Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Archive for the ‘Bramborová jídla’ Category

V životě jsme měli pár aktivit a většinou to byly aktivity poměrně cenově náročné. Které však nejsou že? Například houby. Jenže my nehoubařili, my stříleli. Lukostřelba – nebýt toho, že emigrovaný dědeček pana domácího luky vyráběl a posílal do Čech, že tatínek pana domácího luky vyráběl  a pan domácí i jeho brácha luky vyráběli, měli bychom závodní vybavení celkem hodně cenově náročné. Pak padák – nebýt toho, že jsme jednou přijeli na kopec, pan domácí a kamarád odletěli a já stále váhala, pak ale přišla na kopec skupinka  mladých chlapů, vyptávali se na vše, já byla středem pozornosti a moc mě to bavilo jim všechno vysvětlovat, jenže muselo následovat vzlétnutí, aby ty moje řeči nevypadaly tak blbě, no a nebýt toho, že jsem jim za deset minut letěla nad hlavama se sbaleným padákem před sebou, v parádní negativce, že na mě pan domácí po tom, co to padák sám rozchodil – já mu naštěstí vůbec nepomáhala a díky tomu jsem to taky asi možná přežila, že na mě křičel do vysílačky, ať se okamžitě vrátim ke kopci, takhle že tam vyhniju – a já stále klesala, protože vyhnít a následně přistát bylo to jediné, co jsem si přála, a pak taky prodat rychle padák, tak nebýt toho a také  toho, že  pan domácí kdysi zjistil, že na Černé Hoře je ve středu ráno v devět hodin 25 padáků, a tudíž naznal  – kde je dost lidí, netřeba tam ještě mě,  tak je paragliding naší další náročnou kasičkou. (mimochodem, tato filosofie pana domácího je jedním z důvodů, proč je člověk nyní připoután na jedno místo). Read the rest of this entry »

Včera  jsem se ukrotila, nezadělala na chleba, ale na bramborové vdolky. Já kdykoli nyní otevřu internet, ať je to téměř jakákoli stránka jakéhokoli zaměření, všude mám pocit, že se o objevují články o dietách.  Jsem celkem „krvomléčný“ :-))typ, tedy ideální adept na nějakou dietu. Problém je, že máme doma pana domácího, který atakoval jako horní hranici váhu 70 kg pouze když jsme vlastnili potraviny a on permanentně kontroloval kvalitu potravin s obsahem 50 a více procent sacharidů a tuků a protože přebývaly často jogurty, klasickou večeří byl valašský smetanový jogurt. V podstatě se už narodil s buchtama na břiše a nikdy pro to, aby vypadal dobře nemusel nic dělat. A tak kdykoli já se rozhodla, že bych měla vypadat lépe a radostněji, lakonicky se otočil na děti a pravil “ tak děti, Klára bude zase protivná!“. Nebo – „vezmi si fotku svojí babičky, podívej se jak vypadala a neblbni!“ a tak  jsem se postupem let naučila brát více věcí s větším nadhledem. Nedávno jsem třeba četla o krabičkové dietě, inzeráty na ní atakují člověka velmi často a když jsem šla od schránky na běžkách domů, napadlo mě, proč vlastně lidé platí tak obrovské peníze za pět krabiček přivezených až domů. Proč si za stejné, ne-li menší peníze nepořídí domů na každý druhý den hospodyni, co jim krabičky uvaří, nakrabičkuje a ještě po sobě uklidí? Je to ale divný, ten náš svět:-). Read the rest of this entry »

Tento týden je u nás celkem klid. Odjela štěńata, odjela Eliška – jedno štěně odjelo na základě komentářů pod článkem „Špulky“ do nedaleké vesnice k paní, která je moc milá, a která už po tom, co vloni pošel pes jako dlouholetý člen rodiny psa nechtěla. Ale pak  si přečetla komentáře a pro jednu Špulku, které dali jméno Čert si přijela. Nepochybuji o tom, že se bude mít dobře.

