Co noveho na kopci

článku řekne – „toto ale nejsou přece moravské koláče“, moravské jsou….

Já je jako 15 letá, rok čerstvě zamilovaná (do pana domácího), dostala podané jako moravské, s douškou, že láska prochází žaludkem…. dobrá rada nad zlato !! .-)

Od té doby je beru jako moravské- moravské od Hanči a jsem jí za ten recept neskonale vděčná, protože tohle je asi můj nejoblíbenější, který nikdy nezklame, vždy se podaří a je vynikající !

Pár drobností předem – koláče jsou podle mě lepší ráno po večerním upečení – často se toho ale nedožijí :-), marmeládu dávám většinou borůvkovou, od jisté doby ale dávám takovou marmeládu, jakou dítko, které je pro ní vysláno, donese. Někdy jsem ráda, že to nejsou okurky :-)) a nakonec – při použití marmelády vypadají koláče trochu jinak než dnes, kdy jsem použila džem. S marmeládou, která se po povrchu při pečení rozlije, jsou placatější a logicky, s rozlitější marmeládou :-)). Při použití džemu jsou v

Máme novou krávu !!!

Máme zase Marii. Po Máně, Mařence, Mance, Marjánce, Máničce a Máří došlo na Marii. Máňa byla

první a měla málo mléka, tak šla na pastvu jinam. Mařenku a Máří máme jako dvě naše matky rodu a Máničku a Manku bohužel nemáme, protože byly z dvojpohlavních dvojčat, pobyly si tu holky do dvou let, kdy se zjistilo, že nemají pohlavní orgány a šly pryč. Bohužel ale nastala situace nemilá, kdy jsme zjistili, že jedna kráva nezabřezla a druhá , kterou jsme poctivě zasušili šest týdnů před porodem, jenž měl nastat 12.8., že v sobě i přes zjištění březosti v šestém měsíci, telle nemá. Pan domácí měl tušení, a když má tušení ohledně zvířat, většinou ho nezklame. Pro nás to tedy znamená dalších devět měsíců bez mléka, což je naprosto nemyslitelný, takže jsme holkám pořídili další kámošku. Vysokobřezí jalovici – na výjímu mze, protože už někdy rodící krávu jako ekozemědělci koupit nesmíme. Jaldu přivezli a ona se nám ve středu otelila. Porodila krásnou jalovičku, navíc, žádná saň při učení dojit, stojí jak beránek, nekope, nevzteká se a má hezkých 16 litrů mléka čtyři dny po porodu – tedy zatím mleziva. Malou jalovičku musíme krmit my, prootže prvotelce zatím nedorazil mateřský pud a na tele trochu kašle :-)) Read the rest of this entry »

učení, teď už tři děti, poctivé shánění té pravé učební literatury – nakonec zvítězilo nakladatelství Fraus. Malování slepých map, několik desíte pousů  naučit nenaučitelné – totiž pojmy toho, kdo vůbec nechápe, co to je „pojem“ ! Naštěstí ještě tři neděle už žádné narozeniny.

Navštívilo nás toto léto spoustu výborných lidí, někdo byl tak výborný, že přivezl i 6!!! šišek zeleninového závinu, každý se nám snažil pomoct a střecha už je téměř pokrytá. Pevně věřím, že se do zimy nastěhujeme a nebudeme muset přijmout kurník za vlastní :-).

Odešel od nás náš báječný čeledín, který tu pobyl bez dvou týdnů dva měsíce. Držíme smutek !!a naštěstí snad neodešel navždy :-))) Už žádný čajový obřad, už zase pytlíky do várnice :-). Bylo nám takto společně fajn, ale náš čeledín si jel hledat svůj smysl života. Ale shodou okolností se ozval na mail na blogu jeho následovník.

Tak je tady,  je vysoký, velmi vysoký – až z toho má prý jeden komplexy. Je pohledný, milý, pracovitý, ale především inteligentní. Je to Slovák a je nám s ním moc fajn.

