Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Tak zase jedna kalorická bomba. Tentokrát velmi jednoduchá a velmi, skutečně velmi sladká. Panu domácímu moc chutnají.
Chce to mít trochu času na míchání, protože míchat by se měly cukrovinky po celou dobu vaření a to trvá cca 30 min. Potřeba je na cukrovinky pouze smetana a krystalový cukr – v poměru 1 : 1. Read the rest of this entry »
Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“. Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“. Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.
A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »
Poslední sladký článek nebyl pouze sladký, ale byl přímo přeslazený. Plný cukru, šlehačky, tuku a mouky, tedy všeho, co by měl obsahovat skutečně jen ojedinělý recept. Někdy je třeba pustit do těla trochu více energie a pak je zase třeba takový recept malinko kompenzovat. To je tedy právě dnes. Read the rest of this entry »
Rok 2015 u nás započal, dá se říci, zcela tendenčně. Je tu zima. A pomalu se blíží duben, tedy pracovní špička, tedy zaječí úmysly. Touhu po odjezdu na jachtu, s koňma kamsi bez návratu, případně pan domácí pokukuje po padáku na půdě a mě jímá hrůza. Jsem moc ráda, že můj menší padák je prodaný a nečeká tam na horší časy, případně na to, až povyroste Kvído. Zatím došlo vždy k vystřízlivění dříve, než se jakákoli akce uskutečnila. Nabízí se otázka, proč by to mělo vadit mě, ale odpověď je vemi jednoduchá. Poctivě jsem absolvovala všechny rodinné aktivity a jsem to právě já, kdo zařídil negativku na kluzáku a koně, který reaguje na myšlenku, dostal i se sebou ze srázu do potoka. Pevně doufám, že tuto tendenci letošní rok také zachová a já se na pokročilá kolena nebudu učit třeba s kitem.
Vloni jsem to hodně zanedbala, ve víru knížky jsem opomněla mnoho zahrádkářských aktivit, ale Petra, moje dobrá duše mě letos nenechává na pochybách, že to napravíme. Zakládá velikou praktickou zahradu a bezelstně mě pečlivě informuje o svých plánech, což zase ve mě vyvolává potřebu zasít celer – už je nejvyšší čas!, vzír rýč a skočit do skleníku a foliáků a tuším, že tady zase pan domácí otáčí oči v sloup a pevně doufá, že nadšení vyšumí dříve, než dojde k akci (většinou je k ní v určité fázi nezbytně potřeba).
A tak před tím, než najdu truhlíky a půjdu na ten celer, doporučuju Read the rest of this entry »
Sandor Ellix Katz – říká vám to něco? Pokud přidám ještě jméno Zuzka Ouhrabková nebo Zkvašeno, natuty budete doma. Sandor Ellix Katz, fermentační fetišista, jak sám sebe označil, desítky let žijící v kooperaci s virem HIV, narozený v USA v židovské rodině s běloruskými kořeny. Jeho dřívější život se váže k New Yorku odkud však odešel do komunity v Short Mountain v Tennessee. A právě Katzova kniha Wild Fermentation vyšla v češtině v nakladatelství Grada pod názvem Síla přírodní fermentace. Zuzku Ouhrabkovou jsem nezmiňovala bezdůvodně – kdo jiný by totiž byl povolanějším pro překlad takové knihy, než autorka stránky „Zkvašeno„.
Pro ty, kdo pečou z kvásku nebo běžně vyrábějí fermentované mléčné výrobky bude část knihy velmi dobře známá, nicméně jsou zde i jiné kapitoly, pro mě především zajímavá část o domácích octech, na které se letos chystám. Sándor Katz píše o výrobě různých octů různých druhů, přesně tak, jak se mi to bude v létě hodit. Read the rest of this entry »
To se tak někdy přihodí, že se naskytne hodně šlehačky a je třeba ji zpracovat. Jeden den je koprovka a šlehačková bábovka, druhý den, poté, co jsme shlédli „Díru u Hanušovic“, mimochodem výborný film, kde se však většina scén plyne kolem jídla, bylo třeba zpracovat další várku. A protože jsme již dlouho nebyli v cukrárně, udělali jsme si večerní páteční cukrárnu doma.
Dobrý šlehačkový odbyt (místo sněhové náplně) zajistí kremrole z listového těsta. Výhodou je malý obsah cukru, neboť v kremrolích se u nás vyskytuje pouze jako ozdoba, uvnitř ho netřeba a těsto je cukru prosté.
Pravda je, že jsou potřeba kovové trubičky na upečení, ale jinak velmi rychlý moučník. Kremrole jsou následovány žloutkovými větrníky s dvojbarevnou šlehačkou a hlavně a především tmavým odpoledním dortem, jehož výhodou je zase menší množství tuku, neboť dort neobsahuje krém. Jedná se o nadýchaný piškot s dvěma druhy šlehačky. Read the rest of this entry »
Celozrnný chleba je normální. Máme mlýnek a děláme především celozrnný chleba. Většinou kombinace pšenice a žito. Někdy málo hydratovaný, někdy hodně. Někdy přidávám bigu, někdy přidám hladkou mouku, semínka, jak se chce. Ale teď mi padlo po dlouhé době v obchodě oko a vollkornbrot fit and slim. Nemám novoroční předsevzetí, fit ani slim asi už vyloženě nebudu, ale mám ho ráda. S tvarohem, s vejci natvrdo, s hermelínem, několikavrstvý.
