Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Jak jsem psala ve Velikonocích, v tuto dobu se časo a na mnoha místech pekli velikonoční ptáčci. Obyčejné sladké pečivo, které symbolizovalo příchod jara. A to, že je obyčejné se odráží i do těsta, které není tučné, není příliš překombinované, jen obyčejné kynuté těsto. Na oči ptáčků někdo pužívá pepř, jiný pak hřebíček. Děti volily hřebíček, že se jim více líbí a je pravda, že hřebíčkoví ptáčci jsou hezky provonění. Nicméně moji s pepřem za nimi příliš nezaostávají .-)
Na ptáčky je třeba 1250 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, 4 lžíce oleje slunečnicového, 4 vejce, špetka soli, 250 g cukru, 1/2 litru mléka, 60 g droždí, lžíce rumu a trochu citronové kůry. Vejce na potření.
Nejprve si připravím do mísy mouku, důlek v mouce , nasypu droždí, špetku cukru, 125ml mléka a udělám v dálku kvásek. Ihned jak vzejde, což je v tomto teple v podstatě hned .-)- cca 5 minut, tak přidám droždí, olej, kůru, cukr, rum a nakonec mléko. Pozor, těsto je třeba dlouho hníst. Nejprve je hrudkovaté, teprve po nějaké době hnětení krásně nadýchá, zjemní a zhládne .-)
Těsto nechávám kynout asi hodinku na teple a po této době si přichystám vymazaný plech, na který kladu pomazané ptáčky rozkvedlaným vejce. Motání ptáčků je velmi jednoduché. Stačí ulomit kousek těsta, udělat v ruce dlouhý váleček, který se jednoduše zauzluje. Jednoduchý klasický uzel. Předek uzlu je hlavička na které vytvarujeme zobáček a vložíme oči- buď tedy zmiňovaný pepř nebo hřebíček a ocásek mírně rukou zplacatíme a nožem na 3x nakrojíme- to bude ocásek. Ptáčci nemusí příliš dlouho chladnout a přesto, že nejsou plněné žádnou nádivkou, jsou výborné. Read the rest of this entry »
Je jaro a k jaru patří naprosto samozřejmě rozmnožování. A protože nechceme, aby tady jediný singl byla naše psa, tak jsme se rozhodli, že jí spojíme s nějakým psem. Ženicha už máme vyhlídnutého nedaleko. Naše psa je z velmi luxusního páru Bernského salašnického, který si majitelé koupili pro další chov. V sedmi měsících fenka poprvé hárala, tak zavřeli psa- Berňáka a ve správný den přeskočil sousedův Leonberger 2,10 vysoký plot a fenku zvesela oplodnil a ta ve svých 10 měsících porodila 9 štěňat :-). Byla to štěňata z toho nejlepšího- nejcenějšího prvního vrhu :-). Majitelé štěňata rozdávali a my si zavolali už s křížkem po funuse. Paní mi do telefonu sdělila, že kdyby jich bylo třináct, za dvě hodiny jsou pryč. Druhý den ale milá paní volala, a že si pro poslední štěně nepřijel pán a nás má poslední číslo v telefonu a tak jsme si přivezli domů Paše- P jako Pikinky a jako adoptivní š jako štěně.
