Archive for 2011
Je to jednoduché. Když jde někdo za selku a má mít v ruce ošatku, je potřeba taky něco do ní. Máme doma nádhernou nůši, tak jsme chvíli přemlouvali, že ještě ušiju bílý čepec a půjde za pekařku místo selky, napečem housky a bude prodávat jednu za 3 kč, tudíž spojíme příjemné s užitečným, ale Ester se to nelíbilo .-)). A tak nezbylo, než se pustit do koláčů. A protože zrovna v sobotu bylo málo máslo, bylo třeba vymyslet nějaké bezmáslové, což není u koláčů zrovna lehké, ale nakonec pomohla Veska a její recept na vynikající olejové koláče. Nádivku jsme udělali trojitou, jednu tvarohovou, makovou a také povidla. Rozhodně se s olejovým těstem velmi hezky pracuje, krásně kyne, je vláčné – není třeba ho příliš podsypávat, prostě nádhera.
Na olejové koláče je třeba: 100g cukru, 4 žloutky, 40g droždí, 1/2 litru mléka, 3 dcl oleje, 800 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, lžička soli, trochu vanilky a trochu citronové kůry.Olej na potření koláčů. Veska dělá koláče plněné tvarohem a sypané drobenkou, ovšem já potřebovala nutně klasické české koláče a tak žádný tvaroh zabalený, jen nádivka a bez drobenky.
na nádivku tvarohovou: 500g tvaroh, cukr dle chuti, moučkový cukr s vanilkou, trochu citronové kůry a 3 žloutky. na nádivku makovou: mák 200g, asi 5 lžic cukru, trochu moučkového cukru s vanilkou, 3 kapky hořkmandlové Read the rest of this entry »
Jak říká pan domácí, nebýt dobrých známých, co nám přinášejí dobré zprávy a co inspirují naše děti k bohulibým společenským akcím, asi by se náš život velmi zúžil na náš kopec. Ale když už někdo přijde a přinese informaci, že se v malé vísce za kopcem koná karneval, tak se nejprve ohlédneme doufajíc, že děti nejsou na blízku a pokud jsou, je nám jasné, že není úniku. Byly. Ale samotné maškarní nebylo všechno. Děti se navíc rozhodly, že pan domácí musí s nimi.
Nedalo to zase tak mnoho přemlouvání a rozhodnutí za jakou masku – to bylo vcelku také jednoduché. Horší to měly děti,které to měnily z hodiny na hodinu, jen nejstarší se rozhodla, že půjde za selku a to mě zase jímala hrůza, protože bylo nezbytně nutné najít prostěradlo na halenu a nějakou látku na sukni a vytáhnout šicí stroj. Ti mladší byli mnohem méně náročnější, ostříhali jsme pár per slepicím na čelenku, našli princeznovské šaty made in USA od tetičky, co odpočívají ve chlívku, nenašli medvěda made in USA, co už odpočívá někde na pravdě boží a tak místo medvěda byl malý pirát- Jackova posádka. Read the rest of this entry »
Tak jsem asi ten poslední z posledních, kdo by mohl psát o kávě. Nejsem kávový barbar – nikoliv, protože za svůj život jsem vypila zhruba 5 šálků kávy. Možná i méně než pět. Takže barbarem těžko se nazvat někdo, kdo kávě nedělá špatné jméno- já jí nedělám žádné :-). Nicméně vlastnictví domácího vševěda z roku 1929 mi dává prostě hroznou chuť – nemůžu odolat, napsat o kávě, co je psáno tam. Je to kávová poezie a moc by mě zajímalo, co si o zmíněných informacích myslí kávomilci a kávoznalci :-) totiž jak se liší ode dneška- doby téměř o 80 let pozdější
Víte jak se káva získává? Co je to kofein? Co je to káva syrová? Co je káva černá a káva bez kofeinu? Jak se káva praží, vaří, skladuje a porušuje? Je toho mnoho, z mého pohledu dost zásadní informace a neradno nějakou vynechati, takže vřele doporučuji si před přečtením článku uvařit dobrý šálek kávy, sednout do křesla a začít… :-)
Co je to káva?
