Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Doba se mění a dává nám netušené možnosti. Například vařit jídla na dlouhé lokte, jídla přípravou náročnější, hrát si s vařením nebo pečením, hledat v receptech a nacházet nová a nová pokušení. Byly však doby, kdy člověk pracoval víceméně manuálně, čas mu příliš nedovoloval, práce střídala práci a takový je zcela přirozeně život, pokud se člověk snaží uživit sám sebe. Pokud se tedy vrhne do způsobu života skromného, většinou se toto rozhodnutí pojí také s větší fyzickou vytížeností, neboť co si nezaplatím, to si musím udělat. Read the rest of this entry »
Letos je u nás neuvěřitelné množství ovoce, takže džemy střídají marmelády a zase džemy. Stromy a žebříky, košíky, pecky a zase pecky. A činnost, kterou ze všeho nejvíc nesnáším, a to je umývání zavařovacích sklenic. Nedá se vařit moc doma, abychom byli schopní usnout a tak, když to jde, vaříme a pečeme venku. Vaření je v pohodě, ale skóre pečení není nijak závratné. Už jsem zkusila popel, rošt, květináč, římský hrnec a je to tak padesát na padesát, kdy je to výborné, kdy trochu vyuzené a kdy úplně černé. Dnešní borůvkový koláč a kváskový chleba odmítám zkazit a budeme mít doma saunu.
Také roste poměrně hodně hezké zeleniny, musím zavařit kopr a začínají se kulatit květáky. Toto jídlo je tedy nejen dobrá spotřeba květáků, ale také lehké, pikantní letní jídlo.
Je na něj třeba květák – množství dle potřeby strávníků, čerstvá cibulka – svazek včetně natě, černucha setá, sůl, pepř, sojová omáčka shoyu, naturamyl – kukuřičný škrob, javorový sirup, trochu koření červená paprika, kurkuma, olej a Dal Makhani masala -velmi pikantní směs koření na černou čočku.
Květák je nejprve nutné rychle povařit – vložit opraný a bez košťálu, rozdělený na růžičky do vroucí osolené vody. Nechat vařit asi pět minut. Po této době nevylít vývar, nýbrž pouze růžičky vyjmout a vývar z květáku použít na uvaření brambor. Read the rest of this entry »
Milá návštěva odjela, ale ještě než odjela, uondaní úmorným vedrem, uvařili jsme si večeři venku na venkoním grilo-topení – no venku je to vždy spíš pokus o uvaření :) a po večeři dali vynikající červené víno, co jsme obdrželi darem zpod kopce a sýrové sušenky.
A tu správnou atmosféru doplňoval modrý pytlík – dárek od návštěvy. Nechám tipnout, co v něm je…… rozhodně je to dobrý atribut k červenému vínu a sýrovým sušenkám – hodí se k nim a tak nějak patří do skupiny :))
Protože jak je horko, musím zpracovat nějak sýr, a tudíž jsou sýrové sušenky tou nejlepší variantou. Upečené jsou křehké, rozplývavé. Nepopírám, že pro obyčejného smrtelníka bez krávy, jsou trochu ekonomicky náročné. :)
Suroviny na sušenky: 500 g sýra, 500g másla, 600 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 prášek do pečiva, dvě vejce a sůl
Všechny suroviny uhnětu do těsta – máslo rozměklé, sýr nastrouhaný, soli přiměřeně, prášek smíchaný s moukou a vejce celá – které nechám chvilku přikryté odpočinout. Pak rozválím na pomoučněném vále a rozkrájím na obdélníčky, které posléze přejedu zdobícím válečkem. Pokládám na vymazaný plech máslem a již ničím sušenky nepotírám. Peču na 180°C a je třeba hlídat a otáčet plech dle potřeby. Skladuji v třílitrové skleněné uzavřené sklenici. 
Samozřejmě lze jako variantu přidat různé koření – tymián, provensálské, rozmarýn – ale i takto obyčejný, základní recept je moc dobrý.
Máme většinu sena – sice ještě něco zbývá, ale už je veseleji. Také jsme měli návštěvu, částečně plánovanou, nevěděli jsme však, co nás čeká a tak nastalo nervózní očekávání, které k sobě pojí zákonitě úklid, jenž ovšem nemůže být úspěšný. Navíc je známý, co je nedaleko na chatě, potkal na půl cesty z nádraží a tak je dovezl o půl hodiny dříve – o tu exponovanou půl hodinu, kdy by se třeba dalo ještě něco uklidit :-)). Ovšem návštěva ukázala se býti pravým požehnáním. Milý, pracovitý a inteligentní pár, který zaujal pana domácího, což je více než zásadní výhra :). Z mého pohledu malé dejavu, neboť Klára je z mnoha dětí a je zajímavé, že když jsme se setkali vloni s Farfallou, shledávám u obou velmi podobný, velmi zásadně pozitivní vztah k dětem, cit a praktičnost. Za dva dny jsme dodělali malou ohradu, natrhali pár třešní, pan domácí dobalil a návštěva pomáhala svážet balíky, česat děti, vařit, mýt nádobí……. Bylo to příjemné, bylo to milé.
