Právě jsem doseděla s naší děvečkou Eliškou v záhoně a ona se nám málem rozplakala, že kdybych jí nechala plejt mrkev vloni, že by už letos nepřijela :). Že je z mrkve zcela v depresi a nechápe, jak se to dělá. Do toho přišel pan domácí a navázal na naší odpolední debatu o komunitách, které bohužel fungují velmi těžko, protože ti z nás – kteří mají ten dar (to mluvil pan domácí o sobě a Elišce) a dokáží zcela bez výčitek prokochat na louce odpoledne, těch si komunita neváží a vykáže je ze svého středu jako nepřínosné. Eliška mu notovala, že se úplně vidí, jak jí ženou vidlemi a jak je nedoceněná a pak se sebrali se slovy na rtech, že jdou předstírat práci a vyrazili každý po svém. Eliška chudinka na mrkev. A po čase se k ní pan domácí přidal, když viděl jak je nešťastná a ponotovali si, že pro něj taky toto není vůbec vhodná práce. Shodli se, že vždy u keříku udělají konkurs, hluboce přemýšlí, kterou z těch mrkví vyhodí, kterou ještě ponechají a než se dostanou na konec řádku, první vypletá mrkev jim opět zaplevelí a jejich humanismus způsobí obrovskou depresi.
Pan domácí pro změnu dnes sedl na koně a jel mi do schránky pro dárek. Pro formy na sýr od Milana. Čekal na pošťačky, četl si sedmou generaci a přijel zádumčivý právě z článku o komunitách a jal se ho rozebírat horem dolem, přesto, že nikdy v žádné komunitě nebyl a být nechce. Nicméně – dovezl dárek a protože se mu nevešel do batohu, musel ho rozbalit a už zdálky z koně křičel – „to zase bude, to jsi zase dostala záhlavek, muhehehe, to uvidíš. To nebudeš zase tři dny spát ! :-)“ Nadšeně jsem rozbalila formy a jako dárek – výseč tvrdého alpského sýra. No, dělá se toto? Kdo se o to prosil ? :-)) Dodnes mi bohatě stačilo to, co si uděláme doma. Vůbec nevadilo, že to nemá kůru. A do toho se vrátí domů děti, podívají se na sýr a s vytřeštěnýma očima se nevěřícně ptají – “ to jsi dělala ty? “ Dodnes jsem byla celkem spokojená. A pak přijde dárek a jsem zase na začátku a v depresi. Jeden má mrkev, druhý komunity a třetí Milanův sýr :-). Hlavně, že nám to tak pěkně šlape pospolu ! Rozbalit zbytek tady»
Tento týden byl u nás ve znamení „podzemní ekonomiky“. Kamarád fyzik nám vytvořil 10 cm mrazáček na sýrové kultury. On tedy je k tomu ještě přijpojen samořídící zdroj z počítače, takže samotná hybná krabička mrazení má zmiňovaných 10 cm, mrazící destička je uvnitř velikého obalu z polystyrenu, vyloženého hliníkem, ale ten zdroj vedle tomu dodává nádech nějakého kosmického centra – miluju teoretické fyziky a vůbec nejraděj máme, když se usadí hezky na venkově, se ženou, co chová zvířata a jsou takto pěkně prospěšní v praxi. My jim semínka, kultury, případně tvaroh, když jim nedojí kozy, oni nám své tvrdě nabyté vědomosti fyzikálních studií. díky Martine!.
