Co noveho na kopci

Makovec – další z evergreenů kulinářských dobrot. Makovec, ať už jen na plechu, nebo

ve tvaru bábovky jako dnes, nikdy nezklame. Kdo má rád mák, makovec jako když pohledáš ! Maková bábovka je lehká a na rozdíl například od Francie, v Čechách je mák jako doma.

Když jsme měli na návštěvě tři francouzské wooferky, dalo nám velmi mnoho vysvětlování, že je nechceme nijak omámit, otrávit, že neděláme nic nezákoného. To byl teprve začátek jejich návštěvy ! Nikdy mě nenapadlo, jak může být mák v některých zemích tabu ! Když jsme procházeli po záhonech a oni se  mě ptali co to je, ukazujíc na mák, horečně jsem přemýšlela jak kulantně odpovědět. Ale celý týden přežily, byly skutečně a nefalšovaně unavené z práce, kterou si přijely vyzkoušet – my také !!!, protože jsme museli eliminovat vše, co jsme připravili jako „lehká práce“ a museli jsme najít ještě nějakou „lehčí“, což už začínalo být pomalu nad naše síly :-))). Ale holky byly moc milé – bez ironie. Jedna si nakonec vezla domů vzpomínku, neboť předposlední den návštěvy u stolu Read the rest of this entry »

A květáků je taky hodně! Jsem letos na ně opravdu pyšná. Mám plné foliovníky květáků a

aniž bych chtěla, jen dva jsou stejně velké – ostatní jsou ještě nedorostlé v různé fázi a dorůstají postupně. Tak jako byl květen salátový speciál, červen bude speciálem kedlubnovo – květákovým :-).

Na květák v trojobalu, na placky, karbanátky, květák s bešamelem, mozeček a květákové vdolečky rozhodně ještě dojde, ale teď, když tu nejsou děti, nemůžu si nechat ujít květák v koření, trochu ostřejší, pikantní, moc dobrý……..

Když jsem šla ráno pro květák, nejprve jsem vybrala ten nejhezčí :-) a pak musela utrhat postranní listy. A jak jsem tak stála  nad květákem a trhala boční lupeny, přišlo mi líto té nevyužité masy. Kolik se muselo vytvořit energie pro tolik zeleného materiálu a tak jsem si řekla, že dříve, než to dostanou koně, zkusím okoštovat :-).  S chutí jsem se zakousla nejprve do lupenu, ten by nebyl vůbec špatný podusit na zelí a pak – pak přišel na řadu lupenový řapík…. Rozhodně nevyhazovat !!! A tak jsem si domů nesla mnohem více, než pro co

jsem šla. Neodpustím si nedat fotečku mé chlouby – biokvěták z 650 m.n. m. :-))) Hnojený kompostovaným hnojem našich koní a zalévaný nachytanou dešťovkou z venkovní vany :-))

Nejprve se pečlivě omyje květák a nechá se na něm prostřední košťál, aby byl dobře manipulovatelný. Listové řapíky se očistí nožem do hladka, od zbytku listů. Ve větším hrnci se dá vařit voda. Pokud voda vře, sundáme hrnec z kamen, osolíme jí a vložíme do ní květák vzůru nohama, tedy držíme za košťál a ponoříma hlavou dovnitř. Přidáme také řapíky. Přiklopíme a necháme zhruba 15  minut louhovat.

Mezitím oloupu a nakrájím cibuli na plátky, cibulovou nať na kousíčky. V misce si připravím omáčku z koření. Naliju do misky olivový olej, do něj dám sladkou papriku, pepř, tabasco a směs sedmi koření. Dále sojovou omáčku a vše promíchám. Udělá mi to hustou emulzi. Poté rozředím vodou, zhruba 1,5 dcl a rozmíchám solamyl.

Na plotnu si připravím plech, vliju na něj slunečnicový olej, který nechám trochu rozpálit a vložíme do něj cibuli i cibulovou nať a nakrájený česnek. Květák vyjmeme z vody a vložím ho také na cibulku – ne příliš osmahlou, bude se restovat ještě společně, tak aby se příliš nespálila. Vedle květáku vložím i vyjmuté řapíky z vody. Vše poliji omáčkou z koření, na kterou mám takový šikovný instrument – je to umělohmotná hubice, která má na konci balónek. Balónkem se nasaje omáčka a polije se květák :-)). Samozřejmělze použít i lžíce :-)

Květák i řapíky restuji za občasného míchání. Emulze z koření se díky solamylu zhustí a proto, pokud to bude moc, můžeme trochu podlít olejem a rozmíchat.

