Archive for the ‘Zelenina vařená’ Category
Slíbila jsem v komentáři článek o všech dýních, se kterými pracuji, k čemu jsou a nejsou, ale musí to počkat. Neříká se nadarmo – sliby chyby a 
kolem mě se to hemží vším možným, co od dodělání tohoto počinu neustále odtahuje. Ale bude :). Zatím přidám jeden podzimní dýňový recept na guláš. Než jsem šla vařit, skládali jsme s Hugem cibuli a vázali jí do copů. Když přišel k cibuli, vykřikl – „Tý jo, to je ale cibule!“ já na to “ Však musí být na celou zimu“ a Hugo „No jo, ale já nejim cibuli, protože je pálivá a česnek taky ne“. „Jenže jako chlap by ses měl naučit trochu pálivý jídlo vyrdžet!“ Následovalo zamyšlení a pak vítězoslavný pohled „No joooooo, to jooooo, to chlap musí, já taky ťik – ťaky vydržim !!“ :-) Read the rest of this entry »
Včera jsme naložili první zelňák, tak nějak v poklidu. Má být prý velmi tuhá zima, takže u prvního jistojistě nezůstane. Domeček pro slípky už se blíží dokončení. Z jedné Araukany se nám stala sova a panu domácímu se vrátil foťák ze záruční opravy, kterou mu neuznali. No je to logické. Neotevře se sama lamela na objektivu a musí se do ní klepnout. U dražšího foťáku by si člověk řekl, takovou drobnost, která nešla od prvního použití, by měli opravit, případně vyměnit. Vyměnili, opravili – už dvakrát. Lamela se hodinu po příchodu foťáku odmítla sama otevírat znovu a tak šla na opravu třetí a zde přichází logika. Pokud to nikdy nefungovalo, dvakrát to servis opravil a opět to nefungovalo, předpokládá člověk, že se tak stane i potřetí. Ale chyba lávky. Tam už jde o peníze a potřetí je to vina prachu v objektivu. Poprvé a podruhé za to mohl výrobce, potřetí prach. Lze zaslat reklamaci reklamace, ale tu opět dělá Nikon. Nezbývá než lamelu vycvakávat rukou, být zásadový a Nikon už nekoupit a být rád, že zase pan domácí může dělat svoje hezký fotky, a že se nebude rozčilovat pokaždé, když vezme do ruky foťák, který jinak používám já a děti. No, ten funguje potvora, ovšem přivádí ho k šílenství, že vždy je na objektivu řádný otisk prstu, v lepším případě potní stopa. V horším případě je nastopě mouka, olej, o zbytcích těsta na spoušti ani nemluvě :). Read the rest of this entry »
Jak tady tak Eliška hledá práci ve Francii, napadlo mě, jak to, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že bychom měli zcela regulerní oupair? Jasně, peníze, pak taky nějaké ty zásady, možná by asi taky neměla kde bydlet, možná by jí bylo trochu zima, ale je to celkem zajímavá volba, jak se děti co nejjednodušeji naučí cizí jazyk. Uvažuju, co bych vyplnila do kolonky – potřeba drobná pomoc v domácnosti… :) Asi by mi ani nevadilo, na rozdíl od francouzských domácností, kdyby byla kuřák, nevadilo by mi, kdyby za měsíc zmizela, ale bylo by fajn, kdyby nebyla moc hezká:). Kvůli dětem smozřejmě. Read the rest of this entry »