Na a s vařením to jde od desíti k pěti, protože přišly navíc kultury, na camembert, na měkký sýry, na tvrdý sýry, na nivu, každé ráno vstávám s plánem, co vše nestihnu a nestihnu nic. :) Rozdelegovala jsem co se dalo, ale nač je delegování práce, když člověk nemá páku na to vymoci výsledek :-). Rodiče navíc dětem přivezli bezva dárek – zavírací nůž – 2x, děti velmi rychle našli kdesi svou starou rybičku, takže mají tři. Jeden Hugo, který večer sedí na posteli a ukazuje mi svůj báječný výsledek práce – asi pěticentimetrovou díru na ponožce, jak je ten nůž praktický, ostrý a funkční. Jentl jako jediná svou práci dělá poctivě, každý den chodí do koupelny, rozetírá tam po zemi hadrem špinavou vodu a zpívá si, že je to jako u princezny Sáry. Tiše a radostně si trpí, jak musí pracovat a za to má dnes od pana domácího slíbený malý opinel z okresního města. Jakmile to zjistí Kvído, brečí, že zavírací nůž rád poskytne dál, a že život je nespravedlivý, když on svůj opinel má kdesi v nenávratnu a pro nový jak zjistil, musel by přiložit ruku k dílu – báječná cesta jak děti zjišťují priority a nenásilně se učí skromnosti – Kvído vždy pravděpodobně zvolí cestu – k čemu je vlastně nůž? :). Eliška naštěstí nůž nechce! uff. :-)
A tak jen rychlovky, které jsou hned a roste to tu ve větším množství než malém. Totiž Rozbalit zbytek tady»
Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla ochotná, byť jen pomyslet na to, že bych si dobrovolně s někým vyměnila křeslo u zubaře. Dokázala bych si vybrat spoustu nehezkých situací a obětovat se :), ale zabař by mě nenapadl. Až do včera. Hugovi natekla z ničeho nic tvář až k uchu, musel přežít noc a my museli celý večer věnovat strategii, jak donutit Huga, který vždy přišel s námi všemi do ordinace a nikdy dobrovolně nesedl na křeslo – tedy tam nesedl vůbec, protože nutit jsme ho nechtěli, aby tak učinil nyní. Na naší straně byla logicky bolest. Přesto jsme byli trochu nervózní a hotovi skoro losovat o to, kdo s ním pojede :).
Hugo byl skvělej, sestru, která se ptala, zda si ho dám raděj na klín přehlédl s pokořeným odstupem, že to zvládne sám. Byl moc rád za doktora syna, protože ten nemá roušku :), otevíral, zavíral, injekce, kleště co nešly úplně lehce, obrázek a pak už jen podarování hrdinovi. Že potřebuje nutně „hřebelec“ na koně, že mu všechny děti vzaly. Po delší chvíli jsem pochopila, že se jedná o hřbílko na čištění. Tvář měl nateklou tolik, že nás auta stopem vzali hned jak tam, tak zpátky a rychle zub pod polšťář, ujištění, jestli zoubková víla nezapomněla cestu k nám, když už tu dlouho nebyla a jestli si sama otevře dveře a radost, že v nás děti mají pořád důvěru.
Doma nás pak čekala odležená roláda, kterou si Hugo nemohl večer dát. Obyčejná. Plněná marmeládou a našlehaným tvarohem s vanilkou. Množství je na jednu roládu. A potřeba je tedy 5 vajec, 120 g cukru krystal, 120 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, kůra z půl citronu, tvarohová náplň a lžička kvalitního kakaa, pečící papír.
Postup více než jednoduchý. Stačí našlehat žloutky s cukrem a postupně přidávat mouku a tuhý sníh z bílků – opatrně vždy po lžíci mouky a sněhu.
Těsto naliji na plech vyložený papírem, přisypu na povrch těsta kakao a stěrkou ho rozetřu do celého povrchu, aby byl mramorový, lehce uhladím a rozteřu, aby bylo všude stejnoměrné a dám péci na 200. Nepeče se dlouho – je třeba hlídat.
Po upečení hned vyklápím vzhůru nohama na pracovní stůl a pokládám na papír namočenou čistou utěrku, sundám, strhnu díky navlhčení papír a roládu zatočím. A takto zatočenou nechávám až do doby, dokud nevychladne, kdy jí naplním. Lze naplnit např. i šlehačkou s banánem. U nás je to našlehaný tvaroh s vanilkou a cukrem.
Mám najednou zvýšené sebevědomí. Jsem totiž v doporučovací situaci a to se člověku hned tak nestává, ale toto musím. Vloni jsem mailem poprosila Milana, zda-li by mi neporadil cosi ohledně sýra a on byl nejen velmi ochotný, ale jak říká pan domácí, navíc je i vytrvalý a pan domácí je tak rád, že mám na disputace o tak tuze důležitých věcech, jako jsou sýrové kultury a recepty na sýry, někoho důležitějšího, a že jeho jedinou vazbou co se sýrů týká je tak nadále jejich konzumace.
