Co noveho na kopci

Seriál o domácí výrobě sýra se pomalu chýlí ke konci. Po tom, co jsme se seznámili s tím, co je mléko, jaké potřebujeme náčiní, co jsou kultury, syřidla, jak lisujeme a solíme – zde jem možné si o tom všem přečíst, přichází na řadu další díl. Čeká nás ještě díl, kde bude možné shlédout jednoduchá schémata domácí výroby sýrů – od měkkých až po tvrdé, díl o vadách sýrů  a dále budou následovat v průběhu času samotné receptury na jednotlivé sýry, jak se vedou, či nevedou resp. jak se mohou i zadařit v domácích podmínkách. Dnes tedy  pár informací o

zrání sýrů

Téměř každý krok ve výrobě sýra je pro výsledný produkt důležitý. Každé zanedbání v tom či onom se následně projeví a nejinak je tomu při zrání sýrů. Ke zrání vyndaváme ze solné lázně sice již natvarovaný sýr, nicméně stále je to bílá hmota, která právě teprve zráním získává svou konzistenci, vzhled, chuť i vůni. Při zrání totiž dochází k fermentačním pochodům, díky kterým se mění tři základní složky mléka

• mléčný cukr
• bílkovina
• tuk

Zrání sýrů ovšem začíná mnohem dříve, již při zahřátí  mléka v kotli nebo hrnci, změny postupují, ovšem k největším změnám dochází právě až ve vyrobeném sýru. Zde je na místě seznámit se s termínem „předběžné zrání“. Pod tímto termínem se skrývá hlavně prokysání sýřeniny – prokysání sýřeniny je vlastně přeměna mléčného cukru v kyselinu mléčnou a zároveň se rozkládají bílkoviny a pak s termínem „vlastní zrání“, kde se bílkoviny rozkládají na jednoduché látky a částečně se také hydrolyzuje tuk v sýrech po vysolení.  A právě díky tomu, že zde působí mikrobiální enzymy a také syřidlové enzymy, vytvářejí se z bílkovin a z tuku výrazné chuťové látky a typicky sýrová vůně – samozřejmě vždy podle druhu daného sýra. Rozbalit zbytek tady»

Je léto, čas na jogurtová mlíka, jogurtové dorty, jogurtové zmrzliny, jogurty samotné s ovocem i bez. Tady na stránce už bylo pár článků zaměřených čistě na jogurt. První s prozaickým názvem „Jak děláme domácí jogurt„. Následoval „Domácí jogurt II“ a  poslední „Zatím nejlepší domácí jogurt„.

Nyní mám doma více kultur, zkouším jogurty různé, míchat je i nemíchat, přidávat do očkování i jogurt již hotový, trochu si s tím pohrát. Tato stránka přinesla již návody na jogurt a nyní přidávám i podrobnou tabulku pro ty, kteří začínají a neví si rady, co pořídit.  Články o jogurtech jsou tu  už dostatečně dlouho na to  aby ten, kdo jogurt dělá, mohl také přispět svou troškou do mlýna a být tak inspirací ostatním. Rozbalit zbytek tady»

