Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Tvaroh je pro mě jednoznačně superpotravina .-)). Protože vydrželo mnohem déle mléko kyselé než čerstvé, převádělo se zcela 
přirozeně sladké nadojené mléko k větší trvanlivosti tím, že se smíchalo s již kyselým mlékem, aby se rychle srazilo. Tvaroh spolu se sýry patří spolu s medem k nejstarším potravinám lidstva. Vlastí sýrů a tvarohu je podle České stravy lidové pravděpodobně Orient, neboť v teplém podnebí lidé pocítili asi nejdříve potřebu uchovat mléko na delší dobu. Již ve starověku dokázali získávat primitivním způsobem tvaroh z kyselého mléka a již tehdy vyráběli sýry i ze sladkého mléka pomocí různých přírodních syřidel – moruše, kopřivy, šťovíku a pak i syřidly živočišnými ze žaludků nedospělých přežvýkavců – to líčí již Homér. Ale tvaroh je a byl vždy jednodušší formou zpracování mléka.
Tvaroh se získával a získává tímto způsobem, popsaným ve článku domácí tvaroh.
Po jeho úspěšné výrobě nosily získaný tvaroh hospodyně na trh, ale hlavně jej spotřebovávaly ve své domácnosti a to jednak čerstvý,sladký a pak také různě konzervovaný. Čerstvý tvaroh, tuhý se solí a kusem chleba, zastal často svačinu nebo večeři. Obyčejně se však rozdělával se smetanou, kyselým mlékem neb novým máslem. Takvýto míchaný se mazal k svačině na chléb nebo jídal jako předobědek a jmenoval se v některých krajích „eliška“ a jinde zase „bryja“. „Rozhuda“ nebo „toleranc“ kořenila se sekanou pažitkou a když se tvaroh posílal na pole, namíchal se někdy i říznější s cibulí, paprikou a třeba i s kvašenou okurkou. Takový se však dělal jen tehdy, když bylo hodně pití nebo studánka nablízku. Jinak se jen slabě solil a míchal se smetanou, aby nebudil žízeň, ale v horku spíše chladil. Takový míchaný sýr představoval na Hané ještě r. 1870 obvyklou snídani. “ Všední den byl chlíb a sejr k snídani. Jednou ten sejr byl stařenej (nechá se starej a kmín a sůl do teho ) a někdy byl tfaroh s trochu smetany nebo mlíka rozmíchanej “ Read the rest of this entry »
Dlouho už se chystám na tvarožník od Saši a teprve nyní na ní došlo. Ale je pravda, že Saša musela trochu škytat, když jsem ho dělala. Prostě mi nešlo na mysl, jak by bylo možné, aby se upeklo něco, v čem je jako náplň smícháno kilo tvarohu s 200g oleje a 800 ml!!! mléka. Stála jsem nad tím a říkala si- fakt Sašo? To není možný. Ale bylo. Saša dělá recept do klasické formy od dortu, tu ovšem nemám a chtěla jsem ho na pekáč. Dostala jsem jasné upozornění, že je to až 4cm vysoké a proto musí být vysoký okraj. Zvolila jsem trochu špatně, protože jsem z toho pochopila, že se má do boku vytáhnout i těsto, ale myslím, že ne, že příště to chce těsto jen na dno. Nicméně nijak zásadně na stěně nevadilo :-)). Je to hodně sytý koláč patřící do čeledi tvarohovitých a chystám se pomalu na malý speciál tvarožník, protože tvarohové recepty už si to pomalu zaslouží.
