Tak nejprve – co to je vůbec graham, potažmo grahamová mouka? Graham není odrůda žádného obilí, i když si to člověk myslí podobně, jako když říká špalda, nebo dvouzrnka. Ale chyba lávky. Graham není druh obilí. Je to přímo druh mouky a také pána, po kterém je tato mouka pojmenována. Tato mouka svou strukturou připomíná něco mezi hrubou moukou a krupicí a v Čechách tomu odjakživa říkáme „šrot“. A co je důležité – není to mouka vymílaná, nýbž celozrnná a nepřesátá. Takže celozrnná mouka, mletá nahrubo – tedy česky namletý šrot – převažuje v mouce zvané graham.
Tak jsme se radovali, jak se nám zima blíží k jaru a šup, je to tu. Venku zima jak v Rusku. Naštěstí nás hřeje poslední týden před přezkoušením, který pravidelně trávíme navyšováním učebních hodin. Dnes to bylo pokračování dějěpisné hry – neméně vypečená hra zeměpisná – na stejném základě. Děti vytvořily kartičky, na téma Evropa. Kartiček je kolem stovky, možná více, jsou esteticky i obsahově velmi zdařilé. Například hned pilotní karta „Itálije“ nás vzala za srdce. Pak následovalo pár stejně hezkých a prim slaví karta „Fincko“, která tak trochu na první pohled připomíná úplně jiné slovo :). Ovšem svůj účel hra splnila – děti se v evropském zeměpisu orientují po několika hrách o minimálně 200% lépe. Rozbalit zbytek tady»
Tak to máme za sebou paní Müllerová! První kolo je za námi. Plán se trochu pozměnil, po sto metrech běhu jsem to otočila a šla se obléknout do podkopcového a vedle pana domácího na Sáře šla hezky po svých. Škoda, že s ní nakonec nejel až k urně, ale nechal jí před volební místností :). Rozbalit zbytek tady»
Přicházejí různá období během roku. Pro mě to nyní bylo jedno z těch méně snadných. Ošklivá chřipka všech členů domácnosti – pan domácí to jako vždy přešel celkem s přehledem.
Vyhlášení termínu přezkoušení, což už samo o sobě je náročné, možná náročnější než na to přezkoušení pak skutečně jet :). Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli si běhat jen tak, nebo na ten závod jít :-), zcela neadekvátní příprava na závod, na který vůbec nevím jestli půjdu – neadekvátní ve smyslu – za jak dlouho letos zjistím, že na to nemám? :). A když už jsem rozhodnutá, že nepůjdu, jen na ten lehčí, protože pan domácí se na mě mile podívá a sdělí mi, ať to nepřeháním, že se o mě bojí, tak potkám Marušku – kde jinde, než u zubaře a jen tak mezi řečí se zmíním, nebo teda ptám se jen na ten závod a Maruška mi večer napíše, že je motivovaná, a že by šla taky. A je to zase čudu. :) Pak mírné otočení kolene pana domácího a volební mentální rozervanost. Mám tam jít? Nemám tam jít? Má v tom člověk jet? Nemá v tom jet? No, takže jako vždy v tom zase pojede. Pan domácí na koni, pěšky to koleno nedá, já běžmo, děti si atmosféru voleb neužijou, protože musí být do přezkoušení fit. A jak tak večer po tom všem, navíc potom, co odjeli rodiče pana domácího, leží člověk totálně zmožen v posteli a přemítá o volbách, položí panu domácímu zdánlivě banální otázku. Kdo se dostane z prvního kola rovnou? a v podstatě očekává odpověď – ten, kdo bude mít 50%. A pak nastane moment, který se vám možná také občas stane. Zeptala jsem se! Ještě teď nemůžu pochopit jak to, ale stalo se to. Ráda bych napsala, že to bylo již v polospánku, ale nebylo. Dlouhodobá únava ano, polospánek bohužel ne. Rozbalit zbytek tady»
Tak tento článek je pro mě velmi dvousečný. Já osobně totiž nemám ráda náhražky. Samozřejmě je vždy diskutabilní, co je to náhražka. Zda se jedná o náhražku, nebo samostatný produkt. Pro mě osobně jsou jednoznačnou náhražkou produkty, které jsou průmyslově vyrobené, nepřirozeně a s přídavkem zbytečností, které v podobném, leč přírodním produktu logicky chybí. Proto jsem za poslední půlrok, kdy jsem zcela vyloučila jakékoli živočišné produkty, zcela a jednoznačně odmítala margaríny. V jakékoli podobě. Ne tak oleje. Miluju olivový olej, slunečnicový a své ořechové doma udělané. Vařím proto takové věci, které jsou tuhých tuků prosté a nedělá mi to žádný problém. S mlékem je to naprosto identické. Vzhledem k tomu, že jsem se nenaučila pít kávu, nemám potřebu mléka do kávy a všude jinde lze mléko nahradit vodou. Dobrovolně se vzdávám kakaa :-).