Vloni touto dobou tu byl Honzík, sledoval Tour a při svém prvním výjezdu na kole, spadnul asi 20 km od nás, letěl přes strom a malinko se pochroumal. Měl tržnou ráno v pravém horním rohu hlavy, všude odřeniny a nakonec z toho bylo zlomené žebro a klíční kost. Letos se tomu rozhodl předejít a tak si s sebou k nám tentokrát vzal helmu – nezapomněl jí doma. Ho hó, osud je však osud a člověk ho jen tak jednoduše neočůrá. Honzík je tu opět, nejezdí na dlouhé výlety, kde by se vysekal, ale hezky maká, a když už, jezdí do rybníka a nazpět dělá výtah pro Huga. Řád však musí být a tak včera, když dělal pan domácí s Honzíkem nový seník – už fakt stojí, tak Honzovi spadla na hlavu ze tří a půl metru palička. Takové kladívko, cirka 2 kila mělo. Honza nejdříve vyběhl – ani nepípl kupodivu a jen se rozhlížel, co se děje. Viděli jsme to jen my – já a pan domácí. Honza to pouze cítil a netušil, jaký to ovád či komár ho tak silně ďobli. No a jak je zcela jasné, Honzík má tržnou ráno v pravém horním rohu hlavy. Okamžitě vznikla hádka. Tentokrát zcela opačně rozdělené síly – pan domácí pravil – je to na dva štychy – jeďte, Honzík byl krvavý, ale komunikova dobře, ihned pravil “ Nikam nejedu!“ , já, vycvičena panem domácím a jeho rozbruškami zabroušenými do stehna, kdy jsem dva dny netušila, že má v noze hluboký zaoblený šlic, jsem tentokrát byla pro to – nejet. Honzík vše vyřešil tím, že se neopatrně zeptal pana domácího, zda on by s tímto na sobě jel? Několikasekundové ticho před tím, než padla odpověď, dalo již jasně na vědomí, že nikoli. Honza hrdě pravil “ Tak vidíš! „. Dostal arniku, naše placebo, které dostává Hugo vždy, když vidí krev nebo se někde uhodí, panáka slivovice, zašili jsme to leukoplastí a zase maká. Ráno si dal se mnou desítku na lepší prokrvení a lepší odtok případného hnisu, a když už teda běžel, je jasný, že nemůže nepracovat a tak zdí. A já minulý týden poprvé v životě koupila višňák, abych tu měla tedy první pomoc, nicméně problém je v tom, že netuším, jak ho aplikovat, tak jsme to vymyli kysličníkem – víte někdo, na jakou ránu a kdy aplikovat višňák?  Nejlepší by byla odpověď typu – kysličník tehdy a višňák tehdy.  Ještě máme pederipru pro kobyly – ale to je vše, tudíž prosím věci znalé, případně ty, kdož mají zkušenosti, aby se podělili :)

No a taky nějaký recept – tentokrát rychlé sýrové bochánky. Další recept pro Medicin.cz.

Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Rozbalit zbytek tady»

[restrict … ] Kdo má děti v narozené během jedoho týdne, v rozmezí dvou let, má to obrovské štěstí jako my, že může jezdit na povinné preventivní prohlídky s více dětmi najednou. U nás to bylo vůbec nejpříjemnější, když jsme měli zapůjčené auto před čtvrtým porodem a těsně před termínem to právě nastalo. Prohlídka ve třech, sedmi a devíti letech. Nejedeme na kole, jedeme tentokrát autem a všichni se začali balit. To ovšem málokdo tušil, že předtermínové břicho může být tak velké, že se nevejde ve škodovce mezi sedačku a volant. Logické je, posunout sedačku. Pak jsem ovšem zase nedosáhla na pedál. Většinou se do auta různě kroutí děti do sedaček – naše děti tam byly natošup,protože tam nebyly dětské sedačky, zato se mnou byl zásadní problém a jakmile jsem se usadila, nesměl nikdo zdržovat, abychom mohli vyrazit a „neztratila“ jsem po cestě pedál :). Pak je vždy dva roky klid – ovšem, nějak se nám do toho zamíchal Hugo, který je mezi a tak chodí sám. Což je v pořádku, protože jeho prveventivní prohlídky jsou slyšet velmi daleko, je hlučný a prostorově náročný :). A včera to opět přišlo. Pan domácí se poslední dobou neúmyslně mrzačí, po naražené (doufáme, že jen naražené) čelisti po neplánovaném bodyčeku s kobylou to je malinko nadrcený prst u nohy. Pan domácí většinou se svými úrazy může vše, snaží se je vůbec neřešit, nebrat na vědomí, ale jsou situace, kdy je rád využije k tomu, že něco skutečně nelze. Třeba jet na kole na preventivní prohlídku. :-). A tak jsme ráno vyrazili a pana domácího zanechali na kopci. Výhoda veliká je ta, že děti odrostly natolik, že sklenice na ranní moč jsou schopné samy nalézt, vymýt a zároveň i naplnit, bez mého dohledu. Další výhodou je to, že si i pamatují, která sklenička je která, na rozdíl ode mne. Vyrazili jsme a v půli cesty se jednomu dítěti přelomila přehazovačka. Dítě je vycepované, dojelo to jako na koloběžce. Všichni viděli, slyšeli, byli příčetní, někdo trochu malý, nikdo naštěstí moc velký. Všichni mají po cestě na kole dolů nohy jak ze španělských galejí, Ester po pádu s prasklou přehazovačkou špinavý celý bok – alespoň obličej zůstává čistý a stejně tam jde skro donaha – uklidňuji se. To prostě nemá smysl se předem snažit, k ničemu to nevede :). Prošli jsme všechny potřebné obchody, hlavně s potápěčskými brýlemi :). Nazpět zůstává dítě bez kola u kamarádky, že přijede autobusem domů. Kolo sebere HOnzík, co k nám zítra jede na galeje. Všichni jsou spokojení a vyrážíme k domovu. Rozbalit zbytek tady»