Přidávám tedy gramáž na formu dortovou, velkou dortovou a fotky jsou z dvojité várky. Pekáč je tedy nutné použít s vysokým okrajem alespoň čtyři cm. Suroviny jsou: 250g celoozrnné mouky pšeničné přesáté, 150g másla, 80g cukru, 1 vejce, 1/2 prášku do pečiva,kůra z jednoho citronu, vanilkový cukr. . Na náplň potom 500g tvarohu minimálně polotučného, 400 ml mléka, 1 vejce, 100 ml oleje, 150g cukru, 40 g maizeny – kukuřičného škrobu, kůra z jednoho citronu a vanilkový cukr. Tuk a mouku na vymazání a vysypání formy. Read the rest of this entry »
Dnes bylo takových plánů…., ale nějak to všechno nevyšlo :-)). Chtěla jsem 
dělat řízky z hlívy, zjistila však velmi záhy, že hlívy není tolik, aby z ní bylo řízků pro šest lidí a tak to skončilo gulášem. Asi nám nezbyde nic jiného, než se pustit do pěstování hlívy. Dnes jsme si přečetli návod a je to triviální. Je to jen objednání očkovací hlívy, rozmíchání směsi, připravení špalků z čerstvého – max. šest měsíců -nikoli méně jak tři a nikoli více jak šest, špalků z listnatých stromů, lépe tvrdé dřevo než měkké,nikoli zbavené kůry, nařezání špalků min. 15 cm v průměru, nařezání zářezů a dírek 2,5×2,5 cm, naplácání hmoty do dírek – vše v naprosté čistotě – nemožné !!!- zabalení do čistých igelitových pytlů, propíchání jemně velikou jehlou, zavázání a uložení v neklesající a nestoupající teplotě 20 st. C. Pak už jen pozorování rozrůstání bílého podhoubí po celém špalku – to pozorování probíhá 4 měsíce, pak vyndání špalku, zakopání jednou třetinou do země do pečlivě vybraného vlhkého a neslunečného místa a pak už jen zalití jednou týdně a čekání na konec září až spadnou teploty pod 10st.C. Prostě pohodička.. Takže je to u nás jako vždy – nejsme přeci blázni, do toho všeho začneme pěstovat ještě hlívu ne? Po dnešním guláši však – ta hlíva, ta je fakt dobrá. Jak že se to pěstuje? Ideální, potřebujeme se zbavit dole v lese těch bříz, nařežu teda vysoký špalky a nasadíme hlívu :-)))) Takže na konci září se budeme fotit s úsměvy nad pytli usušených bylinek v kompozičním zátiší se špalky obrostlými hlívou :-)))) Vzkaz pro tenletonotho pána, jenž pečlivě připravuje housky a bramborový šišky dle mých receptů – šišky však v dvojnásobném množství napsaného receptu – 1l hlívy je na 20-40 50cm špalků :-))) řekla bych- netřeba navyšovat :-))) Read the rest of this entry »
Ráno raníčko panna vstala…… tak vzhledem k přítomnosti našich čtyř dětí je asi evidentní, že 
článek je už od začátku trochu zavádějící :-)) a právě i kvůli tomu časnému vstávání, které sice jako jedna ze dvou z naší rodiny mám ráda a je mi blízké – ostatní jsou spíše sovy, přesto vstát, zadělat, nechat vykynout, zatopit a upéct – to prostě chce morál, který většinou chybí a přesto není nutné na čerstvé a křupavé rohlíky ke snídani zcela rezignovat. Stačí si večer jednoduše zadělat těsto podle tohoto těsta na konzumní rohlíky nebo konzumní housky – kvásek z kvasnic a když vzejde, tak zadělat těsto, které se ihned zadělané dá do chladu. Skutečného chladu- chodba, meziokno případně lednice. Brzy ráno pak člověk vytáhne krásně nakynuté těsto, ze kterého umotá rohlíky, pomaže a dá péci. Už to vezme maximálně hodinku. A proč taky tento recept, protože mi je prostě líto, že nedostaly příležitost takové dobré posypky, jako hrbozrnná sůl, kterou lze sehnat k mému údivu zcela bez problémů nebo jen s malými :-). Stačí jí objednat v místní zelenině. Nebo s nastrouhanou nivou nebo s vejcem, ve kterém je rozetřen veliký stroužek česneku a pak vše posypáno směsí sezamu a lněného semínka. U nás vede niva,česnek, mák a sůl :-))) Read the rest of this entry »
Když člověk nejí dlouho maso, ani to rybí, občas se mu zasteskne po nějaké výrazné chuti. Ale stále dokola měnit marmite a sýr brunost, který navíc jíme jen my s panem domácím, tak začne mít chuť nějak zaexperimentovat. A někdy ať se snaží jak chce, nepřijde to a někdy…. někdy to náhoda zařídí tak, že tady nechá tetička krabičku, ve které jsou restované mořské řasy. Mají to být jakési chipsy z řas, ale nejsou tak správně restované jako bramborové lupínky. Tyhle asi nepoznaly olejovou lázeň. Jsou spíše tak nějak jemně sušené- ne vysušené, ale stále ještě vláčné, ale už ne ty vlhké licousy. Vypadají za sebou v krabičce srovnané přesně jak takové ty krabičky s balenými čokoládami after eight chocolat- jak jsou seřazené hezky za sebou.
