Co noveho na kopci

Když už je nouze, nestihlo se upéci chleba ani housky, stačí nakrájet sýr s rajčaty a udělat

salát a k němu omeletu. Zní to dost jednoduše, ale omelety jsem dělala ráda, dokud jsem dělala jednu, jako rychlovku pro pana domácího. Teď už jich dělám šest a při čtvrtém rozmíchávání dvou vajec s moukou, strouhankou atd. začínám dostávat kopřivku :-))) a přísahám si, že omelety zase dlouho nebudou !!

Tak to přišlo !!! Zima nás opět překvapila, stejně jako každý rok. Nasněžilo, ale

naštěstí už je to zase pryč a zítra polezou teploty nahoru, ale bohužel, ten billboard, na který koukáme za záchodu, totiž panorama Krkonoš, svou barvou nevěstí vůbec nic dobrého a bojím se bojím, že plakát už barvu nezmění až do května. A protože ráno byly Krkonoše zvlášť ostré, přímo to vybízelo si je zaznamenat – jen tak :-)  A děti ráno vvstávajíce, zase se upřímně radovaly – sníh, konečně !!!  Ten dnešní sníh ale  vůbec není ten správný, je to stále ještě ten depresivní, protože až přijde ten pravý, tak si člověk paradoxně oddechne. Všude bude bílo, klid a bude více než jasné, že teď už se nic nespraví, teď už to musí počkat do jara, což je ohromně osvobozující !

Read the rest of this entry »

Tento článek není rozhodně PR článek :-). Píšu ho prostě proto, že tento strojek je naprosto

nezbytný nástroj v naší kuchyni – on by jistě byl zbytný, vše se dá dělat i na vále s válečkem na nudle, ale někdy si člověk chce udělat radost tvarem, formou a výsledkem – osobní obsese, aby věci vypadaly „jako kupované “ :-)))

Na sušenky používáme ideální český strojek  UNIVERSAL, který se ještě i teď dá koupit normálně v v internetových obchodech pod lisem na těsto, nebo  jít cestou jako my, navštívit bazar, diakonii či aukro, kde je zrovna nyní jeden v prodeji.  My ho koupili v diakonii za 50,- (už po třetí :-), protože čtyři děti vyžadují minimálně 3 strojky) a vřele doporučuji koupit takový, aby co nejvíce jeho komponent bylo z kovu !! Stejně se při častém používání časem  zničí

silikonový přítlačný plíšek, který už bohužel nelze nijak nahradit, ale to je otázka opravdu několika let při častém užívání.Sama bych dosti uvítala, pokud by vnitřek přítlačného lisu byl k dokoupení, což možná ovšem je ….. Originální výrobce strojku  byl kovozávod Semily. Otázka je, zda mám nový strojek z diakonie koupený ještě z doby bolševika, nebo zda kovozávod Semily ještě existuje

Strojek používám na sušenky, jak na sladké, tak na slané – sýrové, na zdobení šlehačkou a nově i na špagety – následující článek :-) Sada obsahuje 15 tvořítek a dají se s ní bez problémů udělat zcela identické sušenky Lucie, Esíčka, Oválky. Jediným problémem je pro mě trochu málokapacitní trubice, do které se těsto plní. Osobně bych brala alespoň třikrát tak velikou, aby nebylo tak často třeba plnit, ale to jen malý technický detail, zcela zanedbatelný. Read the rest of this entry »

V jednom z posledních komentářů je psáno …“že máte vše hotovo “ :-)))… k tomu se musím vrátit, to mi nedá…. ono je to asi vše o úhlu pohledu. Když jsme tu měli jednu prázdninovou pracovní sešlost, zmínila jsem se o tom,že jsme taky 12 let vydrželi se studnou, ale teď, když máme hotovou koupelnu….. a jedna pracovní síla se začala smát, tak  na nechápavé pohledy pak odpověděla….. “ to jsem ráda, že to pro tebe znamená „hotová koupelna!“ :-))) Tož tak je to tady s tím vším hotovo !

Ale k dnešnímu receptu – často mi říká pan domácí – přejmenuj to – na „vegetariánsky nezdravě!“ :-) Nedá se nic

dělat, někdy si člověk nemůže pomoct ! Není to pro žlučníkáře, pro vředaře, pro lidi s tračníkem, pro obézní, pro štíhlé, co se bojí být obézní, prostě není to skoro pro  nikoho :-)), ale je to super !

