Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
O černém, ruském, moskevském chlebu, nazvěte tak, jak ho sami nazýváte, bavili jsme se tu už vícekrát. Když dělám klasický žitný chleba, je celkem normálně barevný. Barvu má o něco šedo-hnědší než chleba pšeničný a stále jsem měla jako nedostižnou metu pravý černý chleba. Navíc při návštěvě Rachada jsme o tomto chlebu mluvili více než krátce, pak jsem si přečetla jeho příspěvek o Borodinském bochníku a od dávné touhy došlo k realizaci.
Udělat pořádnou tmavou Moskvu nebo Borodina mi bude trvat dlouho – nejen uvařit řepu, udělat si melasov sirup, ale i vychytat přesné poměry, protože recept na pravý černý chléb aby člověk pohledal. V každém, kde jsou suroviny, které by tomu odpovídaly je navíc droždí, tam kde není, není zase sirup, slad a tudíž je jasné, že z toho vyjde zase šedý 100% rye – 100% žitný, ale mně jde o něco jiného.
A tak po svých pokusech překládám zcela beze studu recept na jeden, který se chutí naprosto shoduje s pro pamětníky prvním tmavým chlebem, který se naplátkovaný začal prodávat ještě za bolševika. Říkalo se mu tehdy moskevský, dánský, tmavý, bylo to většinou pět plátků a byl to chleba žitný, tmavý, hutný a těžký a výborný. Namazaný máslem, aby se trochu snížilo jeho emotivní vyzařování štíhlosti a spojení tohoto chleba vždy, když jsem ho viděla se štíhlou upravenou ženou, která ho měla obložený vysoce saláte, rajčaty či vejcem na tvrdo.
Dnes se prodávají jeho různé napodobeniny, různé fitnesschleby, tmavé celozrnné, ale často jsou plátky mnohem lehčí a ne tak chutné. Ale často i velmi dobré. A tak recept na jeden, který jakoby tomu původnímu z oka vypadl. Read the rest of this entry »
Naše kobyla Sára nás napíná co to jde. Už je na spadnutí, hříbě má být každou chvílí, ale ona vyčkává a vyčkává. Dostali jsme instrukce, že hříbě má mít jméno od „H“. A to je něco na mlýn pana domácího – když něco musí. A tak hned provokativně prohlašuje – bude to Hajtra, nebo Herka :). Také už pomalu dochází semínka kukuřice, střihnu si totiž občas poslat nějaké dvakrát. Jednu obálku dám Elišce, aby byla tak hodná a poslala jí z Prahy a následně další den posílám ta samá ještě jednou, když u silnice čekám na pošťačky a předávám přebytky přijezdivší na kole. A protože mám s sebou ještě čtyři děti, které mají rozdělené barvy aut a do toho všeho křičí – mám 15!, tak dochází k takovým excesům, že si nesu balíček, který posílám s arnikou milé paní na oplátku, za to, že mi pošlala pnoucí jahody. Doma si pečlivě předepíšu vážená paní Kamila, protože zbytek neznám, ten přijde až na balíčku, že ho tedy podle odesilatele dopíšu a předám k další cestě. Ale jak je tam moje nákupčí, hodně barevnch aut, křičící děti, pošťačky, tak samozřejmě tušíte co přijde – předávám ke své cestě balíček s adresou „vážená paní Kamila“ :) a pak běžím dva km domů, abych stihla zavolat na poštu a nadiktovat adresu celou.
Zítra nás čeká bojovka, protože děti po tom, co se tu někdo zmínil, že je maškarní a my je tam neprozřetelně vloni vzali, letos jsme nasadili přemlouvací taktiku a museli nabídnout alternativu. Chovají se dost obchodně, potvory malý. A tak, že budou mít bojovku. My, takoví neskauti pohodlní. Prý na čarodějnice a protože to bylo bratru za dva měsíce, všechno jsme slíbili. No a je to tu a my tu tři sedíme na posteli s blokem a vymýšlíme, kam je pošleme. Pan domácí přichází s nejsofistikovanějšími nápady – třeba kilometr dlouhá meliorace, nebo nora jezevce….. my s Eliškou se držíme více vzadu. Pak taky nějaký poklad na konci, což bude asi zakopaná termoska s domácí zmrzlinou. Hledáme prostor, kde budeme potřebovat vykopat pořádnou díru… když už se mají bavit, ať to má trochu smysl.
