Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Vegerecepty’ Category

Konečně jsem se k tomu dostala. Ale zdaleka není výsledek i po spoustě dlouholetých pokusů takový, jaký bych si představovala. Ale nevadí, určitě napíše někdo, kdo má podobnou zkušenost a dostal se dál. Nemám ráda soju, raději pšenici a pšeničnou bílkovinu, ale pokusy s pšenicí, ať už spousta moučných či z naložené a rozemleté čerstvé a  posléze vařeno ve vodní lázni, tak tyto pokusy vždy dopadly — prostě moučně.Takže nakonec nejlepší výsledek je  ze sojových bobů a seitanu, který si dělám sama. Výsledek je takový, že konzistenčně se nejvíce podobá lunchmeatu nebo paštice. Příliš nechutná samotný, jako třeba rostlinné kupované párky, ovšem jako paštika na chlebu a zvláště opečený jako lunchmeat nebo jako pomazánka na chleba je vynikající.

Na dost veliké množství, stačí bohatě dělat z poloviční dávky, je potřeba pytlík sojových bobů- 0,5 kg hlavně vřele doporučuji kontrolovat, aby to byly boby ne GMO.  Dále pak malý pytlíček agaru, 4 lžíce kukuřičného škrobu a 150g pšeničného seitanu. 4 lžíce slunečnicového oleje. Obrovské množství oblíbeného koření :-) – sůl, paprika, pepř, nové koření, majoránka, česnek, prostě jak libo. 250 ml vody a nemám žádná střívka ani salámový papír, takže hrníčky, klasické čtvrtlitráky.

Nejprve ze všeho si večer předem naložím sojové boby. Druhý den je rozmixuji čerstvé tyčovým mixérem, přidám agar, nakrájený seitan na kousíčky, kukuřičný škrob , vodu a olej, Samozřejmě koření. Vše znovu spolu se seitanem promixuji a hmotu nandám do hrníčků a vložím přímo do vodní lázně, tak aby voda dosahovala těsně pod okraj. VAřím zhruba hodinu. Vyklápím až po vychladnutí. Read the rest of this entry »

Takže spanilá jízda kopřivy pokračuje. Zatím doma všem chutná a kopřiva nikomu nevadí – zatím :-). Včera  mě napadlo, že když můžou být těstoviny ze špenátu, není jediný důvod, proč by nemohly být z kopřivy. A tak jsem to prubla a tak to vyšlo :)

Jedná se o těstoviny domácí, které jsou udělané podle tohoto receptu ovšem s tím rozdílem, že se vůbec nepřidává voda a mouky celozrnné pšeničné přesáté není 450g, nýbrž 600g, protože přidaná rozmixovaná kopřiva těsto jemně zřídne. Suroviny jsou tedy: 600g mouky celozrnné pšeničné, 4 vejce, 55 g kopřivy čerstvé, trochu soli. Nahoru pak 100g buráky, 1 větší cibule, trochu řeřichy, olivový a slunečnicový olej.Cca 50g oliv na ochucení. Oregano.Malý svazeček řeřichy.

Nejprve se omyje a to řádně kopřiva. Poté se kopřiva tyčovým mixérem rozmixuje, přidají se k ní vejce, trochu soli a mouka. Vše se uhněte do nelepivého avšak nedrobivého těsta a těsto se buď rozválí válečkem na vále nebo se použije strojek na těstoviny. Těstoviny se nařežou, opět nožem nebo strojkem a vloží ihned do vroucí osolené vody.  Mezitím, co se vaří těstoviny se v pánvi bokem nechá rozpálit olej, přidají  se na něj na proužky nakrájené cibule a rozsekané buráky. Vše se jemně orestuje, okoření oreganem a přidá se trochu oliv na dochucení. Nakonec se vše ochutí olivovým olejem.

Uvařené těstoviny se slijí a prokapou olivovým olejema posypou nasekanou čerstvou řeřichou. Posypou se burákovým pestem a mohou se podávat. Read the rest of this entry »

