Archive for the ‘Zelenina’ Category
Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit. Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to 
více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní výběrové řízení na název !
Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná – ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.
Jedná se tedy o původní, vlastní recept na muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje, lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.
Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.
Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.
Zapečený patizon s hokaidem a sýrem je přesně ideální jídlo někam do tepla, pod slunečník, do ruky vysoký koktejl do skla. No a tak my to jíme v tmavé chalupě, ve svetru, protože venku vůbec není srpnové počasí a o nějakém sklu se mi ještě do nedávna mohlo jen zdát. 
Ovšem… je to asi 14 dní, co se v nedaleké chatě konala svatba. Děti dostaly přísný zákaz tam chodit, protože nerada posílám děti někam, kam nejsou pozvaní, zvlášť, když jsou tam jen samí dospělí. Zvlášť, když jsou ty děti čtyři a nedělá jim vůbec problém neodejít. Pan domácí je zpoza rohu permanentně poňoukal, ať počkají ještě dvě hodinky, to, že už tam budou všichni prdlí a budou tam mít spoustu dobrot. Já z druhého rohu jako správná semetrika, že neexistuje, že to nejsou žádní známí, neteř majitelky, kterážto je víceméně babičkou našich dětí není to samé jako majitelka a tak teda nešly. Read the rest of this entry »
V úterý jsme museli opět narozeninově z kopce, naštěstí jen pod kopec a protože máme Polsko co by kamenem dohodil, máme nedaleko i rodinnou polskou prodejnu a navíc osvícenou zeleninu, kde bere zelinář místní ovoce a zeleninu, v sezóně tedy i z Polska. Sice mám plný skleník a jeden a čtvrt fóliáku rajčat, ale ta velká jsou ještě zelená a ta malá sklidí za mě vždy někdo jiný, než tam stihnu dojít :-). Navíc je ráda zavařuju jen nakrájená. A tak nabídka krásných polských rajčat za 9,50 kč mě nenechala vůbec na pochybách, jak to bude letos s naší velikou spotřebou této suroviny. Jeli jsme s vozem a tak přidat 10 kg rajčat je pro kobyly jako nic.
Domácí kečup ovšem je tak dobrý a děti se neošklíbaly a dokonce prohlásily – no dobrýýý, s vařečkou v puse a červení až za ušima, že jsem včera sedla na kolo a jela pro další várku. Byl to takový osobní kardio-trénink. Přijela jsem do zeleniny úlně rudá, protože byl celkem silný protivítr a já, v hlavě – že chci závodit sama se sebou, místo abych se vezla, tak jsem šlapala a šlapala. Zaplatila jsem 20 kilo rajčat a vedle jednoho stánku s grilovaným seletem a za řevu horské dráhy – pod kopcem je zrovna pouť, jsem je začala cpát do tašek a do bedýnky na nosiči. Měla jsem limit do hodiny doma, ale už na rovince pod kopcem, když jsem měla na přehazovačce nejmenší tác a největší kolečko, kopec před sebou a nemožnost přehodit si ještě někam jinam, ten protivítr, co byl při sjezdu a logicky měl teď být tedy do zad – ten jsem tedy vůbec necítila, prevít se buďto zklidnil, nebo otočil, takže do hodiny jsme doma nebyla. Asi jsem moc dlouho nakládala ta rajčata .
Na 18 středních kečupových sklenic je třeba : 10kg rajčat, 1 kg cukru, 3/4 litru 8% octa, 1 kg cibule, 1 kg jablek, 1litr vody, 20 kuliček nového koření, 5 lžic mleté papriky, 50 kuliček pepře, 4 lžíce soli, 10 bobkových listů, 10 hřebíčků, 1 skořice celá, 4 lžičky skořice mleté.
Nejprve ze všeho omyjeme rajčata, vložíme je do hrnce, podlijeme litrem vody a trochu namixujeme. Pokud není k dispozici mixér, tak rajčata pokrájíme. Přidáme ocet, cukr- vzhledem k tomu, že každé rajče je jiné, každý má rád kečup jinak sladký, doporučuji přidávat cukr postupně a ochutnávat , oloupaná a na čtvrtky nakrájená a jadřinců zbavená jablka, oloupanou a na čtvrtky nakrájenou cibuli a koření. Lze dávat do čajového sítka, ale já vědomě dávám přímo do kečupu – skořici celou nakonec vyndám při nalévání kečupu, ostatní koření mixuji s rajčatovou hmotou posléze. Read the rest of this entry »
Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic. A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-). Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.
Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).
Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.
Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.
Protože je právě cuketová sezóna, a protože dostávám hodně dotazů na konkrétní recepty z cukety, a protože spoustu lidí nerado tráví čas psaním slova „cuketa“ do vyhledávacího políčka a neradi si je vyhledávají v jednotlivých rubrikách, vytvořila jsem stejně jako pro špenát a stejně jako je to pak v zimě v plánu pro všechnu ostatní zeleninu :-)), samotnou stránku pro cukety. Stránka je na horní liště pod vegerecepty,
zelenina, jednotlivé druhy zeleniny. Pevně doufám, že další druhy nebudou čekat až na zimu, ale v zimě nejpozději :-))
Není to rozděleno na sladké a slané, ale tím lépe- alespoń člověk, když bude hledat slanou, zaujme ho zcela neplánovaně nějaká sladká :-)). Přeji tedy všem veselé cuketování a díky i za případný nový recept, který nesmírně ráda vyzkouším.
Kromě toho, že jsem si objednala mezivýpůjční službou asi patnáct nových knížek o sýrech, nové neživočišné syřidlo a mléčné kultury, které musí být v mrazáku jejž nemáme, ale který jsem zařídila tak, že si kultury nechám v mrazáku 7km daleko a budu je používat jen, když půjdu okolo :-), krom toho, že jsem až dodnes používala zavařovací teploměr a maximo-minimální a po vložení se do věci pana domácího a jeho tvrzení, že už mi dávno říkal, ať si koupím pořádný teploměr a po zakoupení pořádného jsem zjistila, že můj současný jeden ukazuje teplotu a 12*C nižší a druhý o 10*C nižší než je ve skutečnosti a po zjištění, díky lékařskému, že správně měří ten nový, a že tedy mé sýrové pokusy začínají zcela nanovo (někdy je lépe prostě nevědět :-), se u nás doma neděje v podstatě nic. Jenom narostlo strašně květáků a brokolic, všichni jsou na dovolených, nikdo je nechce a tak čtyři sežraly slepice, ty už vykvetly a zbytek je na mně. Tedy ne abych je zkonzumovala, ale něco s nimi udělala.
Další květákovo-brokolicové jídlo je tedy marinovaná směs s rýží. Je náročnější v tom, že je třeba začít večer, ale není to zase žádná hrůza vyvařovací. Je však třeba neustále ochutnávat, zda tomu ještě něco chybí nebo ne a konečná konzistence je podobná klasickým čínským rychlojídlům. Zelenina je díky tomu, že není vařená – uvnitř lehce křupavá a zvenku má příjemnou kukuřičnou krustu.
Potřeba je na něj: květák, brokolice, tři stroužky česneku, sůl, olivový olej, šťáva z půlky citronu, tři lžíce palmového cukru, tři lžíce medu, dvě lžíce maizeny, tři lžíce kukuřičné polenty instantní, dvě menší cibule, 100g rozinek, sladká paprika, kurkuma, balsamikový ocet. Read the rest of this entry »
A je to zase po roce tu. Náš narozeninový maraton dětí. Nejprve jsme si to, že nedostávají dárky, ale jsou hlava rodiny celkem dost chválili, teď je to rok od roku více a více náročné.