Stačí k tomu strašně málo surovin a odvaha. Kupodivu to dost chutná našim dětem a jako vylepšení rozhodně doporučuji majonézu :-))

Nejdříve ze všeho oloupeme brambory, nakrájíme na kolečka a vložíme na rozpálený tuk na pekáč. V troubě je za občasného obracení opečeme. Read the rest of this entry »

Vzhledem k mé produktivitě na tomto blogu během minulého měsíce by se mohlo

zdát, že doma nejíme :-)), ale na vině není absence vaření, nýbrž energetický deficit. Ale jsme doma, máme střechu nad hlavou, blíží se zima – tudíž i více času a více chuti na psaní a focení. Během toho času, co jsme se zabývali stavěním nové střechy, nesmyslným vytápěním nezateplené slepičárny – našeho přechodného útočiště, pokrýváním výše zmíněné střechy, kdy občas někdo prošlápl – naštěstí ne krytinu, ale fólii, učením se klempíření, stavěním nového komína, opalováním a natíráním oken, což byla bohužel moje práce a její výsledek je natolik tristní, že ta okna nemůžeme nyní otevřít – zasadit a zavřít se je naštěstí povedlo a vzhledem k tomu, že nemůžeme otevřít okna, zároveň uvažujeme, zda položit izolaci na strop, protože teď je tu na okně u stěny 17st. a to nejsou ještě kamna uprostřed místnost- tak během této doby proběhlo i pár zásadních změn v našem životě – třeba další, už třetí dítě školou povinné – takže už se místnost během dopoledně mění na takovou malou malotřídku :-)), změna školy  ku Praze, takže i veselý výlet se čtyřma dětma na slavnostní zahájení školy a večer zpět – bez pana domácího, který se sveřepě odmítal od střechy odtrhnout :-)- tedy nebylo divu, protože byl konec září a v kurníku byl občas už i 1 stupeň :-). Takový výlet v sobotu, vlakem 200km tam a večer 200km zpět – vřele doporučuji :-)). Ohromně zvýší sebevědomí :-)). Vybrali jsme jednoznačně vždy vagon pro matky s dětmi, kam vás musí pustit do kupé, pokud ssebou prokazatelně děti máte. A to já prokazatelně a zcela neoddiskutovatelně měla. Našli jsme si kupé, kde byla velmi hezká mladá slečna, jeden pán zhruba kolem třiceti, pán kolem šedesáti a jeden ohromně temperamentní Read the rest of this entry »

Dnešek byl dnem, kdy si člověk uvědomil, že je hodně jednoduché svůj omyl očistit tím,

že poukážu na zdánlivé pochybení druhých.  Dnes  nám totiž přijela kontrola na před pěti lety zasazený pětihektarový les. Kontrola, která už přijet neměla, protože po pěti letech už nebereme dotace na údržbu takového lesa, ale po upozornění musela. Té horní možnosti, že totiž něko sám kontrolován, ohlédl se a pravil – poívejte se támhle, tam to….a to… a to a vy tady peskujete mě, je totiž pro nás mnohem příjemnější(si myslet, že to tak bylo), než to, že někdo vzal telefon a zavolal, to už se člověku nechce moc přijmout….  ale vše dopadlo snad dobře , les prošel …. oddechli jsme si….

Vůbec si člověk uvědomí, jak je to strašně zvláštní nástroj, takové upozornňování. Jak člověk, který se nedozví jméno toho anděla strážného, musí být hodně silný, aby nepochyboval… a že někdy právě s tím režimy pracují jako s jedním z hlavních nástrojů.

Kontrola přijela, naproti jí jeli tři děti na kole, jeden na odrážedle, pes a my dva. Nezbytný notebook s nezbytnými fotkami, který jim byl vnucen hned, aby děti mohli odjet zpět na slíbenou pohádku a my fyzickou kontrolu nad stromečky prošli v klidu  :-). Dvě auta, čtyři různí kontroloři – kontrola a supervize, náš adrenalin pomalu ale jistě stoupal – ale byli milí, klidní, přívětiví a normální — také pečliví :-)))

Po tvrdé realitě, pak do reality životní. Špagety. Protože se právě doma k jednomu strojku na cukroví vyskytl ten papír, který tam už za pár neděl nebude, stihla jsem si všimnout, jak tam paní dělá strojkem špagety. Tak, že to zkusím.

Pravda je, že originál špagety jsou tlačeny asi lisem s o dost užšími dírkami, výsledek mého pokusu jsou spíš takoví hadi – ale byly dobré a to je asi podstatné.

Nejprve těsto – je velmi rychlé. Vše promícháme a uděláme nudlové těsto. Těstem naplníme strojek na cukroví a kolečkem s dírkami kolem a jednou u prostřed děláme do vroucí osolené vody dlouhé špagety. Pokud máme vroucí vodu, uhnětení těsta a jeho nalisování do vody netrvá déle než pět minut.