To je motto pana domácího. „Nač spěchat, život je dlouhý a pokud ne, tak nač bych stavěl barák “ :-)) a jemně parafrázuji, „Nač pěstovat, když to roste samo !!“ a to je ta krása jara, že si člověk najde zelenej lupen kde to jen jde, protože už to prostě chybí a ne , že ne. A protože saláty jsou tak malý, že bych musela na jednu porci obětovat celou sadbu, řeřicha je super, ale chce to taky změnu, tak vítězí jednoznačně kopřiva. Ta je sice taky malá, ale je jí tolik, že se dá nasbírat dostatečné množství.  Včera jsem nejela na velikou projížďku na koni a přenechala koně našemu česko-španělskýmu oper, protože bylo moc práce a nikdo mi s ní nechtěl pomoct. (Lépeřečeno, měla jsem pocit, že je moc práce :-))Byla jsem tentokrát neoblomná a čekala, že to třeba pochopí, pomůžou a pak pojedeme všichni. No, nepochopili to :-)) A chvíli po tom, co odjeli, tak dorazila návštěva, bylo po úklidu, po koni a já se sama sobě mohla akorát smát. :-) Dnes jsem to s odstupem začala rozebírat, abych tak trochu nastínila, že když mi doma nepomůžou, nebudu s nima moct jezdit a všichni se na mě podívali a sdělili mi, že se nemám bát, že dnes jsou koně tak hotoví, že si dají pauzu – rozuměj – dnes si můžeš vše udělat do foroty !!!:-))) No a tak nakonec všichni přijeli z vyjížďky, návštěva s pivem, džusem a vínem byla ještě na místě a hodila se moje kopřivová nádivka. K mému velikému překvapení všem dost chutnala, bylo to prostě dobrý !:-)

Na nádivku na celý pekáč je třeba 12 vajec, 150g strouhanky, 150g celozrnné mouky pšeničné nepřesáté, trohu soli,1 větší cibule,  2 lžíce majoránky, 250 ml mléka, 100 g kopřiv.

Nejprve ze všeho je nutné nasbírat kopřivy a pečlivě je omýt od zbytků hlíny. Potom je tyčovým mixérem rozmixovat na kaši. Přidat postupně žloutky a spolu s kopřivami ušlehat. Přidat postupně sůl, cibuli na kostičky,  majoránku, strouhanku, mouku a nakonec do tuha ušlehaný sníh. Read the rest of this entry »

Pan domácí nám udělal radost a koupil z druhé ruky antik- vaflovač.  Je to hodně podobná forma jako na oplatky , ale je probranější a vyšší, tudíž je určena místo oplatek na vafle. Forma má i svůj vlastní kruh, který se dává na kamna místo originálních kulatých prostředních plátů, jako by byla dělaná pro naše kamna :))

Takže nastala fáze hledání a přizpůsobení si receptu. Pamatuji se na polské vafle, se šlehačkou a s borůvkami a jahodami, křehké, vysoké a přitom vzdušné. Zkusila jsem jich mnoho a výsledný ortel pro to, aby vafle nebyla měkká, ale křupavá a křehká je ten, že těsto musí obsahovat tuk- buď máslo, rostlinný tuk nebo olej, škrob a to výhradně bramborový a buď jen vodu, nebo místo části mléka vodu. Nakonec to jsou dva recepty, které jsou opravdu křupavé. První je z másla, druhý pak z oleje.

Na recept z másla je třeba :250g másla nebo margarinu, 200g cukru, trochu vanilky, 4 vejce, 500g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 200 ml vody a jeden prášek do pečiva.

Nejprve je třeba ušlehat vejce s máslem a cukrem a postupně přidat mouku s práškem do pečiva a vodu a vanilku. zdroj na tento recept jsem našla v tomto vaflovém speciálu.

Na recept z oleje pak : 4 vejce, 200 g cukru, 200ml oleje, 200ml vody, 300g celorznné mouky přesáté, 1 prášek do pečiva, vanilka a citronová kůra. zdroj na tento recept jsem našla zde a použila celozrnnou mouku.

Nejprve se ušlehají vejce s cukrem do husta, chvíli to trvá. Pak se přidá vanilka, postupně se zašlehá olej, těsto je stále husté a pak se pomalu přidává voda a mouka s práškem do pečiva a citronová kůra.

Těsto se nalije do vaflovače který poctivě vymazávám máslem před každou vaflí , až po vršek celé spodní části, přiklopí se a peče pár minut- otevřením lze zjistit, zda už je vafle hotová či nikoli. Pekla jsem na přímém ohni a proto vzalo pár vaflí za své, byly trochu více upečené, než je zdrávo :-)), ale vše chce svůj čas na vychytání. Vafle je nejprve po upečení vláčná, ale do chvilku zkřehne a zůstává křupavá.Celkem je ze 4 vajec zhruba 8 vaflí.

A protože nejsme příliš příznivci šlehačky, tak jen s marmeládou. Určitě bude vynikající i s našlehaným ovocným tvarohem. Read the rest of this entry »

První chléb upečený podle knihy Dana Leparda-The art of hadmade bread , který jsem si vybrala, je 100% žitný chléb.  O tomto chlebu Dan Lepard píše jako o jednom z těch legendárních chlebů, které se povedou, pokud pochopíte metodu jejich pečení.  Důležité je zde spaření jemné žitné mouky horkou vodou, která dodá těstu elasticitu a udělá těsto posléze plastičtější.