Hotový, orestovaný květák jsem vložila do hluboké misky a ozdobila květákovými řapíky. Vše ostatní, co zbylo  v pekáči – tedy cibulka s česnekem a emulzí z koření jsem použila na posypání brambor na samostatném talíři.

Jako moučník pak velmi rychlá a obyčejná věc. Krásně

mi kysla ta šlehaná smetana, co se mi neušlehala do šlehačky na roládu. Není jí dost na udělání másla, ale je to výborná kysaná smetana a protože si pan domácí zaslouží nějaký moučník, když mu ho hned někdo nesní, tak jsem jen smíchala 250g této kysané smetany spolu s balíčkem – 180g piškotů a 2 vanilkovými cukry.

Směs jsem řádně promíchala, pak rozdělila  na půl, do půlky dala ještě 2 lžíce kakaa a rum.

Jinou misku jsem vyskládala nejprve bílými piškoty a pak střídavě tmavými a bílými. Přikryla vhodným talířkem, zatížila a dala do chladu. Nemínila jsem to nechávat moc dlouho, aby to bylo už na oběd, takže jen asi dvě hodinky. Nakonec jsem piškoty vyklopila, pomazala ještě trochu hořkým kakaem a ozdobila mátou – velmi hezky tuto jednoduchou věc provoní.

1 Veska | 19. června 2010 v 22:09 | Reagovat

Máš pěknej květák,krásně bílej to je jedna z plodin kterou nevypěstuji protože mi jej napadnou mšice a nebo zežloutne,
zakrývat plody lupenama a sypat popelem
/eko ochrana/se neosvědčila a stříkat jej nechci,stejně pak zapomene vyrůst takže je jen polívkovej
takže musím do zahrady k soukromníkovi,ten sice nemá úplně bio
ale polobio ale tvůj recept vypadá dobře ,tohle teda neznám

2 Klára | E-mail | Web | 20. června 2010 v 8:30 | Reagovat

[1]: no, já jsem to taky do včera neznala , ale pak mě to napadlo

a z těch květáků mám taky moc radost, přikrývám je spodním lupenem,to jo, na fotku jsem odkryla , ale jinak žádná jícha, ani popel nic. Jen voda.

3 Veska | 21. června 2010 v 10:52 | Reagovat

Tak ti závidím,asi u vás nejsou mšice a nebo je spíš neumím vypěstovat,ale tohle mě netrápí,nemusím umět všechno
Ve středu kupuji květák

4 Klára | E-mail | Web | 21. června 2010 v 14:14 | Reagovat

[3]: ne, určitě to nění uměním. Je pravda, že tady mšice nejsou a ani slimáci, jsme dost vysoko – klepu, klepu. Jdou nám tu dobře košťáloviny vůbec, cibule, česnek, ale třeba nevypěstujeme krmnou řepu, tak raději pěstujeme krmnou mrkev, která vychází pěkně. Asi má každá půda něco jiného a my zatím nezjistili, jak jí pomoci k lepší řepě .

A já to mám stejně s lilkem také zatím kupuji !!!

5 ufa | E-mail | 22. června 2010 v 9:57 | Reagovat

Dnes jdu zkoušet toto jídlo, akorát nemám to koření 7spice, ale tak si rozdrtim to, co mám-hřebíček,muškát.oříšek, pepř, nové koření…a budu mít 4spice.. Jsem na to zvědavá, asi také předem květák rozeberu na růžičky , vcelku se mi zdá, že je to takové nepraktické..ale uvidíme.Dám vědět, jak to dopadlo, a jestli chutnalo…i když mě to bude chutnat 100%ně

6 Klára | E-mail | 22. června 2010 v 11:58 | Reagovat

[5]: přesně stejně jsem také dlouho uvažovala -rozebrat či nerozebrat ? )) ale nakonec jsem chtěla prostě ten výsledný efekt té červené hlavy, s tím, že růžičky samotné udělám jindy a myslím, že to budou dvě různá jídla, protže růžičky se hezky orestují celé, kdežto květák je uvnitře jen chycená, když se dělá celá hlava. Ale je pravda, že na plotýnce v pánvi je to nepraktické, zvlášť, když je veliký

