Archive for the ‘Jak jde život’ Category
Máme na internetu pár oblíbených stránek. Třeba zlaté stránky :-)),nebo Idos, tam chodíme dost často. Nebo i-faunu, aukro, 
prostě takové samé praktické věci. Těch ostatních, které člověk pravidelně sleduje díky této stránce, která člověka internetově vytíží naprosto zásadně, velmi ubylo. Ale jedna z těch, kam chodím pravidelně a mám jí velmi ráda, je „Cuketka“. A právě tam byla v půli února vyhlášená soutěž od Provence nature o recept s francouzským nádechem, uvařený z alespoň jedné suroviny vážící se k Provence. Jsou věci, které v životě po narození čtyř dětí přestane mít člověk na sto procent ve své režii. Prostě někdy musí poslouchat a podlehnout nátlaku většiny, zvláště, když ho to samotného někdy i dost láká. A to byl přesně tento případ. Uvařili a nafotili- nafotili – tedy pan domácí fotil a já netušila co a zjistila jsem to až na pc a s obličejem zhruba 7 cm od monitoru jsem zjišťovala, co že je to za fotky focené skrz olivu a jak jsem prohlížela jednu olivu za druhou, přilepená na počítači, očekávajíc další fotku zase miniaturní něco v díře olivy- vykouklo na mě toto :-))) Read the rest of this entry »
Jak říká pan domácí, nebýt dobrých známých, co nám přinášejí dobré zprávy a co inspirují naše děti k bohulibým společenským akcím, asi by se náš život velmi zúžil na náš kopec. Ale když už někdo přijde a přinese informaci, že se v malé vísce za kopcem koná karneval, tak se nejprve ohlédneme doufajíc, že děti nejsou na blízku a pokud jsou, je nám jasné, že není úniku. Byly. Ale samotné maškarní nebylo všechno. Děti se navíc rozhodly, že pan domácí musí s nimi.
Nedalo to zase tak mnoho přemlouvání a rozhodnutí za jakou masku – to bylo vcelku také jednoduché. Horší to měly děti,které to měnily z hodiny na hodinu, jen nejstarší se rozhodla, že půjde za selku a to mě zase jímala hrůza, protože bylo nezbytně nutné najít prostěradlo na halenu a nějakou látku na sukni a vytáhnout šicí stroj. Ti mladší byli mnohem méně náročnější, ostříhali jsme pár per slepicím na čelenku, našli princeznovské šaty made in USA od tetičky, co odpočívají ve chlívku, nenašli medvěda made in USA, co už odpočívá někde na pravdě boží a tak místo medvěda byl malý pirát- Jackova posádka. Read the rest of this entry »
Další z životních změn. Jeden kůň a čtyři děti je jen jeden z důvodů, proč pořídit dalšího. Nejsou to jenom děti, ale i samota toho malýho. Sležští norici jsou pro něj moc velcí a on se jich bojí. Je bokem a drží se sám. Ale koně nejsou narozeni pro samotu a člověk jim koně nenahradí ani náhodou. Možná si to myslí, ale jak přijde kůň, člověk jde bokem. A tak jsme se dostali až k Bakarovi, kterému je devět, je velmi klidný a naučený do tahu. Read the rest of this entry »
V létě k nám přijel z vlastní vůle a dobrovolně :-)) Tenleten pán.Tenleten pán byl dobrej. Tenleten pán souhlasil, že by teda zkusil kosit a tak jsem před ním párkrát máchl kosou a poslal ho kosit 7 arů. Tenleten pán odešel kosit a když přišel a měl 7 arů dosekáno, tak jsem mu začal ukazovat finesy na sečení kosou a v tom momentě se Tenleten pán začal rozčilovat, proč jsem mu to neřekl, než šel kosit ? Pak trochu vychladl a tak jsme si to vysvětlili. Ale přeci jen, tohle je vysvětlení lepší… Read the rest of this entry »
Tak se s tim tady dřu a pak to nevezme galerie !!!!!! Read the rest of this entry »
