Když člověk nejí dlouho maso, ani to rybí, občas se mu zasteskne po nějaké výrazné chuti. Ale stále dokola měnit marmite a sýr brunost, který navíc jíme jen my s panem domácím, tak začne mít chuť nějak zaexperimentovat. A někdy ať se snaží jak chce, nepřijde to a někdy…. někdy to náhoda zařídí tak, že tady nechá tetička krabičku, ve které jsou restované mořské řasy. Mají to být jakési chipsy z řas, ale nejsou tak správně restované jako bramborové lupínky. Tyhle asi nepoznaly olejovou lázeň. Jsou spíše tak nějak jemně sušené- ne vysušené, ale stále ještě vláčné, ale už ne ty vlhké licousy. Vypadají za sebou v krabičce srovnané přesně jak takové ty krabičky s balenými čokoládami after eight chocolat- jak jsou seřazené hezky za sebou.
Tyhle řasy voní jako jihočeský rybník a tak mě napadlo, že bysme si mohli po deseti letech dát rybičkovou pomazánku. Teda- byla to fakt dobrota… Vřele doporučuju, protože řasy jsou prý navíc ohromně zdravé – prý mají schopnost eliminovat vliv radioaktivních a chemických látek. Také prý odnímají tělu těžké kovy a jsou velmi dobrým čistícím prostředkem organismu. Obsahují až o 20% minerálních látek více než zelenina a prý také neabsorbují škodlivé látky z mořské vody – kde je stupeň znečištění příliš vysoký, tam řasy prý nerostou- tak to doufám, protože stačí řešit problém se suchým záchodem a hormonální antikoncepcí návštěv. Při intenzitě návštěv na kopci a velikosti pole, kam se rozložený hnůj vozí (hormony se bohužel moc nerozkládají :-)), bysme taky za patnáct let mohli koukat na ty Rozbalit zbytek tady»
V létě k nám přijel z vlastní vůle a dobrovolně :-)) Tenleten pán.Tenleten pán byl dobrej. Tenleten pán souhlasil, že by teda zkusil kosit a tak jsem před ním párkrát máchl kosou a poslal ho kosit 7 arů. Tenleten pán odešel kosit a když přišel a měl 7 arů dosekáno, tak jsem mu začal ukazovat finesy na sečení kosou a v tom momentě se Tenleten pán začal rozčilovat, proč jsem mu to neřekl, než šel kosit ? Pak trochu vychladl a tak jsme si to vysvětlili. Ale přeci jen, tohle je vysvětlení lepší… Rozbalit zbytek tady»
Pissaladiére- to je slovo panečku… jak vzniklo, to nenapíšu, protože tu sedíme na kopci a nezbývá ambice, chuť, morál a ani ideje na cestování a tudíž ani poznávání na vlastní kůži a vyčíst a vygooglovat to a opsat – to je moc laciný. Podle definice typický provensálský cibulový koláč s olivami- častěji z černými, ty ovšem na kopci chybí, musíme dokoupit zásoby, tudíž jen se zelenými – neméně dobrý. Na Provence a její kuchyni nemůžeme bohužel vzpomínat. Bylo nám dvacet a vařili jsme si tam špagety z mořské vody, pak jeli den před závody do Monaka, tam nás nepustili do kasína, mě bylo navíc jen šestnáct a vůbec, ale vůbec nás nenapadlo utratit peníze za něco tak „normálního“, jako je jídlo. Dnes už je situace jiná, klidně pustíme i chlupy dva za kvalitní suroviny, ale zase už nikam nejezdíme. Takže ideální je, přivézt si prostě Provence na kopec !
Cibulový koláč z kopce je záležitost dvoudenní, protože z vlastního celozrnného listového těsta. Lze samozřejmě těsto zakoupit hotové, mražené – pokud možno nějaké fakt dobré, ty levnější, lecitinové sedí na jazyku a koláč a máslová cibule se bude s chutí těsta rozhodně bít. Na listové těsto je tedy třeba na tukánek : 250g másla, 125 g celozrnné mouky pšeničné přesáté ; na vodánek pak 250g mouky celozrnné pšeničné, 2 žloutky, 4 lžíce vody a 4 lžíce octa
Listové těsto uděláme podle tohoto návodu. Doporučuji začít večer, udělat si do ulehnutí alespoň jedno nebo dvě převálení a nechat do rána. Dopoledne pak pokračovat s alespoň 15ti minutovými pauzami v chladu a převálet alespoň 6x. Nečekejte zázrak – listové těsto z celozrnné mouky nebude nikdy tak lístkovat jako z bílé, která má hodně lepku, ale zase samo o sobě prostě chutná. Rozbalit zbytek tady»
Tak se s tim tady dřu a pak to nevezme galerie !!!!!! Rozbalit zbytek tady»
Žampiony jsou dost tvárné a hlavně rychlé. Je to další z vegeriánských minutek. Aby to nebyly jen smažené žampiony, lze je před obalením ještě naplnit – mně zbylo od včera pár fazolí, které jsem smíchala s tvarohem, česnekem a solí a houby naplnila. Před oknem – tedy před ve směru z místnosti ven, už začínají vylézat červené a zelené saláty a papriky – jenom ty pálivé, chilli – asi nepotřebují tolik tepla, jako papriky normální, takže vzhledem k tomu už by mohlo začít jaro, mohlo by se udělat teplo, svítit sluníčko, odejít zimní zádumčivost a mohla by už konečně zabřeznout druhá kráva.Pak zase bude méně času na psaní ale více surovin a více nápadů – prostě – už se těším, že začne práce, těším se na první hlávkový salát a na tele. Máří – ta zabřezlá, už má břicho na obě strany a vypadá, že každou chvíli slehne, ale termín má v červnu, tudíž očekáváme zase minimálně dvojčata. Jedno z dětí si šetří na ratlíka, prý na takového malého, černého a chlupatého a pan domácí vymýšlí správný důvod, proč to zatrhnout a neklesnout při tom v očích dítěte. Během těchto ne příliš příjemných dní pak vybírá fotky do alb a ohromně se při tom baví, když tvoří album návštěvy. Návštěvy na kopci jsou totiž velmi pestré a rozhodně nepatří do jedné skupiny – někdy jsou to docela vtipné situace, když se setkají skupiny z opačných spekter společnosti :-))
Na plněné žampiony je potřeba půl kg žampionů, 250g tvarohu, sůl, fazole -asi 4 lžíce vařených, velký stroužek česneku, strouhanka, vejce, trochu mléka, olej.