Dnes jsem volila mezi tím, sednout na kolo a jet nakoupit, nebo něco upéct. Zvítězila krátkodobá lenost, kterou nahradila dlouhodobá práce :-))). Děti mají moc rádi housky. Když jedeme na výlet, na plné čáře to vyhrávají housky, rohlíky a minerálka. Ale… v tom složení, ve kterém tu teď žijeme je to vždy nutnost koupit minimálně 50 kusů a to už začíná být ekonomicky dost složité :-))). Tak jsem si řekla, že to zkusím tou složitější cestou. Koupila jsem si bílou mouku hladou – z celozrnné jsou sice moc fajn housky, ale jsou celozrnné – to není řešení pro záměnu za bílé pečivo, aby se nemuselo kupovat právě bílé. Občas je nesnadné vysvětlit, jak to bílé není úplně ono :-)). Namlela jsem svou celozrnnou mouku a přesála jí a zkusila udělat housky.

Je to paráda!!!

Nejprve jsem udělala kvásek z hladké mouky, droždí a trochu mléka. Po vzejití kvásku pak přisypat celozrnnou mouku, rozpuštěné máslo, sůl a tolik vody, aby vzniklo krásně lesklé a vláčné těsto. Nechám vykynout. Pak rozválet nudličky, vždy ze tří uplést housku, namazat rozkvedlaným vejcem, posypat máke a ještě chvíli nechat kynout. Dát péci.

Podle vlastních propočtů je to nejen výborná houska, ale navíc rozhodně ekonomicky zajímavější.

Gramáž těchto housek je 100 g a je jich z tohoto množství 25ks. Je to tedy dvojnásobek než housek kupovaných, které jsou zhruba 50g těžké.

1 Pipi | Web | 13. září 2010 v 15:57 | Reagovat

Vítej zpět, Kláro! Houstičky vypadají krásně a hlavně jednoduše, člověka to láká se do nich pustit také. Já se ale přiznám, že z kynutého těsta mám stále respekt a ještě se s ním trochu bojím pracovat. Snad se letos dostanu k tomu zkusit aspoň vánočku!

2 Lůc Mác | Web | 13. září 2010 v 19:23 | Reagovat

tak aŤ vám to rychle staví
housky vypadají úžasně

3 phereniss | E-mail | Web | 14. září 2010 v 20:37 | Reagovat

zdravím po dlouhé době na kopec….jůůů houstičky, vypadají velmi mňamózně…asi budou na víkend…..už se těším na další povídání a receptíky,…a přeju ať už bydlíte tak jak máte pod novou střechou…mějte se moc hezky pherenis

4 Veska | 16. září 2010 v 7:23 | Reagovat

Teda housky jsou jak od pekaře,cítím tu jejich vůni
Prvořadé je teď pro tebe bydlení ,takže ať už máte střechu nad hlavou hotovou .

5 DolceVita | Web | 18. září 2010 v 1:02 | Reagovat

Takové housky opravdu každý pekař neumí

Ahoj Klárko! Zase jsem se tu pokochala úžasnou a inspirativní domácí kuchyní. Dlouho jsem tu nebyla a o hodně přišla Pořád to tady tak krásně voní … čím dál tím lépe Ať se vám všem daří!

6 Klára | E-mail | Web | 18. září 2010 v 11:02 | Reagovat

[1]:Děkuji, já myslím, že mírná pokora neuškodí, respektu ale netřeba – kynuté těsto nakonec zjistíš, že je jedno z nejjednodušších. I když pravda – dobrý robot tomu hodně pomůže ))

7 Klára | E-mail | Web | 18. září 2010 v 11:04 | Reagovat

[2]: Děkuji – jsme opravdu v docela veliké zkoušce, je tu trochu zima ), ale vzhledem k tomu, že děti to berou s nadhledem, nelze jít horím příkladem a stěžovat si )). Trochu jsem ale začala propadat panice, když se včera ráno nejmenší dítě vzbudilo a zeptalo se, kdy už bude padat sníh? )) Když vše dobře dopadne, příští pondělí se nastěhujeme- nemůžu se dočkat )