Dnešní den patří zase mezi jeden, kdy člověk slaví svá malá,nedůležitá vítězství. Zatím jsem oslavovala přítomnost poníka u nás doma jen tím, že jsem s Ester byla přítomná její vyjížďce- bylo nutné trochu popoběhnout a ty tři kilometry si užít po svých. Pak se přidal pan domácí se svým koněm velikým. Pan domácí se nezatěžuje takovými malichernostmi, jako je sedlo, nebo pořádná otěž. Prostě si sedne na koně, cvakne mu na karabiny provaz a jede. A jede hezky! Já zatím koně přehlašovala v evidenci, pomáhám utahovat sedlo Ester,pomáhám pro ně dělat seno, mám je ráda. Jinak jsem tak průběžně těhotná, kojící nebo o malé děti se starající a tak jsem za posledních deset let seděla na koni dvakrát zhruba 
Read the rest of this entry »
Minulý týden, při cestě koňmo k zubaři jsme si vybrali schránku a dopis- nedoporučený podotýkám, který nám přišel, nám rodráždil bránici minimálně na polovinu cesty. Byl to ovšem smích s mírnou příměsí hořkosti, protože v takové momenty si člověk uvědomí, jak mnoha lidem dávají naše pokřivené hodnoty moc a tím zároveň i křídla drzosti. Jedno z nejhorších jednání z našeho pohledu je chtít vzbudit v lidech strach a navíc kvůli ekonomickému prospěchu – fujj :-)
všimněte si toho úžasného žargonu, to jsou obraty panečku Read the rest of this entry »
Jak jí svět? Víte jaké množství jídla týdně spotřebuje právě vaše rodina? Máte o tom alespoň malou představu? Říká vám něco kniha Petera Menzela „Hungry planet“ ? Pokud ne, tak pouze malý závdavek knížky, která je zároveň zajímavým fotoprojektem a nejlepší knihou roku 2006 vyhlašovanou James Beard Foundation.
Stojí to za zamyšlení?
Pololetí, čas přezkoušení a čas výletu do Prahy…není možné si toho mnoho naplánovat, protože cesta je dlouhá, přezkoušení ve škole nutné a letos, po přestupu do Prahy příjemné a snové. Jsme respektovaní jako rodiče, co chtějí vzdělávat své děti. Není na nás pohlíženo jako na ty, kteří vnucují svým dětěm vlastní životní názor. Přezkoušení je příjemně trávený čas s lidmi, kteří naše děti respektují….Je to pro nás obrovská životní zkušenost..
Vstáváme v půl páté, podojit, nakrmit, oblíknout – snídaně až ve vlaku… Vycházíme v půl šesté a jdeme tři čtvrtě hodiny na nádraží. Náš kopec je v inverzi a teprve po kilometru se dostáváme do mraků- teplota klesá, viditelnost také, zapínáme čelovky a až na nádraží žádné auto. Klouže to. Read the rest of this entry »
Jidáš byl nadšen !!! Eliška nám přinesla knihu a vzhledem k jejímu mladému věku byl Jidáš velmi skeptický :-))). Ovšem hned po prvních stránkách skepse zmizela a ač jsme teprve na 40 stránce ze 407, nadšení narůstá. Na rozdíl od Kláry Jidáš nemá příliš daru řeči a tak místo popisu přepisuje jednu kapitolku pro inspiraci. Kniha je prý určená pro děti od deseti let, ale u nás jí napjatě poslouchá věkové rozmezí 6—- a ten, kterému jsou tři roky, na dotaz o čem knížka je odpověděl – vim, o králíků…
Kapitola 6… O tom jak Frix požehnal El-hréranovi
Proč se mu zdá, že jsem krutá,
že je zrazený,
chtěla bych, aby milovat, co bylo,
než svět byl stvořený.
W.B. Yeats: Mladá a stará žena, překlad Hany Žantovské
Kdysi dávno a dávno stvořil Frix svět. Stvořil i všechny hvězdy a svět je jednou z nich. Stvořil je tak, že rozhodil po obloze své bobky a proto také rostou stromy i tráva na tomto světě tak hustě. Všechny řeky tečou za Frixem. Hledají ho. Když kráčí po obloze, a když z oblohy sestoupí, celou noc ho hledají. Frix stvořil i všechna zvířata a ptáky, ale když Read the rest of this entry »