Potom rozpálíme na pánvi olej, vložíme nakrájenou oloupanou cibuli, nakrájená rajčata na kousky, osmahneme, přidáme buráky, saturejku, osolíme, přidáme trochu olivového oleje a stáhneme z kamen.

Uvařené – zhruba po 12 minutách těstoviny slijeme- psala jsem zcedíme, ale nebyla si jistá , zda to není zezhora dolů, aby tam pak nebylo scedíme, prostě je slijeme a hotovo.Propláchneme vodou, prokapeme olivovým olejem a podáváme s rajčaty a posypané strouhaným sýrem. Read the rest of this entry »

Pomalu začíná zimní sezóna, což znamená, pečení sušenek, cukroví, slaných sušenek a

všeho, protože zaprvé, je máslo, tvaroh a mléčné vůbec a za druhé, nikomu se nechce z kopce dolů, takže co si neuděláme, to většinou nemáme. A i když z kopce jdeme, batohy jsou omezeně veliké, na voze v zimě zima, prostě nakonec to vždy skončí vlastní tvorbou v kuchyni. Naštěstí na to není člověk sám, má k tomu přichystáno osm nožiček a osm ručiček a předčítače receptu :-)

Na sušenky používáme lis na těsto UNIVERSAL, který je jednoduchý i pro děti- tedy, pro děti s již alespoň trochou síly.

Samotná tvorba sušenek je zatím velmi kreativní. Kuchyně není na svém místě, kamna nejsou na svém místě – taková velmi řádná improvizace. Děti naštěstí k práci nepotřebují ani žádný stálý prostor, ani žádný stálý systém. Poradí si okamžitě a všude, což jen obrovská výhoda. Fotka níže je speciálně focená pro UFU :-), aby věděla, proč Read the rest of this entry »

článku řekne – „toto ale nejsou přece moravské koláče“, moravské jsou….

Já je jako 15 letá, rok čerstvě zamilovaná (do pana domácího), dostala podané jako moravské, s douškou, že láska prochází žaludkem…. dobrá rada nad zlato !! .-)

Od té doby je beru jako moravské- moravské od Hanči a jsem jí za ten recept neskonale vděčná, protože tohle je asi můj nejoblíbenější, který nikdy nezklame, vždy se podaří a je vynikající !

Pár drobností předem – koláče jsou podle mě lepší ráno po večerním upečení – často se toho ale nedožijí :-), marmeládu dávám většinou borůvkovou, od jisté doby ale dávám takovou marmeládu, jakou dítko, které je pro ní vysláno, donese. Někdy jsem ráda, že to nejsou okurky :-)) a nakonec – při použití marmelády vypadají koláče trochu jinak než dnes, kdy jsem použila džem. S marmeládou, která se po povrchu při pečení rozlije, jsou placatější a logicky, s rozlitější marmeládou :-)). Při použití džemu jsou v

Máme novou krávu !!!

Máme zase Marii. Po Máně, Mařence, Mance, Marjánce, Máničce a Máří došlo na Marii. Máňa byla

první a měla málo mléka, tak šla na pastvu jinam. Mařenku a Máří máme jako dvě naše matky rodu a Máničku a Manku bohužel nemáme, protože byly z dvojpohlavních dvojčat, pobyly si tu holky do dvou let, kdy se zjistilo, že nemají pohlavní orgány a šly pryč. Bohužel ale nastala situace nemilá, kdy jsme zjistili, že jedna kráva nezabřezla a druhá , kterou jsme poctivě zasušili šest týdnů před porodem, jenž měl nastat 12.8., že v sobě i přes zjištění březosti v šestém měsíci, telle nemá. Pan domácí měl tušení, a když má tušení ohledně zvířat, většinou ho nezklame. Pro nás to tedy znamená dalších devět měsíců bez mléka, což je naprosto nemyslitelný, takže jsme holkám pořídili další kámošku. Vysokobřezí jalovici – na výjímu mze, protože už někdy rodící krávu jako ekozemědělci koupit nesmíme. Jaldu přivezli a ona se nám ve středu otelila. Porodila krásnou jalovičku, navíc, žádná saň při učení dojit, stojí jak beránek, nekope, nevzteká se a má hezkých 16 litrů mléka čtyři dny po porodu – tedy zatím mleziva. Malou jalovičku musíme krmit my, prootže prvotelce zatím nedorazil mateřský pud a na tele trochu kašle :-)) Read the rest of this entry »