Posts Tagged ‘kukuřice’
Dnešní jídlo je typicky podzimní, i když je třeba sáhnout do zásob, nashromážděných i z léta. Příprava není úplně na pár minut, je nutné prostě vědět, že člově stráví v kuchyni o něco déle, než u restované zeleniny, nicméně je to jídlo velmi chutné a určitě se vyplatí mu svůj čas věnovat už i proto, že je možné udělat celý plech s vyšším okrajem, neboť druhý den jsou kostky velmi dobré studené. Read the rest of this entry »
Začíná jaro, to je paráda. To je nejhezčí okamžik, kdy člověk vidí z okna, že už to bude, vyběhne na zahradu a za chvilku se poslušně vrátí, protože z okna je to zatím přeci jen teplejší :). Dětem přišel nový balík, skákací plocha trampolíny – na balíku od ppl bylo napsáno, „1 x 4,5- doskákala“ a já jsem hodně zvědavá jak s námi bude letos kooperovat „to“. Taky je u vás „to“ skoro další člen rodiny, který se neustále schovává, není ho vidět a jsou na něj kladeny vysoké nároky? Takové tajuplné „to“. A „to“ nás nechává většinou hodně v očekávání a přesto, že „to“ se zatím samo nikdy pořádně neukázalo, ani neprojevilo, dnes a denně na něj spoléháme. „To by se mělo zalít, to by se mělo zamést, to by se mělo uklidit – „to“ je zcela nepostradatelná součást našeho života. Jak se má „to“ u vás? 
Dnešní jídlo je velmi prosté a rychlé a přitom dobré, s jedním bonusem navíc, totiž absencí pšenice, potažmu lepku. Nemusíme mít pšenici ve stravě každý den a díky takovýmto receptům si ani neuvědomíme, že bychom ji měli postrádat. Navíc tedy je tento recept i návodem, jak si zpestřit omelety, které běžně doma děláme. Pokud použijeme litinový lívanečník, budou se péci samy, budou zcela jiné, než klasická přehnutá plněná omeleta velikosti talíře. Servírování je praktičtější a každou omeletku lze navíc dochuti přímo v lívanečníku ještě nějak jinak. 
Read the rest of this entry »
Naše kobyla Sára nás napíná co to jde. Už je na spadnutí, hříbě má být každou chvílí, ale ona vyčkává a vyčkává. Dostali jsme instrukce, že hříbě má mít jméno od „H“. A to je něco na mlýn pana domácího – když něco musí. A tak hned provokativně prohlašuje – bude to Hajtra, nebo Herka :). Také už pomalu dochází semínka kukuřice, střihnu si totiž občas poslat nějaké dvakrát. Jednu obálku dám Elišce, aby byla tak hodná a poslala jí z Prahy a následně další den posílám ta samá ještě jednou, když u silnice čekám na pošťačky a předávám přebytky přijezdivší na kole. A protože mám s sebou ještě čtyři děti, které mají rozdělené barvy aut a do toho všeho křičí – mám 15!, tak dochází k takovým excesům, že si nesu balíček, který posílám s arnikou milé paní na oplátku, za to, že mi pošlala pnoucí jahody. Doma si pečlivě předepíšu vážená paní Kamila, protože zbytek neznám, ten přijde až na balíčku, že ho tedy podle odesilatele dopíšu a předám k další cestě. Ale jak je tam moje nákupčí, hodně barevnch aut, křičící děti, pošťačky, tak samozřejmě tušíte co přijde – předávám ke své cestě balíček s adresou „vážená paní Kamila“ :) a pak běžím dva km domů, abych stihla zavolat na poštu a nadiktovat adresu celou.
