Archive for the ‘Vegerecepty’ Category
Milá Banditko, budiž pochválena tvá babička ze Sudet! Nejprve jsem tu buchtu dělala v pondělí, vstávala jsem brzy ráno, protože jsme jeli k žužabi a když jsme se vrátili, nestihla jsem jí bohužel vůbec nechat vyfotit a dost mě to mrzelo, protože byla vynikající. Tak jsem se do ní dnes pustila znovu a skoro to dopadlo stejně. Dala jsem jí vychladnout a těsně před tím, než odešla návštěva jsem si na ní vzpomněla. Byl jí jeden plech a pokud si dokážete představit, jak leží plech na stole, já krájím, kolem sebe šest dětí a tři slušné dospělé, kteří stojí opodál, děti návštěvy jako správně vychované jen otáčejí prosebně očíčka k rodičům a ty naše zcela bez skrupulí pobíhají kolem mě a křičí mi do ucha já já já a do toho pan domácí tiše hudruje, že to dopadne zase jako minule, že na něj nic nezbyde a že už by si pomalu mohl koupit sejf. Výsledek je ten, že na skříni leží čtyři kousky, protože došla baterka do foťáku a já odmítám čekat :-)) a plech byl prázdný zhruba za dvě minuty. Šest vajec nešest vajec, kilo nekilo tvarohu, je rozhodnuto, že tato buchta se zapisuje do zlatého fondu našich buchet a rozhodně méně jak dva plechy odmítám dělat. Nemá to smysl :-)))
Kdybych měla lilek, byla by to musaka, ale já lilek nemám, takže je to nákyp ! Dnešní jídlo je ideální udělat, když zbydou brambory, protože se dají použít a nemusí být zvlášť vařené na toto jídlo. Samozřejmě, pokud nastane situace, že žádné vařené nejsou a je potřeba je uvařit, volíme raději vařené ve slupce a následně oloupané. Jinak je to velmi lehké jídlo, ideální na oběd před cestou na loutkové divadýlko, které u nás dole ve vesnici hrají ve staré škole pro děti. A příští měsíc bude divadýlko s tombolou, což je vrchol našeho kulturního roku, na který se po celý zbytek roku těšíme :-)). Pokud pominu, že dole ve vesnici je zhruba 4 km tam a 4 km zpátky, je to poměrně hezky trávená sobota. Někdy se nám to podaří zatajit, vždy nám totiž ochotně zavolají, že se to v sobotu koná, ale tentokrát se to dozvěděl první Kvído – je tedy jedno jaké z dětí to je- pokud je to prostě jedno z dětí, máme smůlu a divadýlko, potažmo i sestup a výstup – budou :-))
Na dnešní jídlo je třeba : brambor tolik, aby pokryly alespoń ve vrstvě a půl dne pekáče, ve kterém budeme zapékat. Dále 600g žampionů, 5 cibulí spíše menších, 6 rajčat, spíše větších, 3 vejce, 250ml mléka, sůl, 1 sušená feferonka, svazeček oregana, olej, 200g červeného zelí.
Prvním krokem je nakrájení žampionů, tentokrát i se slupkou – tedy očištěných žampionů, ale neloupaných. Nakrájení oloupané cibule na kostičky a její následné vložení na horký olej. Po chvilce vložíme i nakrájené žampiony na plátky, stále mícháme a vložíme nakrájená rajčata na nudličky- dvě rajčata si ovšem schováme. Osolíme a chvíli restujeme, dokud vše hezky nezměkne a neudělá hezkou hmotu.