Milan docela pravidelně odpovídá na všechna sýrová témata, skoro by se dalo říci, že ho to i baví :). Navíc je ode dneška otevřené i nové fórum, kde bude Milan moderátorem, což neznamená nic jiného, než že může editovat a mazat svoje příspěvky a taky tedy ostatních :) a celá poradna je proto, aby každý nemusel hledat, kam svůj dotaz na Milana napsat, ale měl ho pěkně po ruce. No a protože není vůbec od věci seznámit se s tím, kdo člověku radí, je celkem logické, že je potřeba Milana představit. To je tedy ta oficiální verze. Neoficiální je, že potřebuje mít víc fanoušků na FB než jeho dcera, což je důvod logicky mnohem závažnější, abychom jeho stránku představili :-) Takže vzhůru na Käserei – Fane Alm
Milan je prostě Milan a tady je jeho stránka, kde lze najít jak dost efektní fotky sýrů, tak i dost efektní místo, kde pracuje a jak slibuje, teď už to na stránce pofrčí jako po másle, že se nestačíme divit. Bude to prý ale jen o sýrech, o fotkách, trochu o tom, jaký je život sýraře, který se upsal v horách řemeslu a sýří a sýří. Pracuje v jiné zemi, na hodně hezkém místě a určitě stojí za to si rozšířit obzor o to, co dělat sýraře vlastně obnáší.
O černém, ruském, moskevském chlebu, nazvěte tak, jak ho sami nazýváte, bavili jsme se tu už vícekrát. Když dělám klasický žitný chleba, je celkem normálně barevný. Barvu má o něco šedo-hnědší než chleba pšeničný a stále jsem měla jako nedostižnou metu pravý černý chleba. Navíc při návštěvě Rachada jsme o tomto chlebu mluvili více než krátce, pak jsem si přečetla jeho příspěvek o Borodinském bochníku a od dávné touhy došlo k realizaci.
Udělat pořádnou tmavou Moskvu nebo Borodina mi bude trvat dlouho – nejen uvařit řepu, udělat si melasov sirup, ale i vychytat přesné poměry, protože recept na pravý černý chléb aby člověk pohledal. V každém, kde jsou suroviny, které by tomu odpovídaly je navíc droždí, tam kde není, není zase sirup, slad a tudíž je jasné, že z toho vyjde zase šedý 100% rye – 100% žitný, ale mně jde o něco jiného.
A tak po svých pokusech překládám zcela beze studu recept na jeden, který se chutí naprosto shoduje s pro pamětníky prvním tmavým chlebem, který se naplátkovaný začal prodávat ještě za bolševika. Říkalo se mu tehdy moskevský, dánský, tmavý, bylo to většinou pět plátků a byl to chleba žitný, tmavý, hutný a těžký a výborný. Namazaný máslem, aby se trochu snížilo jeho emotivní vyzařování štíhlosti a spojení tohoto chleba vždy, když jsem ho viděla se štíhlou upravenou ženou, která ho měla obložený vysoce saláte, rajčaty či vejcem na tvrdo.
Dnes se prodávají jeho různé napodobeniny, různé fitnesschleby, tmavé celozrnné, ale často jsou plátky mnohem lehčí a ne tak chutné. Ale často i velmi dobré. A tak recept na jeden, který jakoby tomu původnímu z oka vypadl. Rozbalit zbytek tady»
Naše kobyla Sára nás napíná co to jde. Už je na spadnutí, hříbě má být každou chvílí, ale ona vyčkává a vyčkává. Dostali jsme instrukce, že hříbě má mít jméno od „H“. A to je něco na mlýn pana domácího – když něco musí. A tak hned provokativně prohlašuje – bude to Hajtra, nebo Herka :). Také už pomalu dochází semínka kukuřice, střihnu si totiž občas poslat nějaké dvakrát. Jednu obálku dám Elišce, aby byla tak hodná a poslala jí z Prahy a následně další den posílám ta samá ještě jednou, když u silnice čekám na pošťačky a předávám přebytky přijezdivší na kole. A protože mám s sebou ještě čtyři děti, které mají rozdělené barvy aut a do toho všeho křičí - mám 15!, tak dochází k takovým excesům, že si nesu balíček, který posílám s arnikou milé paní na oplátku, za to, že mi pošlala pnoucí jahody. Doma si pečlivě předepíšu vážená paní Kamila, protože zbytek neznám, ten přijde až na balíčku, že ho tedy podle odesilatele dopíšu a předám k další cestě. Ale jak je tam moje nákupčí, hodně barevnch aut, křičící děti, pošťačky, tak samozřejmě tušíte co přijde – předávám ke své cestě balíček s adresou „vážená paní Kamila“ :) a pak běžím dva km domů, abych stihla zavolat na poštu a nadiktovat adresu celou.