7 ufa | E-mail | 22. června 2010 v 14:08 | Reagovat

Takže…květák jsem tedy rozebrala, a vše dobře dopadlo jen té omáčky bylo nějak moc, příště jí udělám o pár lžic méně, nebo spíš méně naředím, ale je to fakt dobré!!! Teď ještě aby to chutnalo i příteli…ale co, já to kdyžtak zdlábnu..D

8 ufa | E-mail | 23. června 2010 v 8:45 | Reagovat

Tak příteli to chutnalo moc a moc, což jsem vůbec nečekala.. takže zakládám mezi oblíbené recepty…kuju

9 Klára | E-mail | Web | 23. června 2010 v 11:52 | Reagovat

[8]: To jsme ráda, to je prima !

10 Veska | 24. června 2010 v 6:59 | Reagovat

Včerá byl k večeři květák alá květák z kopce …
Výsledek,všem chutnal a byl výborný,koření jsem teda taky trochu improvizovala ale výsledek mě docela překvapil,jednoduché a výborné a co víc masařům chutnal taky ,pro nás omáčky není nikdy dost,sem ještě přidělávala ,chlapi v něm ctěli květák utopit

Na záhoně je kopr, petržel, na polici houby sušené, pipky snášejí, až se z nich kouří , takže

se úplně sama nabízí kulajda. Přijeli rodiče a já se těšila, jaká budu hodná snacha – jeden nejí kopr, druhý houby ! Takže místo hodné snachy jsem za vypočítavou potvoru :-)) nejen, že udělám jídlo, které nejedí, ale navíc zvládnu v jednom jídle odrovnat oba :-)))) Ale pochopili to, houby jsem vybrala a kopr se nějak přešel :-)) Tentokrát jsme od rodičů dostali domácí jahody – naše ještě zdaleka nejsou- jsou ve vývojové fázi – jdeme do květu! a tak je jasný, že nemohla chybět jahodovo-smetanová zmrzlina ! Prostě takový lehký středeční oběd s trochu těžším moučníkem :-)), ale s výhledem na Krkonoše ! :-) A vzhledem k použitým surovinám byla Kulajda brána už jako hlavní jídlo – nenajedenci dostali knedlíky z vajíčkem, z včerejších knedlíků :-))

Nejprve nezbytné oloupání, omytí a nakrájení brambor na šestnáctinky. Poté do hrnce rozpustit máslo, na máslo vložit opražit nakrájenou cibulku na kostičky, na to přisypat mouku a vařečkou míchat, až mouka jemně zhnědne (ona už je hnědá, když se tam sype:-) a poté zalít vodou, přidat všechno koření a brambory – pozor – ne ocet – brambory by se neuvařily !Přisypu houby.  Když změknou brambory, přidám ocet, petrželku a kopr nasekané na jemno a povařím. Polévka je středně hustá. Nakonec přidám na tvrdo uvařená vejce, která jsem rozkrájela na čtvrtky, které se v polévce, protože to jsou čerstvá vejce, ještě různě porozdělily a zaliji smetanou.  Ještě chvíli nechám a pak už můžu nalévat. Zdobím snítkou kopru.

Vše rozmixuji ručním mixérem a vložím do zmrzlinovače. Zhruba za 30 minut je zmrzlina hotová – porce dvou kopečků pro 8 lidí.  Byla vynikající – prý se mohla déle mrazit -nezbytná poznámka pana domácího, ale celkově spokojenost :-)))

1 Veska | 17. června 2010 v 8:00 | Reagovat

Teda tohle máš jako já,manža nejí kopr a děti houby ,takže si musí houby vyndat a kopr si dám jen já na talíř ,už jsem z houbama polívku dlouho nejedla a rostou ,jen to chce jít do lesa
Jahody už začly zrát jen bojuji kdo sklidí já a nebo slimáci

2 Hanka | 17. června 2010 v 14:53 | Reagovat

Zase zmrzlina…mňam.
Tak jsem si vás představovala jako útlou horskou žínku – kost, šlachy a kůže, ale jak tu stále čtu o těch vejcích, másle, smetaně….