Je to ale pár dní, co se mě zeptala Lucka na rostlinné mléko a přišla samozřejmě s vodou na můj mlýn, protože já ráda výzvy. Zkusila jsem mléko ovesné a ze syrové rýže a po zadělání několika mís, mixéru, času stráveného tím, že jsme cedila a vařila a cedila a vařila, zjistila jsem, že mléko a jako mléko – výsledný produkt, který mi vyšel, jednoznačně nestojí za tu snahu. Pan domácí ochutnal ovesné mléko a zcela nediplomaticky ho vyprskl z úst se slovy, to raděj budu žvejkat oves. Mně chutnalo prostě jako oves prostý a tak jsem si říkala, že nevidím důvod, pokud bych ho použila například na ovesné vločky, proč si nedat oves s vodou, když je to mnohem jednodušší, než oves s ovsem v jiné konzistenci..
Ovšem pak došlo na poslední mléko a i když neměním svůj názor a mléko pravděpodobně i nadále dělat nebudu, toto mléko by jako náhražka na zahuštění například kulajdy, místo mouky či na smíchání s kakaem už stálo za to. Je od domácího ovesného a rýžového ze syrové rýže velmi husté. Nemá výraznou rýžovou chuť. Po smíchání s mandlovým mlékem 2:1 je dá se říci i skoro lahodné. A jak tedy na něj? Rozbalit zbytek tady»
Tak bohužel to není chleba ani od Dolomita – miluju jídlo, které získám tím, že ho někdo uvaří nebo upeče. Není to ani chleba pro Dolomita, protože cestu do Jižních Tyrol by nezvládl. Dolomit má s tím chlebem společný nápad. Nechává si ho totiž péci jen pro sebe, protože ho má rád. Čímž tedy netvrdím, že tento je tentýž, nicméně do té doby, než mi vloni o něm Dolomit vyprávěl, nenapado mě dát do chleba celé – nepůlené a nemleté ořechy. Měla jsem za to, že musí vypadnout. Ale nevypadly. Drží pevně ! Rozbalit zbytek tady»
Ovocné knedlíky, to je naše. A ty podle paní Machové! Kdo je paní Machová? Nebo spíš, kdo byla paní Machová? Paní Machová už nežije. Byla to modistka nebo kloboučnice? Vyráběla klobouky a to ne takové ty v řadě, nýbrž ty na zakázku, hezky naměřené. Když jsem se podívala na tuto malinkatou paní, okamžitě mi naskočil obraz první republiky, ovšem to bych jí křivdila. Byla mladší. Byla věkem mých prarodičů, kteří se narodili v první desítce minulého století. Strašně malinká a strašně milá. Neustále vypadající o dvacet let mladší, než skutečně byla. A její dcera je naše jakobabička, která vozila svou maminku s její sestrou, o pár let starší – rozuměj tedy kolem 85 a více, na každoroční zájezd do letních Krkonoš. Tam obě dámy na jejich apel zanechala – vypadaly naprosto jako dámy, a ony si užívaly zasloužený odpočinek, tak tato dcera jezdí do chaty nad námi, vozí dětem čtvrtky a nedělá na ně ťu´tu´tu ňuňuňu, vozí jim beránka k velikonocům a děti u ní rády pobývají. :). No a taky nám dává ochutnat své obědy a jeden z nich mě kdysi nadchl – totiž těsto na knedlíky maminky. Těsto se liší tím, že není ani kynuté, ani bramborové, ani tvarohové, ale bramborovo-tvarohové. Poměry neznámé – „neblázni, dělám to od oka“. Rozbalit zbytek tady»
