Takovéhle články mám já osobně nejraděj. Otevřu a zjistím, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Ať se to týká čehokoli. A navíc články týkající se pouze chyb jsou velmi efektivní. Člověk nemusí procházet tu fórum, tu článek, tu obrázky a má to hezky po kupě. Jsou i takové chybníky, které však nepočítají s každým přostředím. Když máte v koupelně -18 a nehce prát potvora pračka, takový pěkný chybník v návodu na pračku je vaše nejkrásnější prokletí – totiž naděje, že to nemusí být úplně tím, že je na kost zmrzlá. Nejsem však žádný odborník, jen pekař amatér a také píšu z této pozice, ze zkušenosti pokus – omyl – kniha – pokus – omyl – jiná kniha…. a tak jsem prošla své zkušenosti i všechny možné knihy – Českou stravu lidovou, Domácího vševěda, ‚Chléb náš vezdejší…. a zkusila to nějak sesumírovat.
Zapojte se, budu ráda. Budu ráda za každé foto do komentáře, u kterého je vám jasné, proč to tak je. Ostatním to pomůže a třeba se podělí i oni o své nepodarky pro lepší chleby budoucí. Rozbalit zbytek tady»
Tak je to tu, já věděla, že můj obchodní systém – totiž záložky v poště – semínka, semínka vyřízená, semínka odeslaná má slabé místo. Ne nadarmo se v gastrnomii zavedl pořádek hlídání si svých kritických bodů:-) Žádné nemáš? Smůla, mít musíš. Ale to není můj případ. Kritické místo je totiž moment, kdy člověk musí manuálně do jednoho chlívečku mail vědomě zařadit. A protože právě finišuje náš projekt „les“ do školy a vůbec je toho celkem dost není divu, že došlo na minelu :). Tedy vlastně zatím nedošlo, to až po tomto článku. Zatím jsou jen dvoje semínka na jednom místě :). Otázka je, zda jsem byla jen iniciativní, nebo i iniciativně nepozorná :). A to už se mi minulý týden ozval pan Šrom!
No nic, píšu to proto, že kdyby náhodou někam semínka nedošla, prosím ozvěte se, hned to napravím :)
A pro zasmání tedy dnešní mail :
Dobrý den,
semínka kukuřice už dorazila. Moc děkujeme.
Jen tedy nevím, co si počít s tím, že dorazila dvakrát. A říkám si, zda někomu nepochybí.
Případně bych i poslala dál, na správnou adresu, pokud by bylo třeba.Hodně sil k jarním pracem
Frekvence příspěvků v tomto období roku je menší, což je pochopitelné. V sobotu jedu s Ester na přezkoušení, navíc přijel Rachad a nejen, že jsme zase nějak zamluvili, že se chci naučit Rachadovo tažené těsto, ale navíc, navíc přivezl dva klarinety a heligonku a díky tomu tedy možná frekvence článků ještě poklesne. Ne, že bych hrála, zkoušela jsem klarinet, a když jsem do něj ani na popatnáctý nefoukla a čtyřletý Hugo mi ho vzal a nástroj ovládal cekem přirozeně, bylo jasný pro koho nástroje jsou. Takže čtyři děti, pět fléten, jeden buben, dva klarinety a heligonka, aboslutně žádný hudební sluch a především, především jedna místnost – to je nad mé síly.
A jinak sázíme a sázíme. Pro letošní rok jsem se rozhodla, že nejsme žádná béčka, a že se nenecháme městským člověkem tak jednoduše uťápnout, aby on si mohl ve městě dělat to, co mi tady na venkově nemůžeme. A tak si jako letošní projekt dávám za cíl uvést v život tzv. guerilla gardening neboli partyzánský způsob osazování. Setkalo se to s velikým úspěchem. Elišku to nadchlo a ptala se , zda to budu dělat zásadně v noci? Uvažuji o tom. O co jde? Jde o to, že prostě nejsme schopní udělat pořádnou konstrukci na pnoucí fazole a já chci pnoucí fazole a chci a chci a chci! A každý rok se udělá konstrukce a každý rok jí mírný vánek od Krkonoš pořádně semele. Ale odmítám se vzdát a pro letošní rok přebírám městské móresy a jdu do toho. Osadím všechny sloupy Čezu, cca kilometr od nás počínaje a posledním sloupem, který je na našem pozemku konče. A výsledný produkt by se mohl jmenovat „čezole“. :)