A tak také už jsem po přezkoušení klidnější a mám více chuti přemýšlet o tom, co uvařit a tak se pouštím do čtyřzrnných vdolků. Jsou nečekaně bezva. Jsou z pohanky, barevné kukuřice, celozrnné pšenice a ovesných vloček. Vypadá to zdravě, ale věřte tomu, bylo jich 22 a byly za chvíli v čudu. Read the rest of this entry »
Takovéhle články mám já osobně nejraděj. Otevřu a zjistím, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Ať se to týká čehokoli. A navíc články týkající se pouze chyb jsou velmi efektivní. Člověk nemusí procházet tu fórum, tu článek, tu obrázky a má to hezky po kupě. Jsou i takové chybníky, které však nepočítají s každým přostředím. Když máte v koupelně -18 a nehce prát potvora pračka, takový pěkný chybník v návodu na pračku je vaše nejkrásnější prokletí – totiž naděje, že to nemusí být úplně tím, že je na kost zmrzlá. Nejsem však žádný odborník, jen pekař amatér a také píšu z této pozice, ze zkušenosti pokus – omyl – kniha – pokus – omyl – jiná kniha…. a tak jsem prošla své zkušenosti i všechny možné knihy – Českou stravu lidovou, Domácího vševěda, ‚Chléb náš vezdejší…. a zkusila to nějak sesumírovat.
Zapojte se, budu ráda. Budu ráda za každé foto do komentáře, u kterého je vám jasné, proč to tak je. Ostatním to pomůže a třeba se podělí i oni o své nepodarky pro lepší chleby budoucí. Read the rest of this entry »
Frekvence příspěvků v tomto období roku je menší, což je pochopitelné. V sobotu jedu s Ester na přezkoušení, navíc přijel Rachad a nejen, že jsme zase nějak zamluvili, že se chci naučit Rachadovo tažené těsto, ale navíc, navíc přivezl dva klarinety a heligonku a díky tomu tedy možná frekvence článků ještě poklesne. Ne, že bych hrála, zkoušela jsem klarinet, a když jsem do něj ani na popatnáctý nefoukla a čtyřletý Hugo mi ho vzal a nástroj ovládal cekem přirozeně, bylo jasný pro koho nástroje jsou. Takže čtyři děti, pět fléten, jeden buben, dva klarinety a heligonka, aboslutně žádný hudební sluch a především, především jedna místnost – to je nad mé síly.
