Posts Tagged ‘červená řepa’
Od ledna je nás tu sedm. Ne, nerozhodli jsme se v pokročilém věku rozšířit rodinu (s ohledem na mentální zdraví pana domácího), ale vrátila se nám Eliška. Takže se mnohem jednodušeji seje, sází, dodělává rybník, nadává družně na slepice, které to zasazené rozhrabávají, na koně, které nad ránem honíme po záhonech, protože jakmile prorazí povalí ohradu, jdou zcela najisto. Umíme se vzájemně pěkně politovat, s upřímností sobě vlastní, neboť každá z nás známe pocit nedostatečného docenění vlastního chudinkovství a taky si díky tomu připravujeme půdu pro první výjezd z chalupy po xxx letech – máme záskok.
Postupně zaplňujeme místní gymnázium a opět jsme byli jak rodina Homolkova, když jsme seděli všichni před jedním monitorem a čekali na výsledky přijímaček. Gratuluji všem rodičům, kteří jsou klidní a vyrovnaní. Já jsem před tím monitorem seděla trochu s tachykardií. Evidentně si to beru moc osobně.
Také milujete hovory se svým, už v podstatě dospělým, dítětem, které přemýšlí o vlastní budoucnosti? Vůbec nebudu konkrétní, jen musím dát k dobru Eliščinu historku o dítěti z právnické rodiny, u kterého se předpokládalo, že půjde samozřejmě v jasně daných šlépějích. A on ….. no… vybral si hungaristiku. Jsem opravdu v upřímném očekávání, jak to dopadne u nás .)
A taky čekáme s napětím na výsledky hlasování veřejnosti o příběhy 20. století. Výhra od Scia by se velmi hodila na pokrytí přijímaček, ale vypadá to bledě. Tuším, že Ester se bude muset přijímačkami na svou hungaristiku tvrdě proučit.
Stále je ještě možné brát ze sklepa uskladněnou červenou řepu a vytvářet z ní zcela nanáročná, na vitamíny ovšem stále bohatá jídla. Dnes je to vařená černá čočka a pečená řepa. Budeme potřebovat cibuli, červenou řepu, černou čočku, sůl, slunečnicový olej, olivový olej, ochucený olivový olej s feferonkou a česnekem, balzamikový ocet, trochu pálivé papriky.
V horké vodě uvaříme doměkka černou čočku (není třeba předem nakládat), čočka se uvaří doměkka do 35 min. Teprve na posledních 5 min varu čočku solíme. Měkkou čočku slijeme, ochutíme pálivou paprikou, balzamikovým octem, olivovým olejem, ochuceným olivovým olejem a promícháme. Mezitím oloupeme a omyjeme červenou řepu, nakrájíme na hranolky a vložíme spolu s oloupanou, omytou a na plátky nakrájenou cibulí na rozpálený plech do trouby, potřený olejem. Osolíme a pečeme při cca 180 °C a velmi často otáčíme, aby řepa nevyschla. Nepeče se příliš dlouho.
Hotovou řepu smícháme s ochucenou čočkou a můžeme podávat.
Další recept do podzimní sbírky, z právě sklizených surovin. Stačí doběhnout na záhon nebo už do sklepa, kam se to pomalu ze záhonu přesouvá a přinést si mrkev, červenou řepu, cibuli a špagetovou dýni. Navíc si přichystáme kulaté čínské nudle, olivový olej, trochu balzamikového octa, česnek, směs bylin (tymián, rozmarýn, saturejku), sůl a černý, červený a zelený pepř. Read the rest of this entry »
Neemigrovala jsem, neutekla, na stránku myslím, ale posledních 14 dní méně. Málo. Skoro vůbec. Jak psal pan domácí, mí bratři – stres a neklid a sestry – obavy, jsem posledních 14 dní opravdu pozvala na celodenní vzájemné soužití. Vše mělo být ukončeno přezkoušením o víkendu. Ani nejbájnější představy však nevykreslily tak barvitou skutečnost. Read the rest of this entry »
Člověk žije v určitém zacyklení, kdy se mu opakuje historie. Nemáme pořádný venkovní teploměr, ale letošní až obsesivní nabádání k zjištění venkovní teploty nás trochu načlo a tak jsme dali ven před dům můj teploměr na sýry. Je maximo-minimální, takže když se nechá puštěný, ukáže za dobu co měří jak maximum, tak i minimum. A nám tu neukázal více než -14. Jsme trochu béčka, říkali jsme si, ale nedá se nic dělat, níž jsme to nedostali. Dnes mi však došla trpělivost se sýrem, do mléka, které mělo mít 42°C bych podle pocitu v klidu ponořila i malé dítě, takže 42 určitě nedosahovalo a tak došlo i na to, že náš teploměr je jednoduše kalibrovatelný, a že je možné, že když 15 km od nás bylo -34°, že tady asi nakonec také asi těžko byla jen polovina, ale opět nás to hřálo – vědět, že je tu o dvacet víc, byla by nám mnohem větší zima.
