Dnešní rychlý recept na výbornou a velmi jednoduchou polévku z dýně Kabotcha. Kabotcha je moc fajn tlustostěnná dýně, která má chuť a není nutné krájet z ní slupku. Hádanku, z čeho je polévka jsem dávala proto, že je potřeba si občas uvědomit zajetá schémata v hlavě. Pro mnohé z nás totiž dýňová polévka = zlatavá či oranžová barva. Ale nemusí tomu tak být vždy. Zvláště z Kabotchi je polévka jako brčál, chuťově i konzistencí velmi podobná hrachovce, přesto, že do ní nepřidáváme žádnou smetanu. Výhodou je tedy její nízká tučnost, naopak docela vysoký přísun rostlinných bílkovin. A v neposlední řadě docela důležitý fakt, že rozhodně zasytí.
Na polévku potřebujeme pouze 1 dýni Kabotcha, celou, neloupanou, sůl, pepř, trochu oleje. Dále dvě větší mrkve a větší červenou řepu.
Dýni omyjeme, neloupeme – celou i s kůrou ji nakrájíme na větší kostky, které vložíme na rozpálený olej. Promícháme a necháme pod pokličkou za občasného míchání chvíli dusit. Nepodléváme! Zatím ne. Jakmile vidíme, že kostky dýně jsou trochu rozdušené (stále dáváme pozor, aby se nepřipálila), osolíme je, opepříme a přilijeme vodu. Množství vody je třeba volit dle svých potřeb – zda chceme polévku řidší, hustší, je to zcela na nás. Mezi tím, co se dusí dýně, vložíme si do vroucí vody různé tvary z oloupané mrkve a červené řepy. Hvězdičky krájím nožem a po 20 hvězdičkách se upřímně uchyluji ke krájení trojúhelníčků. Zbylou zeleninu je vhodné schovat do další, zeleninové polévky, nebo nedělat různé tvary, ale mrkve a řepu nakrájet jednoduše na kostičky a použít tak zeleninu celou.
V malém hrnku s vodou necháme mrkev i řepu uvařit do měkka a teprve poté ji přidáváme do polévky. Je zcela na nás, zda použijeme i vývar a dýňovou polévku rozředíme ještě mrkvovo-řepovým vývarem nebo zda přidáme pouze čistou zeleninu. Polévku už ničím nezahušťujeme, je dostatečně krémová.
Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny jako e-knížka Zelenina z Kopce a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.
Předevčírem jsme si vzali jen tak košíky a šli pod chalupu do lesa. Přesně za třicet minut jsme měli oba úplně přeplnéně. Juchali jsme a jásali, čistili, krájeli, sušili, smažili a dusili. Druhý den, stále ještě nadšení, vyarazili jsme do lesa na druhou stranu chalupy a po půl hodině jsme při zavření očí viděli všichni jen houby, houby a houby. Tolik hub jsme pohromadě nikdy v životě neviděli. Nehledali jsme, pouze sbírali. Byly všude a stále ještě jsou. Dnes děti přinesly další dva košíky a už si říkám, chtělo by to zvolnit! Doma se již schyluje k sušení na niti, což nemá nikdo rád, protože je to hrozně pracný.
A taky tu byli rodiče a přivezli sbírku reflexů, co někomu zůstala doma. My krájíme, Hugo sedí na truhle a čte – prohlíží reflexy. A zaujat se do našeho čištění a zpracovávání hub zeptá, právě majíce stránku Raula: „ Hele, a z Dalajlamy vznikl Zeman?“ Vzali jsem Raula a pečlivě ho prostudovali, protože taková úvaha za prostudování stojí :). Vzhledem k tomu, že Hugo neumí číst, je nutné dívat se pečlivě mezi řádky – mezi kresby. Shrnuto – je to daleko složitější. Nejdříve se musel Ježíš reinkarnovat do Sobotky, aby ze Sobotky, nesoucího si kříž, mohl být vyčten Dalajlama, který se reinkarnoval do Rittiga, podle Huga Zemana. Štěpán Mareš ani netuší, k jakým úvahám mohou jeho kresby vést u šestiletých dětí. Rozbalit zbytek tady»
Sýr Halloumi je tradiční kyperský sýr, jehož výroba je výjimečná tím, že se do mléka nepřidává kultura mléčného kysání. Sýr má vysokou teplotu roztékání, a proto se výborně hodí ke grilování. Přestože je originální sýr Halloumi vyráběn především ze směsi kozího a ovčího mléka, můžeme si ho doma vyrobit i z mléka kravského. Výhodou výroby tohoto sýra je nenáročnost výroby, může se do něj pustit i začátečník. Další výhodou je zpracování zcela čerstvého mléka a motto:
Ráno podojíš, večer již griluješ!