A jinak sázíme a sázíme. Pro letošní rok jsem se rozhodla, že nejsme žádná béčka, a že se nenecháme městským člověkem tak jednoduše uťápnout, aby on si mohl ve městě dělat to, co mi tady na venkově nemůžeme. A tak si jako letošní projekt dávám za cíl uvést v život tzv. guerilla gardening neboli partyzánský způsob osazování. Setkalo se to s velikým úspěchem. Elišku to nadchlo a ptala se , zda to budu dělat zásadně v noci? Uvažuji o tom. O co jde? Jde o to, že prostě nejsme schopní udělat pořádnou konstrukci na pnoucí fazole a já chci pnoucí fazole a chci a chci a chci! A každý rok se udělá konstrukce a každý rok jí mírný vánek od Krkonoš pořádně semele. Ale odmítám se vzdát a pro letošní rok přebírám městské móresy a jdu do toho. Osadím všechny sloupy Čezu, cca kilometr od nás počínaje a posledním sloupem, který je na našem pozemku konče. A výsledný produkt by se mohl jmenovat „čezole“. :)
No a pak v návalu pracovního vypětí jsme vysadili 560 různých druhů salátů. A tak uvažujeme, jak se jich posléze zbavíme:-). Můžeme je prodat ze dvora, ale to bude zlomek, můžeme jet na místní trh, nebo a to je nejlepší varianta, postavíme děti k silnici. A na té samé silnici, o 3 km níže vždy v rozmezí půl kilometru dáme ceduli : čerstvý salát , na druhé bude farmářský salát, na třetí : biosalát, na čtvrté : zelený salát (chápej že je ekologický, ne zelený) na páté :salát od babičky a šestá cedule bude již na vrcholu kopce a o tu vedeme spor. Buď tam bude stát pan domácí s cedulí vyprodáno, nebo děti – kterým můžeme místo salátů v souvislosti s jejich přirozeným vzhledem klidně připnout ceduli „přispějte na děti z Afghánistánu“ nebo fakt saláty, ale vzhledem k silničnímu provozu na naší silnici to asi budou saláty ani ne tak zelené, čerstvé a bio jako především zvadlé :). V každém případě, těším se na saláty a vzhledem k jejich počtu uvažujeme i o množstevních slevách :)
A taky mě tady Katka tedy trochu popohnala se svýma krásnýma rohlíkama, že už dost bylo zkoušení, a že už by nějaké housky nebo rohlíky z kvásku mohly konečně vyjít a tak přání otcem myšlenky a housky jsou na světě. Oproti houskám z droždí jsou maličko jiné, jsou bezvadně křupavé, pokud se zapaří trouba, je třeba nedělat je z úplně tenké vrstvy těsta, ale spíše jim dopřát a osobně mi přijdou lepší první den. Druhý sice nejsou tvrdé, ale velmi se zvýrazní chuť kvásku.
A tak jak na kváskové housky?
Na kváskové housky je třeba 300g žitno-pšeničného kvásku, vysvětleno níže, 1Kg hladké mouky, 300 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, sůl, 4 lžíce oleje a voda dle potřeby. Vejce na potření a mák.
Kvásek připravuji na toto pečivo třídenní, první den si vezmu trochu žitného kvasu, do kteréh přidám pšeničnou celozrnnou mouku a vodu. Stejně pokračuji i druhý a třetí den. Kvásek je hezky narůžovělý, protože je z většiny z pšeničné mouky.
Čtvrtý den pak zadělám rovnou s oběma moukami, solí, olejem a vodou dle potřeby na hezké vláčné těsto. Zadělám, řádně prohnětu a nechám kynout.
Z vykynutého umotám housky, potřu rozkvedlaným vajíčkem a posypu mákem a nechávám ještě na pultě dokynout. Potom přenáším do trouby na rozpálený litinový plát a peču do zlatova. A to je vše :).
Pochybujete někdy o sobě? Samo, že pochybujete :-). Já taky. U nás doma je právě báječné usmiřovací období, po období jemného dusna. Já protivná, pan domácí pak kvůli tomu taky protivnej a do toho dostala naše nová milá kobyla Sára rýmičku – spíš takový kašlíček.
Jemný. Kadence – 1x za hodinu max. Byla na noc ve stáji a tak jí naše frisné počasí nepřišlo v posledním měsíci březosti zrovna asi úplně vhod, navíc přišla do jiné rodiny po deseti letech a lidé nejen sobě oslabují imunitu. Ale pan domácí se trochu bál, že to není žádný mastodont, ani hucul, ale jemná aristokratka a tak chtěl pro jistotu vše podchytit v počátku. Navíc, když venku skoro mrzne, prší a vůbec je pěkně hnusně. Tak, že vyklidíme chlívek. Read the rest of this entry »
Tak jsem se k tomu končně dostala. Tapioka – má láska. Dnes obecně a dva hezké recepty, ale tapiokový seriál bude pokračovat. Mnozí však tapioku neznají a ani o ní nikdy neslyšeli. My jí poprvé ochutnali za oceánem, kde je to zcela běžná součást jídelníčku. Jsme i průběžně obdarováváni díky hodné tetičce, která nepřiváží blbosti, ale zcela hodnotné dary, jako kuličky tapioky.
