Protože rostou ještě krásné houby, dnes recept na trochu jinou smaženici. Tytou houby jsou dělané bez vajec, s indickým kořením.
Na jídlo potřebujeme (neuvádím přesné množství surovin, neboť vše se odvíjí od množství hub, které máme): olej, sůl, houby (bedly a hříbky), cibule, pórek, čerstvá červená paprika, dýně, červená paprika sušená, 7 druhů koření, koření dalmakhaim masala, pepř, mouka.
Osmahneme cibulku nakrájenou na proužky, přidáme houby, osolíme, necháme houby pustit trochu šťávy, přidáme nakrájenou dýni, papriku, opepříme, přidáme indické koření, zamícháme, zaprášíme moukou a podlijeme trochou vody. Vaříme tak dlouho, dokud nejsou houby a dýně měkké. Pak přidáme nakrájený pórek, opět trochu provaříme, dokořeníme a podáváme s teplou vekou.
Máme za sebou dva týdny od vydání Domácího mlékaře. Kromě toho, že si v tiskárně myslí, že jsme se trochu zbláznili, neboť jsme třetí den od odvozu knih začali domlouvat dotisk, protože byla paleta knížek pryč, kromě toho, že mé fitness představy o roznášení knihy v okolí, když někdo udělá objednávku, vzali za své, neboť 100 knížek se v batůžku těžko nosí, musí se brát minimálně kolo a čtyři děti k tomu, kromě toho, že pan domácí, který se ujal rozesílání odpovědí na objednávky, po třech dnech rozesílání zjistil, že je pod poděkováním mé jméno a nikoli vydavatelovo a zaměnil ho za „prezident ředitel Analfabet“, kromě toho, že jsem měla trochu osobní problémy s prosbou o věnování taťkovi a mamince, protože mi přišlo nepatřičné věnovat knihu taťkovi a mamince od Kláry, aniž bych je v životě jedinkrát viděla a musela jsem si tedy otevřít červené víno a kontaktovat syna mých imaginárních rodičů, kromě toho všeho nám přinesli reakce na knížku obrovskou radost.
Dostali jsme báječné maily a za všechny moc děkujeme. Zvlášť veselý byl e-mail od jedné paní, že se s manželem perou a tak si na maželovo jméno a jeho účet objednává knížku druhou. A dnes se ke mně dostala zpráva, jak si milá paní koupila knihu, knihu viděla snacha, aniž by někdy chtěla dělat sýry, půjčila si ji a paní objednala druhou. Druhou si půjčila dcera, a když paní chtěla objednat třetí, zjistila, že už nejsou. Veliká škoda, že vnučky ještě nejsou ve věku, kdy by zakládaly vlastní knihovnu :). Tyto všechny komentáře a maily jsou ohromně povzbuzující, moc za ně děkujeme a hlavně se moc omlouvám, že na ně nejsem schopná odpovídat. Vyplňování dobírek, nalepování trojúhelníčků, probírání Bělouna a Styblíka a přemýšlení, jak to udělat, aby se uvařil sám oběd, večeře a udělaly se samy sýry, mě natolik zaneprazdňují, že se k odpovědím dostanu nejspíš na vánoce, místo úklidu.
A jako bonus k dnešnímu receptu přináším i foto notebooku s hádankou, proč má notebook monitor tam, kde ho vůbec nemá mít a nemá ho tam, kam patří. Stačí nějaký originální nápad, proč tomu tak je. Obávám se ale, že skutečnosti se nikdo nepřibíží :). Rozbalit zbytek tady»
Když je říjen, je jasné, že dýně je na denním pořádku. S tím se nedá nic dělat. Je jí hodně, dá se připravit na spoustu způsobů, dá se použít spoustu druhů dýní, patizonů, tykví vůbec. Dnešní jídlo je obyčejná kabotcha, neboli zelené hokaido, která má tvrdou kůru a světlejší dužninu. Kromě poloviny jedné velké dýně Kabotcha, potřebujeme ještě dvě cibule, 200 g celeru, 100 g petržele, 4 papriky, nejlépe různě barevné, 4 větší rajčata, sůl, pepř a olej. Na brambory jsou pak třeba brambory, olej, olivový olej, balzamikový ocet, sůl, pepř, palice česneku, čerstvá saturejka, dobromysl, máta peprnná, tymián a rozmarýn.
