Co noveho na kopci

Čtyři děti jsou hodně radosti, ale také delší virózy. Když to jedno přinese, většinou to nechytnou všichni najednou. Je na to asi nějaké schéma nebo co. Vždy to jde tak hezky po sobě. Člověku skoro nic není, ale venku se sotva vleče a stále čeká, kdy se to samo vyseje, což ho oklikou vede opět zpátky k bršlici. Proč vysévat špenát, když je všude bršlice (krimě toho koberce, na kterém leží talíř, to prosím není bršlice!).

A tak podávám hotový talíř panu domácímu, dívá se na to zelené, pak na mě a ptá se jemně – co že to je, to zelený? Bršlice! Odpovídám o poznání tvrději, aby bylo jasné, že svou chycenou slinu bylinnou a rostlinodivokou myslím vážně. Do toho se vrací dcera ze školy, dívá se na ten talíř a praví:„tobě se nechce nic dělat co? A tak sis vymyslela, že budeme jíst divoce! Že jako nebudeš sázet, sít a budeme jíst medvědí česnek, bršlici a fialky!“ a to ještě vůbec netuší, co všechno přijde! Rozbalit zbytek tady»

A protože plané rostliny není důležité dávat jen ve velkém množství, ale lze je přidávat i v malém, ovšem aby nedošlo k pomýlení, nejen na okrasu, často v malém i funkčně, dnes je to velmi jednoduchý recept na snídani, plnou toho, co by v ní nemělo chybět – sacharidů a vlákniny (ve formě čistých ovesných vloček), bílkovin a velmi příznivých mikroorganismů (ve formě domácího jogurtu) a vzhledem k letošnímu plánu používat co nejvíce planých rostlin v kuchyni, přidáme navíc čerstvý ptačinec žabinec a květy fialky. Kdo doma pěstuje meduňku, v tomto okamžiku již najde její čerstvé drobné listy, které můžeme do jogurtu přidat. Kdo nevystačí se samotným jogurtem s vločkami a bylinkami, může přidat případně ovoce nebo sušené ovoce. Rozbalit zbytek tady»

Znáte Kafe a cigára? Když toho je fakt hodně a vy přemýšlíte, jak něco omezit, poctivě si sedáte a v hlavě rozdělujete seznam na to důležité, nedůležité a to, co se prostě obětuje a pak vyjdete ven, do téměř letního dne, nadšení, jak to máte hezky srovnané. A  pak vás napadne, že by to nemuselo být špatný, pověnovat se trochu více seriálu o jedlých bylinách. Resp. vůbec o tom, co roste, aniž bychom se o to my starali, co prostě sebereme a uvaříme, upravíme, přichystáme, bez dřívějšího použití rýče, motyky, motyčky, kompostu, záhonů, jen s košíkem.

Že sice pár příspěvků už tu je, ale takový nějaký ucelený program na tento rok – to by za to stálo. A logicky, když už je to v hlavě srovnané, co je důležité, co nedůležité, může si člověk klidně dovolit něco málo k tomu přidat. Jedlé byliny na tento rok! Dnešním dnem počínaje, však už to taky venku celkem bují a je nejvyšší čas.

V tomto článku zatím jen takový menší rozchodník, abyste věděli, kam se podívat, než napíšete do komentáře svoje oblíbené recepty z divokých bylin. A že pište, případně i posílejte fotky.  Celý seriál není primárně určen k publikaci informací ohledně jednotlivých bylin a rostlin, ale jako tip na konkrétní recepty, co se z jedlých rostlin dá udělat, do čeho se dají použít.  Nově je publikována stránka Plané rostliny v kuchyni, kde jsou jednotlivé rostliny a k nim přiřazené recepty zobrazeny podle abecedy.