A co to tedy je?
Tapioka je škrob, který se získává z kořene manioku. A maniok je rostlina z 
Jižní Ameriky a Západní Indie. Má velmi vláknitý 
kořen a tento se používá v nejedné formě. Například jako mouka, jako škrob na prádlo, k pudingu, při výrobě piva, ale také jako želé. Kořeny manioku prý užívali již Mayové. Tapioka lze však velmi dobře koupit již i u nás, ovšem každý se musíme trochu poprat s tím, jak moc budeme vědomě zvětšovat svou ekostopu.
První dnešní recept je recept na Bubble tea. Což je velmi oblíbená záležitost, ale také velmi variabilní. Tento recept je pouze návod na udělání si svého domácího, který navíc je ochuzen o celkem základní složku bubble tea a tou jsou ledové kostky. A tak na jaře, kdy už v noci nemrzne na namrznutí ledu, měníme ledové kostky za rum – samozřejmě jen pro dospělou část rodiny:-), děti mají smůlu, jsou bez ledu i bez rumu.Nicméně i přesto jim tento nápoj dost chutná. Pan domácí po ochutnání zajásal, že to přeci zná! Že už to pil! Že to chutná úplně stejně jako to, co kdysi pil před rentgenem žaludku! Beru za slovo děti a Elišku, která dojela všechny sklenice, které zůstaly nedojeté.
Bubble tee je směsí kvalitního čaje – někde zeleného, někde černého, někde jiného, perliček tapioky, hroznového cukru či medu a mléka – a také kelímku a brčka. Podle receptu tetičky dělám z čaje čistě mátového, používám med, plnotučné mléko a tapioku. Brčko ….. jsme našli jedno. Prostřídalo se :) Read the rest of this entry »
Náročné dny pokračují. Stav našeho hospodářství se radikalizuje! Koňů je o 100% více, krav je o 100% více, snažíme se, aby bylo psů o 100% více a upřímně řečeno, skoro bych i skončila u zvířat a přikláním se poprvé na stranu pana domácího . Raděj vlastní reprodukce žádná, než navýšená o 100%. :) Zatím zvládli zvířata i pan domácí převozy a porody bezvadně. Jsme ovšem na počátku. Kobylu čeká porod, psa i akt. Marjánka – naše nová jalovice se otelila o 10 dní dříve než měla a porod to byl bezva. Stihla ho už Eliška, které se to velmi líbilo, jak říká, „také jsem si sáhla“, protože musela roztahovat krávě hráz a po porodu chtěla ještě! -Endorfiny zjevně nefungovaly pouze na krávu.
Márinka, narozené tele, se má k světu. Jalovice není saň, má obrovské krásné vemeno, stojí na dojení ukázkově, je klidná, můžeme zase po pár letech dojit ručně a vůbec je to takové vydařenél No a protože jsou to dny celkem vytížené, tak jen obyčejná jídla. Dnešní jídlo je takovou variací na tuto rýži a má celkem veselý podtext, protože jsme se konečně dostali k pytli pohanky od známých, kteří jí nedaleko pěstují. Je však neloupaná. Vyloupat jí není s mlýnkem na obilí až tak veliký problém, stačí mlýnek hodně povolit, zkusit na trošce a nechat pohanku jen velmi jemně omlet,čímž se bezvadně zbaví slupky a zůstanou jen krásné bílé trojúhelníčky – ovšem a to je ten problém, ležící v odpadnuvších pohankových slupkách. No a jak se zbavit slupek, že? Read the rest of this entry »
Všechny svátky roku jsou u nás tak nějak přirozeně minimalizované do jídla. Tentokrát jsou to, jak je asi evidentní Velikonoce. Děti mají svátky spojené s tím kterým určitým jídlem a toho se náruživě drží a pobíhají za mnou vždy zhruba dva měsíce před daným svátekem a několikrát denně se táží, kdy že už to bude. Včera už jsem začala být trochu nevrlá, když nám přivezli novou jalovici, druhá kráva má říji, prorazila ohradu a krávy se vydaly na výlet. Já naháněla krávy, pan domácí opravoval ohradu a děti jedno po druhém postupně vykukovaly z chalupy a pokaždé se ozvala stejná věta “ Kláro!, můžeme uvařit hodně vajec natvrdo?“ „Ne!“ na to 4x já, protože chleba byl teprve v troubě a máslo bude až ráno. A také mě už týden terozizují, že potřebují nutně kraslice, tak abych pekla něco, kde je potřeba hodně vajec :). Klasický mazanec a beránky si nechávám až na víkend. A dětské teroristy jsem připravena pro tentokrát umlátit argumenty : obrovským mazancem na stole! 