Také se vám urodilo hodně kadeřávku a nevíte už co s ním? Zkuste vynikající chipsy, jasný evergreen a také není špatné použít kadeřávek do polévkových noků. Noky lze udělat do jakékoli zeleninové polévky, jsou hutné a nesmírně jednoduché. Na jejich přípravu nám stačí ostrý nůž, nebo sekáček, případně elektrický sekáček k robotu. Omyjeme kadeřávkové listy a poté nasekáme nadrobno, skutečně jemně.
Do pánve nebo hrnce vložíme máslo a celozrnnou pšeničnou přesátou mouku, v poměru cca 1 : 2. Osolíme a přisypeme nasekaný kadeřávek.
Jakmile se spojí suroviny do kompaktní hmoty, ještě asi 10 min pečlivě mícháme.
Sundáme z kamen a vmícháme celá vejce. Na 1 hrnek mouky přimíchávm 2 celá vejce. Mícháme tak dlouho, dokud nejsou vejce dobře zapracovaná.
Pak stačí už jen vykrajovat lžičkou noky a házet je do vroucí zeleninové polévky, kde je necháme pár minut povařit. 
Léto v plném proudu, přijel kamarád pomoci panu domácímu a přivezl s sebou dvě malé děti. Holky jsou skvělý, milý, hodný. Jen mají rády svoje jídlo. A to došlo. Na těstovinách se nedá nic zkazit, říkala jsem si. Holky budou těstoviny, máte je rády?“ „Máme, ony na to. S parmazánem!“ a byla jsem namydlená. „Krupicovou kaši?“ „Máme“. Oddychla jsem si, dokud jsem si téměř současně s oddychem neuvědomila, že nemáme klasickou dětskou krupičku, ale naší, namletou. Ale prošlo to. Dnešní večer strávím opocená přemýšlením o tom, co zítra uvařím. A nejhorší moment nastal, když jedna z nich začala vyprávět, že když ještě nebyly prázdniny a chodila do školky, tak tam taky dělali polívky. A já bych v ten moment dala nevím co za to, aby nepokračovala…. jak já nechtěla slyšet, že jí v tý školní jídelně ty polívky chutnaly! Nechutnaly! Malá, nic neznamenající výhra. A taky vyhlašuji anketu o nejvtipnější zvíře. U nás jednoznačně vyhrává běžec. Ti jsou tak neuvěřitelně vtipný, že kdo je nemáte, určitě si je pořiďte. Rozbalit zbytek tady»
Pravděpodobně většina z vás zná tradovanou historku s žárovkou. Na nějaké menší sešlosti padl hec, zda si dotyčný dokáže vložit žárovku do úst. „No jasně, na tom nic není!“ Dokázal. Ven už nešla. Druhý to viděl a pravil:„ to není možný“. Bylo. Tak byli dva s žárovkou v puse, upito, nikdo s papírama střízlivý, tak zavolali taxi. Třetí vysvětloval taxikáři co se stalo během jízdy na pohotovost. Jakmile taxikář zákazníky vysadil, dorazil domů a říká manželce „to není možný!“…. atd. Rozbalit zbytek tady»
Taky vás štve počítat potřebnou váhu závaží? A tak raděj pověsíte na lis, co je zrovna za závaží po ruce? Nebo děláte stále týž sýr, aby to nebylo tak složité počítat?
Tak přesně pro vás je tu tato jednoduchá kalkulačka, kam stačí zadat délku dlouhého ramena lisu, délku krátkého ramena, váhu sýra a kolik se má na 1 kg sýra tlačit.
