Tak zase jedna kalorická bomba. Tentokrát velmi jednoduchá a velmi, skutečně velmi sladká. Panu domácímu moc chutnají.
Chce to mít trochu času na míchání, protože míchat by se měly cukrovinky po celou dobu vaření a to trvá cca 30 min. Potřeba je na cukrovinky pouze smetana a krystalový cukr – v poměru 1 : 1. Rozbalit zbytek tady»
Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“. Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“. Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.
A dneska trochu racionální večeře, totiž Rozbalit zbytek tady»
Jak učíte koně? Nějak to neumim. Nejsem koňák a nikdy jsem se nepohyboval mezi lidma, co koně vlastní. Nejde mi je učit, pořád mám pocit, že všechno umí, že zádrhel je jen v domluvě. Jsem přesvědčenej že ty čtyřnohý potvory mi vidí do hlavy, takže to není nikdy o nich, ale o mně. Ani vlastní děti neumim naučit jezdit na koni. Oni jezdí, což o to, ale jezdí jako já – nenaučeně. No a v sobotu jsem se ráno probudil – no dopoledne a napadlo mě, že při tak krásném počasí, než přihodím seno koňům, tak bych ty naše dva puberťáky mohl obsednout. Zkušeností s tím moc nemám, do teď jsem tu obsedal 4 huculy. Z toho jenom jeden se u nás narodil a tři jsme pořídili jako ročky. Je tomu už tedy drahně let zpátky a ani si to moc nepamatuju, tak jsem si říkal, uvidíme. Lesymu jsem věřil, je to konec konců moje miminko a Jurášek se u nás sice nenarodil, ale dle jeho chování měl jemnýho, citlivýho a láskyplnýho majitele.
A tak, když se děti ptaly, jak to vypadá v televizním studiu, nebylo nic jednoduššího, než říct, „bafněte foťáky“ a můžem zkusit natočit obsednutí Jury a Lesyho. Byly nadšené a vůbec nevadilo, že jeden foťák je na odchodu a druhý už téměř odešel. Navíc každému funguje jen něco. Katka tu má ve fóru moc hezký výměnný inzerát, totiž, že vymění sedlo za foťák. Já bych taky tedy měl jedno sedlo, kdyby někdo měl ty foťáky dva. :). Vzhledem k tomu, že je to kožený dětský westernový sedlo, na kterým se moc dobře nejezdí, tak slibuju, že by vůbec nevadilo, kdyby ten kompakt byl taky menší a já taky nebudu koukat vyměněnýmu koni na zuby.
Prosinec 2014 v místnosti při snášení knížek z půdy:
Jidáš: „To je neuvěřitelný, kolik lidí si tu knížku už koupilo, no teď nebudem radši nic dělat, to bysme ještě nedej Bůh, museli platit daně, ale po Novým roce půjdeš třeba do Hezkýho rána, abysme taky udělali nějaký to PR ne, nějakej pocit, že se něco děje ne ?. “ Smích, aby bylo pochopeno, že to byl žert.
Klára: „Co je to Hezký ráno?“
Jidáš: „To je jedno, já netušim jak se to jmenuje, ale takový to, co jde v televizi, byl tam Hugo – Hromas, něco tam vařil“.
Klára: „No, to určitě. Zaprvý na to není nikdo zvědavej a za druhý nikam nepudu.“ Zcela vážně.
Úterý 3.2. 2015 odpoledne telefon:
Jidáš: (2x zvednutí hlavy) „kdo volá“? Rozbalit zbytek tady»
Poslední sladký článek nebyl pouze sladký, ale byl přímo přeslazený. Plný cukru, šlehačky, tuku a mouky, tedy všeho, co by měl obsahovat skutečně jen ojedinělý recept. Někdy je třeba pustit do těla trochu více energie a pak je zase třeba takový recept malinko kompenzovat. To je tedy právě dnes. Rozbalit zbytek tady»
Často se stává, že někoho odradí jakýkoli tvůrčí proces pouze proto, že nemá vhodné náčiní, resp. myslí si, že nemá vhodné náčiní a není tedy možné tvořit. Ale opak je většinou pravdou. Řezbář obvykle pracuje s dlátem, ale lze použít i nůž. Jsou tací, co se nepustí do činnosti dříve, než budou mít doma sadu dlát. Pak jsou ti, kteří po shlédnutí obrázku toho, kdo pracuje s nožem okamžitě praví, „Proboha, proč si nepořídí dláto?“. A pak jdou ti, co vezmou nůž, zkusí to a případně si dláto koupí. O šťastlivcích, kteří nejprve dostávají motivační dary, aby se pustili do čehokoli, co je důležité pro dárce, o těch nemluvím, to je kapitola sama pro sebe :). Rozbalit zbytek tady»
Rok 2015 u nás započal, dá se říci, zcela tendenčně. Je tu zima. A pomalu se blíží duben, tedy pracovní špička, tedy zaječí úmysly. Touhu po odjezdu na jachtu, s koňma kamsi bez návratu, případně pan domácí pokukuje po padáku na půdě a mě jímá hrůza. Jsem moc ráda, že můj menší padák je prodaný a nečeká tam na horší časy, případně na to, až povyroste Kvído. Zatím došlo vždy k vystřízlivění dříve, než se jakákoli akce uskutečnila. Nabízí se otázka, proč by to mělo vadit mě, ale odpověď je vemi jednoduchá. Poctivě jsem absolvovala všechny rodinné aktivity a jsem to právě já, kdo zařídil negativku na kluzáku a koně, který reaguje na myšlenku, dostal i se sebou ze srázu do potoka. Pevně doufám, že tuto tendenci letošní rok také zachová a já se na pokročilá kolena nebudu učit třeba s kitem.