Káva náleží k nejrozšířenějším kulturním požitkovinám a pěstování kávovníku nabylo jejím rozšířením v různých zemích 
zaoceánských takových rozměrů, že kávovník náleží dnes k rostlinám světové kultury tak jako obilniny, třtina a cukrovka nebo brambory. Obecně má se za to, že byla káva odedávna nápojem Východu , ale není tomu tak, neboť i Arabové, od nichž ji ostatní, zejména evropští národové kulturní dostali, poznali ji sami teprve počátkem 15.století, dostavše ji z Habeše, kde od nepamětných dob byla již známa. Ovšem Arabie byla pro země Západu po celá staletí jediným pramenem nákupním a i dnes nevyrovnatelná mokka, jež zůstala ideálem kávy, tam výhradně v provincii Jemenu se daří.
I na východě netěšilo se požívání kávy nijak rychle, neboť teprve v polovici 16.století dostalo se do Cařihradu a potřebovalo celé století, aby odtud rozšířilo se do ostatní Evropy, kamž kávu zavedli nejprve Benátčané. Obecně rozšířilo se požívání její nejprve v jižní Itálii, Londýn měl svou první kavárnu r. 1652, v Marseillu zřízena roku 1671, v Paříži r. 1672, ve Vídni, Norimberku a Řezně r 1683, v Hamburku r..1684, v Stuttgartě r. 1712 a v Berlíně r. 1721. A trvalo opět století i déle, nežli se káva rozšířila do širších vrstev lidových. Bedřich II. učinil v Německu pražení kávy státním monopolem; ve státních pražírnách platilo se za kávu šestkrát tolik co u kupců a jen osoby duchovní a vyšší úředníci dostávali dovolení zvláštnímilisty k pražení kávy ve vlastních domácnostech. Mělo se tím vůbec brániti požívání kávy v širších vrstvách, aby za ni mnoho peněz do ciziny se nevydávalo. R. 1744 pila se káva při většině evropských dvorů a ve vyšších kruzích společnosti, pro svou drahotu platila však za lahůdku jen pro bohaté. Read the rest of this entry »
Takový malý závdavek příštímu příspěvku, na který se fakt, ale fakt těším – tedy já se z něj těším už teď, v době přípravy, ač nejsem jeho veliký příznivec. A právě „Fidžán“ se objeví v příspěvku. Znalci věci jistě budou vědět o čem se píše, když se píše o „Fidžánu“. Má to co společného s gastronomií, není to žádný chyták, je to prostě a jednoduše název pro ,…. tak se moc těšíme na odpovědi .-))
Dnes měla přijet po dlouhé době půlka mé rodiny, chlapi pracovali, tak jen maminka, Verunka a dva synovci. Co uvařit? říkala jsem si 
a protože pro tolik dětí se mi nechtělo připravovat stůl a talíře – jsou všechny dost malé – nemyslím tím, že dokud jsou děti malé, tak je nekrmím z talířů :-)), ale vzhledem k tomu, že šest malých dětí už je pěkný bugr a jedna místnost a člověk chce mít občas taky klid a po dlouhé době si něco říct, tak je potřeba udělat něco, co strčí do pusy a nebudou tak moc hluční :-)). A tak padla volba na koblihy. Chtěla jsem zkusit něco nového a tudíž vyndala prvorepublikovou kuchařku Anuše Kejřové a nalistovala – ale ouha- pět receptů na koblihy. Volba padla na koblihy obyčejné kynuté. Na rozdíl od těchto mých koblih je tam ušetření trochu vajec a jsou přesto jsou výborné. Rozdíl jediný je v tom, že používám mouku celozrnnou pšeničnou místo normální a na smažení na koblihy se nevzdávám své oblíbené kombinace, kterou mi kdysi poradila jedna starší paní, a že prý je to nutné- namixovat půl na půl ztužený tuk a olej- to že je prý ta finesa, která způsobí úspěch. Anuše Kejřová doporučuje smažit ve 3/4 litru přeškvařeného másla. Navíc doporučuji koblihy rozvrhnout tak, aby se koblihy dělaly vícekrát za sebou, protože tuk lze použít na koblihy ještě jednou, je škoda se ho zbavit jen pro jedno pečení koblih. Omlouvám se všem odpůrcům přepalovaného oleje, ovšem dělám to jen s koblihami a zase na koblihy.
