Archive for the ‘Zelenina pečená’ Category
Už není zima. Sice tu bude zase -8, ale zima není. To je otázka mentálního cvičení. Zjistili jsme s Eliškou, že pokud jde člověk do kurníku, má tam osm spacáků a myslí si, že je plus dva, použije jen tři, je mu krásně, i když se druhý den ráno dozví, že bylo -6. Tak to asi s naší hlavou často je. A protože není zima, může se sázet, i když jsou občas sněhové plotny, že se do nich boříme až po kolena. Dnes jsme jeli s panem domácím na koni ke schránce a on mi otevřel své srdce. Pravil – “ vy se k sobě s tím Bábelem tak hodíte!“ rozuměj – s tím koněm, který má 650 kilo a je to nejmastodontovatější ze všech mastodontů. Je mi zcela jasné, že tím myslel jeho roztomilost, ale pro jistotu jsem se neptala. :) Pan domácí jezdí bez sedla a zcela plynule a přirozeně a já jedu se sedlem a celou cestu dolů i nahoru není slyšet nic jiného než pomalu a prrrrrrr a Bábe sakra prrrrrr – s rukama až u silnice. Pan domácí mi vždy se stoickým klidem poradil, jak mám dát ruce dolů a zaklonit se, jenže kam se zaklánět, když už ležíte hlavou na koňově zadku a on pořád cválá….. naštěstí se vždy po sto metrech natolik unaví, že ho začnu vždy a znovu mít ráda. Read the rest of this entry »
Tak jsme konečně zamrzli :-). Pan domácí seděl velikou část dne u počítače a hledal maximo-minimální teploměr. A to mě evokovalo historku, o kterou se musím podělit. Kdysi pan domácí už takový jeden záchvat s teploměrem měl – většinou takové záchvaty nutné potřeby mívám já, u něj je to velmi neobvyklé a také jak vidno, když už, předměty se opakují, prostě nedá si pokoj :-) no a tehdy se odehrálo to, že jsme si koupili digitální maximo-minimální teploměr – jedinou elektronickou věc v chalupě. Pan domácí měl strašnou radost. Teploměr jsme pověsili na zeď u okna a jeho sondy – malé nerezové špalíčky na kabelu jsme protáhli nějakou z mnoha děr ve zdi ven nad zem. A každý den se kochali, jak nám to pěkně měří, doma a venku a doma a venku a maximum a minimum….. A pak už přišlo jaro, venku metr sněhu a my jeli vlakem s malým miminem na trhy s drůbeží – 5 km pěšky na vlak, pak 5km v tom městě od vlaku a celé zpátky. Teploměr ukazoval -2 vzali jsme si jenom tlusté svetry – při -2 to je přece normální, bundy jsme měli na -5 a níže.
A tak jsme velmi brzy ráno vyrazili. Cestou dolů na vlak nám to bylo divné, jak jsme změkčilí, jak to, že nám je taková zima. Po městě na trh jsme šli už úplně zmrzlí, navíc trh zrušili a tak jsme zase jeli domů. Cestou do kopce v mírném větru jsme si říkali, že se musíme začít asi otužovat, abychom to zvládli, až přijdou opravodé mrazy. A hned jak jsme dorazili domů, sesypala se na nás smršť telefonů, maminka a druhá maminka a švagr a švagrová a všichni se ptali, jak to přežíváme ? A my, nemající tv ani rádio jsme odpovídali zcela bezelstně “ a co jako ?“ „No všude je -18, strašná zima, máme o vás strach, jestli jste nám nezamrzli !“. Tak jsme se zasmáli, že všude mají takovou zimu a my jen -2. Ale bylo nám to divné, tváře jsme měli ještě úplně červené, ve svetru byla dost zima… Rozuzlení je velmi prosté – milá sonda byla zapadaná sněhem a my už 14 dní měli -2 aniž bychom se jen na chvilku nad tím pozastavili…. a teď je to tu znovu…..ale nepodlehneme….