8 Klára | E-mail | Web | 18. září 2010 v 11:05 | Reagovat

[3]: Moc děkuji, taky se těším, že už bude víc klidu a zase se do toho pustím něja vehementněji )

9 Klára | E-mail | Web | 18. září 2010 v 11:06 | Reagovat

[4]: Díky Vesko – upřímně, když jsem je dala na stůl, veškeré tělní čidla si žádala svou porci – neodolala jsem a hned několikrát !! )

10 Klára | E-mail | Web | 18. září 2010 v 11:08 | Reagovat

[5]: Děuji moc za přání, zase chytám trochu slinu ), už tu není tolik pomocníků a tak se tak nějak začíná vařit snadněji )), ale bylo to příjemné – komplimenty, jeden by si na to hned zvyknul. Krásný den ….

11 Madla | Web | 18. září 2010 v 13:19 | Reagovat

Krásně voňavé a lákavé houstičky, na kterých jde vidět, že byly pečeny s láskou a péčí. Takové housky se prostě v krámu nekoupí
Přeju vám všem na kopci, ať máte útrapy z provizorního bydliště a bez dojící krávy rychle ze sebou a a´t hlavně vše ve zdraví přežijete.

12 primula | Web | 19. září 2010 v 20:24 | Reagovat

Houstičky jsou krásné, pro mne velmi známé, protože jsem se jich v životě napekla plno. Mám pět dětí a když byly menší a pak když  dorůstaly, hlavně kluci, bylo to optravdu rychlé a dobré jídlo. Hlavně na výlety a procházky. Někdy jsem ze stejného těsta udělala placičky, naplnila je čímkoliv a upekla z nich pirohy. Náplň byla zeleninová, sýrová i ze zbytků masa, celé posypané semínky… Ať se rychle bydlení vylepší.

13 Klára | E-mail | Web | 19. září 2010 v 22:20 | Reagovat

[11]: Děkuji, snad už se bydlení v chalupě blíží. Už se dočkáme a housky vřele doporučuji, vůbec nejsou složité a pak je radost se na ně jen dívat

14 Klára | E-mail | Web | 19. září 2010 v 22:21 | Reagovat

[12]:Děkuji moc. To je výborný nápad s pirohy. Určitě to vyzkouším. V sobotu jedeme na slavnostní zahájní školy, tak bych mohla do vlaku. Housky jsou opravdu moc fajn – jsou výborné, levné a rychlé. Naprosto ideální situace

15 Lůc Mác | Web | 24. září 2010 v 19:47 | Reagovat

moc vám přeji, ať máte brzy hotovo a daří se housky domácí musí být určetě něco moc fajn

Blog bude opět trochu na kraji zájmu :-)), protože tesaři pomalu dokončují svou práci a

nás čekají štíty, fólie, šindele (bohužel ne dřevěný:-) a tak něco mnoho logicky opět půjde stranou, ale třeba naopak se z naší plánované „garden party“, kterou jsme pozvali na pomoc, vyvrbí nějaké dobré nápady na dobré jídlo. A taky třeba nečeka přeroste „GARDEN PARTY“ v takovou malou „HAUS“ party, ale to pochybujeme, že by byl takový optimismus na místě :-))

Další smyčka mého života. Začala jsem před dvěma lety běhat, abych letos v květnu musela