Teď jí jsou čtyři a našli jsme jí na nedalekém nádraží nádherného Leonbergera, který pouští hrůzu vždy, když běžíme kolem. Majitel byl hrozně rád a první tři správné dny jezdil k nám, ale nechtělo se ani fence, ani psovi. Třetí den jsme vzali milou fenku k pánovi do auta, a že to zkusíme u psa, protože ona už se zdála svolná. Pes ale stále nic. Zkoušela jsem ještě volat VErunce, jak to je, když pes nemá zájem, že fena už stojí, dává ocas na stranu, u pc seděl naše španělská oper, aby mohl vidět gambrinus ligu a u nohou mu ležel jeho desetiletý labrador, kterému se také zatím nikde nezadařilo. A VErunka neznalá situačního rozpoložení v místnosti – telefon je nahlas, říká- Read the rest of this entry »
Venku je nádherně, ve skleníku roste Bok choy – cože to je? No, tak to by mě taky zajímalo :-)), ale na obrázku to vypadá velmi hezky, a roste to zdárně, minimálně tak 500 sazenic. Už je tady zase také můj megalomanský sklon, cokoli co alespoň trochu vyroste- přesadit a využít. A do toho tady je Eliška, která mi pomáhala zrýt fóliáky a přesadit do nich saláty, které když přesazovala, tak pravila „Ježíši, to je roztomilý – a nebude jim takhle rozesazeným od sebe smutno? „:-)) Podotýkám, že Eliška je vystudovaný bakalář zemědělský :-)) Šlo nám to moc hezky. Hugo si mezitím půjčil velké nůžky a ostříhal všechny šlahouny ostružin co našel a přišel nám zahlásit, jak je šikovný a jak nám pomáhá. Pan domácí byl naštěstí někde hodně daleko :-))
Už jsou tu také velikonoce a jak se to pozná? Jednoduše- přirozeným zavoskováním a zabarvením červeno-modro – zeleně dřevěného stolu – nikoli v rámci velikého předvelikonočního úklidu, ale v rámci malování vajec :-), a protože už tady kolem chodí děti jako hladoví psi a neustále říkají dokola- beránek, mazanec, jidáše, beránek, vajíčka, mazanec…… a protože na kraslice je potřeba vejce vyfouknout a tudíž jsou smíchané žloutky s bílky, které na výše zmíněné potřebuji oddělené – no na mazanec ani snad ne:-), tak dnes jen taková malá, obyčejná, dvojbarevná buchta.
Na buchtu je třeba na jeden plech- 4 vejce, 1+1/2 hrnku cukru krystal, 3/4 hrnku oleje, 2 +1/2 hrnky mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 prášek do pečiva, trochu citronové kůry, 2 lžíce rumu, 2 moučkového cukru s vanilkou, 1 hrnek mléka a 1/8 l podmáslí. Dvě lžíce kakaa a na polevu bílek a moučkový cukr 200g.
Na této buchtě je velmi důležité zpracování. Nejprve je nezbytné napěnit co to jde vejce s cukrem. Měla by to být velmi nadýchaná pěna. Pak se postupně přidá vanilkový cukr a pomalu olej. Přidá se rum a citronová kůra. Read the rest of this entry »
Díky Janě 85 v tomto příspěvku ve fóru jsem se neodbytně pustila do něčeho, co jsme už přes jedenáct let neochutnali, totiž k 
tlačence. Byla jsem upřímně zvědavá, jak bude chutnat tláča bez masa :-) a šla rychle na to. Navíc, Veska mi obratem poslala do schránky pytlíky na salám- na širší salám, do kterého jsem klidně tlačenku byla ochotná zabalit a tak už tomu nic nebránilo. Bylo to tedy trochu složitější, protože neznám šmakouna, tak jsem si trochu pozměnila složení a toto složení si ve většině dělám doma, takže taková domácí tlačenka se trochu protáhne. Zatím jsem jí dělala dvakrát, výsledek chu´tový je pro vegetariána naprostá paráda, s cibulí a octem prostě vynikající- ale ta estetika. Jana jí má kompaktní, průhlednou, jednoduše hezkou. Moje je rozplizlá, nekompaktní a jednoduše nehezká :-). Při druhé várce jsem i zvětšila množství agaru, ale obávám se, že to ničemu nepomohlo. Proto upozorňuji vřele na tlačenku Jany a přijímám jakoukoli radu na rozplizlost- budu na tom pracovat samo nadále i já :-))