Tyhle řasy voní jako jihočeský rybník a tak mě napadlo, že bysme si mohli po deseti letech dát rybičkovou pomazánku. Teda- byla to fakt dobrota… Vřele doporučuju, protože řasy jsou prý navíc ohromně zdravé – prý mají schopnost eliminovat vliv radioaktivních a chemických látek. Také prý odnímají tělu těžké kovy a jsou velmi dobrým čistícím prostředkem organismu. Obsahují až o 20% minerálních látek více než zelenina a prý také neabsorbují škodlivé látky z mořské vody – kde je stupeň znečištění příliš vysoký, tam řasy prý nerostou- tak to doufám, protože stačí řešit problém se suchým záchodem a hormonální antikoncepcí návštěv. Při intenzitě návštěv na kopci a velikosti pole, kam se rozložený hnůj vozí (hormony se bohužel moc nerozkládají :-)), bysme taky za patnáct let mohli koukat na ty Read the rest of this entry »
Pissaladiére- to je slovo panečku… jak vzniklo, to nenapíšu, protože tu sedíme na kopci a nezbývá ambice, chuť, morál a ani ideje na cestování a tudíž ani poznávání na vlastní kůži a vyčíst a vygooglovat to a opsat – to je moc laciný. Podle definice typický provensálský cibulový koláč s olivami- častěji z černými, ty ovšem na kopci chybí, musíme dokoupit zásoby, tudíž jen se zelenými – neméně dobrý. Na Provence a její kuchyni nemůžeme bohužel vzpomínat. Bylo nám dvacet a vařili jsme si tam špagety z mořské vody, pak jeli den před závody do Monaka, tam nás nepustili do kasína, mě bylo navíc jen šestnáct a vůbec, ale vůbec nás nenapadlo utratit peníze za něco tak „normálního“, jako je jídlo. Dnes už je situace jiná, klidně pustíme i chlupy dva za kvalitní suroviny, ale zase už nikam nejezdíme. Takže ideální je, přivézt si prostě Provence na kopec !
Cibulový koláč z kopce je záležitost dvoudenní, protože z vlastního celozrnného listového těsta. Lze samozřejmě těsto zakoupit hotové, mražené – pokud možno nějaké fakt dobré, ty levnější, lecitinové sedí na jazyku a koláč a máslová cibule se bude s chutí těsta rozhodně bít. Na listové těsto je tedy třeba na tukánek : 250g másla, 125 g celozrnné mouky pšeničné přesáté ; na vodánek pak 250g mouky celozrnné pšeničné, 2 žloutky, 4 lžíce vody a 4 lžíce octa
Listové těsto uděláme podle tohoto návodu. Doporučuji začít večer, udělat si do ulehnutí alespoň jedno nebo dvě převálení a nechat do rána. Dopoledne pak pokračovat s alespoň 15ti minutovými pauzami v chladu a převálet alespoň 6x. Nečekejte zázrak – listové těsto z celozrnné mouky nebude nikdy tak lístkovat jako z bílé, která má hodně lepku, ale zase samo o sobě prostě chutná. Read the rest of this entry »
Žampiony jsou dost tvárné a hlavně rychlé. Je to další z vegeriánských minutek. Aby to nebyly jen smažené žampiony, lze je před obalením ještě naplnit – mně zbylo od včera pár fazolí, které jsem smíchala s tvarohem, česnekem a solí a houby naplnila. Před oknem – tedy před ve směru z místnosti ven, už začínají vylézat červené a zelené saláty a papriky – jenom ty pálivé, chilli – asi nepotřebují tolik tepla, jako papriky normální, takže vzhledem k tomu už by mohlo začít jaro, mohlo by se udělat teplo, svítit sluníčko, odejít zimní zádumčivost a mohla by už konečně zabřeznout druhá kráva.Pak zase bude méně času na psaní ale více surovin a více nápadů – prostě – už se těším, že začne práce, těším se na první hlávkový salát a na tele. Máří – ta zabřezlá, už má břicho na obě strany a vypadá, že každou chvíli slehne, ale termín má v červnu, tudíž očekáváme zase minimálně dvojčata. Jedno z dětí si šetří na ratlíka, prý na takového malého, černého a chlupatého a pan domácí vymýšlí správný důvod, proč to zatrhnout a neklesnout při tom v očích dítěte. Během těchto ne příliš příjemných dní pak vybírá fotky do alb a ohromně se při tom baví, když tvoří album návštěvy. Návštěvy na kopci jsou totiž velmi pestré a rozhodně nepatří do jedné skupiny – někdy jsou to docela vtipné situace, když se setkají skupiny z opačných spekter společnosti :-))
Na plněné žampiony je potřeba půl kg žampionů, 250g tvarohu, sůl, fazole -asi 4 lžíce vařených, velký stroužek česneku, strouhanka, vejce, trochu mléka, olej.