Mezitím si nakrájíme brambory na plátky a vyložíme s nimi dno vyolejovaného pekáče, ve kterém budeme zapékat. Na plátky brambor přijde hmota ze žampionů, cibule a rajčat. Na tuto vrstvu pak nasypeme červené zelí, které ale nejprve upravíme tak, že ho nakrájíme na tenké proužky do mísy a promneme s trochou soli a oleje. Takto upravené zelí teprve sypeme na vrstvu žampionů s rajčaty. Na tuto vrstvu pak položíme tenké proužky rajčat, které jsme si dali bokem. Osolíme, posypeme jemně oreganem a zalijeme vejci, která jsou rozmíchaná v mléce s trochou soli a s nalámanými kousíčky sušené feferonky.Vše dáme péci zhruba na půl hodiny. Read the rest of this entry »
Máme prima tetičku. Žije v Kalifornii a pečuje o nás s největší tetičkovskou péčí :-)), takže minulý týden přišel balík plný zajímavých věcí. Dvě další vegetariánské kuchařky a dvě super knihy „Chléb“. Jsem uchvancancená a pouštím se do dalšího čtení. Zítra dodám první chlebovou drobnost, která mě dosti zaujala. Dnes ale po návštěvním počátku týdne pečené brambory s brokolicí, právě inspirované novou vegekuchařkou. (bylo i dnes jídlo inspirované jinou kuchařkou – pilaf s rýží a červenou čočkou, zdobený pomeranči, ale hodnocení pana domácího bylo “ hm, ty pomeranče byly výtečný!, a protože mám zásadu, že co se mi nepovede a co nám nechutná, to sem nedám, jedno jídlo je z kola venku. )
Pečené brambory, velmi jednoduché. Suroviny, které jsou k tomu potřeba jsou : Brambory – podle počtu účastníků večeře, dále jedna větší brokolice,3 větší cibule, olej, tvaroh – 300g, dvě lžíce hořtice,dvě lžíce bílého vína, svazeček sušené saturejky, svazeček sušeného oregana, dvě lžíce majoránky. Sůl, pepř.
Nejprve je nutné uvařit brambory i se slupkou v osolené vodě. Zatímco se vaří brambory je nutné v jiném menším hrnci nejprve necháme rozpálit olivový olej, poté na něj vložíme na proužky nakrájenou cibuli a když je mírně hnědá, přidáme na malé růžičky nalámanou brokolici. Chvíli restujeme a po chvíli osolíme, zalijeme dvěma lžícemi bílého vína a zalijeme vodou – necháme uvařit do měkka. Když je oboje měkké, slijeme brambory, oloupeme je a vždy do každé brambory uděláme jakýsi zářez. Vyřízneme prostě do brambory véčko- klín po délce a tento klín naplníme malými dvěma kousky uvařené brokolice. Brokolici v bramboře potřeme tvarohovou pomazánkou : umixovaný tvaroh se solí, saturejkou, oreganem, majoránkou a hořticí. Lžící vždy brokolicovou část brambory překryjeme tvarohem. Read the rest of this entry »
Bramborové šišky jsou moc fajn jídlo – tentokrát nejsou vařené, nýbrž pouze smažené a jsou s domácím uskladněným a nikoli s kysaným zelím. Pravda je sice trochu úsměvná, ale jasná a nelze se za nic skrývat- zelí vždy sklidíme do sklepa, že ho v prosinci našlapeme. Letos jsme tedy taky sklidili, jenomže jsme nenašli pečlivě uskladněné zelňáky ve sněhu, protože ve sněhu je vše, co je z nepromokavého materiálu a bylo to původně pod střechou a proto kysané zelí prostě bude hned jak ho došlapeme, protože zelňáky už vykoukly ven :-)) Read the rest of this entry »
U nás začalo jaro, je to letos už potřetí a pevně doufám, že na pětku to nevystoupí. Že už by to bylo definitiní – to nevěřím, ale hromniční obleva, která je pro nás každý rok záchytným bodem v ročním cyklu nezklamala. Zklame málokdy. Nemáme doma žádné viditelné hodiny. Jedny jsme kdysi koupili v místním městečku od Cikánů – kukačky, které jsme dali opravit, ale nepřidělali na ně přední desku. Byl vidět celý mechanismus a kukačka byla svobodná. Teď jsou v haldě věcí, které ještě nedostaly zpátky svoje místo po tom, co se chalupou proletěl orkán v podobě nové střechy a tak jsem večer vytáhla hodinky, se kterými jsem běhala a nastavila si budíka na šestou. To je věc, kterou neděláme běžně – třikrát do roka? Naposledy když jsme jeli do Prahy, abysme stihli vlak. Od té doby každou čtvrt na pět zvoní za hlavou a pokaždé si řeknu, že už to musím přenastavit a pokaždé na to do večera zapomenu. Dnes jsem ale budíka potřebovala a tak jsem se k tomu konečně dostala. Ráno se mi vůbec nechtělo, nakonec to klaplo a potom, co jsem zatopila, tak jsem zjistila, že je pět. Budíka jsem sice nastavila, ale on má těch alarmů pět a v šest mě tedy budil až druhý. Vzpomněla jsem si na jednu hezkou súfijskou moudrost
Ráno hloupý člověk uvažuje, co bude dělat, zatímco chytrý člověk uvažuje, co Alláh zamýšlí udělat s ním.
