Posts Tagged ‘mák’
Vážení přátelé – znáte to taky? Pokud jste poctiví sami k sobě a dokážete odhadnout své schopnosti a možnosti, tak neznáte. Já to také umím,být poctivá sama k sobě, vždy do té doby, než mi okolnosti a vše kolem dají jasně najevo, že jsem zase vedle. Odbíhám z domova opět pravidelně, je mi dobře po těle i po duši a to vždy do momentu, než zjistím, jaký jsem tragéd. Včera jsem slovo tragéd zcela ignorovala a rovnou jsem se nazvala „blondýnou“. Vše je obsaženo ve dvou termínech – dlouhý běh a orientační smysl. :-). Dlouhý běh proto, že kdo má čtyři a více dětí, je mu jasné, že odběhnout či odejít někam na doslech je zcela kontraproduktivní. Orientační smysl a to dokonalý, má pan domácí. Jenže neběhá. No a včera jsem zase zabloudila a nejhorší je, že ten orientační smysl není tak katastrofální, aby se člověk někde objevil a vůbec nevěděl kde je, ale je na minimální úrovni, což je horší, protože celou dobu člověk přesně ví, kde vyběhne, přesně ví, že je to o tři a půl kiláku dál, než vyběhnout chtěl a to už má jedenáct za sebou a nemůže s tím vůbec nic dělat. Read the rest of this entry »
Dnes jsme měli velmi hezký a perný den. Vzbudili jsme brzy pana domácího a vyrazili vstříc povinnostem. Už v sobotu v noci ve tři jsem se budila, kde že je tentokrát stomatologická pohotovost, ale naštěstí pak usnula a zub dal pokoj. Když se ozval, vzal pan domácí kroucené jehly – stomatologův dar a jal se čistit kanálky. Podiven, kam až tu jehlu strká, pilně čistil a dočistil až do dneška. Dneska už mi došlo, že tudy cesta nepovede a nepovedená pětka šla ven. Ptala jem se s účastí, jak moc musím plakat, abych dostala, stejně jako Hugo, rajský plyn, ale nakonec jsem ty protivný injekce zvládla. Pak měly být očkovány tři děti ze čtyř a Huga jsem vzala naštěstí do ordinace ještě dříve, než mi přestalo působit anestetikum. Po třech zcela zvládnutých dětech a po jednom zaníceném trháuní Hugova zubu jsme v ordinaci měli něco jako rugbyový zápas a pan domácí slyšel, že očkují našeho Huga asi 150 m daleko od dětské doktorky. Inteligentní paní doktorka navrhla dát injekci hned zkraje, což bylo jedině správné řešení. Díky tomu totiž pak už Hugo spolupracoval a nemá alespoň v papírech, že je ve svých 5 letech nespolupracující asociál. Poznal jak srdce, stoleček, houbu, tak i žlutou, červenou a zelenou, slyšel, viděl a dokonce pozdravil. Read the rest of this entry »
Pan domácí ještě doposekával a tak dnes jely děti do knihovny na francoužštinu sami s Eliškou. Ohromně se těšily. Byl to prý báječný den, všichni na ně byli milí. Na poště si měla Ester vyzvednout balíček, ale neměla s sebou občanku, protože jí nevlastní a Eliška taky neměla občanku, protože jí nenosí. Tak prý stačí řidičák. „Ten mám“ – vyhrkla Eliška šťastně, ale než paní přinesla kýžený balíček, zjistila, že nemá. K čemu taky? Tak ukázaly obě paní za přepážkou kartičku do vzp a balíček máme doma :). Usměvavý řidič autobusu se přepočítal o lístek, Hugo si přinesl domů knížku „Učíme se číst“, kde některá slova nahrazují obrázky. Hned na louce jsme si otevřeli první stránku a ve větě “ a pak si dupla ….. a obrázek nohy v pruhované ponožce“ Hugo četl – a pak si dupla na ponožku!. A pak mi taky vyprávěl, že si chtěl hrozně moc koupit megafon!!! Uf – nekoupil. A taky každý, kdo ještě než otevře dveře auta, poté, co k nám dorazí, ještě než chce pozdravit, má nahrnutou krev do hlavy a má tendenci nejprve ze všeho trochu si zanadávat, tak pro ty všechny dobrá zpráva. Dnes k nám dorazil velmi hezký gabriolet a jeep to rozhodně nebyl. Nebude to cestou, bude to rukama! :-) Read the rest of this entry »
Včera jsem psala, že topím poprvé přes noc ve skleníku. Pokud tady občas někdo napíše, že mu to popisování skutečnosti připomíná Vejce a já , tak věřte tomu, že já se tak včera přesně cítila. Ještě o půlnoci jsem si tam zaskočila :). Už jsem rezignovala na větve okolospadlivší a normálně jsem ukradla panu domácímu u cirkulárky kyblík pilin. Že z těch našich kamínek – super devil – udělám piliňáky.