Kdysi, když mi bylo asi šestnáct, jeli jsme z hor a v autobuse se vyprávěl vtip: „Vojáci, na koně! Já nemůžu, já mám vlka! Tak na vlka!“ a já se sice smála, ale musel mi až pan domácí vysvětlit, co vtip znamená. A pak jsem na milého vlka na douhá léta opět zapomněla. Jenomže, když máte aktivní a schopnou občasnou děvečku, totiž Elišku, může se vám stát, že v přítomnosti návštěvy za vámi přijde vaše čtyřleté dítě a tiše vám šeptá do ucha “ Kláro, já mám vlka!“. Já na něj nevěřícně koukám a v hlavě mi pracují mozkové závity, co tím myslí, že tím asi nemůže myslet, co tím může myslet. „Co že máš?“ „Že mám vlka!“ a protože jsem stále vypadala asi konsternovaně, začne mi, už vůbec ne tak tiše, jako zcela natvrdlému posluchači, který už měl dávno konat a nikoli nevěřícně zírat, důrazně vysvětlovat “ No, že mě bolí prdelll!“. Pořiďte si oupair, která jedno dítě doučuje francouzsky, druhé naučí, co je to vlk, třetí naučí dokonale punkovou písničku, nechává jí chladnou pan domácí, není náročná a kdykoli je připravena sníst cokoli, co je poblíž. Jenže druhá Eliška není! :-) (mimochodem, právě shání práci oupair ve Francii, tak si tak představuju, až přijede někam jako oupair, jak s ní budou moc spokojení, minimálně, než zasedne k prvnímu jídlu:-)
Bláhově jsem si myslela, že srpnem to končí, ale to jsem zapomněla na loňské září, kdy všechno dozrává, vše se musí zavařit, všude máku jak naseto a dozrávají dýně. A tak letos se konečně dostávám k receptu na výbornou špagetovou dýni a špagety z ní. Je to opravdu velmi zeleninové jídlo, proto ten, kdo není zvyklý na čistě zeleninová jídla, lze si přimíchat i těstoviny pšeničné.
Potřeba na toto jídlo je rozhodně špagetová dýně, rajčata, pórek, sůl, pepř,olej, olivový olej, tymián a hlavně zelené fazolky. Nahoru pak strouhaný sýr. Všeho dle vlastních potřeb a chuti. Read the rest of this entry »
Konec srpna je, stejně jako ostatní srpny, velmi hektický. Mnoho fazolek, mnoho dýní, mnoho kečupu, mnoho milých návštěv :).
Našeho Huga začal bolet zub, a že tedy pojedeme k zubaři. Statečně si nechal píchnout injekci. Neplakal. Ale pak si vzpomněl, že to první tahání minule díky zánětu dost bolelo a tak spolupráce skončila. Rozhodně nám po injekci sdělil, , trhat už ne! Náš shovívavý zubař, který je asi často přítomen spadávání ega hrdých rodičů na své méně statečné děti, než si představovali, tedy nechal Huga dýchnout trochu rajského plynu, ale v momentě, kdy mu sundal masku, Hugo se na něj podíval a pravil zcela jasně a racionálně “ trhat ne“. Toto se opakovalo několikrát a my tedy naznali, že Hugo bude jistojistě po tatínkovi a jen tak lehce se o racionální vědomí nenechá připravit.
Já si ho ještě zkoušela koupit různými nabídkami – snažila jsem se o nějaký výhodný obchod, vysvětlova zarputile na lavičce, že to bude doma bolet, on vytrvale poslouchal a přikyvoval, a když jsem se vždy po výkladu zeptala, “ tak půjdeme tam?“, zaznělo jen jednoznačné „ne“. Doma pak každému sdělil, že injekci už nechce, trhat taky ne, ale dýchat, že půjde. :)
Dnes tedy jen velmi obyčejné zeleninové jídlo, které mají rády děti. Pokud se dělá s předstihem 12 hodin, stihne dýňové pyré v chladu ztuhnout a lze ho krájet na kostky. Pokud se připravuje přímo, jednoduše se nandá horké.
