Archive for the ‘Sladká jídla’ Category
Někdy se tak stane a člověk je v situaci, kdy nechce nebo nemůže konzumovat některé suroviny. U nás jsou to do půlky ledna mléčné výrobky, neboť krávy jsou zasušené a otelí se právě v lednu. A tak nastává období zimního půstu. A protože i slepice stávkují, začíná nám období, které ten, kdo má rád věci pojmenované svou nálepkou, nazvati můžeme veganské. Děti už dorostly do věku, kdy se samy velmi hlasitě zapojují do chodu našich životů a i v tomto případě se hlasitě ozvaly s tím, že odmítají mléko a vejce kupovat v době, kdy nemáme vlastní. To je samozřejmě prima, i když nic se tu neřeší moc dogmaticky a snažíme se především naplňovat to, co nám přijde nejpřirozenější, tedy vyhýbat se co nejvíce průmyslově zpracovaným potravinám. Máme výhodu v prostoru na skladování potravin i v možnosti si některé potraviny sami vypěstovat, v intenzitě objevení se v místech, kde se takové průmyslově zpracované potraviny nacházejí a taky máme výhodu právě v nedogmatickém přístupu k věci. Nějaká čokoláda určitě padne .). Ve dnech, kdy zůstáváme doma, což je cca 28 dní z měsíce, pokoušíme se eliminovat osobní enviromentální výstupy. A jde to velmi ztuha především s obaly. Kupí se v kyblíku na plasty a hrozně mě to štve. Bojuju s tím dnes a denně a pevně doufám, že zrovna tuhle část našeho života dokážeme zlepšit. Read the rest of this entry »
Bezlepkový týden pokračuje a už nyní můžu slíbit, že například toffifee je také bezlepkové, a že se nám podařila skvělá kombinace ingrediencí, aby se vytvořil karamel velmi podobný právě tomu na tofifee. Ale to až zítra. Dnes to budou bezlepkové ovocné knedlíky – s rebarborou. Read the rest of this entry »
Lívance. Naše naprosto nezbytná snídaně. Přišla však chvíle, kdy je nutné uvařit bezlepkovou verzi. Kupodivu právě u lívanců nebyla nepřítomnost mouky nijak zásadní. Pohanka byla odjakživa surovinou, se kterou se české lívance pojily a právě v lívancích jí často „skousnou“ i ti, kteří ji jinak příliš nemusí. 
Na lívance je třeba mléko, bezlepkový kvásek, sůl, vejce, jemně mletá pohanka, jemně mletá kukuřičná mouka a bramborový škrob.
Nebudu psát poměry, neboť každá mouka je jinak mletá a předvším jiná. Pouze orientačně to v mém případě byly dvě vejce na 1/2 litru plnotučného mléka, trochu soli a kvásku cca 5 velkých polévkových lžic. Následný poměr muk je velmi individuální. Naší návštěvě nevadí pohanka a proto zaujímala největší místo právě pohanka spolu s kukuřicí. Škrob byl jen méně zastoupeným doplňkem. Read the rest of this entry »
Mé poštovní zkušenosti z poslední doby jsou velmi rozmanité. Z toho obrovského množství zásilek se zatím vrátila jedna, kde jsem měla zcela jasno, proč se vrátila. Poslala jsem dobírku 2x. To byl okamžik, kdy jsem začla vyrábět tabulku. Ale tabulka je na nic, když na obálku nenapíšete jméno ulice a pak také je dobré, posílat s dobírkou v tom lepícím pytlíku vyplněnou složenku. Ale stane se, poučení pro příště. Navíc tu máme Elišku, která dnes pozvala neprozřetelně děti do cukrárny a tak vzaly za mě dnešní jízdu na poštu. Pozvala je po večerní seanci u stolu, kdy děti rozloučivší se lákaly Elišku, aby se připojila k jejich hře – Na chuť. To se hraje jednoduše. Lehne se prý do postele, zhasne se, zavřou se oči a jeden po druhám barvitě vysvětlují, co by si zrovna daly. Kdo první vstane a odebere se ke zdroji jídla nebo řekne „už dost“, prohrál a hra končí. A Eliška, která si na cestu pro jistotu připravila krabičky – ale nesmíte si myslet, že to jsou krabičky jako u krabičkové diety. Není jich pět na den, je jich 5 na hodinu a nejsou to krabičky, ale krabice, tak Eliška tuto hru hrát nechtěla, protože by naprosto jasně prohrála. Je to nespravedlivý. Já si nedám lívanec a mám hlad a jinak se vůbec nic nestane. Eliška si nedá pět lívanců a shodí 5 kilo!
Takže už je mi jasný, proč mají ráno takovou chuť k jídlu, hrají hru na chuť a tak jsem se ráno nechala inspirovat. Inspiroval mě Salvatore Cuomo a jeho Fun-Fair Fritters – Frittelle Luna Park . Ale dopadlo to jako vždy. Stála jsem v kuchyni, přemýšlela o jeho pouťových fritelích a udělala dýňové lívance. Tak je to pořád.
