Tento článek je pro mě utrpení, neboť hrubě apeluje na mou trpělivost. Protože se stále, i přes článek o tom, jak vytvořit kvásek, přes diagram, jak s kváskem pracovat a jak používat stále dokola, i přes samotné kváskové recepty, stále vyskytují dotazy ohledně toho, jaký kvásek ještě lze použít, jaké časy dodržet, kdy už ho vyhodit, rozhodla jsem se, že udělám autentický miniseriál o mém kvásku. Neucítíte ho, neuslyšíte bublání, ale můžete si vybrat, který kvásek je podobný tomu vašemu a jak s ním případně naložit.
Základní kvas
Celý projekt začíná 31. července večer, kdy vyndavám z chodby kvas po předvčerejším pečení a byl ještě nasycen moukou. Následující galerie ukazuje tedy tento kvásek, na další fotce zasypaný žitnou moukou, na další je ráno po noci v místnosti v letní pokojové teplotě a samotný chléb. Část kvasu odebírám a nechávám stát v bandasce na zemi v kuchyni.
startovací kvas 31.7.
po přidání žitné mouky
ráno po celé noci v pokojové teplotě léta
Dobrý chléb, přesto, že je na kvasu voda
Následuje tedy 1.8. pečení chleba – dvě velké cihly do formy. Kvas stále stojí na podlaze v kuchyni, již od večera, kdy byl přiživen a to až do 3.8. dopoledne. To beru bandasku, ve které je kvas zvěčněn na prvním obrázku. Má na sobě zakalenou vodu. Tu vylévám a pod vodou se skrývá kvas – obrázek druhý. Přimíchám žitnou mouku a nechám do večera, kdy se mi ale nezdá, že je ještě správně nakvašen, neboť netopím a kvas začla oživovat až dost pozdě a tak přimíchávám znovu žitnou mouku a nechávám do rána. To je obrázek číslo tři, jak vypadá kvas po noci kvašení, když byl před tím podruhé přiživen. Rozbalit zbytek tady»
Konec srpna je, stejně jako ostatní srpny, velmi hektický. Mnoho fazolek, mnoho dýní, mnoho kečupu, mnoho milých návštěv :).
Našeho Huga začal bolet zub, a že tedy pojedeme k zubaři. Statečně si nechal píchnout injekci. Neplakal. Ale pak si vzpomněl, že to první tahání minule díky zánětu dost bolelo a tak spolupráce skončila. Rozhodně nám po injekci sdělil, , trhat už ne! Náš shovívavý zubař, který je asi často přítomen spadávání ega hrdých rodičů na své méně statečné děti, než si představovali, tedy nechal Huga dýchnout trochu rajského plynu, ale v momentě, kdy mu sundal masku, Hugo se na něj podíval a pravil zcela jasně a racionálně “ trhat ne“. Toto se opakovalo několikrát a my tedy naznali, že Hugo bude jistojistě po tatínkovi a jen tak lehce se o racionální vědomí nenechá připravit.
Já si ho ještě zkoušela koupit různými nabídkami – snažila jsem se o nějaký výhodný obchod, vysvětlova zarputile na lavičce, že to bude doma bolet, on vytrvale poslouchal a přikyvoval, a když jsem se vždy po výkladu zeptala, “ tak půjdeme tam?“, zaznělo jen jednoznačné „ne“. Doma pak každému sdělil, že injekci už nechce, trhat taky ne, ale dýchat, že půjde. :)
Dnes tedy jen velmi obyčejné zeleninové jídlo, které mají rády děti. Pokud se dělá s předstihem 12 hodin, stihne dýňové pyré v chladu ztuhnout a lze ho krájet na kostky. Pokud se připravuje přímo, jednoduše se nandá horké.
