá na tuto stránku nějaký genetik, pevně doufám, že znalosti zmíněné studentky byly značně nedostatečné, a že nám to tedy fundovaně vysvětlí :-) ( Pevně doufám, že toto osvětlení pomůže i tomu, kdo se již léta snaží být poctivým jogínem a rolovat jazyk a stále mu to nejde :-) Read the rest of this entry »
Pan domácí seče otavy, jsme docela utahaní a tak byl výhled na 17 km túru na narozeniny naším osobním strašákem. Naštěstí pro nás pršelo a v takovém případě je jednoznačná záchrana nedaleké muzeum a bowling s koňma. Ohromně báječný, odpočinkový den.
Ti dva nejmenší a pan domácí mají novou, velmi záživnou zábavu. Učí se dobré stabilitě na koni a na rozdíl ode mě, nepovažují například silnici za jakýkoli problém. Děti mou námitku “ že i na silnici ….“ nechaly zcela bez povšimnutí a jen otočily hlavy svorně na pana domácího, který pouze zvedl obočí. Tímto se u nás řeší většina mých neopodstatněných problémů, proseb a strachů :-)). Ovšem na silnici to bylo zajímavější, než jsme si mysleli, neboť když člověk jede pouze s vozem s koňma, většinou prázdninová auta s dětmi zpomalují, ale když na těch koních ještě jedou děti, stalo se nám, že se auta na celkem přehledné a volné silnici málem i srazila. Tentokrát pozorovalli své okolí i oba protijedoucí řidiči.
Narozeninový dort jsem uchránila, aby ho nikdy neviděl, přemýšlela jsem, jak moc mám před fotkou umývat ten upatlaný talíř od čokolády, ale nakonec jsem ho nechala autentický. Je to recept na dort od Petry, který se nevyskytuje v komentářích mého prosebného dortového apelu, který ještě třikrát využiji :) a je to dort vynikající. Většina ochutnavších ocenila, že není sypký, ani hutný. Je velmi příjemné konzistence. Původní recept bude mít možná malinko jinou konzistenci neboť ponechávám všechny bílky a dort je tak v konečné fázi lehce vlhký, není sypký. Z vlastního popudu je to dort neplněný – nechávám pouze základní korpus a čokoládový vršek a právě proto, že je neplněný, přidávám na dort vršek z domácího hrubého marcipánu. Read the rest of this entry »
Když máte úspěšný týden, nemusí se vždy skončit stejně dobře, jako začal :). Sehnala jsem Elišce odvoz – bude to parádnický odvoz, milý člověk. Dojela úspěšně k zubaři a gratulovala si, jak jsem zvládla hezky incident na kruháči, když do něj Ester vjela v protisměru (nejelo tam žádné auto, což mi mé zásluhy značně usnadnilo). Nasbírali jsme maliny, přemluvili Jentl, že narozeninová túra nebude v Krkonoších, ale blízko nás a pak to přišlo. Read the rest of this entry »
A je to po roce tu. Kdysi, ještě než pobralo rozum první dítě, usmysleli jsme si s panem domácím, že dárky jsou blbost, když se vzájemně obdarováváme po celý rok. Plánované myšlení na někoho se nám nelíbilo a tak jsme zavedli hlavu rodiny. Děti i my jsou na své narozeniny hlava rodiny. Zatímco my plánuje nepouštět celý den počítač, jít na třešně, nebo nedělat vůbec nic, děti jsou plné elánu, nechávají se téměř utopit na kánoi, jezdí na kole 45 km, letos si první vybralo pěší túru na 17 km a my to tedy trpíme :). Postupem doby, jak děti braly rozum, přibyl k hlavě rodiny ještě dort. Akceptujeme to jako jejich přání a nevyslovenou dohodu o tom mít k hlavě rodiny, která si nesmí přát movité věci takové malé překvapení, neboť celý den na túře či vodě se přou, zda dort bude, či nikoli.
