Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Posts Tagged ‘dýně’

Moc ráda bych napsala něco vtipného a zářijově přesného, ale doma jsou už čtyři děti, které podléhají domácímu vzdělávání a dvě z nich navíc již spadají do skupiny – povinné druhým cizím jazykem. Což se teda s mým důvtipem začíná vylučovat. Nečekala jsem to tak brzy. Většinou začínám být zádumčivá až kolem dubna. Ester se už neučí francouzštinu paraleleně se mnou, ale podařilo se nám uzavřít kontrakt se známým, který je ochoten recipročně učit za sýry a zeleninu. K dohodě málem nedošlo, protože prohodil mezi řečí, že není pedagogický pracovník a navíc mluví kanadskou francouzštinou, ale tyto dva zásadní problémy jsme překousli a sýry mu přesto dali.  A cizí jazyk není úplně tak nejhorší. Nejhorší je termín přijímaček na střední školu spolu se slovním spojením „František Běloun“ a „Vlastimil Styblík“. Read the rest of this entry »

Dnešní rychlý recept na výbornou a velmi jednoduchou polévku z dýně Kabotcha. Kabotcha je moc fajn tlustostěnná dýně, která má chuť a není nutné krájet z ní slupku. Hádanku, z čeho je polévka jsem dávala proto, že je potřeba si občas uvědomit zajetá schémata v hlavě. Pro mnohé z nás totiž dýňová polévka = zlatavá či oranžová barva. Ale nemusí tomu tak být vždy. Zvláště z Kabotchi je polévka jako brčál, chuťově i konzistencí velmi podobná hrachovce, přesto, že do ní nepřidáváme žádnou smetanu. Výhodou je tedy její nízká tučnost, naopak docela vysoký přísun rostlinných bílkovin. A v neposlední řadě docela důležitý fakt, že rozhodně zasytí.

 

 

Na polévku potřebujeme pouze  1 dýni Kabotcha, celou, neloupanou, sůl, pepř, trochu oleje. Dále dvě větší mrkve a větší červenou řepu.

Dýni omyjeme, neloupeme – celou i s kůrou ji nakrájíme na větší kostky, které vložíme na rozpálený olej. Promícháme a necháme pod pokličkou za občasného míchání chvíli dusit. Nepodléváme! Zatím ne. Jakmile vidíme, že kostky dýně jsou trochu rozdušené (stále dáváme pozor, aby se nepřipálila), osolíme je, opepříme a přilijeme vodu. Množství vody je třeba volit dle svých potřeb – zda chceme polévku řidší, hustší, je to zcela na nás. Mezi tím, co se dusí dýně, vložíme si do vroucí vody různé tvary z oloupané mrkve a červené řepy. Hvězdičky krájím nožem a po 20 hvězdičkách se upřímně uchyluji ke krájení trojúhelníčků. Zbylou zeleninu je vhodné schovat do další, zeleninové polévky, nebo nedělat různé tvary, ale mrkve a řepu nakrájet jednoduše na kostičky a použít tak zeleninu celou.

V malém hrnku s vodou necháme mrkev i řepu uvařit do měkka a teprve poté ji přidáváme do polévky. Je zcela na nás, zda použijeme i vývar a dýňovou polévku rozředíme ještě mrkvovo-řepovým vývarem nebo zda přidáme pouze čistou zeleninu. Polévku už ničím nezahušťujeme, je dostatečně krémová.

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce  a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

 

Dnes jsme se rozhodli, že 9. leden ode dneška nazveme „Dnem zdravení“ a takto ho i nadále budeme slavit. Dnes jsme využili hladovosti amerických imperialistů, stáhnuvších  si veškerou zimu na svůj kontinent a vyrazili  na opožděný zimní nákup s koňma a během dne nás zcela nečekaně pozdravilo snad sto lidí. Na pana domácího v kabátu a klobouku dnes drželi spíš muži. Až z toho byl nesvůj, kolikrát mu kdo dnes mávl na pozdrav, aniž by ho pan domácí znal. Všichni dnes byli velmi milí, usmívali se, i na poště :), přesto, že pošta má nový systém, progresivní, kdy jedna z pošťaček musí každé ráno svým osobním autem dojet 30 km daleko do depa, nabrat pracovní auto a poštu a večer hezky auto a dodejky do depa zpět. Kam se hrabou všechny ty rozvozné firmy jako ppl a dpd a všechny ostatní. Progresivnímu tempu pošty nemohou stíhat. Depo, které nyní má o starost méně, protože si pošťačky jezdí samy pro poštu, nám navíc každý balík pozdrží o cca dva dny, protože tato změná zatím trvá teprve dva měsíce a oni stále ještě nevědí, kde bydíme :). Milá Lacerto, nejste evidentně sama!