Nejprve si nemohu odpustit nenapsat, vy, kdo fakt rádi vaříte, utíkejte na Rozinky a mandle, pokud jste tam dlouho nebyli. Protože Michal alias Hugo Rachad Hromas se poslední dobou parádnicky rozepsal a je fakt o čem číst. Je to mé oblíbené čtení. Teď se Hugo chystá na jednu dalekou cestu a tak je bezesporu se na co těšit, až se vrátí. No a od Huga se vrátit zpět k nám a udělat si super rychlou večeři, velmi zdravou, s rostlinnými bílkovinami a zátarem, navíc to teda bylo moc dobrý.
Zátar mám díky tomu, že mi přišel od Hanaky poštou do schránky a já ho tam našla jako milý dárek. Za to Hanko moc díky. Nějak jsem si na něj zvykla :) Rozbalit zbytek tady»
Proluka článků na této stránce je způsobena zdravotní nedostatečností. Když má člověk doma dítě, co má skoro čtyřicet, je většinou nervózní a odsune do pozadí všechny nepotřebné úkony. Když má doma ale takové děti čtyři, běhá s kapesníky od postele ke škopíčku, kde je vyváří, od sirupu k čaji a od čaje k teploměru. Mezitím taky občas k zubaři :), to se musí, to je folklór a stránka jde stranou. Zcela logicky. A pak se to tu začne u stolu řezat a hádat a lítaj kolem karty a kostky a všudypřítomné Hugovo – „já mám hlad“ a je zase dobře. Mimochodem, jak jsme byli nemocní, přišlo na řadu pár filmů a všimli jste si někdy, že pokud člověk pustí nějakou ptákovinu, je to ohodnoceno jako ptákovina. Pan domácí odchází a vy vidíte, jak jste hluboce klesli díky romantickému filmu na jeho stupínku lidskosti. Když ovšem pustíte ptákovinu, kde hraje Scarlett Johansonn, že to sice taky ohodnotí jako ptákovinu, ale neodejde? Co za tím může být? :) Rozbalit zbytek tady»
Taková hezká každoroční dovolená v posteli nám pomalu končí – jsem skoro zdravá. Letos to byly opět pěkně proležené Vánoce. K dnešnímu jídlu jsme si říkali, jaká je škoda, že člověk leniví a nepočítá ke každému jídlu s přílohou – totiž nejen se salátem, ale také například se studeným či teplým kompotem. Nemyslím moučník, ale něco, co se jí spolu s hlavním jídlem a jídlu tak dodává složku, kterou jídlo samotné nemá. Něco navíc. U pana domácího doma byl kompot ke každému jídlu. Tato tradice přešla tak nějak přirozeně k nám do rodiny a tak nějak přirozeně vymizela -úplně sama od sebe potvora, když přibýval jeden člen rodiny za druhým. Otevírat k obědu tři velké zavařovačky znamaná nejen je nejprve zavařit, ale posléze umýt jak ty láhve, tak mističky na kompot. Ale jsem nalomená – půjdu do sebe :). Rozbalit zbytek tady»