Tak suroviny: 1/2 kg mouky, 40 g práškového cukru, 220 ml mléka, 30g droždí, citronová kůra z jednoho citronu, 3 lžíce rumu – dávám o dvě více než Anuše, 4 žloutky, 60g másla, marmeláda, zrníčka z jednoho lusku vanilky, 1/2 litru oleje a 125 g ztuženého tuku.
Nejprve vložím do mísy mouku, udělám v ní důlek a do důlku rozdrobím droždí. Přidám trochu cukru, trochu mléka, zamíchám a nechám vzejít kvásek. Když vzejde, přidám žloutky, rozpuštěné máslo,rum, zbytek cukru, mléka, vanilku a citronovou kůru. Vše řádně uhníst na ne úplně tuhé těsto, těsto je spíše řidší a musí se hníst opravdu dlouho, dokud se v něm nedělají jemné bublinky.
Těsto i s mísou přikryji a přendám na teplé místo. Zhruba po hodině začne těsto vylézat z mísy ven. Dnes to bylo jen tři čtvrti hodiny. Těsto vyndám na pomoučněnou desku, rozválím docela tence, méně než půl cm a druhou stranou hrníčku- tedy hrdlem vykrajuji kolečky. Na kolečka ihned kladu marmeládu, přiklopím druhým kolečkem, jemně namačkám okraje, aby se kolečka spojila Read the rest of this entry »
Už dlouho jsem ho chtěla zkusit, pročítala různé diskuze, jaký recept na ten pravý a nakonec stejně tím,že je z celozrnné mouky, nemůže to být přesně ten pravý, jemný a tak nadýchaný jako z bílé mouky, ale to vůbec nevadí. Inspirovala jsem nakonec volně receptem z apetitonline, ale jak uvedeno výše, mouka je celozrnná pšeničná přesátá, mouky je o 200 g více , protože jinak bylo těsto velmi řídké a do krému přidávám tvaroh. S těste se velmi hezky pracuje a je pravda, že majolka ho opravdu nadýchá více, než je normální kynuté těsto. Takže pro milovníky celozrnných koláčů jeden příjemný recept- tedy trochu kalorická bomba, ale to občas musí být… Read the rest of this entry »
Jste rodiče spořádaní, pečliví a precizní? Doporučuji, buďte. Já nejsem. Jsem matka nespořádaná, která nevede žádný deníček, žádné zápisky, když vypadne první zub, či zazní první slovo nebo padne první krok, vždy si říkám, to je jasný,to si přece musím pamatovat. Prd. Teď mám děti čtyři,tedy čtyřikrát víc možností si tu kterou emocionální chvilku vybavit a nic. A pak vám přijde naproti,když vyvážíte kolečko od slepic dítě, které má pusu celou od krve, a když se ptáte, co se stalo, odpoví, že nic,že jen spadla z kola. A odkud jsi jela? Odnikud, stála jsem. :-)) Tak proč tolik krve, říkáte si v duchu a za chvíli zjistíte, že v puse chybí zub. Kdybych byla matka spořádaná, hned bych koukla do deníčku, tuším, že něco podobného rozdávají i v porodnici, ale to je ta potíž, my máme totiž tolik dětí, protože když první dítě pobralo rozum a zjistilo, že s druhým dítětem přišel domů i jakýsi kufřík růžový, bylo neodbytné :-)), kdy že ho zase dostane :-)), takový ideální PR projekt :-)), tak prostě a jednoduše bych koukla do toho deníku, který nemám, na zápisky, které nedělám- a už to asi nedoženu a zjistila bych, jestli se jedná o zub první nebo druhý. Čtyři děti totiž blízko sebe znamenají, že to normální člověk absolutně nemůže stihnout, maximálně jen vyndavá pořád nějaké dvacky pod polštář- tuhle tradici vůbec nevím kdo vymyslel, zvláště, když osmiletému vypadl první zub před dvěma měsíci a šestiletá už jich má venku šest. To musí mít člověk neustále připravenou portmonku a někdy si i říkám, jestli těch zubů nevypadlo už nějak moc :-). Tak se celé odpoledne ubezpečuji, že druhý by se při pádu ze statické polohy na zem tak hezky nevylomil, doufám, věřím…..a pak jdu rychle udělat pražský koláč-…. na nervy… protože tahle třená bábovka je už zase snědená :-) Je to bábovka podle prvorepublikové kuchařky Anuše Kejřové a je vy-ni-ka-jí-cí :-))