Pokud vlastníte sweet squash, neboli cukrovou dýni, která není příliš vhodná na vaření, ale skvělá na pečení, protože má masité těsto a hodně intenzivní dýňovou chuť, rozhodně doporučuji tyto lívance. Recept je samozřejmě možné vydělit, pro získání menšího počtu lívanců, Caso si ho může případně vynásobit :). Read the rest of this entry »
Není tvaroh. Nejsou suché housky. Mák se na to nehodí. Tak co šoupnout na jablečné knedlíky? Jaká byla vaše nejbizarnější pokrývka na knedlíky?
Pokud se vám líbí sladké recepty na této stránce, lze si stáhnout e-knížku se sladkými recepty – čisté vařivo bez fotek.
Někdy člověk fakt spěchá. Nechce žádný instatní blafy, ale musí dodělat různý věci, které nepočkají. Například pošťačky. Ty nepočkají. Jezdí k nám k silnici, což je dva km od chalupy a vždy napíší zprávu, že vezou balík. Ale chtěla jsem se proběhnout a tak jsem tam naběhala 12 kilometrů kolem schránky, než nepřijely. Naše milá poštovní doručovatelka je na horách, zpráva nepřišla, mě bolely nožičky a ponorný mixér, naše spotřební zboží, leží na poště. A tak jsem se vrátila, musela udělat tu majolku ručně a taky nějaký oběd a to rychle, protože nečekaných 12 kilometrů vezme trochu víc času, než ke schránce a zpátky. ( Ve čtyři pak zapípal telefon a na něm zpráva “ Bohužel se nepodařilo váš balík doručit, leží na poště tam a tam….Takové zprávy miluju.) A tak přišla na řadu superrychlá kaše. A bez mléka, protože holky se otelí až za měsíc a půl. Ovšem je to recept pro mlýnkaře. Ten kdo ho nemá – tedy mlýnek na obilí, musí si dát času více na rozvaření rýže. Read the rest of this entry »
Ovocné knedlíky, to je naše. A ty podle paní Machové! Kdo je paní Machová? Nebo spíš, kdo byla paní Machová? Paní Machová už nežije. Byla to modistka nebo kloboučnice? Vyráběla klobouky a to ne takové ty v řadě, nýbrž ty na zakázku, hezky naměřené. Když jsem se podívala na tuto malinkatou paní, okamžitě mi naskočil obraz první republiky, ovšem to bych jí křivdila. Byla mladší. Byla věkem mých prarodičů, kteří se narodili v první desítce minulého století. Strašně malinká a strašně milá. Neustále vypadající o dvacet let mladší, než skutečně byla. A její dcera je naše jakobabička, která vozila svou maminku s její sestrou, o pár let starší – rozuměj tedy kolem 85 a více, na každoroční zájezd do letních Krkonoš. Tam obě dámy na jejich apel zanechala – vypadaly naprosto jako dámy, a ony si užívaly zasloužený odpočinek, tak tato dcera jezdí do chaty nad námi, vozí dětem čtvrtky a nedělá na ně ťu´tu´tu ňuňuňu, vozí jim beránka k velikonocům a děti u ní rády pobývají. :). No a taky nám dává ochutnat své obědy a jeden z nich mě kdysi nadchl – totiž těsto na knedlíky maminky. Těsto se liší tím, že není ani kynuté, ani bramborové, ani tvarohové, ale bramborovo-tvarohové. Poměry neznámé – „neblázni, dělám to od oka“. Read the rest of this entry »
Naše kobyla Sára nás napíná co to jde. Už je na spadnutí, hříbě má být každou chvílí, ale ona vyčkává a vyčkává. Dostali jsme instrukce, že hříbě má mít jméno od „H“. A to je něco na mlýn pana domácího – když něco musí. A tak hned provokativně prohlašuje – bude to Hajtra, nebo Herka :). Také už pomalu dochází semínka kukuřice, střihnu si totiž občas poslat nějaké dvakrát. Jednu obálku dám Elišce, aby byla tak hodná a poslala jí z Prahy a následně další den posílám ta samá ještě jednou, když u silnice čekám na pošťačky a předávám přebytky přijezdivší na kole. A protože mám s sebou ještě čtyři děti, které mají rozdělené barvy aut a do toho všeho křičí – mám 15!, tak dochází k takovým excesům, že si nesu balíček, který posílám s arnikou milé paní na oplátku, za to, že mi pošlala pnoucí jahody. Doma si pečlivě předepíšu vážená paní Kamila, protože zbytek neznám, ten přijde až na balíčku, že ho tedy podle odesilatele dopíšu a předám k další cestě. Ale jak je tam moje nákupčí, hodně barevnch aut, křičící děti, pošťačky, tak samozřejmě tušíte co přijde – předávám ke své cestě balíček s adresou „vážená paní Kamila“ :) a pak běžím dva km domů, abych stihla zavolat na poštu a nadiktovat adresu celou.