Včera to byla jízda do mlýna, který zprovoznil vnuk původního majitele, který kdysi na stejném místě zakoupil chalupu a vystavěl z ní mlýn. Nejprve ho zavřeli na pět let Němci, za černé mletí, protože mlýn je v Sudetech a to měl dost štěstí, že rovnou nedostal kulku. Pak osvobodili Bayreuth, kde byl zavřený spojenecké jednotky a milý mlynář se vrátil domů. O pár let později ho zavřel bolševik a v osmašedesátém si mlýn mohly zpět koupit děti… to jen velmi krátký výcuc z poutavého vyprávění současného mlynáře,který se se ženou rozhodl, že dědečkův mlýn uvedou opět v provoz a i přes původní neznalost řemesla mlýnského, otevřeli krásnou expozici,na které je vidět spousta práce. Read the rest of this entry »
Sbíráme měsíček a začíná nám trochu přerůstat přes hlavu. Myšlenky typu – chtělo by to sušárnu – ale ničíme hned v zárodku. Na příští rok to má měsíček spočítaný. Letos byl zasetý tolik jen proto, že jsme si mysleli, že to horní políčko nezvládneme a zaořeme ho jako zelené hnojení. Ale přijela potvora Eliška, my to zvládli a teď nevíme co s tím. :-)) Příští rok ho bude jen čtvrtina a místo zbytku bude špenát :-))). Nicméně je to krása, ta barva je neuvěřitelná a i po usušení, sytě oranžový, když ho dávám do papírové tašky, do pytle, do ještě většího pytle…. Sběrna ho vybírá, ale všechny sběrny jsou bůhvíkde a jeden pytel je sice objemný jako malá kráva, ale váží sotva 3kg a už vidím, jak to nesu na poštu a poštovné vezme 75% částky, kterou dostaneme od sběrny, takže vlastně děláme letos takovou milou charitu pro Českou Poštu :-) A tak jsme raděj našlapali včera sklenici na olej a budu to pít ! Pořád, denně, s meduňkou a mátou- to je na nervy, aby mě přešly roupy na lány měsíčku.
Máme po eko-kontrole, předevčírem byly tři návštěvy pro zeleninu a včera dvě. Navíc všichni dost milí. S jednou návštěvou jsme se shodli, že kadeřávkové chipsy jsou fakt výborný, ale že si člověk musí dát bacha, aby ho nesnědl už namočený v olivovém oleji, ještě před upečením :-)). Další návštěva přijela na kole, dost nás s Eliškou naštvala, protože s tím vozíkem na malé děti za kolem vyjela až k chalupě a u nás to vyjede až domů jen Kvído (musím tedy dodat, že jednoznačně proto, že pan domácí má vždy na kole minimálně jedno dítě a 50 kg nákladu :-)), já končím kus za silnicí a volám – “ počkejte na mě!“ a jsem ráda, že za mnou většinou táhne kolo ještě Jentl :-) a vyměnili jsme zeleninu za moravské meruňky. Read the rest of this entry »
Je vedro, je dusno, všude kam se podívám je měsíček- nad kamnama, na půdě, v kyblíkách, na poli, míhá se před očima vždy, když je zavřu :-) Taky kolem nás roste všeude svízel – svízel povázka, který se dá zaměnit bez problémů za syřišťový a je na báječnou věc.
Je na to aby člověk neměl chuť k jídlu a neměl hlad. Naprosto zásadní bylina :-))). Kráva nám nasadila na začátek laktace laťku na 28 litrů, takže všude kysne tvaroh a sýří se sýr a včera jsme se byli podívat na krávu, kámošku pro Máří. Máme vybráno- bude to, když vše dobře dopadne Jerseyka křížená s Holštýnkou. Je černá s bílými fleky a její máma má vemeno až na zem- tož to jsme zvědaví, jaká to bude kravka a těšíme se na ní. Výlet to byl výborný- přivzali jsme s sebou i našeho španělskýho oper a Elišku, dělali jsme ochutnávku místních piv v různých hospodách po cestě a ze všech piv nejvíc nám nakonec chutnla malinovka v naší nejbližší hospodě. Prostě bližší košile než kabát :-) Read the rest of this entry »
Máme sbaleno polovinu balíků, doma převládá celková únava, je po hrášku a člověk přemýšlí, co by zeleninového, jiného, nového, aby to byl květák a nebyl smažený :-). A protože jsem pro sebe ještě dotrhala malé listy špenátu, vrhla jsem se na zeleninovou terinu, kdo chce, tak puding, prostě takovou zeleninovou bábovku v chlebíčkové formě. Potřeba je na ní pár druhů zeleniny, trochu tvarohu a chuť se s tím připravovat. 
Potřebné suroviny jsou tedy . 1 střední květák, jedna střední červená řepa, 600 g syrového špenátu. Sůl, 4 vejce, trochu bazalky,200 g tvarohu, trochu pepře, celozrnná mouka pšeničná přestátá – 17 lžic a strouhanka ze 3 rohlíků.Olej na vymazání a mouka na vysypání formy. Read the rest of this entry »