suroviny na bábovku- na jednu pěknou velkou formu: 240g másla, 6vejce, 450 cukru, 450 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1/8l mléka- dala jsem o něco více, skoro 200 ml, citronová kůra, 1 prášek do pečiva, trochu cukru s vanilkou
Nejprve utřeme máslo do pěny, přidáme žloutky, cukr, vanilkový cukr a třeme lopatkou na tření velmi dlouho, nejlépe půl hodiny. Do utřeného přidáme mléko, mouku s práškem do pečiva a tuhý sníh z bílkůl a citronovou kůru. Vše zlehka promícháme a těsto vložíme do formy vymazané a vysypané moukou nebo strouhankou. Dáme péci do dobře prohřáté trouby a pečeme 3/4 hodiny. Vychladlé vyklepneme a pocukrujeme. Read the rest of this entry »
Dnes jsme měli hodně vtipné ráno :-). Po dlouhém rozmýšlení a kupování kakaa v místním obchodě- vždy zásoba před vánoci a pak 
průběžně během roku jsme se rozhodli, že zkusíme opravdu kakao. Většinou jsme si přečetli jaký je obsah tuku zda je nízkotučné nebo alespoň trochu tučné a zda obsahuje lecitin a brali ta bez. Nějak zásadně jsme se tím nezabývali, ale někdy přijde moment, kdy se člověk najednou něčím chce neodbytně zabývat :-)) a bezesporu k tomu přispěla i diskuze právě o kakau a čokoládě . A tak jsme začali číst a našli si jeden internetový obchod kde prodávají tři kakaa ze čtyř, které jsme se rozhodli zkusit. Jedno jsme tedy na úkor poštovného oželeli a zatím zkusili udělat takový malý domácí test. Večer jsme s Ester upekli čtyři perníky- mimochodem zcela ideální množství. Poprvé po dlouhé době mi nějaký moučník vydržel déle než na jedno jídlo :-)) Perník je podle receptu na kyprý kakaový perník a všude jsou stejné suroviny, stejná gramáž jen jiný druh kakaa. Čtyři proto, že jsme k těm třem vybraným, které přivezla ppd a jejíž řidič nás nejprve hodinu hledal, pak to vzdal a vezl kakako do depa, pak jel druhý den a čtyřikrát volal a pak se ptal pana domácího přijezdivšího k silnici na koni “ tak vy si tu takhle žijete v pohádce jako jo?“ :-), tak k těm od řidiče jsme si upekli jeden hezky i z tradičního pytlíku z obchodu pod kopcem za 10 kč. Trochu of topic – když nám vezl jiný řidič něco v zimě, já zaplatila a chystala se jít zase hlubokým sněhem do kopce domů a on otevíral dveře do vyhřátého auta, které chtěl otočit a odjet po celkem čisté silnici zpět -tak se zeptal“ ale nebudete objednávat nic často , že ne?“ :-))
Takže nejprve ke kakau. Můžu tady dělat chytrolína a opisovat a opisovat informace, ovšem než nám pan Zmrzlina osvětlil v pár větách něco o kakau, věděli jsme odkud pochází, jakou má barvu, a že je dobré. Teď už jsme o těch pár vět a odstavců chytřejší a po přečtení všeho toho navíc ještě chytřejší, ale pořád to není na to, aby tady člověk psal jako odborník. Jsme amatérští pijani a uživatelé kakaa. (to nám nicméně nebrání chtít pít kakao co je opravdu kakaem) a tak vložím pár odkazů tam, kde je dost informací pro další natěšené laiky :-)
První je tady– trochu reklamní od nescafe, nicméně celkem výtěžný , druhý neméně zajímavý zde. Read the rest of this entry »
Včera u nás proběhla taková milá hra na hodnou a zlou manželku. 