Pro Elišku si přijela maminka s přítelkyní a to bylo báječné setkání. Paní Elišková nás ten den zapojila do osobního systému, který asi zatím nemá jméno, ale říkejme mu – každý z toho vyjde dobře -. Vzala to přes známého, který má extrémní nadmíru jablek a začali nakládat. Známý ovšem není troškař a přinášel bednu za bednou, takže k nám dorazil kombík absolutně narvaný jablky. Navíc ještě rysy syna z průmyslovky pro Kvída, sešity pro děti na psaní, sušené houby a cukrovou řepu!!! Pán byl velmi rád, že se zbavil jablek a my po jarním mrazu zase moc rádi, že máme jablka. Za tu výslužku jsme ovšem nemohli zůstat dlužní, tak jsme nanosili dýně, mrkev a na večer správně rozleželý sýr a víno, tvaroh a mléko pro Špulky a Elišku. Za to jsme však navíc dostali rebarborový koláč, což se trochu nelíbilo Elišce, neboť odjíždí, ale dozvěděla se, že nemá smutit, protože od pána s jablky nafasovali koláč švestkový. Není nad to, když někomu něco přebývá a jinému schází a všichni jsou rádi, že si povymění trochu svých jistot :-).

Navíc přijeli naštěstí večer, takže stačilo, abysme zhasli a mohli jsme je tudíž pozvat dál, protože za světla by bylo vidět, že přetože jsme s Eliškou od rána říkali, že by se mělo uklidit — se neuklidilo ! :-))

No ale ještě než Eliška odjela, měli jsme takto připravenou dýni Hokaido a přetože je Hokaido moučná, takto je výborná a vůbec to nevadí! Read the rest of this entry »

Když odjel Vítek a Hugo se ptal, zda k němu může na chatu, řekla jsem mu, že může, ale že Vítek odjel. Jóóó´?Dneska? “ ptal se Hugo a já přisvědčila. Druhý den jsme se o něčem bavili a padlo slovo „dneska“. Hugo okamžitě zareagoval a pravil “ takže Vítek odjel, když je dneska“ ?  A ráno jsme jeli na kole od zubaře a Hugo nám přibíhal vstříc. “ Kde ste byli ? ptal se a já na to “ dneska jsme byli u zubaře“. Hugo okamžitě – “ dneska? a to odjel Vítek? a proč je pořád dneska?“ :)) Očekávám dostatečně důvtipnou odpověď, jak tříletému dítěti vysvětlit, proč je pořád dneska a proč tudíž neustále Vítek odjíždí :-)). Budu za ní velmi vděčná :)

Druhé dítě bylo dnes zase chloubou rodičů, když sedělo na křesle a bez pípnutí si drželo kapesník v ruce, pusinku oteklou až k uchu a čekalo, až mu pan zubař, který musí na šestileté dítě díky svým dva a něco metrům působit ještě více dramatickým dojmem než samotná představa vrtačky :-), tak až mu vyvrtá zub. Poslušně držela a držela beze slova, i když se pustil ještě do druhého zubu. Já v noci taky moc nespala, ale pohled na tvář Jentl ráno vytlačil mé zuby z hlavy – ovšem hledíc na ní na křesle, sebrala jsem odvahu a zmínila se i o svém problému :-)). Za odměnu, se mohla dívat na to, jak se na křesle posunuji vzhůru pod vrtačkou já :). Pak naložit na poště krabici s jahodama, zvládnout ve dvou objet správně kruhový okruh na kole, aby Jentl opět jako ráno nejela přímo a zastavit se v bazaru, kde prodává velmi hezká a štíhlá prodavačka, jednoznačně o sebe pečující a navíc příjemná. zapředli jsme rozhovor a paní prodavačka pravila, že obdivuje, že máme zvířata, protože ona se bojí i slepice a pak mi sdělila, že to pro nás musí být taky hezký, žít takhle venku, prohlédla si mě od hlavy k patě včetně mé ulomené dvojky a dodala, že to je dobrý, když manžel pracuje v lese, že tam mám jistotu, že tam ho nikdo neklofne ! :-)) Snažila jsem se vymyslet, jak to myslela a už jsem neměla sílu sdělit, že v lese ani moc nepracuje. :-)

