Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Archive for the ‘Zákusky’ Category

Přicházejí různá období během roku. Pro mě to nyní bylo jedno z těch méně snadných. Ošklivá chřipka všech členů domácnosti – pan domácí to jako vždy přešel celkem s přehledem.

Vyhlášení termínu přezkoušení, což už samo o sobě je náročné, možná náročnější než na to přezkoušení pak skutečně jet :). Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli si běhat jen tak, nebo na ten závod jít :-), zcela neadekvátní příprava na závod, na který vůbec nevím jestli půjdu – neadekvátní ve smyslu – za jak dlouho letos zjistím, že na to nemám? :). A když už jsem rozhodnutá, že nepůjdu, jen na ten lehčí, protože pan domácí se na mě mile podívá a sdělí mi, ať to nepřeháním, že se o mě bojí, tak potkám Marušku – kde jinde, než u zubaře a jen tak mezi řečí se zmíním, nebo teda ptám se jen na ten závod a Maruška mi večer napíše, že je motivovaná, a že by šla taky. A je to zase  čudu. :) Pak mírné otočení kolene pana domácího a volební mentální rozervanost. Mám tam jít? Nemám tam jít? Má v tom člověk jet? Nemá v tom jet? No, takže jako vždy v tom zase pojede. Pan domácí na koni, pěšky to koleno nedá, já běžmo, děti si atmosféru voleb neužijou, protože musí být do přezkoušení fit. A jak tak večer po tom všem, navíc  potom, co odjeli rodiče pana domácího, leží člověk totálně zmožen v posteli a přemítá o volbách, položí panu domácímu zdánlivě banální otázku. Kdo se dostane z prvního kola rovnou? a v podstatě očekává odpověď – ten, kdo bude mít 50%. A pak nastane moment, který se vám možná také občas stane. Zeptala jsem se! Ještě teď nemůžu pochopit jak to, ale stalo se to. Ráda bych napsala, že to bylo již v polospánku, ale nebylo. Dlouhodobá únava ano, polospánek bohužel ne. Read the rest of this entry »

Už dva měsíce čekáme na kuřátka, ale bohužel, pánovi z Moravy, kde máme kuřata objednaná se do toho nějak nechce. Stále oddaloval, až nám tento týden sdělil, že snad na konci června. Tak se budeme těšít a Maruška dostala nápad a přiveze nám kvočnu, protože jí kvoká mnohem více slepic, než by si přála :) a tak se dětem sen o jednodenních kuřátkách změní na celý proces i s kvočnou, což vřele vítám.

Připravujeme se hrdinně na přezkoušení na příští týden a zvláště angličtina je občas velmi zábavná. Tento dialog tří dětí stojí za to

Kvído:“ a jak se řekne člověk?“

Eliška: “ human“

Jentl: “ to nevíš jo? to už se přeci učíme ve druhý třídě!“

Ester k Jentl:“ a nemyslíš náhodou woman?“

Jentl :“ jo, woman, a co to vlastně je?“

No, takže tak nějak. A protože vždy před přezkoušením probíhá tzv. obalování nervů, dnes je to něcojakochalva – trochu marcipánová :), ovšem s upozorněním, že to opravdu není lehký zákusek. Je velmi, ale velmi výživný. Jak říká Eliška, prý nejlepší na noc. Eliška totiž svůj pobyt zde bere trochu jako nabírací kůru a vždy po určitém čase přinese váhu a spolu s panem domácím se váží, zda už dosáhli kýžené mety.  Já tuto hru nehraji, protože to není fér, bojovat s někým, kdo je přírodou obdařen, tudíž ve  výhodě :-) Read the rest of this entry »

Když hlásí orkán  nad Anglií, noční vichřici u nás, ale nejen hlásí, nýbrž i celou noc bouchá nad hlavou a za hlavou vše co jde, šustí fólie, padají stromy a tak, tak nejlepší je vědomí, že otevřený zub je zavřen, kanálky vyčištěny a vichřici si mohu v klidu užít – ovšem – nesmí se ulomit korunka na dvojce. Zubař se opět stal mou diářovou náplní a já tedy musela do toho úžasného počasí. Samozřejmě na stopa, ale bohužel mě museli vzít až pražáci, protože všichni ostatní se asi báli nebo co. Ve městě se mi povedla jedna velfare fotka, jak si jezdí pipky na výlet a pak stopem opět domů. Tentokrát jsme se málem vybourali, pán naproti to do nás „málem“ naboural, ale smyk nakonec bravurně vybral. A to se mě nedávno někdo ptal, proč necestujeme, že bychom zažili hodně dobrodružství. Není nad to, chodit občas k zubaři. Read the rest of this entry »