Pak jsem také dostala od jednoho známého mailem odkaz na jeden test. Dalo by se říci – celkem triviální test. Test motoriky. Jacíkův motorický test. doslova. Prostě nic nenormálního, lehnout na záda – výchozí pozice, stoupnout, stoj vzpřímený – zcela vzpřímený, lehnout na břicho, stoupnout, lehnout na záda, stoupnout, lehnout na břicho a takto skoro do zblbnutí. Tedy ne tak dlouho, nýbrž dvě minuty. Právě dvě minuty. Počítat si každou operaci, stoj, leh na záda, stoj, leh na břicho je tedy za 4 body. Jak říkám, triviální. No, upřímně řečeno, jsem ráda, že tu taky bydlí šestiletý Hugo, jinak bych si snad myslela, že jsem nemotorická. Zkuste to a pochlubte se do komentářů, ale chlubte se prosím jen vy, kdo budete mít méně než 60. Ostatní taktně mlčte :-). Read the rest of this entry »

Nejprve si nemohu odpustit nenapsat, vy, kdo fakt rádi vaříte, utíkejte na Rozinky a mandle, pokud jste tam dlouho nebyli. Protože Michal alias Hugo Rachad Hromas se poslední dobou parádnicky rozepsal a je fakt o čem číst. Je to mé oblíbené čtení. Teď se Hugo chystá na jednu dalekou cestu a tak je bezesporu se na co těšit, až se vrátí.  No a od Huga se vrátit zpět k nám a udělat si super rychlou večeři, velmi zdravou, s rostlinnými bílkovinami a zátarem, navíc to teda bylo moc dobrý.

Zátar mám díky tomu, že mi přišel od Hanaky poštou do schránky a já ho tam našla jako milý dárek. Za to Hanko moc díky. Nějak jsem si na něj zvykla :) Read the rest of this entry »

Sami uznáte, že jsou činnosti, ke kterým si člověk musí hledat motivaci.  Začala jsem běhat tak nějak jinak a u toho je potřeba mít pevný střed těla, což nemám. A tak jsem se jala ještě více ho zpevňovat. Brzy ráno, před počítačem, kde mi namakaný černoch se suitou stejně namakaných bělochů a japonky ukazují, co mám dělat. Hugo kolem mě krouží a po chvíli povídá zcela bezelstně “ A víš to jo, že ti to na tom počítači jde zrychleně?“ Úplně zpocená podklesávám v kolenou a popadaje dech odpovídám – “ To ne Hugo, to já cvičim tak pomalu“ a milý Hugo se nenechal vyvést z míry “ Aháááááááááá, ale štve tě to, viď?“. On měl vůbec včera velmi dobrý den. Odpoledne přišel, že má nový homonymum. Už tato věta mě v jeho pěti letech naplňuje pýchou. „Jaký?“ ptám se. „Kotě!“ on na to. „Kotě? a jak jako?“ “ No, kotě jako kočka a kotě jako ženská čece“.:) A celý den zakončil větou, která se stane pravděpodobně zimní stálicí. Přiběhl domů a křičí, že pan domácí je sprostej.“ Jak to, co říkal?“ “ To nežeknu, ale myslim, že toho sněhu jsou čtyži pldele a ne tči!“!  :-)

Takže odteď, kdykoli cvičím, nevidím se jako krásná, pevná a se sexy lehkostí, ale jako pomalá, zpocená a s jasným výrazem sveřeposti a nenávisti vůči těm na monitoru. Děti jsou tak nepěkně upřímní! Read the rest of this entry »

Přišla zima a dnes je nádherně. Všude mráz, svítí sluníčko a naše malá slepička snesla první vajíčko. Malé, hnědé, roztomilé. Přesto nedokážu odpovědět na otázku, jak dlouho má kuře malá vajíčka :).  Mám taky nový progres – protože jsem celkem veliký čtenář, nebo lépe řečeno – byla jsem, do té doby, dokud nepřišly děti a já nezačala usínat přesně pět sekund po ulehnutí, měla jsem potřebu svou čtenářskou vášeň nějak navrátit do svého života. Nyní je to v naprosto ideální kombinaci – čtečka a mp3. Jenomže mluvené slovo není vždy k dispozici a tak jsme došli i přes počáteční nevůli k programu který e-knihu načítá. Stačí si pak jen vybrat hlas, zda má předčítat muž či žena a už to frčí. Při běhu a práci mp3, večer v posteli čtečka. No a díky tomu nastal okamžik zlomu – je to totiž velmi ale velmi veselé. Program je naprogramován na češtinu, tudíž anglická slova čte česky. Proto člověk málem přeletí přes kořen v lese, když se zakucká, protože slyší  Ukázka z knížky :-) Do toho se ozve velmi důrazně naprogramované „ne“ nebo velmi výrazné, vysokým hlasem vykřiknuté „ahoj“, které se vůbec, ale vůbec nehodí intonačně do okolního textu. Nicméně zatím mě to ohromně baví :-). Read the rest of this entry »

Minulý týden byl velmi nadupaný tím, jak se vůbec nic nemuselo a nic nechtělo. Málem mě zajelo auto, přesto, že jsem běžela osvětlená a za krajnicí, pilně pilujeme naší dějepisnou hru – už do smrti budu vědět, kdo se narodil 14.května 1316. Slepice začaly snášet jedno vejce denně a my se psychicky připravujeme na příští týden, kdy začneme konvovat protože zamrzne voda. Jinak se neděje vůbec nic a mohlo by se takto nedít vůbec nic ještě hodně dlouho!