Na dýňové pyré je třeba krásná, šedivo modrá dýně „Crown prince squash“, která je vnitřkem velmi podobná dýni Kabotche. Jé méně moučná než Hokaido a je velmi dobrá. Samozřejmě lze použít i dýni jinou. Dýně 2200 g. Dále je třeba 1 hrnek tapioky, sůl, 4 lžíce tymiánu, trochu pepře, 3 hrnky vody. Na sekaná rajčata pak cibule, včetnězelené natě, rajčata, sůl, pepř, trochu oleje, pálivá domácí namletá feferonka, dle potřeby cukr. Read the rest of this entry »
Nevím, zda máte stejnou zkušenost, ale člověk něco vyzařuje a to něco nabádá k tomu, aby mu návštěvy kladly tytéž otázky. Pět a více let tomu zpátky se u nás stále dokola točilo jedno téma – co ty děti, až vyrostou. A my stále dokola odpovídali – uvidíme :-). Zda je dvanáct let už vyrostlé netuším, v každém případě je to více než sedm a stále to tak nějak běží samovolně, den po dni, zda se schyluje díky našemu životnímu výběru k nějaké katastrofě u našich dětí netušíme, ale právě na talíři ještě není. Pod tlakem diskuzí typu – budou nesocializované, společnost je semele, ty se vám poděkují….. se tedy upřímně neprobouzíme a neuléháme v děsu, co přinese ráno, případně večer, i na ty diskuze docela slušně zapomínáme, ale přijdou na mysl v takových momentech, jako je tento, kdy se Ester zcela nekompromisně rozhodla, že se musí začít učit francouzsky. Uf. Jakýkoli jiný „běžný“ jazyk by neměl být příliš velký problém, ale francouzsky umím jen “ jsem divoká nebo domestikovaná cuketa“, co mě naučili známí vloni, od Jentl “ jsem do tebe blázen“, což jí naučila Eliška a od Báry “ mám rád + cokoli se naučím“. A tak jsme od Marušky, která si od nás občas bere zeleninu, učí právě francouštinu a právě je na mateřský, domluvili soukromé lekce. Na zahradě v létě, po skype v zimě, tak zní domluva a malý vzkaz pro pesimisty – možná půjde naplnit režim městského dítěte i na samotě, pokud si to tedy naše nesocializované dítě po dvou hodinách nerozmyslí, případně Maruška :) a pokud se do toho nevloží další tři děti, že chtějí taky :).
Dnes využití suroviny zbylých, totiž uvařených fazolí, které jsem nespotřebovala do jídla minulého. Na pomazánku je třeba tedy uvařených fazolí, jakýchkoli, pomazánka pak kopíruje mírně barvu fazole. Já měla malé bílé kombinované s velkými červenými a tudíž je výsledný produkt mírně narůžovělý. Fazolí téměř plná miska o objemu 500 ml. Dále dvě lžíce olivového oleje, 70 g strouhané cukety, sůl, dva stroužky česneku.
Návodu snad ani netřeba. Všechny suroviny se dají do misky a rozmixují do hladka ponorným mixérem. Vzhledem k tomu, že mám olivový olej se silným citronovým nádechem, při použití běžného olivového oleje doporučuji přidat ještě pár kapek citronové šťávy.
Pomazánka lze mazat přímo na celozrnný chleba, másla netřeba, případně na pita chleby.
Stavíme doma stavbu. Jsme hodně nebudovatelští – nemáme rádi jakékoli stavění, opravování, budování, ale tato stavba je tak důležitá, že se nedalo nic dělat. Řekla bych, že to bude hodně vtipná stavba :). Kdykoli pan domácí staví, tak se kolem toho není radno příliš motat a tak jsem s dětma vytřídila knížky a vůbec nevím kam s nima. Beru jakoukoli radu. Knihovna knížky nechce, antikváři jen lahůdky, aukro fotit, vkládat a chodit s tím 7 km na poštu je nad mé síly a tak co děláte s knížkama, které byste rádi, aby opustily váš život? Read the rest of this entry »
Po dlouhé době jsme sami. Eliška suší seno v Rumunsku, Honza částečně pobitý si týden po úrazu vzpomněl, že nemůže zvednout ruce a odjel domů odpočívat – došel si při té příležitosti na traumatologii, kde mu diagnostikovali zlomenou klíční kost. Možná si jí dolomil, když zvedal balíky a ještě to tak moc nebolelo :), ale život není jednoduchý a tak teď může sedět v křesle, dívat se na Tour a těšit se, že přijede posléze, až mu sundají křidýlka. Slepice rostou a nám začíná starost, kde je ubytujeme :). S hrůzou sleduji, jak měsíc a půl prázdnin začíná dělat své a děti si třídí učení, dokonce si ho už i vytahují na stůl, třídí do tašek, do poliček, Hugo, kterému zbývají ještě dva roky, protože je zářijový, ten se učí nejvíc. Vymalovává, obkresluje, nutně potřebuje tašku do školy a já stahuji a stahuji, protože máme díky Frausu experimentální e-učebnice pro první stupeň a když jsme zjistili, že jsou bezva, zakoupili jsme i sadu pro Ester pro sedmou třídu a atlas k tomu. Učebnice se musí stáhnout a nainstalovat, lze to pouze na jeden počítač a volím kdo dostane černého Petra a bude mít na notebooku dětské učebnice a kocháme se mediální učební smrští, ovšem tak jako vždy, tento zájem pevně doufám rychle odezní s novým náporem slunce a znovu nastane v září.