Na dýňové pyré je třeba krásná, šedivo modrá dýně „Crown prince squash“, která je vnitřkem velmi podobná dýni Kabotche. Jé méně moučná než Hokaido a je velmi dobrá. Samozřejmě lze použít i dýni jinou. Dýně 2200 g. Dále je třeba 1 hrnek tapioky, sůl, 4 lžíce tymiánu, trochu pepře, 3 hrnky vody. Na sekaná rajčata pak cibule, včetnězelené natě, rajčata, sůl, pepř, trochu oleje, pálivá domácí namletá feferonka, dle potřeby cukr. Rozbalit zbytek tady»
Nevím, zda máte stejnou zkušenost, ale člověk něco vyzařuje a to něco nabádá k tomu, aby mu návštěvy kladly tytéž otázky. Pět a více let tomu zpátky se u nás stále dokola točilo jedno téma – co ty děti, až vyrostou. A my stále dokola odpovídali – uvidíme :-). Zda je dvanáct let už vyrostlé netuším, v každém případě je to více než sedm a stále to tak nějak běží samovolně, den po dni, zda se schyluje díky našemu životnímu výběru k nějaké katastrofě u našich dětí netušíme, ale právě na talíři ještě není. Pod tlakem diskuzí typu – budou nesocializované, společnost je semele, ty se vám poděkují….. se tedy upřímně neprobouzíme a neuléháme v děsu, co přinese ráno, případně večer, i na ty diskuze docela slušně zapomínáme, ale přijdou na mysl v takových momentech, jako je tento, kdy se Ester zcela nekompromisně rozhodla, že se musí začít učit francouzsky. Uf. Jakýkoli jiný „běžný“ jazyk by neměl být příliš velký problém, ale francouzsky umím jen “ jsem divoká nebo domestikovaná cuketa“, co mě naučili známí vloni, od Jentl “ jsem do tebe blázen“, což jí naučila Eliška a od Báry “ mám rád + cokoli se naučím“. A tak jsme od Marušky, která si od nás občas bere zeleninu, učí právě francouštinu a právě je na mateřský, domluvili soukromé lekce. Na zahradě v létě, po skype v zimě, tak zní domluva a malý vzkaz pro pesimisty – možná půjde naplnit režim městského dítěte i na samotě, pokud si to tedy naše nesocializované dítě po dvou hodinách nerozmyslí, případně Maruška :) a pokud se do toho nevloží další tři děti, že chtějí taky :).
Dnes využití suroviny zbylých, totiž uvařených fazolí, které jsem nespotřebovala do jídla minulého. Na pomazánku je třeba tedy uvařených fazolí, jakýchkoli, pomazánka pak kopíruje mírně barvu fazole. Já měla malé bílé kombinované s velkými červenými a tudíž je výsledný produkt mírně narůžovělý. Fazolí téměř plná miska o objemu 500 ml. Dále dvě lžíce olivového oleje, 70 g strouhané cukety, sůl, dva stroužky česneku.
Návodu snad ani netřeba. Všechny suroviny se dají do misky a rozmixují do hladka ponorným mixérem. Vzhledem k tomu, že mám olivový olej se silným citronovým nádechem, při použití běžného olivového oleje doporučuji přidat ještě pár kapek citronové šťávy.
Pomazánka lze mazat přímo na celozrnný chleba, másla netřeba, případně na pita chleby.
Stavíme doma stavbu. Jsme hodně nebudovatelští – nemáme rádi jakékoli stavění, opravování, budování, ale tato stavba je tak důležitá, že se nedalo nic dělat. Řekla bych, že to bude hodně vtipná stavba :). Kdykoli pan domácí staví, tak se kolem toho není radno příliš motat a tak jsem s dětma vytřídila knížky a vůbec nevím kam s nima. Beru jakoukoli radu. Knihovna knížky nechce, antikváři jen lahůdky, aukro fotit, vkládat a chodit s tím 7 km na poštu je nad mé síly a tak co děláte s knížkama, které byste rádi, aby opustily váš život? Rozbalit zbytek tady»
Lichořeřišnice je nejen krásná letnička, pikantní zelenina, ale také hodně zajímavá bylina. A právě jako bylina nás bude hodně zajímat. Drogou lichořeřišnice jsou semena, květy, listy a také šťáva. Šťáva z lichořeřišnice větší – šťávu lisujeme a užíváme vnitřně – na záněty horních cest dýchacích, při chronických zánětech plic, záněty močových cest. Já osobně lisuji tím způsobem, že rostlinu rozmixuju ponorným mixérem a pak vylisuji čím to lze. Po celou dobu vegetace lze sbírat nať, listy a květy, po dozrání pak semena. 