Dýně, dýně, dýně – dnes opět dýně papriková. Je to v Čechách celkem málo používaný druh, ale to přijde. Bezesporu, protože papriková dýně není až tak veliká, většinou jako dvě až tři dlaně vedle sebe, ale má zcela a to naprosto odlišnou dužninu než dýně jiné. Stejně jako je dýně špagetová špagetová :-), Hokaido jemně moučná, Gigant pak celkem vodnatý a je z něj dost vody, tato dýně chutná po upečení velmi podobně a má velmi velmi podobnou strukturu jako pečená brambora. Je jinak moučná než hokaido, opravdu bramborově a přidat na pečenou bramboru lžičku cukru – máte hotovou paprikovou dýni :-)
Dnešní jídlo je velmi rychlé a obávám se, že z jiné dýně bude zcela jiné, právě kvůli výše napsanému. Je to jídlo rychlé a celkem variabilní. Read the rest of this entry »
Letos si fakt užíváme podzim. Víkendy jsou hodně návštěvní, ale poslední dobou i pracovně návštěvní, někdy i pracovní dny, někdy i celý týden. :-) Včera jsme dosklidili dýně a tu hromádku dýní pohromadě mám vůbec nejraději. Je to nádherná směs barev a už vím, že tu oranžovou měsíčkovu příští rok vyměním za více dýní a více špenátu. Měsíčku to neublíží, protože se vehementně vysévá sám a tam kde budou příští rok brambory, tam bude asi i obrovské množství této oranžové potvory, která je nádherná a samorozmnožovací. Zvláště, když jí roste 70 metrů. 
Dnešní jídlo je hodně dobré, nejen chuťově, ale také esteticky a spolu tvoří jeden dokonalý celek. Pomohla mi výborná kniha „Vegetables“ od healthy home cooking, na kterou nedám dopustit. Není to nijak komerčně vypilovaná kniha, o to v ní jsou lepší recepty a ráda jí listuji a ráda jí používám. Read the rest of this entry »
Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit. Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to 
více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní výběrové řízení na název !
Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná – ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.
Jedná se tedy o původní, vlastní recept na muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje, lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.
Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.
Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.
Zapečený patizon s hokaidem a sýrem je přesně ideální jídlo někam do tepla, pod slunečník, do ruky vysoký koktejl do skla. No a tak my to jíme v tmavé chalupě, ve svetru, protože venku vůbec není srpnové počasí a o nějakém sklu se mi ještě do nedávna mohlo jen zdát. 
Ovšem… je to asi 14 dní, co se v nedaleké chatě konala svatba. Děti dostaly přísný zákaz tam chodit, protože nerada posílám děti někam, kam nejsou pozvaní, zvlášť, když jsou tam jen samí dospělí. Zvlášť, když jsou ty děti čtyři a nedělá jim vůbec problém neodejít. Pan domácí je zpoza rohu permanentně poňoukal, ať počkají ještě dvě hodinky, to, že už tam budou všichni prdlí a budou tam mít spoustu dobrot. Já z druhého rohu jako správná semetrika, že neexistuje, že to nejsou žádní známí, neteř majitelky, kterážto je víceméně babičkou našich dětí není to samé jako majitelka a tak teda nešly. Read the rest of this entry »
Máme sbaleno polovinu balíků, doma převládá celková únava, je po hrášku a člověk přemýšlí, co by zeleninového, jiného, nového, aby to byl květák a nebyl smažený :-). A protože jsem pro sebe ještě dotrhala malé listy špenátu, vrhla jsem se na zeleninovou terinu, kdo chce, tak puding, prostě takovou zeleninovou bábovku v chlebíčkové formě. Potřeba je na ní pár druhů zeleniny, trochu tvarohu a chuť se s tím připravovat. 