No a pak už jen vymyslet jak nejlépe a nejradostněji po tom kopci domů zpracovat ty dva litry kefíru, co se mi tu nashromáždily :-)Kefírová buchta je jasná a jako to před ní vyhrály bramborové noky s bylinkami a žampionová směs. Read the rest of this entry »

Brambory v hrašce jsou jakousi variací na brambory ve smetaně . Proč dělat variace, když je prvotní jídlo vynikající, jedno z nejoblíbenějších a jednoznačně chutná ? Ono by tady šlo dost populisticky začít psát o tom, jak je hraška na rozdíl od smetany nutričně mnohem lepší, jak je to jídlo lehčí, zdravější a zajímavější. Všechno by to byla bezesporu pravda, ale nemůžu to napsat, protože nemám ráda kult zdraví a naopak líbí se mi přirozenost. Takže důvod proč brambory v hrašce je jednoznačně „změna“ a to, že hraška je zajímavá, a že brambory ve smetaně přesto, že nejoblíbenější, nedají se jíst každý den. Změna je důležitá a pokud hrašku neznáte – je to směs, která supluje vejce a lepek ovšem sama bezvaječná a bezlepková, rozhodně jí doporučuji vyzkoušet.

Brambory vařené v hrašce jsou velmi jednoduché a rychlé jídlo. Navíc netřeba ani mnoho surovin : brambory- podle strávníků, u mě zhruba kilo, 5 mrkví, 3 střední cibule, trochu oleje, 3 stroužky česneku, 2 lžíce sladké papriky, sůl a hraška pikantní – zhruba pět lžic+ voda.Zhruba 100g sýra a červená řepa na oblohu.

Nejprve je třeba oloupat a omýt brambory a nakrájet je na kolečka, ne úplně tenká, ale 1cm je už moc. To samé s mrkví- tady však Read the rest of this entry »

Kdybych měla lilek, byla by to musaka, ale já lilek nemám, takže je to nákyp ! Dnešní jídlo je ideální udělat, když zbydou brambory, protože se dají použít a nemusí být zvlášť vařené na toto jídlo. Samozřejmě, pokud nastane situace, že žádné vařené nejsou a je potřeba je uvařit, volíme raději vařené ve slupce a následně oloupané. Jinak je to velmi lehké jídlo, ideální na oběd před cestou na loutkové divadýlko, které u nás dole ve vesnici hrají ve staré škole pro děti. A příští měsíc bude divadýlko s tombolou, což je vrchol našeho kulturního roku, na který se po celý zbytek roku těšíme :-)). Pokud pominu, že dole ve vesnici je zhruba 4 km tam a 4 km zpátky, je to poměrně hezky trávená sobota. Někdy se nám to podaří zatajit, vždy nám totiž ochotně zavolají, že se to v sobotu koná, ale tentokrát se to dozvěděl první Kvído – je tedy jedno jaké z dětí to je- pokud je to prostě jedno z dětí, máme smůlu a divadýlko, potažmo i sestup a výstup – budou  :-))

Na dnešní jídlo je třeba : brambor tolik, aby pokryly alespoń ve vrstvě a půl dne pekáče, ve kterém budeme zapékat. Dále 600g žampionů, 5 cibulí spíše menších, 6 rajčat, spíše větších, 3 vejce, 250ml mléka, sůl, 1 sušená feferonka, svazeček oregana, olej, 200g červeného zelí.

Prvním krokem je nakrájení žampionů, tentokrát i se slupkou – tedy očištěných žampionů, ale neloupaných. Nakrájení oloupané cibule na kostičky a její následné vložení na horký olej. Po chvilce vložíme i nakrájené žampiony na plátky, stále mícháme a vložíme nakrájená rajčata na nudličky- dvě rajčata si ovšem schováme. Osolíme a chvíli restujeme, dokud vše hezky nezměkne a neudělá hezkou hmotu.