Nabádat dělat doma tento šrotový chleba je ode mě trochu medvědí služba, protože v obchodě si člověk koupí za necelé tři pětky pět tenkých krajíčků, kterých si váží a vydrží mu dlouho. Nicméně jsou trochu zhutnělé na můj vkus. Doma si člověk zcela bez práce – nebo fakt jen s troškou, upeče skvělý šrotový žitný chleba, je ho natotata kilo, všichni chtějí bílý tousťák, kaiserky, rohlíky a buchty, takže mi vydrží fakt dlouho a kde je fit and slim? Nikde. Ale dá se to nakrájet a zamrazit po pěti plátcích :)
Takže jdem na to, nic, ale fakt nic v tom není. Stačí mít doma žito a mlýnek. Ale…. bacha, jde to i bez toho. Stačí mít dokonce sekáček na ponorný mixér nebo stacionární mixér, případně mlýnek na kávu nebo na mák, který se dá maximálně povolit. Jde totiž opravdu jen o to, zrno trochu rozbít. Žádná mouka, ani krupice, ale prostě a jednoduše velmi hrubě našrotované zrno. Read the rest of this entry »
Samozřejmě to není poslední cheesecake, nýbrž první na této stránce, ale je to poslední recept tohoto roku. Podání online české pošty v sobě skrývá i jedno pozitivum, které jsem si uvědomila až nyní. Zásilky stačí dát do tašky a kdokoli přijede, může je na poštu bez fronty odvést. Což jsem v módu předsilvestrovských návštěv poslední dva dny hojně využívala. Ale dnes nikdo nedorazil a já tam tedy musela. První čtvrtinu cesty jsem děkovala Bohu za Honzu Landu a následně Honzovi za jeho kolo. Není nad to zdědit sjezdový speciál. On Honza tušil, že takový kolo bude pro mě úplně ideální. Hlavně když je na zemi led a na ledu sníh a na sněhu uprostřed silnice posyp a proti mě sypač a na boku škarpa. Bantamy se fakt hoděj. Nemáme tedy dluh, zásilky jsou rozeslány a já na cestě zpátky byla obdarována na třech strategických místech výborným čajem. To se hodilo, protože kromě kola je také dobré mít dobré rukavice a ty mi Honza nedal. Asi, že rukavice obvykle nebývají součástí kola. No a poslední čajový dýchánek nebylo vůbec nic pro mě. Pochytila jsem tam strašnou depresi. Všude neskutečně uklizeno, na stole cukroví, rozkrojený citrón hezky v uzavíratelné mističce a hostitelka mladá, štíhlá, hezká a upravená – dítě vychované. Ještě že je zítra prvního a můžu načnout novoroční předsevzetí :). Všem tedy krásný Nový Rok, žádné rachejtle pro zvířata a nějaká splnitelná předsevzetí, něco takovýho třeba, jako mám já. :) Read the rest of this entry »
Předevčírem jsem s dětmi viděli film s Ivanem Trojanem „Osmy“ a během sledování takového filmu a především po, přicházejí zcela přirozeně dlouhé tématické rozhovory, respektive odpovědi na přirozené otázky dětí. Nevím jak u vás, ale pokud se já stanu svědkem hovoru o době normalizace, chtě nechtě mi před očima putuje plující obložený chlebíček. Tedy ne, že by mi před očima různé druhy jídla nepluly tak nějak při zasnění neustále, ale chlebíček má své jedinečné a zcela specifické místo. A právě kvůli této osobní vazbě jsem chlebíček poměrně dlouhou dobu nejedla – řekla bych, že ta doba se počítá spíše na desítky, než na roky. Ale včera to bylo tak intenzivní, že jsme upekli veku, vyndali zavařené kapie a okurky, uvařili vejce, nakrájeli uzené tofu, přinesli hrnec rozleželého bramborového salátu z chodby a udělali si kulisu k tématu – chlebíčky. A je to také osobní historie, která se v hlavě objevuje pokaždé, když někdo vysloví slovo lahůdky nebo chlebíčky.
Můj dědeček, narozený v roce 1909 byl vlastníkem malého koloniálu na Smíchově a v roce 1932 získal prostory ve Veletržní ulici, kde si nedaleko Veletržního paláce otevřel Koloniál – lahůdky Šebek. A jak se lišil koloniál od lahůdek? Koloniál byl například Kulich, kde bylo možné zakoupit brambory a mouku. V lahůdkách (jak s hrdostí vypráví babička) pak saláty, chlebíčky a konzervy – lahůdkové konzervy a rybičky (Tonda nikdy neprodával mouku, jen cukr). Dědeček jako koloniální lahůdkář měl svého prodavače a učil se u něj budoucí prodavač. Lahůdky to byly bez donášky, zato s krásným bytem nad obchodem. To vše v devětačtyřicátém zmizelo – kapitalistům utli tipec :). Babička je ještě dnes plná vitality a o tom, jak se stěhovali z velkého čtyřpokojového bytu pod Letnou do malého bytu zcela jinde, jak putoval pan koloniálník lahůdkář následně do obchodu v Karlíně a pak do závoznického auta, vypráví celkem s nadhledem. Dědečka jsem dlouho nezažila, nevydrželo srdce, i když je to s podivem, když mu doba přinášela netušené možnosti, jak svého obchodního ducha rozvíjet pro stranu a lid. Read the rest of this entry »
Takhle si povídáme s Klárou jen tak o normálních věcech a mě nenapadlo nic jiného, než se pochlubit fotkou pralinek, co jsem dělala na svatbu a Klára hned „napiš o tom jak děláš pralinky“. No ono se jí to řekne, ale zase takový mistr nejsem, nedělám je zase tak dlouho. Je pravda, že už loni jsem se do nich chtěla pustit. Objednala jsem si čokoládu a ještě nějaké jiné věci, ale nakonec jsem to vzdala a čokoládu jsme snědli jen tak. Mimochodem, byla moc dobrá.
Read the rest of this entry »