Skořicové šneky jsem se rozhodla udělat opět inspirována knížkou Petera Reinharta a stejně jako u kaiserek je to inspirace volná. Kniha The bread bakers apprentice je moc fajn kniha a jsem Daniele hodně vděčná, že mi jí půjčila. Dnes kniha putuje zpátky domů a mě se hřeje pěkně v notebooku. Těším se, až bude chuť přečíst si to důležité – nikoli recepty, ale vše kolem pečení, o čem P. Reinhart píše. Read the rest of this entry »
Znáte to – otevřete kuchařku a tam se objeví – jedna polévková lžíce sojové omáčky. Nebo jdete svými oblíbenými potravinami a bez rozmýšlení přijdete k polévkám v pytlíku, vedle kterých většinou stojí tři navlas stejné umělohmotné lahvičky. Maggi, worcester a sojová omáčka. Potřebujete sojovku, tak po jedné sáhnete, doma dáte do lednice a celé se to opakuje znovu až dojde, v případě lepších hospodyněk, když teprve dochází a změna výrazná nastane tehdy, když prodávají výhodně nebo veliké balení v akci. Tyto sojové omáčky jsou od pravých sojových omáček, které se začaly vyrábět zhruba před 2500 lety ve veliké výhodě.
Jsou všude , jsou levné, jsme na ně zvyklí a navíc – vitana vaří za nás :-) – už možná ne, ale před 14 lety, kdy jsme ještě měli televizi za nás rozhodně vařila. Prostě a jednoduše – samá pozitiva. Na druhý pohled se však objeví i pár negativ.
Prvním z nich je to, že průmyslově vyráběné omáčky jsou vyráběny za velmi krátkou dobu, v řádu hodin. Přírodní japonské omáčky, vyráběné přírodní fermentací jsou hotové v řádu měsíců po ukončeném procesu fermentace v dřevěných sudech. Kde je tedy háček? Jednoznačně se ty měsíce, které průmyslově vyrobené sojové omáčce chybí musí někde nabrat a naberou se tím, že se sojová zrna koupou, kdyby jen koupaly, ale trochu se tam i povaří- až 20 hodin v kyselině chlorovodíkové, odstraní se aminokyseliny, směs se ochladí a tím se ukončí hydrolytická reakce – proto se také často na skleničkách, umělohmotných většinou, objevuje nápis – rostlinný hydrolyzát. Tento roztok se dále neutralizuje, lisuje, přidá se aktivní uhlí a pak se zase filtruje. Následuje přidání karamelové barvy, aby vznikla tekutina správné barvy- a také sirup z kukuřice , sůl a několik éček(E621, E631, E627) . Nakonec samozřejmě dochází k rafinaci a zabalení – jak už bylo řečeno, do plastových lahviček. Na rozdíl od přírodně fermentovaných omáček, které obsahují vitamín B12 , a které jsou více než žádoucí, jsou tyto, průmyslově vyráběné rozhodně nedoporučované dětem.Stačí si rozkliknout ta tři éčka a je naprosto jasné proč.Tady je malá hitparáda některých, hlavně průmyslově vyráběných sojových omáček.