Zítra nás čeká bojovka, protože děti po tom, co se tu někdo zmínil, že je maškarní a my je tam neprozřetelně vloni vzali, letos jsme nasadili přemlouvací taktiku a museli nabídnout alternativu. Chovají se dost obchodně, potvory malý. A tak, že budou mít bojovku. My, takoví neskauti pohodlní. Prý na čarodějnice a protože to bylo bratru za dva měsíce, všechno jsme slíbili. No a je to tu a my tu tři sedíme na posteli s blokem a vymýšlíme, kam je pošleme. Pan domácí přichází s nejsofistikovanějšími nápady – třeba kilometr dlouhá meliorace, nebo nora jezevce….. my s Eliškou se držíme více vzadu. Pak taky nějaký poklad na konci, což bude asi zakopaná termoska s domácí zmrzlinou. Hledáme prostor, kde budeme potřebovat vykopat pořádnou díru… když už se mají bavit, ať to má trochu smysl.
A tak také už jsem po přezkoušení klidnější a mám více chuti přemýšlet o tom, co uvařit a tak se pouštím do čtyřzrnných vdolků. Jsou nečekaně bezva. Jsou z pohanky, barevné kukuřice, celozrnné pšenice a ovesných vloček. Vypadá to zdravě, ale věřte tomu, bylo jich 22 a byly za chvíli v čudu. Rozbalit zbytek tady»
Takovéhle články mám já osobně nejraděj. Otevřu a zjistím, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Ať se to týká čehokoli. A navíc články týkající se pouze chyb jsou velmi efektivní. Člověk nemusí procházet tu fórum, tu článek, tu obrázky a má to hezky po kupě. Jsou i takové chybníky, které však nepočítají s každým přostředím. Když máte v koupelně -18 a nehce prát potvora pračka,
takový pěkný chybník v návodu na pračku je vaše nejkrásnější prokletí – totiž naděje, že to nemusí být úplně tím, že je na kost zmrzlá. Nejsem však žádný odborník, jen pekař amatér a také píšu z této pozice, ze zkušenosti pokus – omyl – kniha – pokus – omyl – jiná kniha…. a tak jsem prošla své zkušenosti i všechny možné knihy – Českou stravu lidovou, Domácího vševěda, ‘Chléb náš vezdejší…. a zkusila to nějak sesumírovat.
Zapojte se, budu ráda. Budu ráda za každé foto do komentáře, u kterého je vám jasné, proč to tak je. Ostatním to pomůže a třeba se podělí i oni o své nepodarky pro lepší chleby budoucí. Rozbalit zbytek tady»
Tak je to tu, já věděla, že můj obchodní systém – totiž záložky v poště – semínka, semínka vyřízená, semínka odeslaná má slabé místo. Ne nadarmo se v gastrnomii zavedl pořádek hlídání si svých kritických bodů:-) Žádné nemáš? Smůla, mít musíš. Ale to není můj případ. Kritické místo je totiž moment, kdy člověk musí manuálně do jednoho chlívečku mail vědomě zařadit. A protože právě finišuje náš projekt „les“ do školy a vůbec je toho celkem dost není divu, že došlo na minelu :). Tedy vlastně zatím nedošlo, to až po tomto článku. Zatím jsou jen dvoje semínka na jednom místě :). Otázka je, zda jsem byla jen iniciativní, nebo i iniciativně nepozorná :). A to už se mi minulý týden ozval pan Šrom!