Lichořeřišnice obsahuje silice, isothyokyanát benzylnatý, draslík, bílkoviny, olej a látky, které se vylučují především močí a plícemi. Z toho také plyne, že její hlavní účinek je v oblasti ledvin – tady je široké spektrum působnosti. Droga působí na stafylokoky, streptokoky, escheria coli, salmonely a podobný účinek v menší míře se projevuje i u dýchacích cest. Je to jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik. Rozbalit zbytek tady»
Lidské touhy se neuvěřitelně rychle mění. Možná se nemění touhy, jen prostředí a člověk na něj musí velmi rychle reagovat. Běh u mě začal před několika lety proto, abych utekla na chvíli z chalupy. A protože nešlo utéci na doslech, to by bylo k ničemu, stal se z toho denní, poměrně zásadní rituál. Neběhám rychle a ráda běhám dlouho. Jenomže letos tento důvod padl, neboť děti to myslí s tím, že budou běhat se mnou, zcela vážně. A tak jsem si včera řekla, počkejte, já vám dám. A šli jsme na osm kilometrů. Po šesti jsme se blížili domů a já tasila zbraň – půjdu ještě nahoru jeden kilák a pak zpátky. Oni, že ne, že už jsou unavení. Juchůůů, zajásala jsem v duchu. Ale když odbíhám, Jentl se otočí, a že jde taky. No a když jde Jentl, tak musí i Kvído. A tak mám zase průvod. Jenže po kilometru jim asi naběhly endorfiny nebo co, začaly mávat ručičkama, a že tohle je teda bezvadný, že teď se jim běží tak lehce, že by to běžely klidně ještě hodinu. Schizofrenní situace – když takhle malé děti v naprosté euforii běží a úplně upřímně je to baví, volají že už nehtějí běhat krátce, jen dlouho a zároveň vědomí toho, že už asi nikdy nebudu sama :-) Rozbalit zbytek tady»
Mnoho komentářů přinesl článek „chlebová motivační na duben„, který snad dosáhl cíle, kvůli kterému jsem ho sem dávala, a to podpořit ty, kteří si nejsou zcela jistí, aby viděli, že každý někdy začínal, že lze skočit do všeho a postupně se s tím vyrovnat a další cíl – totiž na jednom místě si vybrat pro sebe nejlepší recept, nejlákavější fotku. A tak přidávám druhý motivační článek – tentokrát štrúdlový. My doma máme moc rádi štrúdl podle receptu mé babičky, který není ani tažený, ani listový, je to takový rychlý, křehký závin.
Suroviny na něj jsou následující : 250 g másla, 420 g mouky celozrnné pšeničné, 12 lžic vody. Nic jiného. Vše se smíchá, těsto se rozválí a naplní klasickou náplní pro štrúdly, potře svrchu máslem a dá péci. Klasická náplň: jablka, moučkový cukr, skořice, rozinky naložené v rumu, strouhanka.
Pokud potřebuji nasytit rodinu na déle, rozhodně se ubírám ke štrúdlu kynutému, pokud si chci hrát, dělám si doma listové těsto a závin listový, případně závin z těsta podpořeného pivem.