Vloni jsem to hodně zanedbala, ve víru knížky jsem opomněla mnoho zahrádkářských aktivit, ale Petra, moje dobrá duše mě letos nenechává na pochybách, že to napravíme. Zakládá velikou praktickou zahradu a bezelstně mě pečlivě informuje o svých plánech, což zase ve mě vyvolává potřebu zasít celer – už je nejvyšší čas!, vzír rýč a skočit do skleníku a foliáků a tuším, že tady zase pan domácí otáčí oči v sloup a pevně doufá, že nadšení vyšumí dříve, než dojde k akci (většinou je k ní v určité fázi nezbytně potřeba).
A tak před tím, než najdu truhlíky a půjdu na ten celer, doporučuju Rozbalit zbytek tady»
Sandor Ellix Katz – říká vám to něco? Pokud přidám ještě jméno Zuzka Ouhrabková nebo Zkvašeno, natuty budete doma. Sandor Ellix Katz, fermentační fetišista, jak sám sebe označil, desítky let žijící v kooperaci s virem HIV, narozený v USA v židovské rodině s běloruskými kořeny. Jeho dřívější život se váže k New Yorku odkud však odešel do komunity v Short Mountain v Tennessee. A právě Katzova kniha Wild Fermentation vyšla v češtině v nakladatelství Grada pod názvem Síla přírodní fermentace. Zuzku Ouhrabkovou jsem nezmiňovala bezdůvodně – kdo jiný by totiž byl povolanějším pro překlad takové knihy, než autorka stránky „Zkvašeno„.
Pro ty, kdo pečou z kvásku nebo běžně vyrábějí fermentované mléčné výrobky bude část knihy velmi dobře známá, nicméně jsou zde i jiné kapitoly, pro mě především zajímavá část o domácích octech, na které se letos chystám. Sándor Katz píše o výrobě různých octů různých druhů, přesně tak, jak se mi to bude v létě hodit. Rozbalit zbytek tady»
To se tak někdy přihodí, že se naskytne hodně šlehačky a je třeba ji zpracovat. Jeden den je koprovka a šlehačková bábovka, druhý den, poté, co jsme shlédli „Díru u Hanušovic“, mimochodem výborný film, kde se však většina scén plyne kolem jídla, bylo třeba zpracovat další várku. A protože jsme již dlouho nebyli v cukrárně, udělali jsme si večerní páteční cukrárnu doma.
Dobrý šlehačkový odbyt (místo sněhové náplně) zajistí kremrole z listového těsta. Výhodou je malý obsah cukru, neboť v kremrolích se u nás vyskytuje pouze jako ozdoba, uvnitř ho netřeba a těsto je cukru prosté.
Pravda je, že jsou potřeba kovové trubičky na upečení, ale jinak velmi rychlý moučník. Kremrole jsou následovány žloutkovými větrníky s dvojbarevnou šlehačkou a hlavně a především tmavým odpoledním dortem, jehož výhodou je zase menší množství tuku, neboť dort neobsahuje krém. Jedná se o nadýchaný piškot s dvěma druhy šlehačky. Rozbalit zbytek tady»
Celozrnný chleba je normální. Máme mlýnek a děláme především celozrnný chleba. Většinou kombinace pšenice a žito. Někdy málo hydratovaný, někdy hodně. Někdy přidávám bigu, někdy přidám hladkou mouku, semínka, jak se chce. Ale teď mi padlo po dlouhé době v obchodě oko a vollkornbrot fit and slim. Nemám novoroční předsevzetí, fit ani slim asi už vyloženě nebudu, ale mám ho ráda. S tvarohem, s vejci natvrdo, s hermelínem, několikavrstvý.
Nabádat dělat doma tento šrotový chleba je ode mě trochu medvědí služba, protože v obchodě si člověk koupí za necelé tři pětky pět tenkých krajíčků, kterých si váží a vydrží mu dlouho. Nicméně jsou trochu zhutnělé na můj vkus. Doma si člověk zcela bez práce – nebo fakt jen s troškou, upeče skvělý šrotový žitný chleba, je ho natotata kilo, všichni chtějí bílý tousťák, kaiserky, rohlíky a buchty, takže mi vydrží fakt dlouho a kde je fit and slim? Nikde. Ale dá se to nakrájet a zamrazit po pěti plátcích :)
Takže jdem na to, nic, ale fakt nic v tom není. Stačí mít doma žito a mlýnek. Ale…. bacha, jde to i bez toho. Stačí mít dokonce sekáček na ponorný mixér nebo stacionární mixér, případně mlýnek na kávu nebo na mák, který se dá maximálně povolit. Jde totiž opravdu jen o to, zrno trochu rozbít. Žádná mouka, ani krupice, ale prostě a jednoduše velmi hrubě našrotované zrno. Rozbalit zbytek tady»