Zítra nás čeká bojovka, protože děti po tom, co se tu někdo zmínil, že je maškarní a my je tam neprozřetelně vloni vzali, letos jsme nasadili přemlouvací taktiku a museli nabídnout alternativu. Chovají se dost obchodně, potvory malý. A tak, že budou mít bojovku. My, takoví neskauti pohodlní. Prý na čarodějnice a protože to bylo bratru za dva měsíce, všechno jsme slíbili. No a je to tu a my tu tři sedíme na posteli s blokem a vymýšlíme, kam je pošleme. Pan domácí přichází s nejsofistikovanějšími nápady – třeba kilometr dlouhá meliorace, nebo nora jezevce….. my s Eliškou se držíme více vzadu. Pak taky nějaký poklad na konci, což bude asi zakopaná termoska s domácí zmrzlinou. Hledáme prostor, kde budeme potřebovat vykopat pořádnou díru… když už se mají bavit, ať to má trochu smysl.
A tak také už jsem po přezkoušení klidnější a mám více chuti přemýšlet o tom, co uvařit a tak se pouštím do čtyřzrnných vdolků. Jsou nečekaně bezva. Jsou z pohanky, barevné kukuřice, celozrnné pšenice a ovesných vloček. Vypadá to zdravě, ale věřte tomu, bylo jich 22 a byly za chvíli v čudu. Read the rest of this entry »
Tak jsem se k tomu končně dostala. Tapioka – má láska. Dnes obecně a dva hezké recepty, ale tapiokový seriál bude pokračovat. Mnozí však tapioku neznají a ani o ní nikdy neslyšeli. My jí poprvé ochutnali za oceánem, kde je to zcela běžná součást jídelníčku. Jsme i průběžně obdarováváni díky hodné tetičce, která nepřiváží blbosti, ale zcela hodnotné dary, jako kuličky tapioky.
A co to tedy je?
Tapioka je škrob, který se získává z kořene manioku. A maniok je rostlina z 
Jižní Ameriky a Západní Indie. Má velmi vláknitý 
kořen a tento se používá v nejedné formě. Například jako mouka, jako škrob na prádlo, k pudingu, při výrobě piva, ale také jako želé. Kořeny manioku prý užívali již Mayové. Tapioka lze však velmi dobře koupit již i u nás, ovšem každý se musíme trochu poprat s tím, jak moc budeme vědomě zvětšovat svou ekostopu.
První dnešní recept je recept na Bubble tea. Což je velmi oblíbená záležitost, ale také velmi variabilní. Tento recept je pouze návod na udělání si svého domácího, který navíc je ochuzen o celkem základní složku bubble tea a tou jsou ledové kostky. A tak na jaře, kdy už v noci nemrzne na namrznutí ledu, měníme ledové kostky za rum – samozřejmě jen pro dospělou část rodiny:-), děti mají smůlu, jsou bez ledu i bez rumu.Nicméně i přesto jim tento nápoj dost chutná. Pan domácí po ochutnání zajásal, že to přeci zná! Že už to pil! Že to chutná úplně stejně jako to, co kdysi pil před rentgenem žaludku! Beru za slovo děti a Elišku, která dojela všechny sklenice, které zůstaly nedojeté.
Bubble tee je směsí kvalitního čaje – někde zeleného, někde černého, někde jiného, perliček tapioky, hroznového cukru či medu a mléka – a také kelímku a brčka. Podle receptu tetičky dělám z čaje čistě mátového, používám med, plnotučné mléko a tapioku. Brčko ….. jsme našli jedno. Prostřídalo se :) Read the rest of this entry »
Včera jsem zapomněla napsat zásadní věc. Pan domácí to totiž považuje za velmi vtipnou situaci a to jsou mé systémové schopnosti. V poště mám nové tři složky – semínka, semínka vyřízená a semínka odeslaná. Systém zcela jasný, že? Prostě přijde mail s prosbou o semínka, hodím to do semínek, pak na něj odpovím, hodím to do vyřízené a pak je na poště odešlu a hodím to do odeslaných. Zní to velmi jednoduše :)). Realita je
taková, že po včerejším koupení obálek v papírnictví a papírové pásky, po sezení na poště, kdy jsem se asi dvěstěkrát zeptala pana domácího, zda je v pohodě, že musí čekat a jestli nechce někam třeba jít a kdy mi asi po dvěstěprvé řekl, že je úplně v pohodě , že se mu tu moc hezky sedí a může ozorovat lidi a jestli ho pořád budu rušit, a ať se pořád neomlouvám, že se nemůže soustředit!, po tom, co vedle nás seděla fantastická paní, kolem devadesátky a psala u stolku, u kterého jsem já přebalovala do obálek kukuřici a měsíček, dlouhatánský dopis a vypadala hrozně něžně, potom jsem to odeslala, uklidili jsme pod sebou a přijeli domů a já zjistila, že jsem si ale nenapsala, komu jsem to odeslala a koho tedy do kolonky odeslané zařadit :) Pak je jak uznáte každý systém dost naprd a pan domácí měl záchvat smíchu, že je tu opět Klářina úžasná logistika. Takže až někdo dostane čtyři obálky s kukuřicí, nedivte se a až někdo nic, ozvěte se prosím neprodleně:)) Read the rest of this entry »