A protože není příliš mnoho času, nechávám si pro mě zásadní a důležitý soubor vegetariánských receptů, zeleniny – prostě vaření na pozdější podzimní a zimní čas a nyní zatím přidávám po sladkém pečení Chleba a pečivo. Stránka s e-recepty je zde.
Po dnešní diskuzi na fb je mi čím dál jasnější, že je stále hodně lidí, kteří přesto, že by rádi pracovali z kváskem, nemají úplně jasno, jak ho skladovat, která fáze je která a já netuším, jak ještě jinak a jednodušeji sdělit to, co se pravidelným pečením stane naprostou samozřejmostí. A tak se pouštím tedy do obrázku, který obrazně ukáže to, co není jasné slovem. Po kliknutí lze dvakrát zvětšit.
Obrázek schválně bez poměrů – jde o princip a poměry by zbytečně mátly.
A jedno foto pro Jakuba B. i s poměry
a v souboru pdf
Podrobný návod na výrobu domácího kvásku zde.
Někdy je tu poklidný život, někdy to vezme rychlý spád. Druhá kvočna, kterou přinesla Maruška, se nenechala zahanbit a vyseděla z jedenácti založených vajec jedenáct krásných kuřat. Odjela Máša po roce internátní školy zpět domů za býkem, protože inseminátor jí dostatečně neuspokojil. Navštívil nás Michal Rachad Hromas, aby tu udělal generálku
na divadelní festival a nešlo nevyužít příležitosti a ještě pozdě v noci neuhníst těsto, aby odleželo a druhý den jsme se naučili pořádný tažený závin. A protože všichni odjeli, Máša, Michal, Honza, Eliška a pan domácí sice jen třista metrů sekat, ale taky odjel, musila jsem nově nabyté vědomosti uvést v praxi, abych se přesvědčila, že to klapne i bez zkušené vousaté babičky u stolu.V každém případě, vy, kdo nemáte doma babičku, která vám ukáže bravurně zvládnutý tažený závin léty praxe, doporučuji sledovat Rozinky a mandle, až budou mít zase štrúdlování. Stojí to za to. Tahle vousatá babička totiž má jednu velikou ctnost. Na to, jaká je to frajerka, vůbec nemachruje. Read the rest of this entry »
Máme doma slávu – porodily nám poprvé naše třešně! Před asi sedmi lety jsme zasadili alej a letos máme první vlastní třešně – celá tři kila! Pan domácí vybral šest různých odrůd a jsou všechny skvělé. Těším se, že přemluvíme pana domácího, že by to chtělo ještě pár třešní, aby alej třešňovkou se mohla nazývat – to by se mi moc líbilo :)
Bublanin je veliké množství, v podstatě co bublanina, to originál. Tato je náročnější na vejce, nenáročná na tuk a méně náročná na mouku. Je velmi nadýchaná a celozrnná mouka jí dodává hezkou tmavou barvu.
Kromě toho, že jsem zcela sebereflexivně zareagovala adekvátním pohybem (začala jsem šlapat senáž) na své sociálně nepřizpůsobivé děti, lépe řečeno dítě, které mi po tom, co jsem si řekla, že budu lepší matka a šla s ním skákat na trampolínu, sdělilo tuze nepěknou větu o mém pozadí, kdy použilo expresivní výraz, jaký používá o pozadí našich slezských noriků a k tomu přidalo ještě slovo „tlustou“ (velká by znělo v ten moment jako balzám), přečetla jsem si u pana Cuketky v komentáři na jeho japonské nudle o ručně tažených čínských nudlích. Chyba! S energičností sobě vlastní a za pomoci Kvída, jsme shlédli několik postupů, přečetli mnoho receptů a pustili se do ručně tažených nudlí. Měli jsme elán, byli jsme ho plní!