Mezitím si nakrájíme brambory na plátky a vyložíme s nimi dno vyolejovaného pekáče, ve kterém budeme zapékat. Na plátky brambor přijde hmota ze žampionů, cibule a rajčat. Na tuto vrstvu pak nasypeme červené zelí, které ale nejprve upravíme tak, že ho nakrájíme na tenké proužky do mísy a promneme s trochou soli a oleje. Takto upravené zelí teprve sypeme na vrstvu žampionů s rajčaty.  Na tuto vrstvu pak položíme tenké proužky rajčat, které jsme si dali bokem. Osolíme, posypeme jemně oreganem a zalijeme vejci, která jsou rozmíchaná v mléce s trochou soli a s nalámanými kousíčky sušené feferonky.Vše dáme péci zhruba na půl hodiny. Read the rest of this entry »

Máme prima tetičku. Žije v Kalifornii a pečuje o nás s největší tetičkovskou péčí :-)), takže minulý týden přišel balík plný zajímavých věcí. Dvě další vegetariánské kuchařky a dvě super knihy „Chléb“. Jsem uchvancancená a pouštím se do dalšího čtení. Zítra dodám první chlebovou drobnost, která mě dosti zaujala. Dnes ale po návštěvním počátku týdne pečené brambory s brokolicí, právě inspirované novou vegekuchařkou. (bylo i dnes jídlo inspirované jinou kuchařkou – pilaf s rýží a červenou čočkou, zdobený pomeranči, ale hodnocení pana domácího bylo “ hm, ty pomeranče byly výtečný!, a protože mám zásadu, že co se mi nepovede a co nám nechutná, to sem nedám, jedno jídlo je z kola venku. )

Pečené brambory, velmi jednoduché. Suroviny, které jsou k tomu potřeba jsou : Brambory – podle počtu účastníků večeře, dále jedna větší brokolice,3 větší cibule, olej, tvaroh – 300g, dvě lžíce hořtice,dvě lžíce bílého vína, svazeček sušené saturejky, svazeček sušeného oregana, dvě lžíce majoránky. Sůl, pepř.

Nejprve je nutné uvařit brambory i se slupkou v osolené vodě. Zatímco se vaří brambory je nutné v jiném menším hrnci nejprve necháme rozpálit olivový olej, poté na něj vložíme na proužky nakrájenou cibuli a když je mírně hnědá, přidáme na malé růžičky nalámanou brokolici. Chvíli restujeme a po chvíli osolíme, zalijeme dvěma lžícemi bílého vína a zalijeme vodou –  necháme uvařit do měkka.  Když je oboje  měkké, slijeme brambory, oloupeme je a vždy do každé brambory uděláme jakýsi zářez. Vyřízneme prostě do brambory véčko- klín po délce a tento klín naplníme malými dvěma kousky uvařené brokolice. Brokolici v bramboře potřeme tvarohovou pomazánkou : umixovaný tvaroh se solí, saturejkou, oreganem, majoránkou a hořticí. Lžící vždy brokolicovou část brambory překryjeme tvarohem. Read the rest of this entry »