Kvásek odpočívá ve skříni v chodbě, žito je v kyblíku pod mlýnkem a vůbec nic nebrání tomu, aby tento chléb přišel na svět.  Dan Lepard používá na rozdíl od jiných kuchařek nejen gramáž a to velmi příjemně i v metrických jednotkách, ale také percentuální zastoupení surovin. Píše v úvodu, že pekaři rádi používají právě procentuální vyjádření surovin v receptu. Upřímně se s tím setkávám poprvé a přijde mi to naprosto logické. Procenta v tomto případě znamenají to, že váha mouky je vždy 100%. Read the rest of this entry »

Máme nejlepší, nejhodnější , prostě nejúžasnější tetičku, která dokáže dokonale skloubit dárek s touhou obdarovaného. Dostala jsem tedy dvě knihy – The art o hadmade bread a The best-ever book of bread. A pak jsem také díky Daniele získala k pročtení a půjčení  knížku od Petera Reinharta

foto: ukázka z knihy Dana Leparda

Jednoznačně jsem příznivec vlastních podmínek, což znamená, že mé vlastní podmínky a možnosti a mnoha lety zkoušením vytvořené recepty na dobrý chleba jsou pro mě velmi důležité. Ale nedá se žít věčně z kapky vody, někdy má člověk elán a energii a pro vlastní okolí je asi dost dobrá volba, když ta energie zůstává v kuchyni a neodchází z chalupy pryč :-) Proto jsem vděčná za tyto tři nové zdroje a proto bych o nich velmi ráda něco napsala. Read the rest of this entry »

Několikrát do týdne dostávám otázku „můžu si dát piškoty s mlíkem?“ a dnes k tomu ještě přibyla ranní hádka dvou dětí, co je to chuť a co je to hlad. Hugo byl ale nekompromisní. Piškoty s mlíkem jsou hlad. Dort je chuť. :-)) No a protože je spotřeba piškotů obrovská a slepice snáší ostošest, zase jsem se jala hledat další recept.

Mám zde už jeden, z předvánoc, podle kterého dělám piškoty už x let. Ale nejsou tak pěkně nadýchané, prostě chtěla jsem zkusit recept jiný, zda nebude lepší. A našla jsem v Anuši Kejřové, ve zlaté a úsporné kuchařce. Recept je oproti mému původnímu v jiném poměru cukru a mouky na vejce, je tam obého ke gramáži vajec méně.

Tyto piškoty předčili naše očekávání a pan domácí se nechal slyšet, že upéct piškoty je poměrně jednoduché, a že tedy odmítá už další kupovat :-)) – rozhodně to bude prý práce dětí. Pytlíků ubyte, místa v batohu taky a chuťově prý zatím nejlepší.

Tak tedy piškoty

Na piškoty podle Anuše Kejřové je třeba 5 vajec, 120 g cukru krupice, 130g mouky pšeničné celozrnné přesáté, trochu citronové kůry nebo lžíce kakaa.

Postup je velmi jednoduchý. Oddělíme žloutky od bílků, vyšleháme žloutky spolu s cukrem – podle knihy je třeba šlehat 3/4 hodiny, vzhledem k tomu, že šlehal robot a na vysoké otáčky, nechala jsem ho šlehat cca 10-15 minut. Pak se přisype buď citronová kůra z půlky citronu nebo lžíce kakaa. Na kakaové jsem použila kakao Venchi a děti, když si měly vybrat, které chtějí raději, upřednostnily piškoty kakaové.

Následuje lžícování mouky a úplně nakonec tuhý sníh.

Piškoty sázím lžičkou na pečící papír na plechu, posypávám moučkovým cukrem přes cedníček  a dávám péci do 150 st. vyhřáté trouby. Pečou se poměrně rychle. Zhruba pět minut po vyndání z trouby už sundavám z papíru a dávám do mísy. Piškoty jsou vynikající, rozplývají se v puse a obávám se, že jejich spotřeba bude veliká :-) Read the rest of this entry »

Teď jenom rychlovka- venku je příliš hezky :-)). Někdy se něco prostě nepovede, ale ze zásady to nemusí znamenta, že je to na nic. Včera jsem pekla na rychlo housky k večeři a těsto jsem udělala moc řídké. Housky z něj byly placaté a nic moc. Tak jsem po jednom plechu housek vzala těsto a šoupla ho do vymazané a vysypané formy na biskupský chlebíček. Vršek jsem polila rozšlehaným vejcem a rozetřela a posypala sezamem se lněným semínkem. Pekla nejprve v poměrně nehorké troubě, tak 150, až v druhé polovině to trochu přihřála.  Chlaba, ač bílý je výborný, s velikými bublinami a s jahodovým džemem z léta je prostě vynikající ! Takže až se vám nebude chtít motat housky, stačí udělat těsto na housky řidší, tak aby se  něho houska těžko motala, aby při dobré vůli vznikla prostě jen hrouda, nandat do formy a zvolna upéci. Krájí se výborně, plátky také drží a nevidím důvod nezkusit z něj udělat jakékoli toasty. Read the rest of this entry »