3 Klára | E-mail | Web | 17. června 2010 v 15:25 | Reagovat

Já to nejim !!!!!!!! jenom ochutnávám, jenom ochutnávám )) ale k útlosti daleko .-(

4 Klára | E-mail | Web | 17. června 2010 v 15:27 | Reagovat

[2]: ale ono je to možná taky o tom, že do obchodu i hospody- tedy restaurace ) daleko, v zimě ještě dál ) a mezi těmi másly,vejci a smetanou nic není )), prostě jídlo sice vydatné, ale žádná čokoládička před a po, tedy tím se utěšuju !!

5 zlatkan | 19. června 2010 v 9:50 | Reagovat

Jedno moje dítko nejí houby, druhé kopr Dělám kulajdu bez hub i bez kopru. Pridávám tam trochu tymiánu – místo kopru a dělám do ní ztracená vejce.

6 Klára | E-mail | Web | 19. června 2010 v 20:15 | Reagovat

[5]: taky občas ráda se ztracenými vejci, ale tentokrát se mi nějak chtělo vařit je )), zase příště

Ne každý den se vše zadaří :-). Prostě jsem udělala naprosto elementární chybu –

nezatáhla jsem záklapku do komína, takže oheň hořel do kamen a ne do trouby a ač tam bylo 200 st. , chleba je bílý a ne krásně vypečený, ale je upečený a přesto je chutný a barvu je nutné si domyslet :-))

Mám dovolenou !!! Tedy myslela jsem si, že mám! Po deseti letech se stalo, že doma nezůstalo ani jedno dítko – babičky si je odvezli na čtyři dny všechny najednou a já tu smutím, ale zároveň jsem si říkala – bude volno, nebude se vařit!  Jenže pan domácí vycítil možnost, jak po deseti letech získat celý koláč jen pro sebe a můj názor na volno vůbec nesdílí :-)) Takže dnes jeden recept pro mě – pšenično-žitný chleba s naklíčeným obilím a jeden pro něj – ale to až v dalším receptu – je tam moc fotek :-)) A taky je tu strašný ticho :-)

Uděláme chléb naprosto stejně, jako podle

tohoto receptu na chleba – jediný rozdíl je v tom, že spolu s pšeničnou moukou přisypeme do těsta i naklíčené obilí a ovesné a pšeničné vločky. Chléb potřeme vodou jak v momentě, kdy necháváme dokynout na pekáči – to ho i nařízneme několikrát podélně, tak i těsně před vsazením do trouby.

A ještě recept na nakličování obilí. Používám na naklíčení keramické klíčící misky – to jsou misky, ve kterých jsou ve dně malé dírky. Jsou to tři malé misky nad sebou. Do každé misky se vloží obilí – v tomto případě jen do dvou – pšenice a oves, prolije se vodou. Spodní miska je již bez dírek, zadržuje vodu z horních misek a udržuje obilí ve stavu vlhka. Nahoru pak přijde víčko.  Obilí je potřeba minimálně jedenkrát deně kompletně propláchnout vodou a opět přiklopit. Za tři dny je naklíčené.

1 Veska | 18. června 2010 v 10:25 | Reagovat

Tvůj chleba vypadá naprosto dokonale,takže upečeno máš užívej volna

2 Alena | Web | 18. června 2010 v 23:41 | Reagovat

Chleba je krásný, zdravý a k nakousnutí! Já chleba ještě nikdy nepekla. Asi jsem neměla odvahu, pekla jsem spíše dalamánky nebo nějaké malé pečivo. Ale to už je hooodně dlouho. Jednou ale začít musím!
Přeji hezký odpočinkový víkend!

Takže něco bleskovýho pro pana domácího, aby se vlk nažral a koza zůstala celá :-)

Babičky blesková roláda. Naučila mě jí, když jsem byla malá a od té doby jí umím :-) – to je věta, bratru v jedenáct v noci člověk občas vydoluje ze svého potenciálu i větší perly :-)). Originál babiččina je plněná šlehačkou a je s banánem, ale pan domácí nemá rád šlehačku. „Jenomže babiččina roláda MUSÍ být se šlehačkou“, já na to. „Tak jo“, na to on. Smetanu jsem poctivě sebrala, poctivě vychladila v zmrzlinovači a poctivě šlehala a šlehala a šlehala a šlehala bych do teď, kdybych asi po půl hodině neřekla dost – pan domácí stejně nemá rád šlehačku !:-). Náhradní řešení – tvaroh umixovaný s malinovou marmeládou a ten ananas, co měl být ve šlehačce – ten už byl otevřený, když se šlehačka rozhodla, že se neušlehá a tak jsem ho tam přidala. Read the rest of this entry »