No a pak v návalu pracovního vypětí jsme vysadili 560 různých druhů salátů. A tak uvažujeme, jak se jich posléze zbavíme:-). Můžeme je prodat ze dvora, ale to bude zlomek, můžeme jet na místní trh, nebo a to je nejlepší varianta, postavíme děti k silnici. A na té samé silnici, o 3 km níže vždy v rozmezí půl kilometru dáme ceduli : čerstvý salát , na druhé bude farmářský salát, na třetí : biosalát, na čtvrté : zelený salát (chápej že je ekologický, ne zelený) na páté :salát od babičky a šestá cedule bude již na vrcholu kopce a o tu vedeme spor. Buď tam bude stát pan domácí s cedulí vyprodáno, nebo děti – kterým můžeme místo salátů v souvislosti s jejich přirozeným vzhledem klidně připnout ceduli „přispějte na děti z Afghánistánu“ nebo fakt saláty, ale vzhledem k silničnímu provozu na naší silnici to asi budou saláty ani ne tak zelené, čerstvé a bio jako především zvadlé :). V každém případě, těším se na saláty a vzhledem k jejich počtu uvažujeme i o množstevních slevách :)
A taky mě tady Katka tedy trochu popohnala se svýma krásnýma rohlíkama, že už dost bylo zkoušení, a že už by nějaké housky nebo rohlíky z kvásku mohly konečně vyjít a tak přání otcem myšlenky a housky jsou na světě. Oproti houskám z droždí jsou maličko jiné, jsou bezvadně křupavé, pokud se zapaří trouba, je třeba nedělat je z úplně tenké vrstvy těsta, ale spíše jim dopřát a osobně mi přijdou lepší první den. Druhý sice nejsou tvrdé, ale velmi se zvýrazní chuť kvásku.
A tak jak na kváskové housky?
Na kváskové housky je třeba 300g žitno-pšeničného kvásku, vysvětleno níže, 1Kg hladké mouky, 300 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, sůl, 4 lžíce oleje a voda dle potřeby. Vejce na potření a mák.
Kvásek připravuji na toto pečivo třídenní, první den si vezmu trochu žitného kvasu, do kteréh přidám pšeničnou celozrnnou mouku a vodu. Stejně pokračuji i druhý a třetí den. Kvásek je hezky narůžovělý, protože je z většiny z pšeničné mouky.
Čtvrtý den pak zadělám rovnou s oběma moukami, solí, olejem a vodou dle potřeby na hezké vláčné těsto. Zadělám, řádně prohnětu a nechám kynout.
Z vykynutého umotám housky, potřu rozkvedlaným vajíčkem a posypu mákem a nechávám ještě na pultě dokynout. Potom přenáším do trouby na rozpálený litinový plát a peču do zlatova. A to je vše :).
Předsevzetí bylo, psát o každé zelenině průběžně. To se děje, ovšem průběžně se rozlilo trochu do delšího průběžně, než jsem předpokládala. Proto jsem ráda, že dneska je chvilka, kdy to po motyce napíšu, dokud je to začerstva. A pórek, přesto, že máme plný skleník sazenic, právě proto, že k němu mám důležitou informaci, která stojí za zapamatování, zapsání, vykonání.
Tou informací je jedna zastrčená věta z biozahrady od Radomila Hradila, která mi uvízla v hlavě a několik let jsem se jí snažila uvést v život, ale vždy do toho něco vlezlo :). Tou informací je výsadba zimního pórku mezi jahody, neboť se nejen vzájemně podporují, ale také si vůbec nepřekážejí, protože když se vysazuje zimní pórek, je to takovej hubenej chcípáček a jahodám nevadí. Jen se musí dát trochu pozor, aby se také na podzim, když se jahody probírají a plejí, aby se to nevzalo z jedné vody načisto i s pórkem.
A výhoda – výhoda je ohromná, nezabere totiž nikde místo a nyní, na konci dubna – a už i mnohem dříve, má člověk bezvadný, tlustý, čerstvý a dost chutný pórek. V době, kdy u nás teprve dozrávají první saláty. Žádná fólie, žádné velké nároky, hezky zakompostovaná zem a užitek výrazný.
Takže jak na to? Jednoduše. Nyní vyset semínko zimního pórku. Jakmile vzejde, zakrátit mu kořínky o třetinu a vršek taky o třetinu a zasadit si ho do sadbovačů nebo kelímků od jogurtu. A na konci května nebo v červnu udělat vždy mezi jahody díru, do které se co nejhlouběji ponoří pórek i s balem. A pak už nic. Jen jahody i pórek udržovat v čistotě. “ Jen“. :-)
Jinak technicky do sponu 10×1–2 cm, do hloubky 1 cm. Ideální je výsadba, když je silný jako tužka, ale já většinou vysazuju pórek hubenější.
a proč Pórek?