Do své tlačenky jsem koupila dva pytlíky sojových kostek, dále jsem udělala 200g seitanu, 200g tofu , tři lžíce hrášku, dvě lžíce sterilované červené papriky, a v jednom případě sůl, česnek, nové koření, bobkový list ,shoyu a pepř na vodu, ve které vařím jak kostky tak seitan, v druhém případě jsem uvařila kostky i seitan v dršťkové omáčce z hlívy ústřičné.Dále nezbytný sáček agaru, či dva. Read the rest of this entry »
Dnes nám přijela pražská oper Eliška a jeli jsme dámskou jízdu na kole k zubaři. Ne , že by Eliška taky potřebovala, ale jela zkouknout svůj letní apartmán a tak jsme si to dali spolu a ještě s Ester. Trochu pršelo, trochu sněžilo, ale byl to moc hezký zubařský výlet :-) Moje nemocná šestka se konečně po pár návštěvách rozhodla demaskovat a ukázala se v plné kráse. Do dnes se totiž chovala jako nemocná pětka, která sice možná taky byla špatná, ale nakonec byl jako zásadní zdroj potíží usvědčen zub jiný. Ono, jako by to nebylo jedno. Jeden špatný a druhý taky :-)). Není nad to, mít v jídelníčku hodně, ale fakt hodně vápníku. A tak jsem nakoupila spoustu nezdravých dobrot na zajíce, pro
tože do Velikonoc už možná dolů nepojedeme, jenomže jsem neprozřetelně poslala děti vyndat věci z tašek na kole. Někdo to má v hlavě, někdo prostě v zubu :-)) Koupila jsem taky zásobu bobů na to-fu, protože domácí bylo vynikající a má to ty dietetické účinky :-))) a taky výbornou italskou rýži parbolied a dva nové rýče a pak taky máme vynikající obchod, kde se Elišce moc líbila jedna sádrová houba :-) a já se svými trapasy zazářila u pokladny u krabičky plné plastových kroužků, když jsem vesele prohlásila, že vypadají jako kroužky na slepice. Paní prodavačka mě ujistila, že to taky jsou kroužky na slepice :-) a já nakonec k těm plastovým čudlíkům na fóliáček , které nesmí vidět pan domácí, protože tady někde ještě jsou staré v kyblíku :-),ale prostě je nemůžu najít- koupila pět slepičích kroužků na nových pět slepiček – jen byla veliká mela, jakou barvu. Vyhrála to zelená.
Tedy k té cizrně a polévce- cizrnová polévka je prostě výborná !:-))
Na polévku je třeba jedno balení cizrny – 500g, olej, cibuli, sůl, pepř, nové koření, bobkový list, dvě vejce, zelená řeřicha.
Nejprve je nutné namočit cizrnu v hrnci, aby byla ponořená alespoň dva centimetry nad cizrnu. Druhý den se cizrna slije, v hrnci rozpálit olej, osmahnout cibulku a vložit cizrnu, osolit, opepřit, vložit nové koření a zalít vodou. Necháme vařit, dokud nebude cizrna měkká- jemná- nebude úplně měkká :-)). Když je měkká, přikvedlám dvě vejce, rozmíchám a nechám chvilku povařit. Nakonec přisypu hrst zelené nakrájené řeřichy.
Cizrna beraní- takzvaný římský hrách a je to opravdu takový veliký světlý hrách. Není zcela kulatý, spíše trochu hrbolatý a má jeden takový hezký zobáček, je to prostě taková sympatická a roztomilá luštěnina.