Pan domácí nám udělal radost a koupil z druhé ruky antik- vaflovač.  Je to hodně podobná forma jako na oplatky , ale je probranější a vyšší, tudíž je určena místo oplatek na vafle. Forma má i svůj vlastní kruh, který se dává na kamna místo originálních kulatých prostředních plátů, jako by byla dělaná pro naše kamna :))

Takže nastala fáze hledání a přizpůsobení si receptu. Pamatuji se na polské vafle, se šlehačkou a s borůvkami a jahodami, křehké, vysoké a přitom vzdušné. Zkusila jsem jich mnoho a výsledný ortel pro to, aby vafle nebyla měkká, ale křupavá a křehká je ten, že těsto musí obsahovat tuk- buď máslo, rostlinný tuk nebo olej, škrob a to výhradně bramborový a buď jen vodu, nebo místo části mléka vodu. Nakonec to jsou dva recepty, které jsou opravdu křupavé. První je z másla, druhý pak z oleje.

Na recept z másla je třeba :250g másla nebo margarinu, 200g cukru, trochu vanilky, 4 vejce, 500g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 200 ml vody a jeden prášek do pečiva.

Nejprve je třeba ušlehat vejce s máslem a cukrem a postupně přidat mouku s práškem do pečiva a vodu a vanilku. zdroj na tento recept jsem našla v tomto vaflovém speciálu.

Na recept z oleje pak : 4 vejce, 200 g cukru, 200ml oleje, 200ml vody, 300g celorznné mouky přesáté, 1 prášek do pečiva, vanilka a citronová kůra. zdroj na tento recept jsem našla zde a použila celozrnnou mouku.

Nejprve se ušlehají vejce s cukrem do husta, chvíli to trvá. Pak se přidá vanilka, postupně se zašlehá olej, těsto je stále husté a pak se pomalu přidává voda a mouka s práškem do pečiva a citronová kůra.

Těsto se nalije do vaflovače který poctivě vymazávám máslem před každou vaflí , až po vršek celé spodní části, přiklopí se a peče pár minut- otevřením lze zjistit, zda už je vafle hotová či nikoli. Pekla jsem na přímém ohni a proto vzalo pár vaflí za své, byly trochu více upečené, než je zdrávo :-)), ale vše chce svůj čas na vychytání. Vafle je nejprve po upečení vláčná, ale do chvilku zkřehne a zůstává křupavá.Celkem je ze 4 vajec zhruba 8 vaflí.

A protože nejsme příliš příznivci šlehačky, tak jen s marmeládou. Určitě bude vynikající i s našlehaným ovocným tvarohem. Read the rest of this entry »

Žloutkové věnečky jsou spolu s labutěmi poslední ze sobotních zákusků. Zmizely jako první a jsou jednoznačně nejoblíbenější. Na věnečky je třeba odpalované těsto, které ovšem není nijak složité. Naopak, je celkem jednoduché, musí se však dodržet pár fíglů. Nesmí se prvních 10 minut otevírat trouba, aby nafouklé těsto nespadlo a pak také já osobně po upečení těsta  do růžova, vyndavám plech a dávám dosušit do sušárny na ovoce pod troubou. V troubě bych to řešila snížením teploty tak na 50 st. C. Takto mi nikdy nespadnou a hlavně po vyndání nezměknou. Drží tvar a zůstávají křupavé. Pokud je pouze upeču, jsou křupavé v troubě a pak je pouze bez sušení vyndám, během pár minut změknou.

Na žloutkové věnečky je třeba: na těsto… 90g oleje,1/4 litru vody, 150g celozrnné pšeničné mouky přesáté, 4 vejce a špetku soli. Na krém pak 125g másla, 1/4 litru mléka, 30g maizeny- kukuřičného škrobu, vanilka, 2 žloutky, 30g cukru.  Na polevu pak 1 bílek, 200g moučkového cukru a šťáva z půl citronu. Dále 250 ml šlehačky a lžička kvallitního kakaa.

Nejprve ze všeho je dobré si věnečky upéci. Odpalované těsto má jasné zákonitosti. Do hrnce na kamna se dá voda, která se osolí špetkou soli a když je voda horká, přidá se olej. Následuje nasypání mouky a pečlivé míchání. Utvoří se jakási hrouda, kterou je nutné neustále míchat – odpalovat a to tak dlouho, dokud není hrouda těsta hladká a nepotrhaná. A i potom ještě alespoń pět minut. Na této fázi dost záleží následný vzhled věnečků.

