K tomuto pařenému sýru jsem se dostala čirou náhodou. Dostala jsem výseč sýra s kořením na povrchu. Byla to kůra, jakou jsem zatím nikdy neviděla – koření, respektive bylinky byly zapracovány do kůry a přitom nebyly vůbec součástí sýra. Na kůře však nepřebývaly, nedaly se jednoduše z kůry sundat, byly víceméně její součástí.
Udělala jsem několik sýrů a snažila se přijít na to, jakým způsobem je ochucení do kůry aplikováno. Zkoušela jsem sýr s bylinami lisovat, dolisovávat, zkoušela jsem vše možné. Tvůrce sýra mi sdělil, že je koření na sýr přiděláno potravinářským lepidlem, s čímž jsem se nehodlala smířit :). Ne, že bych tomu nevěřila, je možné, že někde – možná i v mnoha sýrárnách skutečně používají takové doplňky, ale to rozhodně není cíl, ke kterému bych ráda dospěla. Nakonec jsem díky Ince získala tento materiál, kde Caciottu kluci italský dělají pomocí oleje. Je možné, že je to pouze psáno a realita je jiná, opět třeba potravinářské lepidlo, ale já mám potřebu jim věřit a tak jsme se do toho obě s Inkou pustily. Rozbalit zbytek tady»
Ve fóru i pod komentáři k různým sýrům se pravidelně objevuje diskuze na téma tažené sýry. Tažené sýry, pod kterými se skrávají například korbáčky, parenica, ale i copánek, mozarella a spousta dalších tvarů, na které jen pomyslíte, nejsou příliš složité. Stačí znát základní zákonitosti výroby sýrů a můžete se pustit právě do tažených. Já sama nejsem příliš příznivec různých tvarů, které se mně osobně zdají trochu kýčovité. Nemám ráda zavázané uzlíky, ani převazovano parenici. Nejraděj mám klasický copánek a parenici uzenou. Ale protože jsem chtěla na fotkách demonstrovat, co vše je v poměrně veliké rychlosti možné, objevila se tu i růže ve sklenici. Rozbalit zbytek tady»
Samozřejmě to není poslední cheesecake, nýbrž první na této stránce, ale je to poslední recept tohoto roku. Podání online české pošty v sobě skrývá i jedno pozitivum, které jsem si uvědomila až nyní. Zásilky stačí dát do tašky a kdokoli přijede, může je na poštu bez fronty odvést. Což jsem v módu předsilvestrovských návštěv poslední dva dny hojně využívala. Ale dnes nikdo nedorazil a já tam tedy musela. První čtvrtinu cesty jsem děkovala Bohu za Honzu Landu a následně Honzovi za jeho kolo. Není nad to zdědit sjezdový speciál. On Honza tušil, že takový kolo bude pro mě úplně ideální. Hlavně když je na zemi led a na ledu sníh a na sněhu uprostřed silnice posyp a proti mě sypač a na boku škarpa. Bantamy se fakt hoděj. Nemáme tedy dluh, zásilky jsou rozeslány a já na cestě zpátky byla obdarována na třech strategických místech výborným čajem. To se hodilo, protože kromě kola je také dobré mít dobré rukavice a ty mi Honza nedal. Asi, že rukavice obvykle nebývají součástí kola. No a poslední čajový dýchánek nebylo vůbec nic pro mě. Pochytila jsem tam strašnou depresi. Všude neskutečně uklizeno, na stole cukroví, rozkrojený citrón hezky v uzavíratelné mističce a hostitelka mladá, štíhlá, hezká a upravená – dítě vychované. Ještě že je zítra prvního a můžu načnout novoroční předsevzetí :). Všem tedy krásný Nový Rok, žádné rachejtle pro zvířata a nějaká splnitelná předsevzetí, něco takovýho třeba, jako mám já. :) Rozbalit zbytek tady»
Předevčírem jsem s dětmi viděli film s Ivanem Trojanem „Osmy“ a během sledování takového filmu a především po, přicházejí zcela přirozeně dlouhé tématické rozhovory, respektive odpovědi na přirozené otázky dětí. Nevím jak u vás, ale pokud se já stanu svědkem hovoru o době normalizace, chtě nechtě mi před očima putuje plující obložený chlebíček. Tedy ne, že by mi před očima různé druhy jídla nepluly tak nějak při zasnění neustále, ale chlebíček má své jedinečné a zcela specifické místo. A právě kvůli této osobní vazbě jsem chlebíček poměrně dlouhou dobu nejedla – řekla bych, že ta doba se počítá spíše na desítky, než na roky. Ale včera to bylo tak intenzivní, že jsme upekli veku, vyndali zavařené kapie a okurky, uvařili vejce, nakrájeli uzené tofu, přinesli hrnec rozleželého bramborového salátu z chodby a udělali si kulisu k tématu – chlebíčky. A je to také osobní historie, která se v hlavě objevuje pokaždé, když někdo vysloví slovo lahůdky nebo chlebíčky.