Potřebné suroviny jsou tedy . 1 střední květák, jedna střední červená řepa, 600 g syrového špenátu. Sůl, 4 vejce, trochu bazalky,200 g tvarohu, trochu pepře, celozrnná mouka pšeničná přestátá – 17 lžic a strouhanka ze 3 rohlíků.Olej na vymazání a mouka na vysypání formy. Read the rest of this entry »
Tak dneska ráno přijela kafilerka, život se navrátil do běžného rytmu, čekáme prvního pleče a já věším fotku salátů, které jsme nestihli sníst a nikdo si nestihl koupit a já zuřivě přemýšlela, co by ještě tak ze salátu mohlo jít a napadlo mě, že když jdou chipsy z kadeřávku, není důvod, aby nešly také ze salátu.
A taky že jo! Jde to. Jsou křehčí a je s nimi více práce, protože se nesmí překrývat na plechu, ale další recept na zužitkování salátu a to i toho, co už může být i trochu hořký. Když jsem odpoledne postavila na stůl misku se salátem a misku s humusem- Hugo přišel a jasně mi sdělil, že chce chleba. Tak jo- “ a s čím? “ já na to. “ S máslem čeba, nebo ještě je tu ten humus, ale to nevim, jak se to jmenuje !“. Přeji vám úspěšnější pochvalu za odvedenou práci :-)) Read the rest of this entry »
Rýma, horko, sucho, zakousnutá slepice, hodně vajec a hodně másla, přemýšlení o tom, jak máslo a vejce zpracovat na potom, učení venku u stolu, metry a metry dlouhé upletené provazy z pampelišek, jízda na kole přes čím dál vyšší skokánek a já urputně bojkotující touhu z okna se podívat, abych jim to nemusela zakázat a abych to raděj neviděla, Hugo skandující na žebříku, pan domácí skandující opravující mailer – nemá to nic společného s pc :-), čerstvý hlávkový salát, roketa, vysoká řeřicha a plečkování, pletí, zalévání, záhy vstávat, pozdní usínání – to je přesně to, co se děje teď u nás doma. 
A aby bylo teplé jídlo, je nutné mu nějak předat energii a to mají za úkol kamna, ovšem když je venku tak hezky, nechce se topit a tak přichází na řadu také důležité plánování, jak to udělat, aby se stihlo vše a netopilo se moc dlouho. Věšinou se to hezky naplánuje- realita je také většinou úplně jiná :-) Read the rest of this entry »
Po koláčích a sladkostech je potřeba se trochu umírnit a zařadit nějaké zdravé, ne moc vzhledné, ale přesto celkem chutné jídlo. Pipky 
snáší ostošest – většinou s nadcházejícími Velikonocemi stabilně stávkují, ale letos- letos prostě mráz nemráz, tma netma, letos jim to šlape holkám. A tak toho využívám a snažím se dělat jídla nikoli vajecprostá, ale vejcíplná! Včera to byla rychlá tvarohová buchta v trojitém provedení a k mé radosti byla ještě dnes na snídani :-). Dnešní večeře je trochu do barevna, červená mrkev, zelený hrášek a s trochou turmeriku byla rýže červeno-zeleno- žlutá. Příloha jí pak dodala patřičnou tmavě zelenou, která svou vizáží vyloženě sváděla myslet si, že to musí být zdravé jídlo :-)
Na barvnou rýži jsou třeba dva hrnky rýže celozrnné, 4+1/2 hrnků vody, trochu soli, trochu oleje, lžíce turmeriku a asi 300g mrkve a asi 250g hrášku.Black caraway – lžíce. Na špenátovou omeletu pak dva mražené špenáty, sůl, osm vajec, 250 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 250g tvarohu, 2 stroužky česneku a jedna větší cibule.Na posypání balkánský sýr.
Nejprve je třeba vložit do hrnce olej, vložit rýži, chvíli restovat, pak posypat turmerikem,černým kmínem, zamíchat, osolit a přilít vodu. 2,5 x více vody než je objem rýže.Zároveň s vodou přisypávám zeleninu- mrkev na kostičky, hrášek celý- nepůlený :-) a zamíchám. Rýži uvařit do měkka. Read the rest of this entry »