Žapmpiony oloupu a ulomím jim nohy. Oloupané žampiony pak naplním směsí z tvarohu, soli , fazolí a stroužku česneku. Obaluji nejpve v rozkvedlaném vejci s trochou soli a potom ve strouhance. Tvaroh drží v žampionu jako přibitý, takže náplň nedělá při obalování žádné problémy. Obalené žampiony pak smažím v rozpáleném oleji. Podávám s uvařenými brambory a domácí majonézou.
Fazole nebo vrtule? Cibule nebo pistole? Kdykoli píšu název dnešního jídla, okamžitě mi nabíhají cibule a pistole :-) Kdesi jsem četla, 
že určitá skladba je předurčena být hitem, protože má tendenci udělat si v mozku smyčku a člověk na ní nedokáže přestat myslet a permanentně se mu do mozku vrací. Já to tak mám i bez hudby :-)). Fazole a vrtule. Je to zvláštní kombinace a co je na ní nejzvláštnější je, že to, co se přidá k vrtulím vařením s fazolemi, neochutí nikdy tak dobře samotné těstoviny. Vařit těstoviny s červenými fazolemi zaručuje už samo o sobě jejich chuť. Kromě toho, že se musí fazole naložit předem, je to ideální jídlo pro vaření v jednom hrnci, tedy značně energeticky úsporné, ať se jedná o úsporu jak energie pohánějící zdroj tepla tak i energie vlastní.
Suroviny, které jsou potřeba jsou : 500 g vrtulí, 500 g fazolí červených, 4 velké žampiony, hrst buráků, sůl, saturejka sušená a jeden rajský protlak 140 g. Cukr-2 lžíce.Toť vše. Na ozdobu pak kousek cibulové natě z klíčící cibule ve sklepě a lze použít případně strouhaný sýr, tvaroh, parmezán…. dle libosti. U nás dnes jen samotné.