A kalkulačka pak už vše vypočítá.
A ještě jako bonus tabulka k vytištění. Pokud kliknete na čverečky v pravém dolním rohu této tabulky níže, objeví se celý dokument a tam si lze si pod záložkou SOUBOR/TISK list vytisknout. Nejprve je ale nutné zadat do horních dvou šedých polí délku svého dlouhého a krátkého ramene pákového lisu. List se přepočítá na hodnoty vašeho lisu. Pak již stačí je mrknout do tabulky v kuchyni a je jasné, kolik kg je třeba.
„Dvojuhličitan sodný neboli jedlá soda, jenž je součástí některých minerálních vod, jest méně rozpustný nežli soda (uhličitan sodný), v kterou se rozkladem teprv mění. Používá se ho proto k odstranění kyselosti v zažívacím ústrojí (při pálení žáhy ap.). K povzbuzení pochodů lučebných jako jsou udržování rozpustnosti bílkovin a proměna kyseliny močové v močovinu při otylosti, dně a cukrovce, do pečiva místo droždí,“
tolik Domácí Vševěd z roku 1929
Hydrogenuhličitan sodný (Na HCO ) neboli jedlá soda, o které se píše v citátu z Domácího Vševěda výše, je bílý zásaditý prášek, který známe především z kuchyně a přípravy pokrmů, případně z výroby šumivých nápojů nebo nápojů proti pálení žáhy. Jedlá soda je označována jako emulgátor E500. Soda je také součástí kypřících prášků do pečiva. Prášky do pečiva dále obsahují plnidlo, většinou škrob nebo mouku a nějakou kyselou složku. Prášek do pečiva má označení E 450. Ne náhodou obsahují složky se stejným označením také tavené sýry, neboť E 450 jsou difosforečnany, kde je důležitá kyselina fosforečná.
Již méně známá schopnost sody, změkčovat vodu, čistit a pohltit nežádoucí pachy.
- Jako prevenci zatuchlé pračky můžeme nasypat po praní do bubnu trochu sody, aby pohltila pachy a vlhkost.
- Půl hrnku do pračky usnadní praní prádla.
- Výborné čistidlo získáme, pokud smícháme sodu a ocet na kašovitou hmotu. Tou pak můžeme používat podobně, jako tekutý písek. Tuto pastu bezvadně využijeme, pokud jí potřeme dno připáleného hrnce a necháme přes noc.
- Sodu můžeme rovnou také nasypat na plyš a pak jen vykartáčovat.
- Sodu smíchanou jen s vodou můžeme použít na mytí nádobí.
- Pastu ze sody a vody můžeme použít jako pastu na zuby.
A píšu to vše proto, že jsem od Lucie dostala dárek – 3 kg jedlé sody a chci se podělit o informaci, že se dá koupit velmi levně, protože používat sodu vypsanými způsoby a kupovat ji v malých sáčcích by bylo asi nepoužitelné. A proto informace, že lze zakoupit tuto tříkilovku za cca 100 Kč.
Máte svůj osvědčený recept na jakýkoli přípravek do domácnosti se sodou?
Máme po senech a nějak se tu začíná uklidňovat situace. Letošní jaro nám dalo trochu zabrat, pevně doufám, že včerejší předěl do léta bude činit pozvolnou hranici k vydařenějšímu zbytku roku. Práce se zvířaty je bezvadná, ale oni také někdy odcházejí a je to vždy trochu jiné, než když člověk utrhne květák. A když se toho semele více najednou, člověk si až zpětně, když je trochu klid, uvědomí, jak to na něm vše sedí, jak přesto, že se snaží vše brát fatalisticky, když je toho hodně, semílá ho to a jak by to bylo jednoduché, sedět jen u počítače a shodit ze sebe všechnu tíhu za všechno kolem sebe. Rozbalit zbytek tady»
Patnáct let dělám sýry v hrncích na špagety, v různých tvořítkách a formách doma proděravěných hřebíkem, případně vrtáčkem. Ale Milan Dolomit mi poslal jako dárek formu a tím začala sýrová etapa mého života „mám formy“. Rozbalit zbytek tady»