Nemáme moc v oblibě náhražky, ale někdy přijde chuť  na něco obaleného, co není zelenina, nebo něco do polévky, co není zelenina, nebo něco k příloze, co není zelenina a protože nemáme moc rádi soju, tak si občas uděláme domácí seitan, dost výhodný v tom, že je složený pouze ze dvou surovin, nemusí se nikde shánět a je absolutně jednoduchý na udělání – nezabere mnoho času a má hodně variací na další úpravu. Naložení v koření s olejem, obalení v trojobale, do polévky, do salátu, do Číny, prostě mnoho možností.

Ale co to vůbec je…. Seitan je pšeničná bílkovina, je to těsto udělané z pšenice a vody a je zbavené škrobu. Výsledný produkt je gumovitá hmota, která je velmi tvárná, dá se dobře krájet a dobře se s ní pracuje. Chuť je nijaká, jednoznačně závislá na použitém koření a následné úpravě.

Na výrobu seitanu je potřeba 1 kilogram pšeničné mouky – my ho děláme z celozrnné pšeničné přesáté mouky. Pokud se dělá z kupované mouky, tak z hladké.  A dále 500ml vody. Read the rest of this entry »

Kedluben je zase jako máku – k snídani, ke svačině, jako hlavní jídlo – škoda, že se mi špatně kombinuje s koprem. Jídlo bylo dobré, ale je potřeba ubrat z dávky v suroivnách trochu mléka. Mléko, ve kterém se vaří kedlubny se nevyvařilo tak moc, jak bych si to přála, nějak mi to čas nedovolil – špatné  plánování :-))) suroviny na bešamel byly přesné a další mléko už nezhoustlo, takže omáčka byla řidší, než by měla být.

Nejprve umýt, oloupat a dát vařit na plátky nakrájené brambory do osolené vody. Poté oloupat kedlubny a nakrájet je na kostičky. Na troše oleje – horkého, je začít mírně orestovávat,přisypat dobromysl, pak osolit a přilít mléko (lépe méně). Když kedlubny změknout, zalít bešamelovou omáčkou, kterou připravíme následovně. Do malého hrcne či

rendlíku dám máslo, přidám mouku a přidám mouku, udělám velmi světlou jíšku do které za stálého šlehání metlou přilévám mléko – celých 500ml. Pak osolím, opepřím a přidám muškátový oříšek. Vařím na mírném ohni do zhoustnutí. Nejprve je to vše po rozmíchání velmi řídké, ale ono to zhoustne ! :-))

Kedlubnu s bešamelem nechám ještě na mírném ohni povařívat – čakala jsem, že to ještě zhoustne…. a na talíři podávám s bramborem sypaným strouhanou nivou.

CIBULAČKA

Suroviny: zhruba 4 -5 cibulí, voda – 1,5l, trochu másla,  sůl, pepř, 2 lžíce lněného semínka, sušený tvaroh na posypání (lze

Cibuli nakrájím na kostičky, na troše másla jí malinko zpěním, zaliji vodou, osolím, opepřím a vařím do úplného změknutí cibule.Zhruba pět minut před koncem nasypu lněné semínko a nakonec rozkvedlám jedno vejce. Při více času a použití dvojnásobného množství cibule je polévka hustší

konzistence i sladší chuti. Sušeným tvarohem či parmazánem se sype na stole na talíř.

1 Veska | 17. června 2010 v 21:44 | Reagovat

Slintám ráno a stejně tak i večer,fakt asi k tobě jen s plným žaludkem,úplně cítím tu vůni jídla a pohody

2 Kristina | 8. července 2010 v 21:58 | Reagovat

Strasne moc sa mi paci Vas blog, receptiky, netradicny zivotny styl, aj nasa spolocna zaluba v peceni chleba doma… K cibulacke som chcela len jednu poznamku – raz v pripade takmer prazdnej chladnicky som ju varila tiez a nasla som kusok hermelinu. Pokrajany na kococky do horucej polievky ju robi uplne neodolatelnou…

3 Klára | E-mail | Web | 9. července 2010 v 10:08 | Reagovat

[2]: Moc tě zdravím a moc děkuji – to je milé !!!
Rozhodně mě moc baví péct chleba )

a s tou polévkou, souhlasím, hermelín mě nenapadl, to rozhodně zkusím. Myslím, že cibulačka má velmi vřelý vztah k sýrům, nejlépe k těm, co se trochu táhnou.