Byli! Nyní máme za sebou mnoho várek. Z hladké mouky, z celozrnné, z hladké mix s celozrnnou, z celozrnné krmné, která má méně lepku, z té samé míchané s hladkou…… . Jednou se těsto trhalo a nebylo vůbec tvárné. Při stejném poměru, ale jiné mouce bylo tuhé a jednou bylo skvělé a tvárné, ale jen chvíli. Jednou z toho byly nudle, které jsem nakonec strčila do strojku na těstoviny, podruhé štúdly a příště už mám najitou variantu – kapání do polívky. My se nevzdáme, je to výzva, nicméně klidně si necháme poradit. Read the rest of this entry »
Tak jsem nám trochu poničila ekologickou stopu a pan domácí mi po dvou letech mého váhání, zda ano, či ne, pořídil čtečku knížek. Přes všechna rozporuplná vyhodnocování vlastnictví čtečky v různých diskuzích jsem se stala jednoznačným čtečkovým příznivcem. Přesto, že není nad papírovou stránku a její vůni, přistihla jsem se několikrát, že se snažím mechanicky na čtečce otočit stránkou, tudíž u mě zafungovala čtečka skvěle. No a protože mám tedy čtečku, neodolala jsem a započala s vytvořením elektronického souboru receptů. Udělám si zimní souboj v kuchyni, mezi sešitem ručně vypisovaných receptů a velmi přehledným elektronickým všech. A když už to tedy dělám, vzala jsem to trochu z gruntu a ráda bych to dala ostatním k dispozici, takže Eliška dostává jako editor k posouzení fonty, panu domácímu se líbí jeden, Elišce zcela jasně ten druhý vybraný, a když pan domácí odsouhlasí, že se na jeho názor máme vykašlat, že není vášnivý čtenář ani kuchař, že je vášnivý posluchač :) a ať je tedy po Eliščině fontu, pošleme na posouzení Petře a ta nám napíše, že rozhodně patkové písmo, což je to pana domácího a nikoli Elišky. Hlavní editor Petra k tomu říká čistě pragmatické připomínky, což je nejhorší, protože jsou evidentní a člověk je změnit musí. A tak, když se všichni ostatní usadí před pohádku, zhruba dvě hodiny se snažím naučit formátovat obsah – lépe řečeno, snažím se, aby duch vyhrál nad strojem a podaří se, ale dvě hodiny pobytu pletí na záhoně vždy ukáží mnohem větší efekt, než dvě hodiny učení se správného formátování :-). Přečetla jsem asi třicet stránek o typografii a vždy to končí následným :“ vykašli se na to, děláš si to stejně pro sebe, že?“ :-). Tak to jen jako ochutnávka pro ty, kteří by rádi měli zcela přehledný soubor receptů s kompletním proklikem na web, bez veškerých nepřístojností a expresivních výrazů. Čisté vařivo:-). Ještě, že jsem nemocná a můžu ležet a číst typografii, sledovat fonty a každé ráno trpět sebelítostí, že se mě nikdo nezeptal, jak mi je :-)) Read the rest of this entry »
Včera se nám stala báječná věc. Utekla hluchá Špulka za cyklisty okolojedoucími. To ona občas dělá, protože jak je hluchá, přesto, že je to velmi poslušný pes, když vás nevidí, neslyší. A to ona si dává hodně bacha, aby neviděla, když nechce. Třeba, když kolem jedou cyklisti. Kolem, znamená zhruba 100m daleko. A chvíli po tom, co utekla, ozvala se rána jako z děla a někde někdo vystřelil. Vždy klidný pan domácí mě vyšokovanou, co je se Špulkou a Elišku vracející se ze záhonu uklidnil, že to byl Bábel, že bouchl do plechové střechy boudy.
Nám se rozplynula představa myslivce, hrdě stojícího nad malým hluchým psem, který hrdě stojí nad dohnavším cyklistou, když v tom zazněl druhý, zcela jasný výstřel. Eliška akčně sedala na Jentlino kolo a jaly se jí hledat. Já šla dolů do lesa, odkud jsem ránu slyšela a další. Když jsem byla v lese, měla jsem pocit, že to vystřelilo hned vedle mě. Tak jsem se pro jistotu vrátila na pastivnu a šla pastvinou až na konec, kde pod pastvinou je krásná mez, pod kterou není vidět. Hned nad mez se přesunula všechna zvířata a strašně je zajímalo, co se děje pod mezí. Došla sem až na konec pastviny, kde končí mez a podívala se za mezí dolu pod ní, kde zhruba dvacet metrů pod mezí, přesně v místech, kde nad ní stála zvířata, stála trojnožka s terčem z kartonu a padesát metrů níže stála dvě auta a tři lidi, opření o kapoty a mířili přímo na mě. Jeden se díval dalekohledem. Žádné pistole, hezky dlouhé kvéry měli, netuším, co to bylo, ale vzduchovky rozhodně ne. Byla sem zcela konsternovaná. Read the rest of this entry »