Rozbalit zbytek tady»
Mé poštovní zkušenosti z poslední doby jsou velmi rozmanité. Z toho obrovského množství zásilek se zatím vrátila jedna, kde jsem měla zcela jasno, proč se vrátila. Poslala jsem dobírku 2x. To byl okamžik, kdy jsem začla vyrábět tabulku. Ale tabulka je na nic, když na obálku nenapíšete jméno ulice a pak také je dobré, posílat s dobírkou v tom lepícím pytlíku vyplněnou složenku. Ale stane se, poučení pro příště. Navíc tu máme Elišku, která dnes pozvala neprozřetelně děti do cukrárny a tak vzaly za mě dnešní jízdu na poštu. Pozvala je po večerní seanci u stolu, kdy děti rozloučivší se lákaly Elišku, aby se připojila k jejich hře – Na chuť. To se hraje jednoduše. Lehne se prý do postele, zhasne se, zavřou se oči a jeden po druhám barvitě vysvětlují, co by si zrovna daly. Kdo první vstane a odebere se ke zdroji jídla nebo řekne „už dost“, prohrál a hra končí. A Eliška, která si na cestu pro jistotu připravila krabičky – ale nesmíte si myslet, že to jsou krabičky jako u krabičkové diety. Není jich pět na den, je jich 5 na hodinu a nejsou to krabičky, ale krabice, tak Eliška tuto hru hrát nechtěla, protože by naprosto jasně prohrála. Je to nespravedlivý. Já si nedám lívanec a mám hlad a jinak se vůbec nic nestane. Eliška si nedá pět lívanců a shodí 5 kilo!
Takže už je mi jasný, proč mají ráno takovou chuť k jídlu, hrají hru na chuť a tak jsem se ráno nechala inspirovat. Inspiroval mě Salvatore Cuomo a jeho Fun-Fair Fritters – Frittelle Luna Park . Ale dopadlo to jako vždy. Stála jsem v kuchyni, přemýšlela o jeho pouťových fritelích a udělala dýňové lívance. Tak je to pořád.
Pokud vlastníte sweet squash, neboli cukrovou dýni, která není příliš vhodná na vaření, ale skvělá na pečení, protože má masité těsto a hodně intenzivní dýňovou chuť, rozhodně doporučuji tyto lívance. Recept je samozřejmě možné vydělit, pro získání menšího počtu lívanců, Caso si ho může případně vynásobit :). Rozbalit zbytek tady»
Na stránku přibyla nová rubrika –historické rady do domácnosti, jejíž nové příspěvky se neobjevují jako článek, nýbrž pouze v dané rubrice a vždy poslední vlevo dole na liště v galerii. Kdo máte v zásobě historické rady, sem s nimi, budu ráda.
Také přibyla stránka Domácí mlékař v praxi, všimli jste si? Pokud ano, je to výzva i pro vás. Pokud vyrobíte jakýkoli mléčný výrobek podle knihy, nafoťte a pošlete fotku na my@conovehonakopci.cz, uveřejníme ho v Mlékaři v praxi.
A teď už fakt ke koláčům. Včera byl první den, který se vrátil svým průběhem jakž takž do normálu. Cestu na poštu za mě vzaly děti a tak byl čas oddat se něčemu příjemnému, například pečení koláčů. Jedná se o zcela klasické koláčky, které lze plnit čímkoli, dnešní verze je však specifická právě náplní. Jsou plněné nejen makovou nádivkou, ale také pečenými jablky. Zkuste to, změna je občas příjemná. Rozbalit zbytek tady»
Kdo si objednal knihu Domácí mlékař minulý týden, uskutečnil platbu, nebo si objednal dobírkou a stále nemá knihu doma, ozvěte se prosím. Zaplacené knihy z minulého týdne by již měly být u vás. Dobírky by měly být u vás nejpozději dva dny po objednání. Pokud není cokoli v pořádku, ozvěte se prosím na analfabet@conovehonakopci.cz a já překontroluji podací lístky.
děkuji
Mám v současné době tři základní místa, na kterých mě lze zastihnout. V koutě místnosti, nadepisující obálky, na poště a na kole, pohybující se mezi koutem a poštou. Ale taky je třeba jíst a na jídlo jsou teď veliké nároky. Musí být dobré, rychlé a pokud možno by mělo zasytit. Včera jsem málem jela tam i zpět autem, když vzal pana domácího Jirka pro potravinářskou pšenici, ale já se tak strašně bála přijet na jinou poštu s tolika obálkami, dobírkami a říci jim tam usměvavě „dobrý den, máme to asi na hodinku, mám to nadepsaný, nalepený, to sfouknem jako nic“, že jsem stejně jela raději hezky na tu „svou“ a vyšlápla si domů hezky po svých. Není nad to mít vlastní poštovní úřednici.