Vloni byly dorty poprvé ( nebo podruhé?) a já dělala rychlé piškotové nepečené i pečené a letos bych si s tím ráda pohrála. Představuji si něco jako klasický Sacher nebo Harlekýn – v celozrnné verzi, s čokoládou bez lecitinu a kvalitním kakaem, ovocem, nebo i něčím nekonvenčním, co nebude příliš barevné :). Nebo ovocný dort nebo něco úplně jiného:)- Nepředstavuji si potahovou hmotu ani obrázky a píšu to proto, že mám chuť nechat se inspirovat někým jiným, nějakým osvědčeným rodinným receptem a pevně doufám, že se recepty, které se v komentáři sejdou, budou hodit i mnoha dalším.
Zatím mám letos dva tipy více než přitažlivé a chybí mi tedy ještě dva :). Kdo máte chuť a čas, napsat do komentáře svůj oblíbený recept na rodinné dortové zlato, budu moc ráda.
Po dlouhé době jsme sami. Eliška suší seno v Rumunsku, Honza částečně pobitý si týden po úrazu vzpomněl, že nemůže zvednout ruce a odjel domů odpočívat – došel si při té příležitosti na traumatologii, kde mu diagnostikovali zlomenou klíční kost. Možná si jí dolomil, když zvedal balíky a ještě to tak moc nebolelo :), ale život není jednoduchý a tak teď může sedět v křesle, dívat se na Tour a těšit se, že přijede posléze, až mu sundají křidýlka. Slepice rostou a nám začíná starost, kde je ubytujeme :). S hrůzou sleduji, jak měsíc a půl prázdnin začíná dělat své a děti si třídí učení, dokonce si ho už i vytahují na stůl, třídí do tašek, do poliček, Hugo, kterému zbývají ještě dva roky, protože je zářijový, ten se učí nejvíc. Vymalovává, obkresluje, nutně potřebuje tašku do školy a já stahuji a stahuji, protože máme díky Frausu experimentální e-učebnice pro první stupeň a když jsme zjistili, že jsou bezva, zakoupili jsme i sadu pro Ester pro sedmou třídu a atlas k tomu. Učebnice se musí stáhnout a nainstalovat, lze to pouze na jeden počítač a volím kdo dostane černého Petra a bude mít na notebooku dětské učebnice a kocháme se mediální učební smrští, ovšem tak jako vždy, tento zájem pevně doufám rychle odezní s novým náporem slunce a znovu nastane v září.
Dnes je to recept na výbornou okurkovou omáčku.
Dnešní omáčka je z čerstvých, právě sebraných nakladaček a vřele doporučuji dát omáčce malinký odstup. Pokud budete dělat ráno, dát jí k večeři, pokud přes den, nechat do druhého dne. Lze podávat i přímo, ovšem odstátá omáčka je lepší.
Na omáčku je třeba – 1 kg čerstvých okurek, 3 cibule, olej, lžíce obyčejné hořčice, 250 ml smetany, mouka celozrnná přesátá – asi půl hrnku, pepř, sůl, nové koření, bobkový list.
Nejprve si dáme rozpálit olej, na který vložíme dvě ze tří očištěných, omytých a na kostičky nakrájených cibulí. Jednu cibuli je nutné schovat na opražení do omáčky. Cibulku necháme zhnědnout a přidáme do ní mouku, kterou necháme jemně zapražit. Přidáme trochu horké vody a strouhané okurky najemno – necháme si 200 g okurky na orestování do omáčky. Pečlivě rozmícháme, přidáme koření a podlijeme horkou vodou – celkem cca 2 litry vody. Přiklopíme a necháme vařit. Když omáčka zhoustne, je nutné ochutnat, přisolit, připepřit, přidat 2 lžíce octa, lžíci plnotučné hořčice. Rozmícháme a přidáme smetanu. Ještě chvíli zavaříme a necháme v chladu odstát. Read the rest of this entry »
Krásně roste zahrada, je velké množství hrášku a dýně o sobě dávají znát velmi jasně. Nejen obrovskou plochou, kterou pokrývají na všech stanovištích listy, ale také krásnými květy. Dýně má však nejen samčí, ale i nádherné květy samičí, jasně rozeznatelné.