Tak dnes žádná fotka, žádné jídlo.  Byl to prostě Švédský stůl o Italských jídlech. Mísa vrtulí a k

tomu mák, cukr, máslo, niva, tvaroh, dobromysl, kečup – každému dle chuti – ale to není nic k focení, prostě nouzové jídlo při pracovním dni. Jenom kaková zmrzlina si možná zaslouží vlastní recept, protože je tak obyčejný a jednoduchý, že si zaslouží vyfotit, aby bylo hned jasný, že i takto jednoduchá, nijak extra tučná zmrzlina funguje :-)))

Bezsmetanová, není tak krémová, je v ní více ledových krystalků, ale je výtečná. Poslední troška se ještě smíchala s tvarohem umixovaným s třešňovou marmeládou a to bylo vůbec nejlepší ! :-))

Mám tedy ještě jeden poznatek ohledně zmrzliny a to ten, že všechny zmrzliny, které nejsou ze smetany, by měly  být v kornoutku.  Protože je tam větší zastoupení vody, ať už jsou čistě z mléka, nebo z ovoce a mléka, a tyto zmrzliny jsou oproti smetanové, která je krémová a studená, dost „ledové“, často ne tak příjemné na lžičku. Ovšem v kornoutku (děti si koupily za uspořené peníze 20 kusů v cukrárně a pan zmrzlinář se netvářil moc nadšeně, protože jasně vytušil, že našich 95 Kč za točenou zmrzlinu pro šest lidí nějakých 20 kornoutků rozhodně nevyrovná – taky jim je podruhé už neprodal :-))), tak v tom kornoutku, tím, že se zmrzlina nejí lžičkou, je to vynikající. Teprve teď, ve svých třiceti šesti letech jsem pochopila smysl zmrzlinových kornoutků :-)))

A to jsem si říkala nedávno, že jsme už hodně soběstační….. a ejhle – kornoutky !!!!! Tak jsem hledala hned recept a  našla takovou poloviční soběstačnost – totiž rozpůlené lázeňské oplatky, navlhčené, stočené a vytvrdlé. Ale vzhledem k tomu, že děti si dají do kornoutku jeden kopeček a sní to celé a jdou si pro druhý s druhým kornoutkem, tak to bysme asi brzy zaplakali…..

Tak pak super článek o domácích oplatkách od Farfally na Cuketkovi a hned to šimrání v břiše a chuť pustit se do něčeho nového. Prošla jsem všechny inzeráty na internetu a napsala jednomu pánovi ze Slovenska, jaká by byla cena jeho stroje na oplatky a pán si musí myslet něco o mé inteligenci a já se tímto omlouvám všem Čechům, že jim dělám na Slovensku ostudu o :-))), neboť mi napsal “  Poslať je to možné, do ČR je to myslim 5? poštovné +90? oblatkovač“ a já, která tu sedím už 13 let na kopci jsem se musela ujistit, co tím jako myslel ?, abych zjistila, že ty číslice jsou Eura. :-))) Tímto alespoň nějaká malá satisfakce pro pána s oplatkovačem , kdyby náhodou někdo nutně potřeboval dělat domácí kornoutky :-)

A protože děláme tu střechu, tak zatím půjdou děti příští týden zase s dvacetikorunou do cukrárny —– ale mám to v plánu – ty oplatky ! :-)))

1 farfalla | 14. června 2010 v 0:22 | Reagovat

jeee, tak to pozor to me tesi…. nicmene, ten recept,, co sjem tam uvadela, je jeste hodne honosny, ale mam tu asi i neco na oplatky typu kornoutkove – chudsitak snad to vyjde, dejte vedet, budem online oplatkovat

2 Hanka | 14. června 2010 v 13:03 | Reagovat

Také děláme střechu. A vy nám zmrzlinama zde děláte pořádné chutě – moje 14 letá dcerka, která rovněž pročítá vaše stránky se zaradovala, když zde viděla recepty na ně, ale brzy posmutněla, když zjistila, že vlastníte zmrzlinovač.