skončit, abych mohla zase minulý týden znovu po třech měsících začít :-))). Není to jednoduchý, takový život v jedný místnosti se čtyřma malýma dětma. I když jsou kolem desítky hektarů neobydlené půdy. Člověk jen tak neuteče, aby byl sám se sebou. Může vzít třeba psa a jít se projít, ale to je za prvé blbost, když ten pes není přivázanej a celej den běhá a za druhé – chybí tam endorfiny :-))). Do 500m od chalupy jsem stále na dosah křiku, žádostem, prosbám, vyprávění, ukazování…… takže nakonec zvítězila varianta ….. utéct!!! :-))) Každý den, alespoň na chvíli. Vrátit se uvolněně, otevřen další porci vstřebávání energie, aniž by člověk nedokázal udržet energii vlastní :-)). Jenže protože jsem trochu maximalista, z běhu pro radost, pro uvolnění a endorfiny, se stal systém, který začal požírat sám sebe a musel být přitom v zájmu zachování vlastního zdraví zcela deletován…. Ale když to člověk jednou pozná….. tak už neuteče :-)) a tak jsem si zase minulý týden vzala tenisky a od té doby zase pro radost, endorfiny a uvolnění :-))) Read the rest of this entry »

Dýně Hokaido – jméno má po japonském ostrově Hokaido, kde se pěstuje na sopečné

půdě, je stejně jako cuketa, ohromně vděčná zelenina. Je to dýně menších rozměrů, než jaké dýně se běžně pěstují v Čechách. Sbírá se od necelého kilogramu až do zhruba třech kilo. Barvu má s jemnými odstíny, ale běžná je sytě oranžová. Někdy je s bílým proužkováním, někdy je do zelena a někdy do stříbřitě šeda. Uvnitř má semena, která na vaření vysemeňuji a dýni používám na některé pokrmy loupanou, na některá jídla i se slupkou.

Dýni používám na spoustu způsobů a tento je jeden z nejoblíbenějších. Když chci udělat doma hokaidovou polévku a neprozřetelně se o tom zmíním předem, většinou se mi dostane odezvy “ a proč ne tu pečenou, proč polívku tu až z příští dýně „- ale z příští dýně se to většinou opakuje :-)

Pokud se dýně sklidí nebo koupí a nestihne se z ní nic uvařit, rozhodně to není žádná katastrofa, protožehokaido vydrží v podstatě  v dobrých podmínkách uskladněná až do jara – do ledna určitě. Ideální podmínky jsou zhruba +10 st.C Read the rest of this entry »

Dnes nás navštívila modrá smrt – náš notebook, který jsme před rokem dostali za nájem  najede jen na modré pole“ vítejte“ a tam zmrzne. Jedna z absurdních hlášek microsoftu. „Vítejte! :-)) „

Zkoušela jsem nouzový režim, jenž mi po testu nahlásil „fatální chyba systému“, obnovení nelze, oprava nelze – jediná rada z pc – pošlete zprávu microsoftu ! Chudák Bill! :-) Linux přes usb se mi nepodařilo natáhnout, přes usb proto, že na pc, který jsme našli v haldě uskladněných věcí na půdě¨, nemáme pro změnu vypalovací program a tak nešlo vypálit iso na cd. Ale moje flashka, z které jsem to chtěla natáhnout není asi to pravé kompatibilní s tím báječným uvítacím notebookem. Takže jsem napsala milému providerovi, od kterého máme notebook, protože mají na našem pozemku wi-fi a co jako dál a on velmi vstřícně odpsal, že to je marný, že dýl by tu vydržel jen IBM pro americkou armádu :-)) a teda že po neděli! Do té doby tu pracuju s pc, zhruba 8x déle nahrávám každý obrázek, mezitím zhruba 8x restartuju počítač, prostě báječný tip na práci při deštivém podvečeru v kurníku :-)) , ale mám u toho postavenou mističku s broskvovou zmrzlinou !!Fantazie na třetí ! Na první proto, že to jsou místní broskve, které jsme včera koupili za 16 kč :-)během nákupu koňmo do města. Na druhou proto, že je fakt výborná a na třetí proto, že jí udělal pan domácí !!! :-))

Dnešní cuketa je ala pizza. Děti seděly u stolu a pravily, že to voníííí jako pizza. Pan domácí konstatoval, že pšenice v tom je, rajčata taky, sýr taky, tak je to vlastně pizza ! :-)))