Pórek pochází z Přední Asie a používali a velmi oceňovali ho už Řekové i Římané. Lze pěstovat pórek letní, podzimní a zimní. Letní odrůda je Starozagorski Kamusch, ze zimních je to známý Elefant. Letní se sklízí během sezóny a až do zimy, zimní pak krásně přezimuje a je ke sklizni od časného jara. V každém případě – cedulky. Cedulky jsou důležité. Který je který. A žádné ručičky a nožičky, cedulky přemisťující. Zvláště u pórku je to dobré. To se vám také může stát, že každému, kdo přijde ukazujete svou vypiplanou sazenici melounu a nakonec je z toho zase cuketa. :)
Pórek obsahuje vitaminy C, E, B, karoten, draslí, fosfor, železo, vápník, niacin a pozor, důležitá je u pórku také zelená část, protože obsahuje až dvakrát tolik vitamínů, než část bílá. Pórek pomáhá revmatikům, pomáhá se zbavovat kvasinek v žaludku, při zácpě, kolikách, při nadýmání. Podporuje díky obsahu selenu a manganu imunitní systém.
Vřele doporučuji výživnou pórkovou polévku, nebo dobrý pórek,
Pochybujete někdy o sobě? Samo, že pochybujete :-). Já taky. U nás doma je právě báječné usmiřovací období, po období jemného dusna. Já protivná, pan domácí pak kvůli tomu taky protivnej a do toho dostala naše nová milá kobyla Sára rýmičku – spíš takový kašlíček.
Jemný. Kadence – 1x za hodinu max. Byla na noc ve stáji a tak jí naše frisné počasí nepřišlo v posledním měsíci březosti zrovna asi úplně vhod, navíc přišla do jiné rodiny po deseti letech a lidé nejen sobě oslabují imunitu. Ale pan domácí se trochu bál, že to není žádný mastodont, ani hucul, ale jemná aristokratka a tak chtěl pro jistotu vše podchytit v počátku. Navíc, když venku skoro mrzne, prší a vůbec je pěkně hnusně. Tak, že vyklidíme chlívek. Rozbalit zbytek tady»
Ve čtvrtek nám dole ze statku přivezli jalovici, kterou nám vybrali – tedy vybrali dvě a pan domácí jel udělat poslední verdikt. Vybral tu méně doporučovanou, prototže sice prý o něco neklidnější, ale vemeno skvělé – lépe řečeno struky – na ruční dojení ideální. 
Marjánku přivezli ve čtvrtek, rozkoukala se velmi rychle, zapadla a zdála se býti více než klidná. A termín otelení byl 19.dubna. Ovšem převoz, nové prostředí a vše kolem zapůsobilo, v pondělí už Marjánka chodila s nohama roztaženýma od nás až po Krkonoše, protože neměla kam natěsnat vemeno, které nateklo neuvěřitelně a v úterý ráno, když jsem vyšla z chalupy, viděla jsem už z dálky, že začíná porod. Z Marjánky visel blánový vak. Rozbalit zbytek tady»
Tak jsem se k tomu končně dostala. Tapioka – má láska. Dnes obecně a dva hezké recepty, ale tapiokový seriál bude pokračovat. Mnozí však tapioku neznají a ani o ní nikdy neslyšeli. My jí poprvé ochutnali za oceánem, kde je to zcela běžná součást jídelníčku. Jsme i průběžně obdarováváni díky hodné tetičce, která nepřiváží blbosti, ale zcela hodnotné dary, jako kuličky tapioky.
A co to tedy je?
Tapioka je škrob, který se získává z kořene manioku. A maniok je rostlina z 
Jižní Ameriky a Západní Indie. Má velmi vláknitý 
kořen a tento se používá v nejedné formě. Například jako mouka, jako škrob na prádlo, k pudingu, při výrobě piva, ale také jako želé. Kořeny manioku prý užívali již Mayové. Tapioka lze však velmi dobře koupit již i u nás, ovšem každý se musíme trochu poprat s tím, jak moc budeme vědomě zvětšovat svou ekostopu.
První dnešní recept je recept na Bubble tea. Což je velmi oblíbená záležitost, ale také velmi variabilní. Tento recept je pouze návod na udělání si svého domácího, který navíc je ochuzen o celkem základní složku bubble tea a tou jsou ledové kostky. A tak na jaře, kdy už v noci nemrzne na namrznutí ledu, měníme ledové kostky za rum – samozřejmě jen pro dospělou část rodiny:-), děti mají smůlu, jsou bez ledu i bez rumu.Nicméně i přesto jim tento nápoj dost chutná. Pan domácí po ochutnání zajásal, že to přeci zná! Že už to pil! Že to chutná úplně stejně jako to, co kdysi pil před rentgenem žaludku! Beru za slovo děti a Elišku, která dojela všechny sklenice, které zůstaly nedojeté.