3 Klára | E-mail | Web | 14. června 2010 v 13:41 | Reagovat

, to je mi moc líto, fakt ! My jsme po takových strojích jako je zmrzlinovač samo nikdy nekoukali, ale protože nemáme ani lednici, ani mrazák, snažili jsme se sehnat něco, co by ochladilo především mléko, aby v létě vydrželo déle na pití – na spotřebu na sýry a máslo se prostě spotřebuje a nakonec se naskytla tato možnost z druhé ruky – značně levnější a pro účely chlazení mléka ideální – má to nádobu na 2,5 litru. Ale snažím se teď dělat zmrzlinu hlavně z tvarohu a ta by šla i jen do mrazáku a ta z mléka by podle mě šla i v těch levných zmrzlinovačích, do kterých se vloží namražená hmota a pak to jen umíchají – ty jsou kolem 500,- Jen chápu, že to nemusí být otázka ceny, ale toho, mít doma další krám Dceři se moc omlouvám

4 Hanka | 14. června 2010 v 17:17 | Reagovat

To nic, my jsme v tom horku samozřejmě také chladili bříška zmrzlinou. Jen teda byla kupovaná a bylo jí málo.
A je to přesně jak to píšete – rozhodující není ani tak cena jako spíš ten další krám. Čím jsemstarší, tím víc toužím mít kolem sebe málo věcí a víc prostoru.
A teda upřimně říkám, že život bez lednice si neumím představit. Klobouk dolů! Mražák také nemáme, ale pokud znám lidi s hospodářstvím nebo na samotách, tak bez mražáku se také neobejdou. Tedy ještě jednou – Klobouk dolů, že vy se bez toho obejdete.

5 ufa | E-mail | 14. června 2010 v 17:19 | Reagovat

Takže se jen svaří mléko s cukrem a kakaem? Jinak by se to kakao špatně rozmíchávalo, ne? Tak jen prosím o potvrzení… a pustím se do ní,i když ji zkusím jen v normálním mražáku.

6 Hanka | 14. června 2010 v 17:36 | Reagovat

Jo, ještě jsem si vzpomněla k těm oplatkům. To se dá dělat i na ohni. Dřív se tak dělaly hostie do kostela. Různě po farách ještě ty „kleště – forma“ (či jak to nazvat) jsou. Také jsem se s tím setkala ve Velkém Uhřínově v archeolog. skanzenu (ten asi máte i docela blízko) dělali tam takto na ohni právě s tím oplatkovačem něco jako palačinky a bylo to výborné.

7 Klára | E-mail | Web | 14. června 2010 v 18:59 | Reagovat

[4]: To vůbec není na klobouk dolů . Je to čistý pragmatismus a zdravý rozum , prostě mléko máme každý den čerstvé, tudíž není třeba ho uskladňovat, na tvaroh potřebujeme teplo a navíc máme sklep. Maso nejíme, takže to taky uskladňovat nepotřebujeme a jídlo máme téměř každý den červstvé, stejně tak zeleninu a ovoce. Jediné, na co by to bylo fajn je uskladnění ovoce a zeleniny na zimu, ale to zase doma okamžitě poznáme, že je vařeno z mražených potravin a nikdo to nemá rád, takže vcelku zbytečná investice ))

[6]: tak to je paráda, viděla jsem to na aukru, ale dost drahé, tak teď si uděláme kostelní turistiku ))

8 Klára | E-mail | Web | 14. června 2010 v 19:03 | Reagovat

Záleží hodně na kakau. Teď mám takové, které stačí rozmixovat i ve studeném mléce, nebo toto dokonce zvládl sám zmrzlinovač rozmíchat -není instantní. Jinak, když to nejde a mám obyčejné české hořké kakao na vaření, dělám to tak, že si odleji jen asi 2dc mléka, zahřeju, rozpustím kakao a zbytek tam dávám studený a smíchám dohromady.

Ale nejsem si jistá, jestli se povede zmrzlina z mléka v mrazáku – z tvarohu to jde bez problémů, ale zmrzlina je kompaktní v případě, že se při mražení míchá, nebo se míchá potom zmražená hmota v nějaké termonádobě – spolu namražené a tím, že je to termonádoba, se to pak neroztaje – nebo tak si to alespoň představuju. Protože pokud se to nemíchá a je to voda nebo mléka, dělá to krystalky a není to kompaktní.