U této cukety je to zase fantazie, která hraje hlavní roli. Lze přidat i ubrat přísady dle chuti, lze kombinovat různá množství. Tento recept je jen jeden z mnoha postupů, které nejsou pokaždé úplně stejné, protože se do něj používá hlavně to, co je doma :-)) . Pšeničné vločky melu na domácím mačkači, kde si mohu regulovat tlouštku, proto jsou malinko jiné, než kupované, jsou více drobivé a velmi připomínají sojový granulát, jak v syrové, tak poté i v upečené podobě. Jsem trochu maximalista a proto se u mě málokdy objeví  “ mladé cuketky“. Většinou mi je líto cukety utrhnout, dokud nejsou pořádné ! :-))

Takže i dnes jedna taková pořádná!

Můj pravděpodobně jediný plodný den v roce :-)) se projevuje velmi nízkým rozestupem

narozenin našich dětí a tedy velkou frekvencí narozeninových dortů během 10 dnů :-)). Předpokládám, že pak už jich během roku moc nebude :-). Protože je stále co dělat a protože naše hlavy rodiny si zásadně vybírají jako plán pro svůj den výlet kamsi, na kole, nebo koňmo a není tedy mnoho času ten den cokoli připravovat -jen při případném časném vstávání, vybírám prostě z osobní pohodlnosti dorty nepečené. Měla jsem zálusk na vyzkoušení si vlastní šikovnosti a dodání si nějakého sebevědomí při použití potahové hmoty, ale jak psala Veska- do růžových kytiček a zelených žabiček se mi moc nechce a nic punkovějšího mě příliš nenapadlo a navíc, Hugovi došlo mlíko a nechtělo se mi brát baťoh a na výlet do kravína, panu domácí má taky dost jiné starosti, takže milé sušené mlíko na potahovou hmotu vypil nakonec Hugo a na mě zbyl ten nepečený dort….

Tentokrát jsem vzala jeden pekáč, jednu velkou formu na biskupský chlebíček a jednu malou. A na tyto tři formy (ta pekáčová je ale dost nízká), je potřeba toliko surovin:

Smícháme v míse tvaroh s kysanou smetanou, malými jogurty, vanilkovým cukrem a cukrem a rumem.  Poté si malou část oddělíme, přidáme do ní skořici a granko – asi jednu polévkovou lžíci granka a lžičku skořice a zamícháme trochu piškotů. Je potřeba odhadnout velikost formy a naplníme nejmenší formu – malou na biskupský chlebíček. Poté uděláme to samé, ale přimícháme do hmoty maremládu , část piškotů a naplníme velkou formu na chlebíček. Nakonec přimícháme piškoty do čistě bílé hmoty a naplníme pekáč.

Vršky forem pokryjeme alobalem a položíme na ně tvrdý karton z krabice i na 2x a ten zatížíme – kilem cukru, petlahví, čímkoli. Takto to uděláme se všemi třemi formami a necháme do rána zatížené.

Ráno obřízneme okraje nožem a formu lehce vyklopíme. Dorty poskládáme na sebe a ozdobíme. Pro tento účel jsem měla připravenou šlehačku, ale koupila jsem jí po cca 16 letech :-) a nějak nebyla úplně tuhá -neumím s ní tak dobře pracovat, tak jsem jí jen dort potřela, místo předpokládaných bobků a hezkých tvarů.

Dort značně připomínal auto, což tedy rozhodně nebylo můj záměr, ale nezbylo nic jiného, než mu dát rybíz jako světla, aby měl alespoň nějaký tvar :-)))

U prvního jsme máčeli klacíky do vosku, u druhého jsme zapícávali sirky – u tohoto jsme rezignovali a rovnou jsme to vzdali – před čtvrtým snad už pojedeme dolů z kopce a koupíme možná svíčky :-)))