Dnes ráno si pan domácí dal včerejší výbornej chleba, mísu tvarohu, řekl, že to bylo fakt dobrý a za takovou dobrotu, že má pro mě překvapení. Že mi dovolí, abych šla místo něj narmit a podojit. .-))Dětem jsme neprozřetelně pustili jedno velmi názorné video, takže po jednom shlédnutí udělal Kvído tři píšťalky a já upřímně váhala, zda raděj fakt nejít dojit. Tobogán nejezdí moc rychle, malý sklon, Skuprz nedorazil, je někde v záhrabu na vandru, Eliška místo toho, aby jí tu mrzla zadnice, šla na představení do Archy, protože jsem získala dva lístky a výsledek rozhodování – jet 200km daleko, bez auta v – 20 či zda si před sezónou trochu pohýčkat Elišku je zcela jasné, ja dopadlo :-), navíc mise u paní starostky – máme moc příjemnou starostku dopadla hezky a vypadá to, že Eliška se mnou občas půjde na obyčejný trh, na trh, který
nikdo nezorganizuje, který nebude zpropagován a na kterém budeme s Eliškou prodávat přebytky – jestli je ovšem všechny nesní :-).
A dnešní obyčejné sýrové koule z řepy ze sklepa
potřeba je 300g červené syrové řepy, 250g měkkého čerstvého sýra, 2 vejce, sůl, rozmarýn – polévková lžíce, pepř, 5 lžič celozrnné mouky, 5 lžic strouhanky.
Syrová řepa se nastrouhá na jemném struhadle, přidá se čerstvý sýr, sůl, pepř, rozmarýn, mouka, vejce, strouhanka – lze přidat trochu více mouky a strouhanky dle potřeby. Koule je potřeba vytvarovat do tuhších středně velkých kuliček, které se vloží do vroucí osolené vody. Chvíli se vaří. Koule neudrží pevný tuhý tvar, ale rozhodně ani neuplavou – po uvaření vypadají trochu jako chlupaté nedlíky. Je to pro výraznou chuť jídlo ne příliš oblíbené u dětí, pan domácí si naopak pochvaloval.
Ano upřímně, jsem postižená. Poslední týden vidím všude formičky a vykrajovátka a tak není divu, že se bez nich neobejde ani toto jídlo. Náš život se velmi úzce specializoval. Přenesl se ke stolu, kde jíme a kde se učíme a od stolu do kuchyně a ke stolu, kde pracujeme. Tyto tři činnosti se pravidelně, ovšem ve velkém poklidu střídají. Pan domácí z dáli občas vyhlásí poplach “ cítím, že se něco pálí „, občas Eliška začne s nějakým 30 let starým songem,který pak zní všemv hlavě několik hodin, děti se stále dokola ptají , zda ta jinovatka je již dost sněhu a pak už to nevydrží a vytahují boby i na ní.