Můj dědeček, narozený v roce 1909 byl vlastníkem malého koloniálu na Smíchově a v roce 1932 získal prostory ve Veletržní ulici, kde si nedaleko Veletržního paláce otevřel Koloniál – lahůdky Šebek. A jak se lišil koloniál od lahůdek? Koloniál byl například Kulich, kde bylo možné zakoupit brambory a mouku. V lahůdkách (jak s hrdostí vypráví babička) pak saláty, chlebíčky a konzervy – lahůdkové konzervy a rybičky (Tonda nikdy neprodával mouku, jen cukr). Dědeček jako koloniální lahůdkář měl svého prodavače a učil se u něj budoucí prodavač. Lahůdky to byly bez donášky, zato s krásným bytem nad obchodem. To vše v devětačtyřicátém zmizelo – kapitalistům utli tipec :). Babička je ještě dnes plná vitality a o tom, jak se stěhovali z velkého čtyřpokojového bytu pod Letnou do malého bytu zcela jinde, jak putoval pan koloniálník lahůdkář následně do obchodu v Karlíně a pak do závoznického auta, vypráví celkem s nadhledem. Dědečka jsem dlouho nezažila, nevydrželo srdce, i když je to s podivem, když mu doba přinášela netušené možnosti, jak svého obchodního ducha rozvíjet pro stranu a lid. Rozbalit zbytek tady»
Takhle si povídáme s Klárou jen tak o normálních věcech a mě nenapadlo nic jiného, než se pochlubit fotkou pralinek, co jsem dělala na svatbu a Klára hned „napiš o tom jak děláš pralinky“. No ono se jí to řekne, ale zase takový mistr nejsem, nedělám je zase tak dlouho. Je pravda, že už loni jsem se do nich chtěla pustit. Objednala jsem si čokoládu a ještě nějaké jiné věci, ale nakonec jsem to vzdala a čokoládu jsme snědli jen tak. Mimochodem, byla moc dobrá.