1 Veska | 11. srpna 2010 v 11:13 | Reagovat

To je ono,takto si přestavuji dort od tebe,prostě žádná okoukaná přes kopírák nudná věc,nejsi žádná cukrářka takže nikdo nebude posuzovat tvůj dortík jestli je někde hrbatý nebo né,je tvůj osobitý a od srdce dělaný s láskou pro rodinu a pro tebe s dostupnými(i nedostupnými)surovinami víš,takže za mě máš jedničku
není umění dělat kumšt ve vybavené kuchyni s moderními pomůckami a potahovkou víš
a doufám,že chutnal tak jak si představuji

2 Klára | E-mail | 11. srpna 2010 v 11:18 | Reagovat

[1]: „jestli je někde hrbatý nebo né“ , no obávám se – jestli někde bude alespoň trochu rovný a chutnal výborně – měli jsme ten den v  nohách 25km a najitý poklad a dort doma nebyl očekávaný, taže rozhodně nezklamal !!

3 Veska | 11. srpna 2010 v 12:04 | Reagovat

No vidíš,nejdřív utahat a pak zblajznou všechno dobrá strategie

4 Veska | 11. srpna 2010 v 12:13 | Reagovat

mám někde napsaný receptík na
piškotový nákyp či dort  s malcaem/nebo kakaový/
tak až jej najdu napíšu recept,děti když byli malé jej milovali,večer jsem naplácala do mísy a druhý den byl jedlý,žádné extra plácání a suroviny -mléko,puding,máslo a tvaroh a malcao/to nebylo k sehnání tak kakao a dávám je pořád/

5 Veska | 12. srpna 2010 v 8:23 | Reagovat

a co si dneska upečeš pro sebe
aspoň ode mne přání ať se ti všechno daří tak jak si představuješ a hlavně ať tě neopustí chuť dál vést svůj blog tak jak doteď

Další z velmi oblíbených dobrot. Pro ty, co jedí maso asi žádná extra přínos, snad jen to,

že to je pochutina z čerstvé zeleniny,nijak tepelně zpracované, ale pro masové nejedlíky je to výborný způsob, jak sáhnout po něčem „malém“ na chleba nebo k chlebu, po něčem pikantním, jen tak na zub. Dělám tuto cuketu dost ráda a dělám jí na dva způsoby.

První je ten, že se cuketa neloupe a nechává se ve dvou, případně třílitrové sklenici zrát a zároveň se během zraní už může jíst :-). Nezavařuje se tedy, jen stojí na skříni k okamžitému použití. Díky přítomnosti oleje a octa vydrží hodně dlouho.

Druhý způsob je pak tentýž, ovšem cuketu pro jistotu loupu – možná by slupka po zavaření nijak nevadila, ale bojím se trochu případného kvašení, možná neoprávněně a tak cuketu pro jistotu loupu, také se nechá den, dva zrát v hrnci, ale nakonec se dá do sklenic a při 70 stupních se 20 minut zavařuje. Vydrží bez problémů rozhodně minimálně do další úrody.

Nejprve cuketu oloupeme (při variantě na přímou spotřebu neloupeme), nakrájíme asi na 7 cm dlouhé kusy a ty pak rozkrojíme a vyjadřincujeme – měkkou část nepoužijeme, případně dáme slepicím :-). Cuketu  pak rozkrájíme na tenké plátky, které dáme do mísy nebo velkého hrnce. Oloupeme cibuli, nakrájíme na plátky, přisypeme k cuketě a promícháme. Dále nasypeme sůl, cukr, pepř, bobkový list, ocet a olej a opět řádně promícháme. Pokud máme variantu na zavaření, přiklopíme a necháme do druhého dne- může za občasného míchání stát i dva dny – odležet a poté nandáme do sklenic, zavíčkujeme a ve vodní lázni zavaříme na 70 st. zhruba 20 minut.

Při druhé variantě pak nandáme celou promíchanou hmotu do dvou nebo třílitrové sklenice , pěstí upěchujeme a zavřeme víčkem. Již od druhého dne lze použít.

Takovéto cukety používám jako pochutinu na chleba s máslem – obě varianty

Zavařenou pak v zimě ještě na topinky a do různých směsí.