Dnes tedy jedno rychlé jídlo z červené čočky, zeleniny, domácího polotvrdého sýra a především – z čerstvého zázvoru. Rozbalit zbytek tady»
Když jsme jeli v úterý do tiskárny, zadělala jsem na bagety, že si je dáme k večeři. Vrátili jsme se, vložili knihu na stránku a od té doby těsto na bagetu kynulo až do včera, kdy byl poprvé čas vydechnout. Každý den jsem ho poctivě promíchala, poctivě ho udržovala v chladu a těšila se, jak využiju tento dar. Pro mě, netrpělivce je to dar, neboť nerada vědomě čekám 4 dny, až mi vykyne těsto. Díky pomalému kynutí v chladu je pak chléb lehčí a má zcela jinou chuť než tentýž, udělaný z normálně kynutého těsta. Rozhodně doporučuji zkusit experimentovat s pečením, které není chuťově klasické. Sladko – slaný chléb lze konzumovat jak samotný, tak s čímkoli sladkým, ale i slaným na vrchu. Rozbalit zbytek tady»
Bylo ode mne velmi neprozřetelné napsat v úterý večer, že doma skončilo období nouzového režimu. Pokud jsem takto nazvala stav před vydáním knížky, dochází mi adjektiva pro správné pojmenování stavu současného. Je pravda, že za poslední čtyři dny jsme si udělali v hodinách psaní náskok na několik let dopředu. Příště, až pojedeme do Prahy, nemusí už děti mít cedulku s adresou babiček, protože už jí budou znát nadosmrti, včetně směrovacího čísla a také už budou znát navždy číslo účtu, včetně kódu banky. Budou umět už navždy podávat dobírku, vypisovat podací listy a především, budou vědět, že v České Republice existují místa jako Hovězí, Telecí, Vrábče, Svatá Trojice nebo Křtiny (pokud bych měla hodnotit nikoli podle poetičnosti jména, nýbrž počtu prodaných knih, získává si mé srdce Brno :). Rozbalit zbytek tady»
Uf, je to tu!
Několik měsíců nouzového režimu je u konce. On tedy skončil již před třemi nedělemi, kdy šla kniha do tiskárny, ale přes vnitřní napětí stále trvá. Nejprve byla touha mít recepty na výrobu sýrů pěkně pohromadě. Pak se k mé vlastní potřebě přidaly dotazy zde na stránce poté, co se začaly stahovat e-knížky na ostatní, než mléčné a já se tedy pustila do souboru o všem mléčném. Tato kniha mi však chybí v papírové podobě. K mléčnému je potřeba mnoho informací, mezi kterými je třeba listovat a tak jsem tajně začala přemýšlet o papírové knize. Skutečná papírová kniha získala reálné obrysy v okamžiku, kdy se do věci vložil pan domácí a souhlasil, ovšem nemohl by to být pan domácí, aby souhlasil bezvýhradně. Pouze, pokud si knihu tedy vydáme sami. Založil si tedy nakladatelství ( proč si normálně lidé zakládají nakladatelství např. hvězda, nebo jitřenka, nebo něco povznášejícího?) a jako vždy se stal nejdůležitější osobou celého procesu. Zamítající, odmítající, odsouhlasující a zavrhující. Překonali jsme první konflikt – vybrat všude v knize „sýru“ nebo „sýra“ – jak by se zdálo, konflikt nebyl v tom, že by si pan domácí přál jedno či druhé, nýbrž v tom, že odmítal trvání na jedné formě. Tu sýra, tu sýru. To odmítla ovšem Lucie, jako editorka. Překonali jsme i nechuť pana domácího k různým podtrhávátkům, linkám a kudrlinkám, cca v dubnu jsme odsouhlasili všichni – já, Lucie, i Petra, která měla na starosti grafiku a především pan domácí – nakladatel, základní formu knížky a pak už nastala jen báječná práce na knize. Ovšem trochu nestandardní. Nebylo to psaní, pak editace a pak grafická úprava. Bylo to vše dohromady.
Rozbalit zbytek tady»