Samičí jsou spojené s jasným plodem, i když sebemenším, samčí pak vévodí dlouhému stonku. Není nic jednoduššího, než tyto samčí květy otrhat, vyklepat případný hmyt, odstranit stonek, ale i zelený zákrov, který pokud se neodstraní, je při vložení do úst velmi hořký. Zbydou tedy jen samotné květy, které se rozloží buď na jeden plátek, nebo se obalí zavřené jako dvojplátek. Read the rest of this entry »
V prosinci jsme si objednali kuřátka, ta nedorazila, takže nám Maruška půjčila dvě kvočny a my si tedy odchovali svých dvacet kuřat. Jenže pán ze Znojma z líhně se ozval, že už to má !!! a dorazil předevčírem. A tak máme ještě i ta objednaná a počet kuřat se najednou zvýšil na 50! Jedna kvočna vodí svých devět, jedna na druhé straně baráku 11 a nových 30 araukan a maransek obývá skleník, kde mají bedýnku otočenou dnem vzhůru a v ní jogurtovač. Zatím prospívají dobře. Baští jemně našrotovanou pšenici, kukuřici a spousty tvarohu. Rajčata a papriky nebaští – naštěstí. Začínáme pomalu rozhazovat informace o tom, že bude přehršel kohoutů, pěkných kohoutů – araukan se zelenými vejci bez cholesterolu – a pozor – gen. informace ohledně barvy vajec jde za kohoutem, tudíž kdo si vezme od nás kohouta a spojí ho se svou slepicí, jejich kuře bude snášet zelená vejce. Nebo maransky – čokoládově hnědá vejce a slepičku ošklivou jak noc, ale po všech ostatních stránkách úžasnou. Nebo zdrobnělou wyandotku – slepici, která úžasně sedí na vejcích. Nebo vlašáka – krásného kohouta. Preferujeme objednávky do chovu před koupí na šunku třeba :), prodáme je živé a vychované :)) zn. cena příznivá dohodou, nejlépe výměnou za něco, co není kuře. To jen předběžná informace, aby měl každý čas si rozmyslet, že nutně potřebuje kohouta :). Až přijde čas – cca tři měsíce, vložíme katalogové foto samotných kusů. :) Read the rest of this entry »
Naše děvečka se pomalu balí a míří směr východ, náš pravidelný pražský čeledín Hozna se nám druhý den vysekal na kole, když mi odvážel kultury do velikého mrazáku fyzika, protože přestal pracovat zdroj u miniaturního mrazáčku na kultury, co mi vytvořil. Fyzik – nikoli HOnza.l Honza si proto vzal kolo a že to spojí s výletem po horách okolních, ovšem trochu mu do toho vlezla trasa vedoucí véčkovou roklí. Chránil kolo, nikoli hlavu. Vždy nosí helmu, ale poprvé v životě jí neměl, protože si jí zapomněl v Praze a ráno odmítl leteckou pana domácího. Ńechtěl, abych kvůli němu šla hledat někam na půdu helmu. A přitom by byl hrozně in a vypadal by jak na Tour de France v této aerodynamické kapce na hlavě. Ale dobře tomu, takhle by měl pan domácí rozsekanou helmu :-). Zajel si pro deset stehů na hlavě a s absencí kůže na celém předloktí sehrál v ordinaci divadlo – tvrdíc, že to ještě jeden hovor udělám, nad právě zapípajícím telefonem , že je vybitá baterie, prosil do toho zamrzlého přístroje neexistujícího kamaráda, aby pro něj přijel do nemocnice – že za čtvrt hodiny, neboť ho nechtěli pustit, jinak mu prý zavolají sanitku. Doktor pravil, že mu nevěří a ať na kamaráda počká v čekárně. Honzík přikývl, že počká a obratem sedl pod okny ordinace na kolo a dojel 15 km domů. Tedy k nám. Na desátou večer rozrazil dveře řkouc – máte mě tu! Honza posílá foto kamarádovi, co to odpích na jednom závodě tak, že hned 3 metry po startu přeletěl kolo přímo na hlavu na beton. Někdy je to pech no :) Read the rest of this entry »