Cizrnu můžeme vypěstovat buďto tmavou a ta má menší semena nebo větší a tam jsou právě semena větší a barvy světlejší. Cizrna je rostlina teplomilná a pochází ze Střední Asie a Indie, ale pěstuje se i v Americe, Austrálii, Jižní Evropě a byly doby, kdy pěstovala i na Jižní Moravě a Slovensku. Podle wikipedie byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo Sýrie. Ovšem velmi zřídka zplaňuje, víceméně se jedná o pěstovanou rostlinu. Read the rest of this entry »
Když už jsem tento týden v sojovém rozpoložení, muselo zákonitě dojít i na „Tofu“, sojový tvaroh. Kupované tofu je pro šestičlennou rodinu celkem ekonomicky náročné, navíc člověk nemá příliš velikou kontrolu nad tím, z jaké soji je vyrobené. Tak jsem se rozhodla, že si zkusím domácí a zjistím, jak je to náročná operace. Výsledek předčil mé hluboké očekávání. Soja je mou nejneoblíbenější rostlinou :-) a proto to nebylo až zase tak složité- předčit mé očekávání, ale to, co se mi vyrobilo stojí rozhodně za námahu s tím spojenou. Nejen, že se vyrobí velmi dobré, vláčné tofu, ale také ještě poměrně veliké množství okary- sojové drti na další zpracování – tu my ovšem dáváme slepicím, protože nám nechutná vůbec .-)
Podle wikipedie pochází tofu z Číny, kde se začalo vyrábět již dvě století před naším letopočtem. V sedmém století našeho letopočtu se povědomost o tofu rozšířila do Japonska a posléze také do Vietnamu, Koreji a Thajska – některé zdroje však prvotní výskyt v Číně zpochybňují a před Japonsko staví Koreu. Ale tak jako tak, ve všech těchto zemích patří dnes k tradičním jídlům. V západních zemích bylo poměrně neznámé až do poloviny minulého století, ale postupně se začalo rozšiřovat. V současné době lze tofu nejen koupit zcela běžně, jako balíček zabalený ve vakuových obalech, ale také lze velmi jednoduše a celkem nenáročně na čas a peníze vyrobit i doma. Read the rest of this entry »
Taky už vám doma ledacos kvete? Podběl, petrklíč, sadanky, bledule a…. ještě další a další. Poznáte co kvete takto krásně tady nám? :-) Je to malá hádanka na víkend, ale je poměrně lehká, takže víceméně hádanka na příští sobotní hodinku :-)
Dnešní recept je původní. Chtěla jsem jen podle chuti udělat bábovku více chutí. Říkám si, nebudu troškařit, na jednu formu alespoň 6 vajec. Jenomže… vejce se s cukrem nespojila do pěny a tak mi nezbylo, než vzít znovu čtyři, ušlehat pěknou pěnu a těch původních šest s cukrem tam zašlehat. Není to tedy zase bábovka jen tak na snídani s kupovanými bio-vejci. Je z deseti a to by jen na vejcích byla docela náročná :-)). Nicméně je velmi chutná, hodně nadýchaná a čtyřchuťová.
Na tuto bábovku je třeba tedy : 10 vajec, 1+1/2 hrnku cukru, 400g celozrnné přesáté mouky pšeničné, 1 prášek do pečiva, 125 ml mléka, 3/4 hrnku oleje, lžíce cukr
u s vanilkou, lžíce kakaa, 2 lžíce kokosu a 2 lžíce uvařené silné bílé kávy.
Nejprve je nutné vyšlehat žloutky s cukrem do husté pěny. Poté se pomalu přidá vanilkový cukr, po částech olej, mouku, mléko a tuhý sníh z bílků. Nakonec se nalije část těsta to pečlivě vymazané a vysypané formy a zbylé těsto se rozdělí na tři díly. Do jednoho se zamíchá kokos, do dalšího kakao a do posledního silná bílá káva. Read the rest of this entry »
Prarodiče pana domácího žili dlouhou dobu v Bavorsku a u nich jsme si také zvykli na klasický německý chleba s lněným semínkem. Ale dlouho po změně režimu se přestěhovali zpět do Čech a bylo po chlebu :). Rodiče vozili do Čech z německých návštěv nejen chleba, ale ten u mě bodoval jako číslo jedna.