Máme doma teď takový pěkný konsenzus – pan domácí vůbec nemručí, vždy se jen vyrovněně pousměje a prohlásí jako včera například, „hraj si, hraj“ a já si jdu na ten píseček s radostí, že mi to úplně nezakázal a s malou nadějí, že když to nezakázal, nerozčílil se, nepodíval se na mě s výrazem, kdy je každému naprosto jasné, že nepřemýšlí o ničem jiném, než o IQ člověka na něhož se dívá, že si třeba myslí, že by to mohlo být k něčemu. Pak tam ráno ve čtvrt na šest přijdu, je tam -1, smrdí to tam kouřem od těch pilin (no, já ty papriky pro jistotu o půlnoci donesla domů – už jsem tušila :), a člověk zase, po kolikáté už? pochopí, že to věděl, ale má mě tak rád, že mi tu radost nezkazil. Zastrčený pocit, že se uchýlil poslední dobou k tomuto chování, aby měl pokoj mě sice napadne, ale nepřikládám mu žádnou důležitost :). Kdyby to mělo klapnout, tak se toho zúčastní, ale díky tomu, že mi vlastně dodává optimismus před akcí, přijdu spokojeně domů a jsem ráda, že mrzlo, protože dělám croissanty a ty mají v receptu pořád nějaký mrazák a lednici a tak vlastně by to bez mrazu vůbec nešlo. Zkusím se ještě letmo zmínit o tom, že místo těch kamen starý válec na vodu…. ale to fakt jen letmo… :) Read the rest of this entry »
Už pomalu odvály sladké chuťě vánoc a doma začala zase nálada na něco sladkého jiného. A dnes nebyla vůbec nálada na recepty, ale 
na vlastní kreativitu. Tak jsem si připravila váhu, suroviny a pečlivě zvážila všechno, co jsem tam šoupla :-)). Výsledek je dost chutný !!!
Na makové šneky je potřeba: 750 g pšeničné celozrnné mouky přesáté, 47 g droždí, 2 celá vejce, 170 g cukru krystal, dvě lžíce cukru moučka s vanilkou, citronová kůra, 250ml mléka, 178g másla – na nádivku: 250 g máku, 200 g cukru, trochu skořice, citronová kůra, 390 ml mléka – na polevu: 6 lžic moučkového cukru, lžíce rumu, šťáva z půlky citronu, 1 bílek ( cukr lze přidat 2 lžíce podle potřeby)
Nejprve je třeba udělat kvásek z trochy mouky, droždí a trochy cukru a mléka. Když kvásek vzejde, přidá se rozpuštěné máslo, cukr, moučkový cukr s vanilkou, citronová kůra, zbytek mléka, celá vejce a vše se řádně prohněte a dá se
do tepla kynout na dvě až tři hodiny.
Než těsto vykyne, připravíme si nádivku – nameleme mák, dáme ho do malého hrnce, přilijeme mléko – cukr,skořici, trochu citronové kůry a lehce povaříme.
Poté si oddělujeme z těsta menší kousky, které uhněteme jako hady, rozplácneme rukou a potřeme lžící makovou nádivkou. Pak zabalíme a položíme na plech hlavou dolů :-))
Nenecháváme na plechu příliš dlouho před vložením do trouby a hlavně ne příliš na teple – šneci by se „rozplácli“. Pečeme při 200 st. C a ne nijak moc dlouho.
Po upečení šneky opatrně vyndáme z plechu – jsou křehcí a pomažeme je ihned nádivkou , kterou jsem udělala tak, že jsem rozmíchala moučkový cukr s bílkem, rumem a citronovou šťávou – řádně rozmíchala lžící. Cukru lze přidat dle p
otřeby, pokud by se zdála stále řídká.