Dnes je to recept na výbornou okurkovou omáčku.
Dnešní omáčka je z čerstvých, právě sebraných nakladaček a vřele doporučuji dát omáčce malinký odstup. Pokud budete dělat ráno, dát jí k večeři, pokud přes den, nechat do druhého dne. Lze podávat i přímo, ovšem odstátá omáčka je lepší.
Na omáčku je třeba – 1 kg čerstvých okurek, 3 cibule, olej, lžíce obyčejné hořčice, 250 ml smetany, mouka celozrnná přesátá – asi půl hrnku, pepř, sůl, nové koření, bobkový list.
Nejprve si dáme rozpálit olej, na který vložíme dvě ze tří očištěných, omytých a na kostičky nakrájených cibulí. Jednu cibuli je nutné schovat na opražení do omáčky. Cibulku necháme zhnědnout a přidáme do ní mouku, kterou necháme jemně zapražit. Přidáme trochu horké vody a strouhané okurky najemno – necháme si 200 g okurky na orestování do omáčky. Pečlivě rozmícháme, přidáme koření a podlijeme horkou vodou – celkem cca 2 litry vody. Přiklopíme a necháme vařit. Když omáčka zhoustne, je nutné ochutnat, přisolit, připepřit, přidat 2 lžíce octa, lžíci plnotučné hořčice. Rozmícháme a přidáme smetanu. Ještě chvíli zavaříme a necháme v chladu odstát. Read the rest of this entry »
Člověk žije v určitém zacyklení, kdy se mu opakuje historie. Nemáme pořádný venkovní teploměr, ale letošní až obsesivní nabádání k zjištění venkovní teploty nás trochu načlo a tak jsme dali ven před dům můj teploměr na sýry. Je maximo-minimální, takže když se nechá puštěný, ukáže za dobu co měří jak maximum, tak i minimum. A nám tu neukázal více než -14. Jsme trochu béčka, říkali jsme si, ale nedá se nic dělat, níž jsme to nedostali. Dnes mi však došla trpělivost se sýrem, do mléka, které mělo mít 42°C bych podle pocitu v klidu ponořila i malé dítě, takže 42 určitě nedosahovalo a tak došlo i na to, že náš teploměr je jednoduše kalibrovatelný, a že je možné, že když 15 km od nás bylo -34°, že tady asi nakonec také asi těžko byla jen polovina, ale opět nás to hřálo – vědět, že je tu o dvacet víc, byla by nám mnohem větší zima.
Dnes ráno si pan domácí dal včerejší výbornej chleba, mísu tvarohu, řekl, že to bylo fakt dobrý a za takovou dobrotu, že má pro mě překvapení. Že mi dovolí, abych šla místo něj narmit a podojit. .-))Dětem jsme neprozřetelně pustili jedno velmi názorné video, takže po jednom shlédnutí udělal Kvído tři píšťalky a já upřímně váhala, zda raděj fakt nejít dojit. Tobogán nejezdí moc rychle, malý sklon, Skuprz nedorazil, je někde v záhrabu na vandru, Eliška místo toho, aby jí tu mrzla zadnice, šla na představení do Archy, protože jsem získala dva lístky a výsledek rozhodování – jet 200km daleko, bez auta v – 20 či zda si před sezónou trochu pohýčkat Elišku je zcela jasné, ja dopadlo :-), navíc mise u paní starostky – máme moc příjemnou starostku dopadla hezky a vypadá to, že Eliška se mnou občas půjde na obyčejný trh, na trh, který
nikdo nezorganizuje, který nebude zpropagován a na kterém budeme s Eliškou prodávat přebytky – jestli je ovšem všechny nesní :-).