No nic, píšu to proto, že kdyby náhodou někam semínka nedošla, prosím ozvěte se, hned to napravím :)
A pro zasmání tedy dnešní mail :
Dobrý den,
semínka kukuřice už dorazila. Moc děkujeme.
Jen tedy nevím, co si počít s tím, že dorazila dvakrát. A říkám si, zda někomu nepochybí.
Případně bych i poslala dál, na správnou adresu, pokud by bylo třeba.Hodně sil k jarním pracem
Frekvence příspěvků v tomto období roku je menší, což je pochopitelné. V sobotu jedu s Ester na přezkoušení, navíc přijel Rachad a nejen, že jsme zase nějak zamluvili, že se chci naučit Rachadovo tažené těsto, ale navíc, navíc přivezl dva klarinety a heligonku a díky tomu tedy možná frekvence článků ještě poklesne. Ne, že bych hrála, zkoušela jsem klarinet, a když jsem do něj ani na popatnáctý nefoukla a čtyřletý Hugo mi ho vzal a nástroj ovládal cekem přirozeně, bylo jasný pro koho nástroje jsou. Takže čtyři děti, pět fléten, jeden buben, dva klarinety a heligonka, aboslutně žádný hudební sluch a především, především jedna místnost – to je nad mé síly.
A jinak sázíme a sázíme. Pro letošní rok jsem se rozhodla, že nejsme žádná béčka, a že se nenecháme městským člověkem tak jednoduše uťápnout, aby on si mohl ve městě dělat to, co mi tady na venkově nemůžeme. A tak si jako letošní projekt dávám za cíl uvést v život tzv. guerilla gardening neboli partyzánský způsob osazování. Setkalo se to s velikým úspěchem. Elišku to nadchlo a ptala se , zda to budu dělat zásadně v noci? Uvažuji o tom. O co jde? Jde o to, že prostě nejsme schopní udělat pořádnou konstrukci na pnoucí fazole a já chci pnoucí fazole a chci a chci a chci! A každý rok se udělá konstrukce a každý rok jí mírný vánek od Krkonoš pořádně semele. Ale odmítám se vzdát a pro letošní rok přebírám městské móresy a jdu do toho. Osadím všechny sloupy Čezu, cca kilometr od nás počínaje a posledním sloupem, který je na našem pozemku konče. A výsledný produkt by se mohl jmenovat „čezole“. :)
No a pak v návalu pracovního vypětí jsme vysadili 560 různých druhů salátů. A tak uvažujeme, jak se jich posléze zbavíme:-). Můžeme je prodat ze dvora, ale to bude zlomek, můžeme jet na místní trh, nebo a to je nejlepší varianta, postavíme děti k silnici. A na té samé silnici, o 3 km níže vždy v rozmezí půl kilometru dáme ceduli : čerstvý salát , na druhé bude farmářský salát, na třetí : biosalát, na čtvrté : zelený salát (chápej že je ekologický, ne zelený) na páté :salát od babičky a šestá cedule bude již na vrcholu kopce a o tu vedeme spor. Buď tam bude stát pan domácí s cedulí vyprodáno, nebo děti – kterým můžeme místo salátů v souvislosti s jejich přirozeným vzhledem klidně připnout ceduli „přispějte na děti z Afghánistánu“ nebo fakt saláty, ale vzhledem k silničnímu provozu na naší silnici to asi budou saláty ani ne tak zelené, čerstvé a bio jako především zvadlé :). V každém případě, těším se na saláty a vzhledem k jejich počtu uvažujeme i o množstevních slevách :)
A taky mě tady Katka tedy trochu popohnala se svýma krásnýma rohlíkama, že už dost bylo zkoušení, a že už by nějaké housky nebo rohlíky z kvásku mohly konečně vyjít a tak přání otcem myšlenky a housky jsou na světě. Oproti houskám z droždí jsou maličko jiné, jsou bezvadně křupavé, pokud se zapaří trouba, je třeba nedělat je z úplně tenké vrstvy těsta, ale spíše jim dopřát a osobně mi přijdou lepší první den. Druhý sice nejsou tvrdé, ale velmi se zvýrazní chuť kvásku.
A tak jak na kváskové housky?