V nejbližší budoucnosti to jsou právě tyto rostliny, které najdeme, když vyrazíme ven

Rozbalit zbytek tady»

Honzík mi dojel do Klementina a ofotil mi, co jsem potřebovala a tak jsem se dostala k periodikům z roku 1890–1935 a je neuvěřitelné, jak se nám toho mnoho ve společnosti nemění. Stále nacházíme nějakou skupinu lidí, proti které máme potřebu se neustále vymezovat, stále používáme tytéž reklamy a co je horší, stále jim věříme, pokud bychom nevěděli, že je rok 2016, mohli bychom se politicky přenést do spousty článků a nepřišlo by nám to vůbec divné. Stále používáme stejná schémata. S pravidelnou železností je v těchto starých odborných novinách vytažena vždy nějaká novinka, která se v obměnách objevuje v různých článcích v celém ročníku. Taková „bomba“ roku. Jednou z takových stále se objevujících bomb je např. soja. Asi existují nejen ročníkové intervaly, ale i stoleté intervaly. Podobné argumenty, podobná dikce. Uvidíme, co si o soji přečteme v roce 2116.  Nebo politika? Rozbalit zbytek tady»

Na sociálních sítích a na blozích se to jen hemží mazanci a beránky, symboly velikonoc v kuchyni, které letos vyšly na tento víkend. Málokdo však ví, že dnešní den byl vlastně velmi dlouhou dobu 1. dnem roku a březen byl prvním měsícem.

25. březen, dříve Starý začátek léta, později den zvěstování p. Marie, incarnatio Domini.

Za pohanské doby býval tento den jeden z nejslavnějších dní v roce, neboť býval prvním dnem léta, stejně jako březen byl prvním měsícem. V Uhrách se kupříkladu počínal rok tímto datem ještě ve 12.–13. století.

Když francouzský král Karel IX. (Gallorum rex) r. 1567 vyzdvihl starý pořádek počínati rok (more veteri sublato), uvádějíc počátek roku 1. lednem, setkával se v Německu s nemalým odporem. Hlavně Trevířští, kteří přilnuli ke starým pořádkům vždy počínali rok 25. března.

Církev přeložila na ten den počátek takřka křestanské doby a mnozí papežové od toho dne datovali své bully. Ještě i Řehoř XV. roku 1621.

I mezi Slovany je však ještě mnoho hojných stop, které dokládají 25. březen jako první den roku. Tak se až dodnes v Čechách traduje pověra, že kukačka je pták jarního zvěstování, proto prý žije bez samce, že na den zvěstování P.M. (25. březen), když všichni ptáci svátek světili, ona jediná pracovala. Kukačka ale byla Slovanům a to zvlášť Polákům vtělení Vesny či Živy a Rusové přímo věří, že na Blagověščenje Vesna zimu poborola – pobořila, přemohla. Déšť toho dne spadlý, vláha jarní zvěstuje Rusům až podnes úrodu obilí.

U Rusínů rodí se toho dne upíři a viďmy z plodu počatého. Jejich viďmy jsou čarodejnice, jako pozůstatky starých bohyň.

U Srbů je též „blagozvijest“ slavným dnem a jak se i říká, je to „pripovijest“ jara. Pomocí uťaté hlavy hadové, do které se česnek, prostředek proti čarodějnicím, vstrčil, může se na ten den u Srbů poznati, která žena je věštící čarodějnicí.

Bájeslovný kalendář slovanský 1860

Někdy je nutné odskočit si od gastronomicky lákavých, WHO však nedoporučovaných potravin a dát si nějaký odlehčující čas, aby si následně mohl člověk dopřát zase pár Brillat savarinů. A výhodou je, že je to jídlo celkem rychlé.  Navíc mi dneska ráno volala Helena a tázala se na rozesazování salátů. Jako vážně? Už se seje a sází? Letos nás to nějak zaskočilo a vůbec se mi nechce a kachna hledá místo, kam by si sedla a na nástěnce má na prvním místě pan domácí napsáno – další bedna pro kachnu! Taky se mu nechce. Nástěnku jsme nikdy neměli, ale už byla evidentně potřeba. V obchodě jsme se trochu pohádali o velikost. Pan domácí chtěl o dost větší, než jsme nakonec vzali, já jsem tam byla tentokrát za realistu. To je asi tři měsíce. Pak trvalo nějakou dobu, než jsme si udělali systém, než jsme vymysleli, kam to tam vše rozmístíme a koho bude čí sektor. A pak jsme to slavnostně otevřeli. Od té doby tam ta nástěnka tak hezky visí, sektory jsou srovnané, nikdo v nich nedělá bordel, protože do nich více již nikdo nezasahuje, taková nástěnka je potřeba. To člověk hned ví, co všechno by mohl dělat, kdyby se mu chtělo. A taky jsem zapomněla napsat, že je velmi důležité nějaké strategické místo. Je potřeba ji pověsit někde, kde nehyzdí místnost, není moc vidět, aby se člověk zbytečně nepřepínal kdykoli jde kolem.  A do toho jsem zjistila, že je 23. března, což znamená, že už mám jen necelý týden, než se udělají daně. A už by měl být asi zaset mák a petržel. Já bych tak jela do lázní! Rozbalit zbytek tady»