Máme po letošním prvním sesunu z kopce dolů na nákup. A zároveň návštěva žužaba. Když tříleté dítě stojí  u kamen a procítěně se ptá, “ kdy už pojedeme k tomu žužabi?“ a člověk mu pět minut nerozumí, tak začne kopat nožičkou do země a vztekat se, že „pčece k žužabi!“, tak pak člověk elimminuje všechna místa, kam jede a nakonec ho to napadne. Když přijde ta poslední indicie “ pčece k tomu žužabi, co má lízátko!!!“ :). Takže Vesko a Janino – bravo- jen s tím žubem to bylo vedle. Jelo se proto, že někdo – totiž já, o žuba přišel a měl dostat novýho žuba, ale nedostal, až jindy, naopak, k zubu přišel ještě o nerva. Sláva knížce od pana domácího- Kaše, strava naše! :)) Já ho tak nemáme ráda !!! toho žužaba. Už jsme spolu zažili hodně. Jeden rok 96 x na kole dolů a zase domů, to si to jednou i člověk rozmyslí. Už jsem se jednou i uchýlila k tomu,že jsem si odlomený kousek zubu rašplovala pilníkem pana domácího na motorovou pilu, protože mi těch 14 km kvůli pořezanému jazyku přišlo hodně zbytečný – a nepoznal to žužab :-))) Pak mi jednou po vytrženém zubu,když se ven dostávali zbytky kořene,  chtěl odpomoci pan domácí, vzal pinzetu a já se po chvíli začala stydět, jak že nejsem měkká, že nic nevydržím. Nakonec to stejně skončilo zase u žužaba – tentokrát u žužabky- záskok a ta panu domácímu i mně pogratulovala, že jsme moc šikovní, a že je dobře, že se nám to až zase tak dobře nepovedlo – že se trochu obnažila dáseň a tahali jsme už čelist :-))). Žužab je prostě prima výlet. Dokoupili jsme vše potřebné a s plným vozem a  nejoblíbenějším výletním pamlskem, totiž minerálkou s rohlíkem, jsme se vydali zpět k domovu. Doma už nás čekala návštěva a ranní buchta- výborný recept od Banditky- tvarohová buhta- ale přestávám to mít nějak pod kontrolou. Buchta čekala na talíři na prázdném stole až se vrátíme a bohužel zmizela dříve, než jsem stihla zavelet k fotce. Takže hned zítra jí dělám znovu a tentokrát i s dokumentací :-)

Bramborové šišky jsou moc fajn jídlo – tentokrát nejsou vařené, nýbrž pouze smažené a jsou s domácím uskladněným a nikoli s kysaným zelím. Pravda je sice trochu úsměvná, ale jasná a nelze se za nic skrývat- zelí vždy sklidíme do sklepa, že ho v prosinci našlapeme. Letos jsme tedy taky sklidili, jenomže jsme nenašli pečlivě uskladněné zelňáky ve sněhu, protože ve sněhu je vše, co je z nepromokavého materiálu a bylo to původně pod střechou a proto kysané zelí prostě bude hned jak ho došlapeme, protože zelňáky už vykoukly ven :-)) Read the rest of this entry »

Když se to, tak se to…. to asi zná každý – mé patálie s citronovou buchtou, která mi trochu zhořkla už nebudu rozpitvávat -cokoli, co se tváří jako citronová buchta, to mi zřejmě není souzeno, a když se povede – což bývalo běžné, tak mi alespoň není souzeno o ní psát, protože se pak při pověšení článku s buchtou  přestane zobrazovat stránka na jiném prohlížeči než je firefox – prostě stop citronové buchtě :-))) Tímto se zároveň omlouvám všem, kdo od včerejšího večera nemohli stránku otevřít – chápejte – může za to citronová buchta !!!! :-)) Evidentně!

Doma graduje příprava na přezkoušení ve škole ,decentně graduje a protože jsou zase venku sněhu kupy, je -12 a nikam se nám nechce,  tak se ani nejde z kopce nakoupit, takže pomalu, ale jistě dochází určité druhy zásob a musí se vyjít s tím, co je. Třeba hořtice není. Ale byl puding – mlíka je stále dost :-))) Read the rest of this entry »


veg
Nejsem vůbec znalec italské kuchyně, ale italská jídla jsou má oblíbená, vařím je často
a ráda a protože mám v povaze snažit se dostat ke kořenům věci, napíšu tady pár věcí, které jsem si sama pro sebe ohledně italských jídel zjistila. Nejprve ze všeho studnice
italské kuchařky)
mých informací – tři důležité kuchařky, které mám hodně ráda. Dvě jsou spíše novotypové – křídový papír, hodně barevných obrázků- co stránka to recept. Jedna je menšího, zato tlustšího formátu, nebarevná, s ručně malovanými obrázky – velmi milá a velmi inspirativní. Pro všechny tři je společné jedno a to, že jsou v angličtině. Jsou to všechno americké kuchařky, což může být trochu na škodu věci. Přeci jen americká italská kuchyně není italská italská kuchyně, na druhou stranu, minimálně jedna je napsána italkou – věřím tedy, že mé italské studnice vědomostí jsou ty pravé….pro mě rozhodně -nemíním se jich vzdát :-)). Read the rest of this entry »