Na kváskové housky je třeba 300g žitno-pšeničného kvásku, vysvětleno níže, 1Kg hladké mouky, 300 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, sůl, 4 lžíce oleje a voda dle potřeby. Vejce na potření a mák.
Kvásek připravuji na toto pečivo třídenní, první den si vezmu trochu žitného kvasu, do kteréh přidám pšeničnou celozrnnou mouku a vodu. Stejně pokračuji i druhý a třetí den. Kvásek je hezky narůžovělý, protože je z většiny z pšeničné mouky.
Čtvrtý den pak zadělám rovnou s oběma moukami, solí, olejem a vodou dle potřeby na hezké vláčné těsto. Zadělám, řádně prohnětu a nechám kynout.
Z vykynutého umotám housky, potřu rozkvedlaným vajíčkem a posypu mákem a nechávám ještě na pultě dokynout. Potom přenáším do trouby na rozpálený litinový plát a peču do zlatova. A to je vše :).
Předsevzetí bylo, psát o každé zelenině průběžně. To se děje, ovšem průběžně se rozlilo trochu do delšího průběžně, než jsem předpokládala. Proto jsem ráda, že dneska je chvilka, kdy to po motyce napíšu, dokud je to začerstva. A pórek, přesto, že máme plný skleník sazenic, právě proto, že k němu mám důležitou informaci, která stojí za zapamatování, zapsání, vykonání.
Tou informací je jedna zastrčená věta z biozahrady od Radomila Hradila, která mi uvízla v hlavě a několik let jsem se jí snažila uvést v život, ale vždy do toho něco vlezlo :). Tou informací je výsadba zimního pórku mezi jahody, neboť se nejen vzájemně podporují, ale také si vůbec nepřekážejí, protože když se vysazuje zimní pórek, je to takovej hubenej chcípáček a jahodám nevadí. Jen se musí dát trochu pozor, aby se také na podzim, když se jahody probírají a plejí, aby se to nevzalo z jedné vody načisto i s pórkem.
A výhoda – výhoda je ohromná, nezabere totiž nikde místo a nyní, na konci dubna – a už i mnohem dříve, má člověk bezvadný, tlustý, čerstvý a dost chutný pórek. V době, kdy u nás teprve dozrávají první saláty. Žádná fólie, žádné velké nároky, hezky zakompostovaná zem a užitek výrazný.
Takže jak na to? Jednoduše. Nyní vyset semínko zimního pórku. Jakmile vzejde, zakrátit mu kořínky o třetinu a vršek taky o třetinu a zasadit si ho do sadbovačů nebo kelímků od jogurtu. A na konci května nebo v červnu udělat vždy mezi jahody díru, do které se co nejhlouběji ponoří pórek i s balem. A pak už nic. Jen jahody i pórek udržovat v čistotě. “ Jen“. :-)
Jinak technicky do sponu 10×1–2 cm, do hloubky 1 cm. Ideální je výsadba, když je silný jako tužka, ale já většinou vysazuju pórek hubenější.
a proč Pórek?
Pórek pochází z Přední Asie a používali a velmi oceňovali ho už Řekové i Římané. Lze pěstovat pórek letní, podzimní a zimní. Letní odrůda je Starozagorski Kamusch, ze zimních je to známý Elefant. Letní se sklízí během sezóny a až do zimy, zimní pak krásně přezimuje a je ke sklizni od časného jara. V každém případě – cedulky. Cedulky jsou důležité. Který je který. A žádné ručičky a nožičky, cedulky přemisťující. Zvláště u pórku je to dobré. To se vám také může stát, že každému, kdo přijde ukazujete svou vypiplanou sazenici melounu a nakonec je z toho zase cuketa. :)
Pórek obsahuje vitaminy C, E, B, karoten, draslí, fosfor, železo, vápník, niacin a pozor, důležitá je u pórku také zelená část, protože obsahuje až dvakrát tolik vitamínů, než část bílá. Pórek pomáhá revmatikům, pomáhá se zbavovat kvasinek v žaludku, při zácpě, kolikách, při nadýmání. Podporuje díky obsahu selenu a manganu imunitní systém.
Vřele doporučuji výživnou pórkovou polévku, nebo dobrý pórek,