Bubble tee je směsí kvalitního čaje – někde zeleného, někde černého, někde jiného, perliček tapioky, hroznového cukru či medu a mléka – a také kelímku a brčka. Podle receptu tetičky dělám z čaje čistě mátového, používám med, plnotučné mléko a tapioku. Brčko ….. jsme našli jedno. Prostřídalo se :) Rozbalit zbytek tady»
Náročné dny pokračují. Stav našeho hospodářství se radikalizuje! Koňů je o 100% více, krav je o 100% více, snažíme se, aby bylo psů o 100% více a upřímně řečeno, skoro bych i skončila u zvířat a přikláním se poprvé na stranu pana domácího . Raděj vlastní reprodukce žádná, než navýšená o 100%. :) Zatím zvládli zvířata i pan domácí převozy a porody bezvadně. Jsme ovšem na počátku. Kobylu čeká porod, psa i akt. Marjánka – naše nová jalovice se otelila o 10 dní dříve než měla a porod to byl bezva. Stihla ho už Eliška, které se to velmi líbilo, jak říká, „také jsem si sáhla“, protože musela roztahovat krávě hráz a po porodu chtěla ještě! -Endorfiny zjevně nefungovaly pouze na krávu.
Márinka, narozené tele, se má k světu. Jalovice není saň, má obrovské krásné vemeno, stojí na dojení ukázkově, je klidná, můžeme zase po pár letech dojit ručně a vůbec je to takové vydařenél No a protože jsou to dny celkem vytížené, tak jen obyčejná jídla. Dnešní jídlo je takovou variací na tuto rýži a má celkem veselý podtext, protože jsme se konečně dostali k pytli pohanky od známých, kteří jí nedaleko pěstují. Je však neloupaná. Vyloupat jí není s mlýnkem na obilí až tak veliký problém, stačí mlýnek hodně povolit, zkusit na trošce a nechat pohanku jen velmi jemně omlet,čímž se bezvadně zbaví slupky a zůstanou jen krásné bílé trojúhelníčky – ovšem a to je ten problém, ležící v odpadnuvších pohankových slupkách. No a jak se zbavit slupek, že? Rozbalit zbytek tady»
Všechny svátky roku jsou u nás tak nějak přirozeně minimalizované do jídla. Tentokrát jsou to, jak je asi evidentní Velikonoce. Děti mají svátky spojené s tím kterým určitým jídlem a toho se náruživě drží a pobíhají za mnou vždy zhruba dva měsíce před daným svátekem a několikrát denně se táží, kdy že už to bude. Včera už jsem začala být trochu nevrlá, když nám přivezli novou jalovici, druhá kráva má říji, prorazila ohradu a krávy se vydaly na výlet. Já naháněla krávy, pan domácí opravoval ohradu a děti jedno po druhém postupně vykukovaly z chalupy a pokaždé se ozvala stejná věta “ Kláro!, můžeme uvařit hodně vajec natvrdo?“ „Ne!“ na to 4x já, protože chleba byl teprve v troubě a máslo bude až ráno. A také mě už týden terozizují, že potřebují nutně kraslice, tak abych pekla něco, kde je potřeba hodně vajec :). Klasický mazanec a beránky si nechávám až na víkend. A dětské teroristy jsem připravena pro tentokrát umlátit argumenty : obrovským mazancem na stole! 
Kváskové pečení se mi líbí a mazanec mi přijde jako sladký chléb, takže se na něj těším už 14 dní. (Také vás zmínka Marušky ve svém receptu na chleba a její fotka okamžitě inspirovali k tomu, že není od věci mít doma taky formu na mikro beránka? nebo to je jen moje obsese, pořizovat si nedůležité věci do kuchyně, která i vždy měsíce před tím daným svátkem nedá spát? :-)) Rozbalit zbytek tady»
Došlo k tomu, že nazrál čas na koupi kámoše. Koně nikoli na práci, ale koně pro mě. Postavil jsem se k tomu zodpovědně :). Vytýčil si podmínky – že chci kobylu a tmavá kopyta, musí to být trošku inteligentnější plemeno, nerozuměj poslušnější a zároveň nesmí být už moc inteligentní, tzn. tarpan a hucul už je moc. To už by bylo na příliš hlubokou filosofii. Živější, ale zároveň klidnější :) že pro ní budu mít čas, a že spolu zestárneme. 
Ponořil jsem se do internetu a hledal, protože každý koněprodávající server má svá specifika a byla to dřina to denně projíždět :). Projížděl jsme já, děti i Klára, ale také Petra a Saša. Petra je dávná známá a Sašu jsme sice neznali, ale znala jí Petra a to dobře. Je to koňačka odmala, koně mají obě jejich rodiny, momentálně bez mužů, kteří odjeli na koni dobývat Ameriku. Zatím ho tam nesehnali, ale to přijde :-) Rozbalit zbytek tady»