9 farfalla | 14. června 2010 v 20:04 | Reagovat

jo, ty kleste a naod k tomu jsou nzas tady http://www.delikatesy.sk/ , ale to uz je vazne dost prace… minimalne pro me, jsme shcopna se spalit i o oplatkovac, a o vanocich delame tolik oplatek, ze s tim par dnu stravim, a predstava klesti a prace navic me desi… se strojem mi to pripada porad dost osobni a zvykove, ale zaroven to neni zbytecne namahave

10 ufa | E-mail | 14. června 2010 v 23:49 | Reagovat

Říkala jsem si, že to zkusím po nějaké době vždy vytáhnout,cca po hodině, promíchat, zase vrátit do mrazáku, a tak dále, než by to bylo v konzistenci tak akorát na jedení…no, uvidím, zkusím to z menšího množství, a podle toho jestli to bude dobrý, pak případně znovu…

11 Jarka O. | 15. června 2010 v 15:18 | Reagovat

Zdravím. Pokud máte blízko do Kauflandu a nezavrhujete supermarkety , tak tam mají dva druhy kornoutků, špičaté a rovné, v krabici je 30 kusů a stojí kolem 20,- Kč. Jinak já dělám zmrzlinu tak, že ve vodní lázni míchám mléko nebo smetanu, žloutky a kakao nebo jinou příchuť do zhoutnutí, nesmí vařit, jen prořádně prohřát. Na půl l mléka 4-5 žloutků. A je krásně hustá

12 Jarka O. | 15. června 2010 v 15:46 | Reagovat

Omlouvám se, přehlédla jsem, že takhle děláte vanilkovou zmrzlinu

13 Klára | E-mail | Web | 16. června 2010 v 8:18 | Reagovat

[12]: Určitě, dělám jí podle Sandtnerky, což se mi nejvíc osvědčilo – ale po ní máme pocit, že jsme po hlavním jídle je výtečná, ale hrozně sytá, proto tam píšu i ty ostatní recepty – ty jsou pro redukující Za nápad s kornoutky děkuji

14 Linda | 16. června 2010 v 21:24 | Reagovat

No, mam pochybnosti, zda jsou opravdu vubec nejake zmrzliny vhodne pro redukujici

15 Klára | E-mail | Web | 16. června 2010 v 21:36 | Reagovat

[14]: ))já nemám  pochybnosti, já mám téměř jistotu a proto jich mnoho nekonzumuju )) Ale když dětem dávám zmrzlinu z tvarohu, říkám si – je to tak lepší – nebo si to alespoň namlouvám )ale dnes – dnes přivezli rodiče jahody a já měla jednu z posledních smetan

Je tolik ředkviček, že se musí prostě spotřebovat stůj co stůj.

Tak mě napadl starý babičky štrůdl – tedy lépe řečeno – těsto na něj!

Na to jsou suroviny vždy a dovnitř prostě přijde to, co zrovna je – tudíž ředkvičky – ale i spousta jiného !

Nejprve se uhněte z mouky, tuku a vody těsto. Je velmi vláčné a příjemně se s ním pracuje. Pak se vymaže plech a polovina těsta se do něj vloží – tedy vyloží se těstem plech, včetně stran.

Těsto potírám olivovým olejem.  Na těsto se natře tvaroh, který je umixován se solí a listy medvědího česneku a také s vejcem.

Na tvaroh přijde vrstva plátků ředkviček a plátečky česneku, na česnek pak plátky rajčat, nasekaná dobromysl, posypané sušeným oreganem a zaliji třemi rozkvedlanými vejci.

Vše přikryji rozválenou druhou polovinou těsta – ekvilibristický kousek :-)

Nakonec se mašlovačkou a jedním celým vejcem koláč potře. Kdo se radoval, že je těsto bez vajec, po dojití až sem jich napočítal celkem pět :-), prostě když jsou, těžko se mi s nimi šetří :-)))) Koláč se dá péci a nechá vychladnout.

1 Jarka O. | 15. června 2010 v 15:27 | Reagovat

Báječný nápad, medvědí česnek miluju