Pevně doufám, že jste nezapomněli na letošní tématické léto – léto s marmeládou. Očekáváme oblíbené recepty na marmelády, džemy a rosoly a všichni se na ně těšíme. Připomínám, že své marmelády lze posílat do mailu i s fotkami, případně poslat odkaz na své marmelády zde v komentářích či jen do komentáře rychlou marmeládu vložit. Dnes to je marmeláda Pavly  – marmeláda z hronového vína.

Tato marmeláda přímo souvisí s mou šípkovou marmeládou, protože k lesíku se šípky musím okolo sousedova vinohradu. Je sice po sklizni, ale na 20, možní i více – hektarech vždy něco zbude. Buď to sezobou papoušci, ti tady nahradili naše špačky, anebo to holt shnije – tolik škody….

Takže mírnou procházkou udělám inventuru a ono nějaké to kilečko vždycky do tašky najdu. Rozbalit zbytek tady»

[restrict … ]Minulý týden jsme si připadali, jako když jsme dojeli do Arizony a poprvé za celý půlrok pustili v autě klimatizaci, kterou jsme nikdy v životě nikde neměli. Venku cedule 49°C a v autě bylo blaze. Zastavili jsme na parkovišti a přiběhla nějaká Američanka a lomila rukama, že nám cosi teče zpoza auta. Tak jsme si logicky řekli, že klimatizace je rozbitá, a tudíž jí tedy vypneme. Samozřejmě nebyla rozbitá, byla to přebytečná zkondenzovaná voda, ovšem to jsme netušili a zbytek cesty jsme se zažívali pravé Phoenické počasí.  Ovšem letos s jednou změnou, Hugo jezdí poprvé sám na kole a tak jsme každý den v podvečer, po senech, jeli 3 km dolů do rybníka. Na cestě zpátky, na vrcholu kopce,  každý den někdo (někdo kromě pana domácího, který si to metelí pokaždé na koni) poznamenal, že už tam nejede, nebo chce překlápěcí kopec, ale druhý den už zase od rána chodili všichni s balíčkem svého ručníku a á pět minut se ptali, kdy už vyrazíme. Rozbalit zbytek tady»

Tak máme dnes slunovrat a kolem se to hemží čerstvě vylíhnutými a narozenými tvory, ale i už dvouměsíčními mazáky. Letos mi ale dávala nejvíc zabrat kuřata. Loňský rok byl úplně pohodový. Maruška přinesla dvě kvočny, ty seděly jak přikované, pak se vylíhly, pak je kvočna odvodila a bylo po ptákách. Proč je jednoznačně lepší mít kvočnu a ne kupovat čerstvá jednodenní kuřátka, to už je vše popsáno v tomto prvním článku o slepicích.

Letos tedy přišla zase další sezóna a my máme krásné zdrobnělé wynadotky, prý vynikající kvočny, araukany, prý vynikající kvočny a taky dobré kvočny maransky. A já nyní po dvou měsících trápení se všemi našemi vynikajícími kvočnami, s přemísťováním, s polemizováním s panem domácím a s házením flinty do žita, píšu tento článek, aby si stejnými peripetiemi nemusel procházet každý, komu sedne kvočna a pevně doufám, že se i v komentářích objeví vaše vlastní zkušenosti. Rozbalit zbytek tady»

Je potřeba psát něco více? :) Rozbalit zbytek tady»

Ptát se zcela tendenčně „Jak se máte?“ je v současné době velmi ošemetné. My bydlíme naštěstí na kopci a voda u nás způsobuje to, že jdou velmi dobře likvidovat buližníky, Rozbalit zbytek tady»