Byl vynikající nejen čerstvý, ale i úplně totálně ztvrdlý. Miluju tenhle chleba a za těch pár let, co už není jsem na něj docela zapomněla. Ale pak přišla knížka Dana Leparda a já tam pod stránkou Německo, našla právě jeho. Okamžitě se mi vybavila jeho chuť a s ním spojené libé situace :-) A tak jsem se do něj konečně pustila. Jediný rozdíl od receptu je ten, že do Danova receptu patří dvě lžičky prášku z naklíčeného ječmene. Má tento proces moc hezky popsaný a rozhodně se na něj chystám, ovšem nyní nemáme doma ječmen, takže tentokrát je to bez něj. Pamatuji se, že originál chleba byl v poměrně malých a úzkých šiškách. Dan Lepard má recept pouze z 250 g mouky. Já dělala čtyřnásobné množství na dvě šišky. On dělá dvě šišky právě z těch 250 g a je pravda, že to bude asi správná gramáž i originálního chleba. Read the rest of this entry »
Konečně jsem se k tomu dostala. Ale zdaleka není výsledek i po spoustě dlouholetých pokusů takový, jaký bych si představovala. Ale nevadí, určitě napíše někdo, kdo má podobnou zkušenost a dostal se dál. Nemám ráda soju, raději pšenici a pšeničnou bílkovinu, ale pokusy s pšenicí, ať už spousta moučných či z naložené a rozemleté čerstvé a posléze vařeno ve vodní lázni, tak tyto pokusy vždy dopadly — prostě moučně.Takže nakonec nejlepší výsledek je ze sojových bobů a seitanu, který si dělám sama. Výsledek je takový, že konzistenčně se nejvíce podobá lunchmeatu nebo paštice. Příliš nechutná samotný, jako třeba rostlinné kupované párky, ovšem jako paštika na chlebu a zvláště opečený jako lunchmeat nebo jako pomazánka na chleba je vynikající.
Na dost veliké množství, stačí bohatě dělat z poloviční dávky, je potřeba pytlík sojových bobů- 0,5 kg hlavně vřele doporučuji kontrolovat, aby to byly boby ne GMO. Dále pak malý pytlíček agaru, 4 lžíce kukuřičného škrobu a 150g pšeničného seitanu. 4 lžíce slunečnicového oleje. Obrovské množství oblíbeného koření :-) – sůl, paprika, pepř, nové koření, majoránka, česnek, prostě jak libo. 250 ml vody a nemám žádná střívka ani salámový papír, takže hrníčky, klasické čtvrtlitráky.
Nejprve ze všeho si večer předem naložím sojové boby. Druhý den je rozmixuji čerstvé tyčovým mixérem, přidám agar, nakrájený seitan na kousíčky, kukuřičný škrob , vodu a olej, Samozřejmě koření. Vše znovu spolu se seitanem promixuji a hmotu nandám do hrníčků a vložím přímo do vodní lázně, tak aby voda dosahovala těsně pod okraj. VAřím zhruba hodinu. Vyklápím až po vychladnutí. Read the rest of this entry »
Takže spanilá jízda kopřivy pokračuje. Zatím doma všem chutná a kopřiva nikomu nevadí – zatím :-). Včera mě napadlo, že když můžou 
být těstoviny ze špenátu, není jediný důvod, proč by nemohly být z kopřivy. A tak jsem to prubla a tak to vyšlo :)
Jedná se o těstoviny domácí, které jsou udělané podle tohoto receptu ovšem s tím rozdílem, že se vůbec nepřidává voda a mouky celozrnné pšeničné přesáté není 450g, nýbrž 600g, protože přidaná rozmixovaná kopřiva těsto jemně zřídne. Suroviny jsou tedy: 600g mouky celozrnné pšeničné, 4 vejce, 55 g kopřivy čerstvé, trochu soli. Nahoru pak 100g buráky, 1 větší cibule, trochu řeřichy, olivový a slunečnicový olej.Cca 50g oliv na ochucení. Oregano.Malý svazeček řeřichy.
Nejprve se omyje a to řádně kopřiva. Poté se kopřiva tyčovým mixérem rozmixuje, přidají se k ní vejce, trochu soli a mouka. Vše se uhněte do nelepivého avšak nedrobivého těsta a těsto se buď rozválí válečkem na vále nebo se použije strojek na těstoviny. Těstoviny se nařežou, opět nožem nebo strojkem a vloží ihned do vroucí osolené vody. Mezitím, co se vaří těstoviny se v pánvi bokem nechá rozpálit olej, přidají se na něj na proužky nakrájené cibule a rozsekané buráky. Vše se jemně orestuje, okoření oreganem a přidá se trochu oliv na dochucení. Nakonec se vše ochutí olivovým olejem.
Uvařené těstoviny se slijí a prokapou olivovým olejema posypou nasekanou čerstvou řeřichou. Posypou se burákovým pestem a mohou se podávat. Read the rest of this entry »