A dnešní obyčejné sýrové koule z řepy ze sklepa
potřeba je 300g červené syrové řepy, 250g měkkého čerstvého sýra, 2 vejce, sůl, rozmarýn – polévková lžíce, pepř, 5 lžič celozrnné mouky, 5 lžic strouhanky.
Syrová řepa se nastrouhá na jemném struhadle, přidá se čerstvý sýr, sůl, pepř, rozmarýn, mouka, vejce, strouhanka – lze přidat trochu více mouky a strouhanky dle potřeby. Koule je potřeba vytvarovat do tuhších středně velkých kuliček, které se vloží do vroucí osolené vody. Chvíli se vaří. Koule neudrží pevný tuhý tvar, ale rozhodně ani neuplavou – po uvaření vypadají trochu jako chlupaté nedlíky. Je to pro výraznou chuť jídlo ne příliš oblíbené u dětí, pan domácí si naopak pochvaloval.
Dnešní den byl pestrý – přírodověda, skladba – vážení, to je paráda taková skladba. Doporučuji každému rodiči zopakovat si předmět, přívlastek rozvitý, příslovečné určení a doplněk, větu hlavní a vedlejší, těším se upřímně, co se mi dnes bude zdát :-)
Také pak přijela návštěva – přijela si pro kohouta a s dovolením vkládám autorský kompliment našemu kohoutovi
“ Už jsme po práci v klidu a teple, ale předchozí hodiny byl docela šrumec, nejvíc kolem osmé, kdy jsme přijeli a vložili dědoj do ruky krabici s kohoutem. Vzal ho tedy a odnesl do chlíva ke slepicím. Slyším: „ten je ale velkej a fešák….ježíš mariá von mě utek!!!!!!!!!!“ a najednou vidím přes dvůr běží černý stín a za ním ještě větší černý stín – to byl děda a závodil s kohoutem kolem baráku. Tak jsem se nechala strhnout davem běžících a přidala se do těsnýho závěsu. Kohout pořád první. Oběhli jsme 2x barák, stodolu a za vyzývání ostatních během běhu je zvali k príma honičce. Vše ale dopadlo dobře. Děda musel v chladné větrné noci sundat kabát a po důmyslné hohoutově schovávačce se dědovi podařilo kohouta odlovit. Nyní je umístěn v teple chlíva. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a obdivovali krasavce. Vskutku výstavní kus. „
No ale dnes nebyl k večeři kohout, víš Rachade, dnes bylo něco mnohem jednoduššího :-)
Není každé zdravé jídlo nechutné, není každá pohanka nedobrá a tahini není jen humus. Vše má několik úhlů pohledů a dnešní jídlo je velmi rychlé, dobré a navíc dost vyvážené. Je to jídlo zcela ideální, protože je vegetariánské, veganské, je pro celiatiky i ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Je ideálně sacharidové, bílkovinné i tučné, prostě takové akorát. Navíc nejmladší syn se mě dnes ráno po probuzení zcela upřímně zeptal, „jestli jsem taky někdy byla mladá ?“ :-) a tak předcházím jistému nadcházejícímu, totiž, až se mě zeptá, „zda jsem taky někdy byla hubená?“ a místo výborného jablečného křehkého koláče, na který dám recept hned zítra, si vymýšlím jídlo dnešní. Je to fakt jídlo lehké a oddechové, nicméně dnes vzniklo a ode dneška ho mám ráda ! :-) Read the rest of this entry »