Druhé negativum je rozhodně chuť. Přírodně fermentované sojové omáčky jako například shoyu, o které dnes píšu, jsou vyráběné tak, že se rozdrtí sójové boby, rozdrtí se pražená pšenice, přidá se voda a fermentační kultury a nechá se vše fermentovat. Při této fermentaci dochází ke štěpení bílkovin, sacharidů a tuků a navíc, jako bonus – vzniká vitamín B12, což je pro lidi, kteří nejedí maso docela přínosná záležitost, protože je obsažen jinak především v mase. Read the rest of this entry »
Toto jídlo nebude mít příliš velikou základnu příznivců, protože k jeho výrobě je potřeba základní věc a tou je mlýnek na obilí. Na druhou stranu je to 
příznivé jídlo pro celiatiky, i když já do něj přidávám hrst ovesných vloček, což celiatické jídlo trochu kazí. Není úplně normální jíst v jednom jídle kombinaci rýže s bramborem, ale pokud je rýže udělaná tak, že je z ní karbanátek, který je navíc chuťově dobrý, vůbec nepřijde při jeho konzumaci divné mít jako přílohu právě brambory. Navíc mi teď dost schází fotky pana domácího, takže je fotka jídla je trochu mázlá a nehezká, ale pro ilustraci důležitá, proto jí přidávám.
Na přípravu tohoto jídla je třeba 180g obyčejné rýže, 2 vejce, hrst ovesných vloček,250 g tvarohu, 110 ml vody, sůl, curry, pepř, lžička pálivé papriky, hrst rozinek, dvě lžíce lněného a sezamového semínka dohromady. Olej na smažení a brambory jako příloha. Rybízová marmeláda na ozdobu.
Nejprve ze všeho je nutné umlít na mlýnku na obilí rýži – na stejnou hrubost jako mouku, kterou normálně používáme na pečení a vaření. Do namleté rýže dáme jedno vejce, zalijeme vodou, pečlivě alespoň pět minut mícháme -hmota je řídká – ona rýže docela nabobtná a já nechávám do druhého dne odležet. Druhý den přidám další vejce, hrst ovesných vloček, jeden tvaroh, koření, rozinky, sůl, lněné a sezamové semínko a celou hmotu pečlivě promíchám. Lžící pak nabírám hmotu a v rozpáleném oleji na pánvi dělám karbanátky – pozor, těsto je řidší, nedrží dobře pohromadě a je třeba tedy první stranu nechat opravdu dobře osmažit – nabírat raději placatou podběračkou, na ničím úzkým. Read the rest of this entry »
Pokud potřebujete rychlé jídlo, pokud zrovna kyne chleba a zároveň housky, asi 30 l mléka čeká na zpracování a navíc se vám nechce nic dělat :-), jsou jakékoli kupované těstoviny vždy zárukou toho, že jídlo bude a navíc, že bude rychle. Samozřejmě lze udělat cibulovo-nivová omáčka i s domácími těstovinami – například podle tohoto receptu. Tady dnes obyčejné kupované semolinové vrtule.
Na omáčku je třeba těchto surovin: 4 střední cibule, 3 větší stroužky česneku, olej, bazalka nebo bazalkový olej( v tom nehledejte žádnou drahou pochutinu – to jsem prostě jen naložila bazalku do oleje, když už měla namále – do skleničky od přesnídávky a dala do chladu- jak se hodí !), dále 350 ml mléka, 150 g nivy, lžíce másla, 2 lžíce celozrnné mouky pšeničné přesáté, 2 žloutky,100g zelených oliv, sůl, pepř, sušené oregano. Read the rest of this entry »
Tak kromě hořčice už není ani sladká paprika, poslední dvě lahve oleje, děti jsou nešťastný, protože došel kečup – blíží se neodvratně cesta dolů. Nezbývá nic jiného než udělat něco, na co jsou všechny suroviny – takže štrůdl.