Ovšem klasikou základní, která dostala nový rozměr po ukázce Rachada, je jednoznačně štrúdl tažený. Na tažený štrúdl dávám vždy nejdříve do mísy cca 400 ml vody, 3 vejce, sůl, asi 50 g oleje, trochu octa a tolik mouky, aby vzniklo pěkné, hladké, jemné a nelepivé těsto – na toto množství ostatních surovin je to většinou ke kilu mouky. Mouku lze vzít jak hladkou, tak celozrnnou, ovšem z hladké mouky vznikne skutečně hodně tažený štrúdl, z celozrnné to bude vždy o něco horší s těsta táhnutím, chuťově však vynikající. Náplň stejnou, jako je nahoře. Rozbalit zbytek tady»
Máme za sebou náročný den – třetí ze čtyř narozenin. Vstávání na pátou, cestu vlakem do Pardubic, cestu na lodích v totálně mělké Chrudimce – díky Bohu, neboť po loňské vodě s dvěma dětmi na lodi, po obratu do Orlice a po tom, co jsem včera byla nejsilnější lodí – já, po druhé v životě vzadu a na háčku s Hugem – po tom, co se přiblížily vrbičky, děkovala jsem Bohu za podstav. Nemám ráda takovou zodpovědnost. Jsem ochotná následovat pana domácího jako jeho háček třeba do rozvodněného Dunaje, ale se čtyřletým dítětem v lodi mi bohatě stačí absolutní podstav Chrudimky. Však mi to Hugo na té krátké cestě hezky odplatil. Po necelé čtvrt hodině pádlování se otočil a zeptal se, jestli může na chvilku přestat, že už je unavenej hrozně, a že hned u toho dašího vodopádu mi pomůže, protože bych to sama nezvládla. Pak už jen stačilo, aby mi dítě známých zcela vážně oznámilo, abych si dala pozor, že před námi je pařez – podotýkám, že to byl pařez stromu, co měl asi tři metry v průměru a nevidět ho, případně najet do něj, by byla už známka stoprocentní demence, ale já se neurazila :-)) Rozbalit zbytek tady»
Dnes splňuji včerejší slíbenou – totiž použití poloviny těsta na briošky. Upekla jssem si včera brioškové housky na zeleninové burgery a zároveň se zbavuji části kadeřávku a zelených fazolek. Tento letošní nezmar využívám k vytvoření výborných karbanátků. Kdo by řekl, když vidí zelený dlouhý lusk, jaký z toho může být dobrý karbanátek :).
Na dnešní večeři je tedy třeba: 650 g kadeřávek, 450 g zelené fazolky, 450 g celozrnná mouka pšeničná, 400 g strouhanka, 4 vejce, sůl, tři stroužky česneku. Na oblohu pak cibule, domácí kečup, okurka, rajče, hořčice.
Kadeřávek vložíme do osolené vody a uvaříme, stejně tak zelené fazolky, kterým ořízneme kraje. Vyndáme z vody, procedíme, rozmixujeme ponorným mixérem nebo přepasírujeme. Přidáme zbytek všech surovin a vytvarujeme pěkné karbanátky. Vložíme do rozpáleného oleje a osmažíme. Housky pak už plníme dle chuti.
Tak konečně došlo na koupi tenisek z vánočního cukroví. Jsou moc hezký, jedinou nevýhodu mají, že mi nejsou, ale to je jen malý nedostatek, který lehce napravím. Jediný rozdíl od běhání předtím a nyní je ten, že teď se ke mně přidaly dvě prostřední děti. Kdo máte doma osmileté a desetileté dítě, neudělejte stejnou chybu v myšlenkovém pochodu, jako já. Nemyslete si, že půjdou jednou a pak je to přestane bavit. Nepřestane! Nemyslete si, že oni jdou běhat s vámi, opak – vy jdete s nimi a vlajete za nimi a to desetileté vám dává docela zabrat, a když už fakt nemůžete, popoběhne sto metrů a vrací se vesele zpátky, z lesní cesty to bere nahoru nad cestu a na pařez a zase sto metrů vpřed. Vedle vás běží ta osmiletá, v o tři čísla větších teniskách a už šest kilometrů vám něco bez zastavení vypráví. A pak vám řekne, jak je to bezva, že běháme stejně rychle! Úá, přemýšlím dnes celý den, kdy budu chodit tajně běhat, abych jim při tom přiznaném běhu stačila. Rozbalit zbytek tady»