Žapmpiony oloupu a ulomím jim nohy. Oloupané žampiony pak naplním směsí z tvarohu, soli , fazolí a stroužku česneku. Obaluji nejpve v rozkvedlaném vejci s trochou soli a potom ve strouhance. Tvaroh drží v žampionu jako přibitý, takže náplň nedělá při obalování žádné problémy. Obalené žampiony pak smažím v rozpáleném oleji. Podávám s uvařenými brambory a domácí majonézou.
Fazole nebo vrtule? Cibule nebo pistole? Kdykoli píšu název dnešního jídla, okamžitě mi nabíhají cibule a pistole :-) Kdesi jsem četla, 
že určitá skladba je předurčena být hitem, protože má tendenci udělat si v mozku smyčku a člověk na ní nedokáže přestat myslet a permanentně se mu do mozku vrací. Já to tak mám i bez hudby :-)). Fazole a vrtule. Je to zvláštní kombinace a co je na ní nejzvláštnější je, že to, co se přidá k vrtulím vařením s fazolemi, neochutí nikdy tak dobře samotné těstoviny. Vařit těstoviny s červenými fazolemi zaručuje už samo o sobě jejich chuť. Kromě toho, že se musí fazole naložit předem, je to ideální jídlo pro vaření v jednom hrnci, tedy značně energeticky úsporné, ať se jedná o úsporu jak energie pohánějící zdroj tepla tak i energie vlastní.
Suroviny, které jsou potřeba jsou : 500 g vrtulí, 500 g fazolí červených, 4 velké žampiony, hrst buráků, sůl, saturejka sušená a jeden rajský protlak 140 g. Cukr-2 lžíce.Toť vše. Na ozdobu pak kousek cibulové natě z klíčící cibule ve sklepě a lze použít případně strouhaný sýr, tvaroh, parmezán…. dle libosti. U nás dnes jen samotné.
Toto jídlo se vaří až tři dny :-)), protože je potřeba naložit fazole a já nakládám fazole po dobu dvou dní a 2x jim vyměňuji vodu. Není to nezbytné, lze mít naloženo i jen 24 hodin a vodu nevyměňovat, ale z mého pohledu je to dobré pro následné trávení. Trochu se tim eliminuje nadýmací schopnost fazolí. Stejně tak následné přidání sušené saturejky je pro stejný účel dobrý počin. Rozbalit zbytek tady»
Včerejší den byl dnem utrpení. Ráno jsem skoro nebyla schopná chodit – po včerejšku naprosto chápu hipoterapii. Člověk skoro nic nedělá, v mém případě tedy to, že se snaží aby nespadl a ráno ho tak bolí zadek a nohy, že už ho dlouho tak nic nebolelo. A pak výlet za Bakarem. Bakar je jméno, jméno poníka, protože jeden poník, který se osvědčil a čtyři děti- to jde proti sobě. Navíc oni mají podnikatelský záměr. Už sázejí do skleníku ředkvičky a až jim vyrostou, tak chtějí zapřáhnout Bakara a Charlieho do vozíku(který ještě nemají, ale to pro děti není vůbec problém) a pojedou na parkoviště k Penny marketu a tam ty ředkvičky prodají a mezitím můžou vozit ještě děti na poníkovi. Upřímně řečeno nás už ty ředkvičky docela dost stály, ale aktivitu dětí je nutno podporovat, jen co je pravda. No a včera se k mým malým bolístkám ještě přidalo 12 km chůze z různých autobusů, vlaků a na vlaky a autobusy a cestou domů už jsem skoro musela každou nohu přemlouvat, ať se zvedne. Ve vlaku jel moc příjemný průvodčí, který se dětí ptal, kde byly, protože ráno všem štípal lístky- doslova všem, děti dostaly takové nějaké s obrázky a když řekly, že pro poníka, začal jim vyprávět historku o nějakém párku a klobáse a děti na něj zbožně koukaly a pak se jich pan domácí zeptal, zda vůbec vědí, co je to klobása a děti bezelstně řekly, že ne a stále se zbožně dívaly na pana průvodčího a pan průvodčí jim pak vysvětlil, že je to totéž co párek, ale jsou tam ty kousky masa trochu větší :-) No a po cestě byla jedna báječná zelenina v unibuňce, kde měli všechno a tedy i hlívu ústřičnou a tak jsme jí koupili a dneska byla k obědu dršťková polévka bez drštěk, zato s hlívou. Rozbalit zbytek tady»