A zcela nakonec – kvůli zachování duševního zdraví mého a Elišky prosíme všechny,co mají trochu času, aby nám po poslechu písně vyplnili naší velmi důležitou anketu :-). Bylo to příjemné zpestření po poslechnutém 250 000 Schmitrzovi a Vltavě, nicméně, nejsme si zcela jisti, zda jsme to pochopily správně :-) díky. Read the rest of this entry »
Blíží se podzim, bohužel – tady je zima, ranní mlhy, večer se dříve stmívá a to člověka nějak podvědomě nutí připravit se lépe na zimu. K tomu ještě dost rostou houby, našli jsme naštěstí i nějaké maliny a ostružiny, takže se blýská i na trochu marmelád. Včera na houbách jsme si zase užili krás našeho jazyka, když Hugo, vidíc zelenou holubinku, nadšeně na ní ukazujíc volal- „hele -holubička“ a pak, když se nám vzdálila Paše, lekl se, co to běží mezi stromy a když zaostřil, zvolal s úžasem „Kálo, medvěd!“
Eliška dětem vzkázala, že Rumunsko letos zvládne, že Špulka- to je ten malej, hluchej, bílej, modrookej pes- má břicho až na zem, takže je asi březí a že si mají odškrtávat dny,protože přijede přesně za deset. Od té doby každý den posloucháme- už za šest !!! a moc se těšíme, jak bude rodit Špulka někde poblíž a m
y budeme řešit, že tady tedy štěně milé Špulky rozhodně nezůstane, natož čtyři !
Ale zpět k dnešnímu zásobení se na zimu. Recept na tento salát mám od Marušky a uznávám- je výborný. Dá se jíst jak den uleželý a tedy jako čerstvý, nebo zavařit na zimu. V čerstvé verzi doporučuji ještě nějak trochu dokořenit, pan domácí říká, že je výborný, ale chutná hodně zdravě :-).
Na salát je třeba 2,5kg červené řepy, 1 kg paprik, 1,5 kg čerstvého zelí, 0,5 kg cibule, 300 g cukru, 300 ml octa, 200 ml oleje, trochu soli.
Nejprve je nutné okrájet z řepy listy , omýt jí a uvařit do měkka. Pak teprve řepu loupat. Řepa se potom nakrájí na malé kostičky, lze i ozdobným nožem, nastrouhá se zelí, nakrájí paprika na tenké nudličky, cibule na kolečka a vše se smíchá s cukrem, olejem a octem. Řádně promíchá a nechá uležet do druhého dne. Pokud se salát nesní, tak se druhý den nandá do sklenic a při 80*C se 20 minut zavaří.
Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic. A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-). Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.
Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).
Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.
Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.
Zavařování je v plném proudu. Mohl by to být proud tedy ještě větší, ale chybí
suroviny- zeleniny je dost, což o to, s ovocem je to však letos prachmizerné. Třešně žádné, borůvek málo, rybíz taky nic moc. Ještě, že alespoň Katka přivezla pár meruněk, které jsme zase ale snědli, takže marmeláda z nich taky žádná. Zvýšený limit pana domácího na počet marmelád – na 250 na rok asi letos tedy nebude :-)
Jsme tu taky po delší době sami a včera jsme úspěšně absolvovali tři preventivní prohlídky u lékaře- pohodové podotýkám, jen ty dětské ranní moče jsou stále jakýsi problém – skleničky připravené, nadepsané jmény všech dětí, ale pak, když je jdu vzbudit, většinou na to zapomenu. Pak děti prolévám a prolévám, mám nutkání dát všechny tři skleničky Kvídovi, aby to vzládl za všechny, ale je to nakonec poctivě každý do své- už to tedy většinou ale nebývá ta ranní :-) V těchto okamžicích vždy vzpomínám na prohlídku před čtyřmi lety, kdy pan domácí z nějakého důvodu nemohl, já byla těsně před porodem a byla opět hromadná prohlídka tří dětí. Měli jsme tu půjčeného formana, kvůli rychlému odjezdu do porodnice (protože jízdu na voze s koňma do poradny šest dní po termínu a následný odvoz sanitkou do porodnice, protože když mě viděl lékař, sanitku ihned zcela nepochopitelně objednal – jsem si nechtěla opakovat- asi stárnu ) což byl nakonec možná větší problém, jak jít pěšky, protože Hugo se narodil s váhou 4,5 kg, já měla břicho od nás až do Prahy a na situaci, kdy půl hodiny šteluji sedačku, abych se za ten volant vešla, tedy šteluji- jsem napresovaná za volantem a snažím se popadnout dech a sedačku posunout co nejdál dozadu, abych vzápětí zjistila, že v této pohodlné poloze zase nedosáhnu na pedály a přemýšlet jak takto dojedu k doktorce – s úsměvem dodnes vzpomínám :-)). Read the rest of this entry »