A protože se nic neděje, je ideální šance odpovědět některé připomínky, udané v anonymní anketě na stránce “ O virtuálním kopciRead the rest of this entry »

Právě jsem se ocitla zase v období, kdy jsem musela volit, zda něco chci či nechci. A to já nemám ráda. Většinou to jde ve stejných fázích. Přilítne nadšení a netrpělivost, že ho nikdo nesdílí. Pak většinou nějaká akce, z nadšení plynoucí. Pak obava, zda to nebylo unáhlené. Pak zvednuté obočí pana domácího, následované rušením akce a pak smíření, že ideální je stav takový, jaký je a ještě, že k akci nedošlo :-). Ale už jsem velká holka, toto martýrium jsem již prošla mnohokrát a tak se už přistihuji u toho, že se hned zpočátku zarazím a před zahájením akce směřuji rovnou k jejímu konci, šťastná, že opět neprojdu svou smyčkou.

Pro mě je v kuchyni zásadní jeden elektrický spotřebič, a tím je mlýnek na obilí. Zbylé dva – robot a ponorný mixér jsou zbytné. I když se to nezdá, po delším zamyšlení bych rozhodla nechat si kuželku – ponorný mixér a robota bych obětovala. Neudělá nic, co nedokážu ručně. Ovšem ponorný mixér – třeba majonézu z celého vejce bez něj neudělám, přepasíruji vše, ale mám osypky, jen když si to představím. Používám ho na všechny pomazánky, používám ho denně minimálně 2x. Read the rest of this entry »

Včera, v pozdních hodinách přijela Eliška. Její první kroky vedly logicky k centru místnosti, totiž ke stolu. Její první slova po překřičení nadšení dětí byla “ ááá, copak to tady máme dobrýho?“ Pan domácí se smál a já vytušila, že dovolená skončila :). Ale Eliška mě převezla, a když jsem dnes v podvečer šla doběhnout – to je ale velmi zajímavý obrat :-), šla tedy doběhnout pro kultury do mrazáku pod kopcem, upekla tři koláče a dva chleby.  Neběžela jsem to zase tak dlouho, aby to vše stihla celý, už to kynulo,:), ale pomoc to byla veliká. A taky tu byl naše španělská oupair Vítek a tak jsem ještě zapálila zase a znovu nový lis na olej. Pan domácí zase a znovu prohodil „ááááááááá, jdeme olejovat“ s očima v sloup a vylisovali jsme další pytlík sezamu a pytlík vlašáků, které ráno Eliška vyloupala. My dvě jsme křepčili kolem lisu a obě neustále zvedaly palce na znamení toho, že lis je jednička, pan domácí a Vítek stáli opodál (pokud pan domácí neběhal s francouzákem kolem lisu, neutahoval a nakonec netočil klikou) a velmi skepticky se ušklíbali. Čím byli skeptičtější, tím více jsme my dvě skákaly, ochutnávaly vlašákový olej, lily si ho na rohlík a velmi ocenily Vítkovu mimochodnou poznámku, že by mohl ze Španělska přivézt pytel oliv. Read the rest of this entry »

Ideální den – zuby nebolí, protože tam nejsou, děti nezlobí, protože lítají s drakem – učení odpoledne, neboť bude pršet. Slepice jsou druhý den ve svém novém kurníku a doma je ticho – neuvěřitelná věc. Ke snídani proto může být něco náročnějšího, než chleba, máslo, sýr a tak se pouštím do palačinek s jablečno – švestkovým kompotem. Chtěla jsem přidat i dýni, ale byla jsem přehlasována.

A pro nepřizpůsobivé členy rodiny pak jednu veganskou verzi bez cukru. Jsou to čistě rostlinné palačinky, s uvařenou špagetovou dýní. Když jsem je dělala poprvé, byli dříve než normální a ostatní mi je snědli, neboť netušili, že to nejsou klasické palačinky, což je známka toho, že to nemůže být tak hrozné. Pan domácí sice trochu mručel, že to není jako vždycky, ale co se jídla týká, pan domácí má, řekla bych, ty nejcitlivější senzory.Dnes tedy dělám rovnou dvě pánve a to najednou.

Na ty rostlinné je třeba 170g vody, 13 g hrašky, 60 g celozrnné pšeničné mouky přesáté a trochu soli a oleje na smažení. Dále pak uvařená špagetová dýně, pár kapek olivového oleje a provensálské koření. To je vše.

Nejprve nalijeme do misky vodu, přidáme hrašku a rozmícháme. Trochu osolíme a přidáme mouku. Rozmícháme a smažíme jako klasické palačinky. Z tohoto množství uděláme tři malé palačinky.

Špagetovou dýni dáme vařit, propíchanou a ve slupce. Uvařenou jí rozkrojíme a vydlabeme „špagety“, tedy dýňový vnitřek. Posypeme provensálským kořením a jemně pokápneme olejem.

 

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce – čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.