Když máme tedy těsto pěkně hladké a nepotrhané – kompaktní, sundáme hrnec a za stálého míchání necháme těsto vychladnout. Pak postupně vmícháváme vejce a to tak, že vmícháme jedno a teprve když je velmi pečlivě promícháno s těstem vmícháme další. Stejný postup se všemi vejci. Read the rest of this entry »

Jste suverénní a jistí si sami sebou? Nebo jste nesuverénní, ne příliš sebevědomí a proto vám většinou každá podpora víc pomáhá  utvrdit se v pocitu, že co děláte, má nějaký smysl? Mě osobně podpora docela zásadně pomáhá. Proto taky každý komentář je nejen velmi příjemným (většinou:-) prostorem k diskuzi, ale také jakousi podporou. A včera jsme natrefili na podporu, která potěší mnohonásobně více, protože přichází z  míst, odkud by jí člověk rozhodně nečekal :-). totiž z fóra o domácí výrobě klobás :-) Když máme prasklou kosu na sekačce, nebo se nějak porouchá motor na potrovi, tak občas nahlížíme do fóra „naše traktory“ a právě na tomtu fóru jsme si včera přečetli tento odkaz, který je navíc dost vtipný :-)

L:  Není to zrovna o uzeném, ale jsou tu různé recepty na domácí jogurty, sýry a jiné pochutiny – http://conovehonakopci.cz/
O: Ahoj,Leošu,tož to su teda klidný,žeTy si z nás snáď děláš prdeľ a nebo s musél v noci cápnůť z postelě a paliců róchnůť do nočního stolka,do uzeného s jogurtem,chceš aby to nám masožhravcom pozvyrážalo pojistky?
L: Ahoj Olo, chápu, že každý má jiný chutě, já ty jogurty taky moc nemusím, ale nechtěl jsem dělat kvůli tomu zvlášť vlákno pro všežravce, tak jsem to dal sem. A ta stránka se mi líbí a jsou tam třeba recepty na sýry, které se jentak neseženou. Kamarádka má malou kozí farmu, a když jsem sháněl na netu recepty na výrobu kozího sýru, tak se to nedalo sehnat. Pak jsem náhodou narazil na jednu stránku s těmito receptama. Tak třeba někomu se to bude hodit…
Jinak slintám jak bernardýn, když si to tu pročítám a dívám se na ty skvosty z udíren.
:-)) díky chlapi !! a od klobás k dortu !!!
Klasický punč asi většina lidí zná z cukráren jako bílý spodek, sytě růžovočervený střed a žlutý vršek. Ale mně se rozhodně nechtějí používat barviva a už jsem neměla borůvkový kompot, takže je střed jen velmi jemně barevný díky rybízové marmeládě. Sytost lze doma rozhodně zvýšit díky právě borůvkám, nebo jahodám. Read the rest of this entry »

Jak už jsem psala u cibulových kroužků, diskuze u pana Cuketky o cukrářských kouscích vyprovokovala u mě chuť upéct nějaké zákusky. To moc často nemíváme. Ale jeden druh, to mi přijde takové neefektní, tak jsem si ležíc a sníc o zákuscích :-)) vymyslela dva- kokosky a punčák. Ale zbylo hodně krému z kokosek, tudíž jsem přidělala ještě věnečky a když už se dělají věnečky, je zase efektnější udělat je jen z půlky, zvlášť, když už jsou kokosky a punč a z druhé půlky labutě.  Navíc přišel pan domácí s kyblíkem a už ode dveří volal, „ženo, budeme muset šetřit, docházejí vejce“ a předal mi jich za dva dny 22!:-)) Nejdřív ve mě hrklo, ale vidouce ten počet, zase jsem se uklidnila. Přestanou až za 14 dní, hned jak se přiblíží Velikonoce.

Pan domácí nemá rád,když se dělá něco na efekt a proto jsou ty zákusky dvojitý bonus. Nejen, že jsou, ale navíc nemá přijít návštěva. Nikdo nic neslaví. Není neděle. Prostě jsou jen- tak.

Nejprve  recept na mé oblíbené kokosky. Byla jsem s nimi spokojená 15 let. Dokud jsem neviděla fotky kokosek Vesky. Vypadaly velmi podobně, ale moje, které jsem odjakživa dělala podle receptu jedné paní z Říčan, byly vždy trochu placaté. Protože však byly chuťově vynikající, smířila jsem se s tím, že to tak prostě má být. Ale vidíc Vesciny fotky, byla jsem nucena svůj postoj přehodnotit a zjistit příčinu. Moje kokosky měly příliš mnoho bílků na málo kokosu a místo strouhanky trochu mouky. Ty dnešní nebo lépeřečeno včerejší jsou už podle receptu pozměněného – nenaznaly žádné změny na chuti a vzhled o 100% vyšší :-)).  Read the rest of this entry »