Toto jídlo se vaří až tři dny :-)), protože je potřeba naložit fazole a já nakládám fazole po dobu dvou dní a 2x jim vyměňuji vodu. Není to nezbytné, lze mít naloženo i jen 24 hodin a vodu nevyměňovat, ale z mého pohledu je to dobré pro následné trávení. Trochu se tim eliminuje nadýmací schopnost fazolí. Stejně tak následné přidání sušené saturejky je pro stejný účel dobrý počin. Read the rest of this entry »
Včerejší den byl dnem utrpení. Ráno jsem skoro nebyla schopná chodit – po včerejšku naprosto chápu hipoterapii. Člověk skoro nic nedělá, v mém případě tedy to, že se snaží aby nespadl a ráno ho tak bolí zadek a nohy, že už ho dlouho tak nic nebolelo. A pak výlet za Bakarem. Bakar je jméno, jméno poníka, protože jeden poník, který se osvědčil a čtyři děti- to jde proti sobě. Navíc oni mají podnikatelský záměr. Už sázejí do skleníku ředkvičky a až jim vyrostou, tak chtějí zapřáhnout Bakara a Charlieho do vozíku(který ještě nemají, ale to pro děti není vůbec problém) a pojedou na parkoviště k Penny marketu a tam ty ředkvičky prodají a mezitím můžou vozit ještě děti na poníkovi. Upřímně řečeno nás už ty ředkvičky docela dost stály, ale aktivitu dětí je nutno podporovat, jen co je pravda. No a včera se k mým malým bolístkám ještě přidalo 12 km chůze z různých autobusů, vlaků a na vlaky a autobusy a cestou domů už jsem skoro musela každou nohu přemlouvat, ať se zvedne. Ve vlaku jel moc příjemný průvodčí, který se dětí ptal, kde byly, protože ráno všem štípal lístky- doslova všem, děti dostaly takové nějaké s obrázky a když řekly, že pro poníka, začal jim vyprávět historku o nějakém párku a klobáse a děti na něj zbožně koukaly a pak se jich pan domácí zeptal, zda vůbec vědí, co je to klobása a děti bezelstně řekly, že ne a stále se zbožně dívaly na pana průvodčího a pan průvodčí jim pak vysvětlil, že je to totéž co párek, ale jsou tam ty kousky masa trochu větší :-) No a po cestě byla jedna báječná zelenina v unibuňce, kde měli všechno a tedy i hlívu ústřičnou a tak jsme jí koupili a dneska byla k obědu dršťková polévka bez drštěk, zato s hlívou. Read the rest of this entry »
Po dnešní euforické odpolední vyjížďce, bolesti stehen a kostí pod hýždí- vůbec jsem netušila, že tam jsou, kosti v této oblasti 
většinou vůbec necítím :-)) bylo na řadě něco lehkého, rychlého a přijatelného. Rýže se zeleninou je fajn a navíc nám po tetičce z Ameriky zbyla plechovka kokosového mléka. V životě jsem to neviděla, neslyšela o tom a už vůbec jsem to nikdy nechutnala. Další dnešní premiéra. Na plechovce je napsáno- ideální do zmrzliny, tak proč ne. Po otevření to vonělo jako kokos, bylo to až nepřirozeně bílé,ale na obale nebylo až tak moc vypsaných libůvek a po olíznutí to chutnalo jak jinak, jako kokos! No tak jsem to šoupla se dvěma žloutky a 1litrem smetany (odstřeďovala jsem dnes za tři dny a mohla jsem si ten litřík dovolit- ze zbytku vznikla ještě dost veliká hrouda másla),4 lžícím moučkového cukru do zmrzlinovače a nechala točit lopatky. Ale když se udělala zmrzlina, bylo to sice smetanové, ne už ale moc kokosové. To kokosové aroma se jaksi vytratilo. Tak jsem tam přidala vnitřek jednoho lusku vanilky a byla to smentanová vanilková zmrzlina s jemným nádechem kokosu.
Rýže se zeleninou – suroviny jsou : 500 ml rýže, 1250ml vody, sůl, turmeric,černý kmín, jeden menší pórek, 3 střední cibule, 300g červeného čerstvého zelí, 50g rozinek, 50g sekaných neloupaných mandlí,50g kokosu, 4 lžíce maizeny- kukuřičného škrobu, olej,400 ml vody.Shoyu-sojová omáčka.Směs koření – černý pepř, koriander, skořice, hřebíček a kumin.
Nejprve rozpálím ve dvou hrncích olej. Do jednoho nasypu dva hrnky cibule, polévkovou lžíci tumericu, lžíci černého kmínu, jemně orestuji a zaliji 1250 ml vody. Uvařím rýži dokud se voda nevyvaří. V druhém hrnci nechám jemně restovat cibulku na proužky, přidám na jemno nakrájené červené zelí, rozinky, mandle, kokos a míchám. Osolím, po chvíli zaliji 400 ml vody a přidám maizenu a sojovou omáčku shoyu. Dále pak lžíci koření – směs hřebíčku, skořice, černého pepře, korianderu a kuminu.Míchám tak dlouho, dokud není hmota hezky tmavá a hustá. Nakonec posypu pórkem krájeným na kolečka – je malý, protože to je vlastní lednový chcípáček z venkovního záhonu :-) Read the rest of this entry »