Rozbalit zbytek tady»
Dnes přišel mailem recept od Katky na rumové kuličky, které lze udělat i na poslední chvíli a tak se na to vrhám. Mám po poslední jízdě na poštu, všechny vánoční knihy odeslány a hned po kuličkách se vrhám na pralinky od Ivy (aby nevzniklo nedorozumění, vrhám se na pověšení receptu, nikoli na pralinky, to musí hezky v hlavě uzrát). To vše se dá ještě stihnout. Já už letos asi 12 druhů cukroví nestihnu, ale mentálně máme napečeno spoustu. Každé ráno u snídaně někdo prohodí – vždy někdo jiný:“tak, a dneska udělám cikánský řezy“ a u toho také zůstane. U toho prohození. Evidentně to nikomu příliš nevadí. Přdpokládám, že kdyby hodně vadilo, už to fakt někdo dotáhl do konce :)
A kuličky od Katky
Po vloženém receptu na Halloumi vkládám další kompletní recept z Domácího mlékaře. Z domácí výroby Camembertu má spoustu lidí respekt a mnoho lidí ani nenapadne, že by to vůbec mohlo jít. Přitom právě Camembert, pokud se zachovají určitá pravidla, nepatří k příliš složitým sýrům na výrobu. Zde na stránce už je jeden návod na výrobu od Ivy, který se stal článkem velmi navštěvovaným (Iva slíbila recept na její báječné pralinky, pevně doufám, že to klapne), ale protože je také bez fotek, přikládám i blogový fotonávod k receptu v knize. Nebojte se toho, zkuste to, jděte do toho. Rozhodně doporučuji dělat minimálně z 5 litrů mléka, protože jakmile začnou Camemberty zrát, mizí mnohem rychleji, než stačí zrát další. Rozbalit zbytek tady»
Pepparkakor – tradiční švédské vánoční sušenky. Ne každého pojí se Švédskem více než znalost Astrid Lingrenové, Ingmara Bergmana, Björna Borga, Abby a v Čechách právě teď ještě Ságy Norenové – a samozřejmě obchodního domu IKEA. Já mám v jižním Švédsku od roku 68 část rodiny, přesto ale o něm příliš mnoho nevím a přesto, že jsme právě díky emigrující rodině ještě v 80 letech navštívili Götteborg, kde mě mnohem více než busta Bedřicha Smetany, kterou mi jako dítěti ukazovali na jednom průčelí, zajímala následná návštěva lunaparku. Přesto, že jsme pak s panem domácím projížděli část Švédska na kole a vnutili se i s kolama do podpalubí čtyřhodinového trajektu, mezi tiráky zadarmo, to když jsme smlouvali, zda nás nalodí a oni po dlouhém smlouvání přikývli a my se zeptali, kolik to bude stát a oni na to – kolik máte a my vysypali z kapes všechny drobáky, přesto, že mám v paměti dětské procházení Helsinborgu a příjezd do Helsigneru na druhé straně v Dánsku, patřím víceméně do první skupiny – Lindgrenová, Bergmann, Abba. Rozbalit zbytek tady»
Jak již bylo napsáno dříve, na stránce Domácí mlékař v praxi budou postupně narůstat recepty k jednotlivým stranám knihy pro ty, kdo by rádi viděli recept i v barevných obrazech, případně na videu, tedy jako rozšiřující materiál ke knize, proto také video neobsahuje podrobný titulkový návod. Jakékoli fotografie vašich výtvorů jsou i nadále vítány a vložíme je následně do patřičného článku, případně jako fotografii k dané stránce. Posílat lze mailem na my@conovehonakopci.cz – nemusí (ale může) být komentář, foto bude prima.
Dnešní článek ukazuje velmi jednoduchou výrobu jogurtu bez pomoci jogurtovače, za použití 4 druhů mléčných kultur
- kultury YFL 812 – výrobce Hansen Dánsko
- kultury YO-Flex Harmony – výrobce Hansen Dánsko
- kultury YO-Flex L 903 – výrobce Hansen Dánsko
- kultury jogurtové – výrobce Milcom ČR
- kultury Lambda – výrobce Coquard Francie
4 druhy kultur
A pak najednou zavolá pošťačka, že máme balíček. A děti vyrazí v domění, že je to vracející se ponorný mixér z reklamace – asi jedenáctý mixér vracející se z reklamace – pozitivně se vracející, s novou motorovou jednotkou a vrátí se bez mixéru, ale s balíčkem od Lidunky, zpoza velké louže. My ženy v naší rodině musíme držet při sobě a moc dobře víme, že nás rozhodně nová chlebová kniha Petera Reinharta a Jeffrey Hamelmana a skvělé americké odměrky na hrníčky a mililitry a hlavně – žiletkový nůž na chleba a kráječ na kaiserky, že nás to tedy rozhodně nezkazí.
Kvásek kvasí, jak žitný, tak pšeničný a tuším, že to bude hodně dlouhá zima a bude teda zvlášť vypečená :).