Kváskové pečení se mi líbí a mazanec mi přijde jako sladký chléb, takže se na něj těším už 14 dní. (Také vás zmínka Marušky ve svém receptu na chleba a její fotka okamžitě inspirovali k tomu, že není od věci mít doma taky formu na mikro beránka? nebo to je jen moje obsese, pořizovat si nedůležité věci do kuchyně, která i vždy měsíce před tím daným svátkem nedá spát? :-)) Read the rest of this entry »
Posledních pár dnů bylo trochu hektických a tak není divu, že když jsem včera psala k Rachadovi komentář na jeho bramborové noky, zmínila jsem se o tom, že dělám nadívanýho zajíce. Přišlo mi to divný hned jak jsem to napsala. Reakce v hlavě na to byla – že by to byl králík? Stále mi něco neštymovalo, ale nedokázala jsem přijít na to co a tak jsem to pustila z hlavy. Teprve když jsem to nesla na stůl, začala jsem se smát a bylo mi jasný, proč mi to bylo divný. Ta forma už je několik let samozřejmě na beránka. Zda se mi spojilo to, že u nás na velikonoce chodí zajíc, nebo proč prostě mám v hlavě nadívanýho zajíce – netuším. Tak Rachade, teda promiň – Hu Go! bylo to skopový :-)
A proč hektický? Pan domácí totiž sehnal toho koně, ale o tom on sám. Já jen napíšu to, co on nikoli :) Když se jede od nás pro koně do Plzně, znamená to, že se musí naštelovat všechny budíky, které doma jsou. Máme doma dvoje stejné hodinky. To jsme si koupili s panem domácím, když jsme začali běhat. Dvoje proto, že jsme si nemohli měřit mezičasy každý zvlášť, což stejně bylo jedno, protože běhal se mnou, někdy, aby mi stačil, tak i pozadu. :-)) A přitom jak běžel pozadu mi vyprávěl, že si na ten maraton vezme kletr, aby na těch občerstvovačkách vzal domu pro děti nějaký banány :-).