Štrůdl – můj nejoblíbenější moučník – miluju štrůdl ! Ale poslední dobou to doma vypadá jak v kasárnách. Pan domácí začíná Read the rest of this entry »
Jsem mezisložka ! Dnes jsem to zjistila. Ten poník je pro mě naprosto ideální. Zvládnu ho,postrojím, dokonce mě i poslouchá, což se většinou u nás doma neděje – pes, jen když řeknu „můžeš“ a dostane svou misku, nebo „spinkej“. Kočka tady běhá kolem místnosti půl hodiny, ať se snažím, jak se snažím -pak vejde pan domácí, podívá se a kočka je venku. O dětech vůbec nemluvím a koně – to už je zcela mimo mě. Mám naše zvířata moc ráda, ale nemám pro ně na rozdíl od pana domácího přirozený cit. Jedinkrát jsem měla na starosti všechny, to když si pan domácí totálně rozšrotoval kotník a nesměl půl roku stoupnout na nohu. Většinou stál u okna v momentě, kdy jsem hrdinně s chomouty na rameny vycházela se zvoláním -“ jdu zapřáhnout“! a držel se za hlavu a pak to nevydržel a od okna raději poodstoupil, aby nic neviděl. Jednou jsme se Slávou porazily seník, jednou jsme převrátily cirkulárku…zvířata si oddychla, když už to pan domácí nevydržel, přivařil si na luční smyk sedačku s pérem, aby byla noha hezky odpérovaná a já pak už jen zapřahala, podávala berle, zase nosila šrot, a zase podávala berle a kochala se – to mi jde !:-)) Poník je výborný, ale bohužel mě neuveze. Takže to, že mě poslouchá je naprd, dokud nebudu mít svůj vozejček na vožení hnoje na záhony a do skleníku. Nakonec se ale i mezičlánek uplatnil – nejstarší dcera je přeci jen stále ještě lehce nesvá a proto jezdí kolem chalupy a tak jsem si vzala pohorky, dcera sedla na koně a já běžela vedle nich. Po 4 kilometrech v docela hlubokém sněhu a v lese- takže po 40 ti minutách :-)) jsme se vrátily a já říkám panu domácímu, jak to Ester hezky šlo, jak se snažila, jak se ptala, co a jak a odezva na to byla “ proboha, doufám, žes jí neradila !!!!“:-)) Takže jsem se vrátila pokorně ke svým vařečkám a šla dělat večeři :-))
Dnešní tvarohová buchta je rychlá a je to ideální recept pro ty, kteří mají přísun tvarohu a nevědí co s ním. :-) Má tři vrstvy, ale jen dvě těsta -jedno tmavé, jedno světlé a je velmi, ale velmi dobrá.
Tyto suroviny jsou na jeden plech : 1+1/2 hrnku mouky pšeničné celozrnné, 1 hrnek cukru krystal, 3/4 hrnku oleje,1 hrnek mléka,1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 2 vejce, 2 lžíce kakaa. Toto je na první těsto a z tohoto těsta si odlijeme 1/2 hrnku těsta.
Nejprve utřeme vejce, přidáme cukr, vanilkový cukr, olej, mouku,mléko, prášek do pečiva a kakao. Jak je uvedeno výše, odlijeme si půl hrnku bokem a zbytek nalijeme (těsto je docela řídké) na papírem vyložený plech.
Dále si ušleháme 500g tvarohu, 1 hrnek cukru, 1 vavnilkový cukr, 40 g maizeny nebo 1 pudingový prášek, 2 vejce, 1/2 hrnku mouky
toto těsto nalijeme na těsto hnědé , stěrkou pěkně roztáhneme – trochu se nám těsta promíchají a nakonec pokapeme zbytkem hnědého těsta, které je odstavené v hrnku. Vše dáme péci do trouby zhruba 200 st. horké. Buchtu krájíme až studenou.
Ideální je s rybízovým koktejlem, který se udělá tak, že se smíchá ledové mléko s marmeládou z rybízu a vše se mixérem umixuje.
Tištěnou formu receptu naleznete v knize Domácí pekař.