Po dnešní euforické odpolední vyjížďce, bolesti stehen a kostí pod hýždí- vůbec jsem netušila, že tam jsou, kosti v této oblasti 
většinou vůbec necítím :-)) bylo na řadě něco lehkého, rychlého a přijatelného. Rýže se zeleninou je fajn a navíc nám po tetičce z Ameriky zbyla plechovka kokosového mléka. V životě jsem to neviděla, neslyšela o tom a už vůbec jsem to nikdy nechutnala. Další dnešní premiéra. Na plechovce je napsáno- ideální do zmrzliny, tak proč ne. Po otevření to vonělo jako kokos, bylo to až nepřirozeně bílé,ale na obale nebylo až tak moc vypsaných libůvek a po olíznutí to chutnalo jak jinak, jako kokos! No tak jsem to šoupla se dvěma žloutky a 1litrem smetany (odstřeďovala jsem dnes za tři dny a mohla jsem si ten litřík dovolit- ze zbytku vznikla ještě dost veliká hrouda másla),4 lžícím moučkového cukru do zmrzlinovače a nechala točit lopatky. Ale když se udělala zmrzlina, bylo to sice smetanové, ne už ale moc kokosové. To kokosové aroma se jaksi vytratilo. Tak jsem tam přidala vnitřek jednoho lusku vanilky a byla to smentanová vanilková zmrzlina s jemným nádechem kokosu.
Rýže se zeleninou – suroviny jsou : 500 ml rýže, 1250ml vody, sůl, turmeric,černý kmín, jeden menší pórek, 3 střední cibule, 300g červeného čerstvého zelí, 50g rozinek, 50g sekaných neloupaných mandlí,50g kokosu, 4 lžíce maizeny- kukuřičného škrobu, olej,400 ml vody.Shoyu-sojová omáčka.Směs koření – černý pepř, koriander, skořice, hřebíček a kumin.
Nejprve rozpálím ve dvou hrncích olej. Do jednoho nasypu dva hrnky cibule, polévkovou lžíci tumericu, lžíci černého kmínu, jemně orestuji a zaliji 1250 ml vody. Uvařím rýži dokud se voda nevyvaří. V druhém hrnci nechám jemně restovat cibulku na proužky, přidám na jemno nakrájené červené zelí, rozinky, mandle, kokos a míchám. Osolím, po chvíli zaliji 400 ml vody a přidám maizenu a sojovou omáčku shoyu. Dále pak lžíci koření – směs hřebíčku, skořice, černého pepře, korianderu a kuminu.Míchám tak dlouho, dokud není hmota hezky tmavá a hustá. Nakonec posypu pórkem krájeným na kolečka – je malý, protože to je vlastní lednový chcípáček z venkovního záhonu :-) Rozbalit zbytek tady»
Dnešní den patří zase mezi jeden, kdy člověk slaví svá malá,nedůležitá vítězství. Zatím jsem oslavovala přítomnost poníka u nás doma jen tím, že jsem s Ester byla přítomná její vyjížďce- bylo nutné trochu popoběhnout a ty tři kilometry si užít po svých. Pak se přidal pan domácí se svým koněm velikým. Pan domácí se nezatěžuje takovými malichernostmi, jako je sedlo, nebo pořádná otěž. Prostě si sedne na koně, cvakne mu na karabiny provaz a jede. A jede hezky! Já zatím koně přehlašovala v evidenci, pomáhám utahovat sedlo Ester,pomáhám pro ně dělat seno, mám je ráda. Jinak jsem tak průběžně těhotná, kojící nebo o malé děti se starající a tak jsem za posledních deset let seděla na koni dvakrát zhruba 
Rozbalit zbytek tady»
Minulý týden, při cestě koňmo k zubaři jsme si vybrali schránku a dopis- nedoporučený podotýkám, který nám přišel, nám rodráždil bránici minimálně na polovinu cesty. Byl to ovšem smích s mírnou příměsí hořkosti, protože v takové momenty si člověk uvědomí, jak mnoha lidem dávají naše pokřivené hodnoty moc a tím zároveň i křídla drzosti. Jedno z nejhorších jednání z našeho pohledu je chtít vzbudit v lidech strach a navíc kvůli ekonomickému prospěchu – fujj :-)
všimněte si toho úžasného žargonu, to jsou obraty panečku Rozbalit zbytek tady»