Aby mi ukázal, že na rozdíl ode mě nemusí dělat takovou kravinu jako na něco trénovat, první den dal 13 km, za tři dny 19 km a pak měl tak našrot svůj kotník, ve kterém měl 11 šroubů, že toho musel nechat. Nicméně, máme tedy alespoň hodinky. Běžně visí na posteli a nikdo si jich nevšímá – dokud se někam nejede. Pak je na mně logistika. Vezmu ty svoje hodinky a telefon a na obou přístrojích nastavím budíka na 3.00. Ovšem pouze na hodinkách přenastavím letní čas. A to už asi tušíte, co přijde. Svévolně se vzbouzím v 1.56 podle telefonu – hodinky jsem nenahmátla. Za čtyři minuty zvoní budík – hodinky. Podívám se na telefon a tam 2.00. Vyletí pan domácí – „klid“ hlásím, to je nějakej aktivovanej budík z minula, máš ještě hodinu! Uléhám a za tři minuty mi to dojde – naštěstí ! zvonily přenastavené hodinky, nepřenastavený telefon ukazuje o hodinu méně. Začínat den dvojím vzbuzením ve tři hodiny je už samo o sobě nepříjemný :-)
Já jsem celý den nervózní, vstávání ve tři, za sebou diskuzi s panem C na FB (to se hezky rýmuje:), nervy jak dopadne nakládání a cesta a jaká bude Sára a co policajti, protože techničák od vozíku je toho času v Americe – omylem a tak není divu, že si spletu zajíce s beránkem no :), ale povedl se a tak když se oba i s kobylou a pak ještě na otočku s poníkem vrátí, je co nabídnout k večeři. Jen Kvídovi je u stolu skoro do pláče, když se rozkrojí a on zjistí, že není sladký! Read the rest of this entry »
Včera to přišlo – včera jsem se definitivně rozhodla, že hrozně nutně potřebuju k životu pec. :). Obávám se, že pokud se nenajde někdo, kdo bude potřebovat prostor pro svůj workshop, aby si tam tu pec postavil, že jí mít nebudu. Jenže i tak, to by tvrdě narazilo pravděpodobně na odpor pana domácího k workshopům.( já bych svůj postoj přehodnotila:) Z toho mi vyplývá, že pec může postavit jenom pan domácí. A z toho mi vyplývá, že pec mít nebudu :)) Protože přesto, že je hrozně šikovnej, jel dnes pro koně, ten má v sobě dalšího koně, večer přijede kůň pro děti, za týden jalovice, bude stavět kruhovku, dělá ohrady a tak je logický, že pokud přijdu s tím, že bych si přála pec – budu na místě mrtvá. A Ježíška neslavíme. Co děláte, když máte nějakou nutkavou potřebu něčeho, co je tak skvělý, že efekt toho je skvělý pro všechny a oni to nedokážou dohlídnout? :-))
No a kromě toho, že chci pec, tak jsem se rozhodla udělat takový malý motivační článek pro všechny, kteří se bojí do toho skočit, vzdali to, neznají a ptají se průběžně na poměry….. prostě duben s chlebem. Za každý komentář, na kterém bude fotka chleba a pozor, poměry kvasu(kvásek, do kterého už byla přidána žitná mouka a bylo to nakvašeno) či droždí, pšeničné a žitné mouky a nebo jiné mouky, či semínek:) (voda netřeba, ta je prostě dle potřeby, ale meze se nekladou), ze kterých byl daný chleba upečen – tomu pošlu jako dík mou kopii sešitu s chlebovými recepty. Je to pdf soubor a jsou tam docela zajímavé recepty jak na chleba, tak pečivo tradiční sladké. Jedna samotná kapitola je věnována jen pečení z kvasu.
A budu moc ráda, když tam bude i kolikátý chleba to je. Velmi přibližně. Protože to spoustě lidí dost pomůže. Když někdo uvidí Víťův chleba, upadne do hluboké deprese, jakmile zjistí, že je pekař, a že je to 5000 chléb, uklidní se a skočí na to. Naopak, pokud uvidí u mého chleba číslo cca 1400, bude to veliká motivace, že toto tedy zvládne mnohem dříve :-)). A chápeme všichni, že je to číslo přibližné.
Chleba na fotce je tedy z 700g řidšího kvasu s žitnou celozrnnou moukou po nakvašení, dále 500g celozrnné pšeničné mouky přesáté a 200 g mouky žitné celozrnné přesáté, 1+1/2 pol. lžíce soli, a 4 lžíce kmínu. Voda cca 250 ml. Je to cca 1400 domácí chleba.
Návodů netřeba – tento článek nebo tato stránka je postupů plná. Jde fakt jen o poměry. Fotku lze vkládat buď podle tohoto návodu nebo může napsat komentář s poměry a fotku poslat mailem na my@conovehonakopci.cz a já jí do komentáře dovložím.
Za duben s domácím chlebem!