Žloutkové věnečky jsou spolu s labutěmi poslední ze sobotních zákusků. Zmizely jako první a jsou jednoznačně nejoblíbenější. Na věnečky je třeba odpalované těsto, které ovšem není nijak složité. Naopak, je celkem jednoduché, musí se však dodržet pár fíglů. Nesmí se prvních 10 minut otevírat trouba, aby nafouklé těsto nespadlo a pak také já osobně po upečení těsta  do růžova, vyndavám plech a dávám dosušit do sušárny na ovoce pod troubou. V troubě bych to řešila snížením teploty tak na 50 st. C. Takto mi nikdy nespadnou a hlavně po vyndání nezměknou. Drží tvar a zůstávají křupavé. Pokud je pouze upeču, jsou křupavé v troubě a pak je pouze bez sušení vyndám, během pár minut změknou.

Na žloutkové věnečky je třeba: na těsto… 90g oleje,1/4 litru vody, 150g celozrnné pšeničné mouky přesáté, 4 vejce a špetku soli. Na krém pak 125g másla, 1/4 litru mléka, 30g maizeny- kukuřičného škrobu, vanilka, 2 žloutky, 30g cukru.  Na polevu pak 1 bílek, 200g moučkového cukru a šťáva z půl citronu. Dále 250 ml šlehačky a lžička kvallitního kakaa.

Nejprve ze všeho je dobré si věnečky upéci. Odpalované těsto má jasné zákonitosti. Do hrnce na kamna se dá voda, která se osolí špetkou soli a když je voda horká, přidá se olej. Následuje nasypání mouky a pečlivé míchání. Utvoří se jakási hrouda, kterou je nutné neustále míchat – odpalovat a to tak dlouho, dokud není hrouda těsta hladká a nepotrhaná. A i potom ještě alespoń pět minut. Na této fázi dost záleží následný vzhled věnečků.

Když máme tedy těsto pěkně hladké a nepotrhané – kompaktní, sundáme hrnec a za stálého míchání necháme těsto vychladnout. Pak postupně vmícháváme vejce a to tak, že vmícháme jedno a teprve když je velmi pečlivě promícháno s těstem vmícháme další. Stejný postup se všemi vejci. Read the rest of this entry »

Jste suverénní a jistí si sami sebou? Nebo jste nesuverénní, ne příliš sebevědomí a proto vám většinou každá podpora víc pomáhá  utvrdit se v pocitu, že co děláte, má nějaký smysl? Mě osobně podpora docela zásadně pomáhá. Proto taky každý komentář je nejen velmi příjemným (většinou:-) prostorem k diskuzi, ale také jakousi podporou. A včera jsme natrefili na podporu, která potěší mnohonásobně více, protože přichází z  míst, odkud by jí člověk rozhodně nečekal :-). totiž z fóra o domácí výrobě klobás :-) Když máme prasklou kosu na sekačce, nebo se nějak porouchá motor na potrovi, tak občas nahlížíme do fóra „naše traktory“ a právě na tomtu fóru jsme si včera přečetli tento odkaz, který je navíc dost vtipný :-)

L:  Není to zrovna o uzeném, ale jsou tu různé recepty na domácí jogurty, sýry a jiné pochutiny – https://conovehonakopci.cz/
O: Ahoj,Leošu,tož to su teda klidný,žeTy si z nás snáď děláš prdeľ a nebo s musél v noci cápnůť z postelě a paliců róchnůť do nočního stolka,do uzeného s jogurtem,chceš aby to nám masožhravcom pozvyrážalo pojistky?
L: Ahoj Olo, chápu, že každý má jiný chutě, já ty jogurty taky moc nemusím, ale nechtěl jsem dělat kvůli tomu zvlášť vlákno pro všežravce, tak jsem to dal sem. A ta stránka se mi líbí a jsou tam třeba recepty na sýry, které se jentak neseženou. Kamarádka má malou kozí farmu, a když jsem sháněl na netu recepty na výrobu kozího sýru, tak se to nedalo sehnat. Pak jsem náhodou narazil na jednu stránku s těmito receptama. Tak třeba někomu se to bude hodit…
Jinak slintám jak bernardýn, když si to tu pročítám a dívám se na ty skvosty z udíren.
:-)) díky chlapi !! a od klobás k dortu !!!
Klasický punč asi většina lidí zná z cukráren jako bílý spodek, sytě růžovočervený střed a žlutý vršek. Ale mně se rozhodně nechtějí používat barviva a už jsem neměla borůvkový kompot, takže je střed jen velmi jemně barevný díky rybízové marmeládě. Sytost lze doma rozhodně zvýšit díky právě borůvkám, nebo jahodám. Read the rest of this entry »