Zítra nás čeká bojovka, protože děti po tom, co se tu někdo zmínil, že je maškarní a my je tam neprozřetelně vloni vzali, letos jsme nasadili přemlouvací taktiku a museli nabídnout alternativu. Chovají se dost obchodně, potvory malý. A tak, že budou mít bojovku. My, takoví neskauti pohodlní. Prý na čarodějnice a protože to bylo bratru za dva měsíce, všechno jsme slíbili. No a je to tu a my tu tři sedíme na posteli s blokem a vymýšlíme, kam je pošleme. Pan domácí přichází s nejsofistikovanějšími nápady – třeba kilometr dlouhá meliorace, nebo nora jezevce….. my s Eliškou se držíme více vzadu. Pak taky nějaký poklad na konci, což bude asi zakopaná termoska s domácí zmrzlinou. Hledáme prostor, kde budeme potřebovat vykopat pořádnou díru… když už se mají bavit, ať to má trochu smysl.
A tak také už jsem po přezkoušení klidnější a mám více chuti přemýšlet o tom, co uvařit a tak se pouštím do čtyřzrnných vdolků. Jsou nečekaně bezva. Jsou z pohanky, barevné kukuřice, celozrnné pšenice a ovesných vloček. Vypadá to zdravě, ale věřte tomu, bylo jich 22 a byly za chvíli v čudu. Read the rest of this entry »
Dnes se mi nedobře spalo a tak bylo spoustu času na přemýšlení. Několik věcí se mi spojilo v hlavě zároveň. Stále se mi vrací příspěvek Michala Hromase na rádiu Wave – O krušné kuchařské řeholi, přemýšlím o tom, jak je to nevděčná činnost, kdy mnoho kuchařů pracuje do pozdního večera, většinou někde hodně dole, často bez oken – to by mi chybělo velmi – okna. Je tam však nadstavba, která zůstane často jako to poslední – což je dost smutné- a to jsou peníze, i když vzhledem k její výši by asi mnozí kuchaři polemizovali, zda to nadstavba je či není :-). A pak mi přilétá obraz vaření doma, pro někoho, pro rodinu. Nadstavba peněz chybí, ego se postupně vytratí a zbývá ta nejdůležitější věc – totiž naplnění slova rodina. Přilétá mi myšlenka na rozhovor s Janem Kačerem, který mluví o své ženě, Nině Divíškové a dává k dispozici jeden ze dvou receptů na dlouholeté manželství. Vypráví o tom, jak se jeho ženě kdysi zalíbila životní zkušenost osmdesátileté babičky, jak si udržet šťastné manžeství , totiž – „krmte tu bestii !!!“ .-)
Přemýšlím o tom, jak je velmi jednoduché postupně nahrazovat domácí jídlo něčím „jednodušším, rychlejším, čas šetřícím a méně podceňovaným“, ovšem je zde jedno ale…. ustupovat z této často nevděčné činnosti – nevděčné proto, že se stává všední, samozřejmá, na první pohled často nedoceňovaná – pokud si člověk neříká permanentně o pochvalu, což spolužijícníky zanedlouho jistojistě naštve – tak ustupovat z této činnosti lze pouze tehdy, pokud se člověku dostane té výsady, že jí vůbec někdy považoval za hodnotu. A pokud to tak je, já osobně to považuji za jakýsi dar, ať to zní sebepatetičtěji a nízkocílově :-) Za mě, hýčkejme si tento dar, zvláště, pokud jsou přítomné děti, které si to pak snad přirozeně ponesou dál. Myslím tím něco, jako když jsme sledovali náš zimní evergreen na pc – totiž Četnické humoresky. Já osobně sleduji permanentně jen ty naškrobené bílé zástěry v každý čas a stále se snažím pochopit, jak to dělají, děti vyžadují další a další díly, pan domácí úpí a odchází a tudíž neslyší Huga, který pozorujíc Jarého, jenž se stěhuje na pátračku a nese si kufr a tašku – zcela vážně pronáší -„jak to, že ten číšník (rozuměj četník), si nese ty tašky? “ Všichni se otáčíme s otázkou na rtech, nikdo jeho repliku nechápe a tak pokračuje -“ no tašky pčece nosí jenom ženský“. :-)) (Pan domácí, který mě však málokdy nechá něco nosit navíc to měl tendenci vyšetřit – když si to přečetl :-)) a zjistil, že Hugo myslel tu přes rameno :-)) Read the rest of this entry »