Včera večer jsem byla manželka hodná. Vrátili jsme se z finančního úřadu, kde jsme podávali daňové přiznání. Letos jsem zaznamenala rekord, protože jsem ho nevyplňovala až u stolků ve foayer Fú, ale už předvečer doma. Našla jsem nejen usb k tiskárně, čisté papíry, ale i jsem dohledala díky bance všechny zisky :-)). Takže další den zcela v klidu a nikoli s nabalenýma a křičícíma a honícíma se dětma v šíleném vedru na úřadě – vůbec nechápeme, jak v tom vedru na těch úřadech můžou existovat. Spočítali jsme si, že teplotní rozdíl mezi naším záchodem a jejich kanceláří je minimálně 30st. C :-)))
Ve vlaku, hned jak jsme dosedli, jsme potkali pána, který okamžitě odložil časopis a celou půlhodinovou cestu bavil nejen děti, ale i nás. Neagresivně, vcelku příjemně. A kde je teď východ? A kde je západ? A jaká je definice zázraku? Pak kolik je v souvětí záporů, co je číslo, číslice a cifra a poslední hádanku- což je hádanka velmi stará a je určena dětem pro páté třídy- podotýkám, žádný chyták- Tak tedy – devět kuliček a klasické váhy.Dvě misky na rameni. Jedna kulička je o jednu miliontinu těžší. Chápáno -není možné jí poznat pohledem. Dva pokusy vážení a při druhém pokusu je nutné ukázat na tu těžší. Těším se na výsledek – nikoli řešení, – je to přeci pro děti páté třídy :-), ale čas, za jak dlouho k němu došlo. Pán se rozloučil, respektive my s ním- on nevystupoval a užili jsme si okresního města. Read the rest of this entry »
Brambory v hrašce jsou jakousi variací na brambory ve smetaně . Proč dělat variace, když je prvotní jídlo vynikající, jedno z nejoblíbenějších a jednoznačně chutná ? Ono by tady šlo dost populisticky začít psát o tom, jak je hraška na rozdíl od smetany nutričně mnohem lepší, jak je to jídlo lehčí, zdravější a zajímavější. Všechno by to byla bezesporu pravda, ale nemůžu to napsat, protože nemám ráda kult zdraví a naopak líbí se mi přirozenost. Takže důvod proč brambory v hrašce je jednoznačně „změna“ a to, že hraška je zajímavá, a že brambory ve smetaně přesto, že nejoblíbenější, nedají se jíst každý den. Změna je důležitá a pokud hrašku neznáte – je to směs, která supluje vejce a lepek ovšem sama bezvaječná a bezlepková, rozhodně jí doporučuji vyzkoušet.
Brambory vařené v hrašce jsou velmi jednoduché a rychlé jídlo. Navíc netřeba ani mnoho surovin : brambory- podle strávníků, u mě zhruba kilo, 5 mrkví, 3 střední cibule, trochu oleje, 3 stroužky česneku, 2 lžíce sladké papriky, sůl a hraška pikantní – zhruba pět lžic+ voda.Zhruba 100g sýra a červená řepa na oblohu.
Nejprve je třeba oloupat a omýt brambory a nakrájet je na kolečka, ne úplně tenká, ale 1cm je už moc. To samé s mrkví- tady však Read the rest of this entry »