Každé ráno, když vyjdu z chalupy a ohlédnu se, leknu se, že sousedům utekly ovce. I když se to opakuje s železnou pravidelností, mozek to odmítá  akceptovat. Prostě – ovce! Rozbalit zbytek tady»

Každý večer netrpělivě očekávám příspěvek od Julky, která se nachází nyní tam, kde jsme přesně touto dobou byli před 19 lety my. Přepínám mezi Julky webem a jejím instagramem a nořím se pokaždé do neuvěřitelné nostalgie (je zajímavé, že nostalgie přichází až nyní, tam to nebylo zase až tak vzrušující) . Julka jede z východu, my začínali na západě a chtěli jsme to brát na sever a pak tak nějak okolo. Začátky byly krušné, protože jsme s sebou měli padáky a ve městě, kde jsme prvních 14 dní pobývali, nebylo mnoho možností k létání. Pan domácí byl zádumčivý a jeho zádumčivost se zvyšovala každým dnem, kdy nedržel v ruce šňůry a neseděl ve výšce na sedačce. Nějaké LA ho nechávalo zcela chladným. Měl absťák.

Po 14 dnech jsme konečně vyrazili a po dalších mnoha dnech paraglidistické dovolené, kdy jsme projížděli neleteckou oblastí jsme se vyskytli v Nevadě. Všude kolem nás bylo suché pouštní prostředí, všude suché rostliny – my tomu všemu říkali zcela diletantsky kaktusy a horko, i když v březnu to ještě šlo. Blížili jsme se k Údolí smrti a horko se trochu stupňovalo. Rozbalit zbytek tady»

Každý rok je to stejné, každý rok si už v březnu člověk říká, že už to přece musí přijít. Pamatujeme rok, kdy měl pan domácí v kotníku 18 šroubů, které mu tam vložili 11. března a do nemonice jel po krásném slunečném 10. březnu, kdy celý den s koňmi vláčel a kultivoval a házel si několikametrákové klády na kotník. A pak – z nemocnice si to dával zpátky těch pár km o berlích ve sněhu :). Zase to tehdy přišlo a přitom podle předjarního uvažování nemělo. Už člověk čeká sluníčko, skleník, vožení kompostu a sázení a setí. Já se ovšem asi nepoučím. U všech 4 dětí jsem měla pocit, že se narodí minimálně na konci sedmého měsíce. Že jsem hrozně obrovská a už to musí být. Kromě jednoho termínového porodu byli dost dlouho po termínu. Já jsem tedy přenášela pravidelně dva měsíce od okamžiku, kdy jsem si byla již jistá, že to bude. A vždy na to na jaře přijdu a vždy mě to během zimy zase opustí. Rozbalit zbytek tady»

Tak u nás to dnes vypadá až do července. Zima mírná, ale dlouhá a přituhuje. Včera mi pan domácí říkal – zítra to bude padat celý den. Netuším, proč jsem předpokládala, že bude pršet. Sněží a sněží vydatně. Hugo před chvílí přiběhl a křičel – kdo půjde ven? Jdem se koulovat! To není dobré. Také nám napsali dva dobrovolníci, že jedou na kole z Francie do Číny, a že by se cestou rádi zastavili a pomohli. Duben nebo květen. Ha ha.  Hned na to, napsala jedna slečna ze Singapúru, že má vzdělání v malbě a designu a také by ráda přijela pomoct, nejlépe ještě v březnu. Asi přehlédla náš návštěvní kurník. I když měli by zážitky.  Rozbalit zbytek tady»