Měli jsme doma já, pan domácí a Eliška bouřlivou debatu, když přišel tento komentář. Nejen, že jsme se vrátili do školních let, zavzpomínali na mléčné svačinky, kdy ve čtvrtek byl termix – čokoládový, ovocný s šíleně růžovou barvou nebo nejméně chutný vanilkový, ale Eliška prohodila -“ Chlap a zkouší dělat termix?“. Byla to genderově zcela nekorektní poznámka a vydržela nám na debatu na docela dlouhou dobu. Pan domácí se tvrdě postavil za, „Samozřejmě, to je přeci výzva ne? Něco zkoušet a zas a znova a zase. „. Eliška se nedůvěřivě dívala a korunu tomu nasadil film „Last night“ kde se manžel vzbouzí ve dvě v noci, jde si udobřovat manželku a udobřuje jí tím způsobem, že jí pozve do kuchyně kde jí posadí na barovou židli a uvaří jí pozdní večeři. Tak to nám pak vydalo na ještě delší debatu:)) Eliška pak vyrazila s dětma na návštěvu nahoru na chatu, kde byl zrovna náš španělský aupair, který tam měl další tři kámoše a Eliška šla dělat možná sociologický průzkum, jak je to s těmi vařícími chlapy ve dne v noci a já se pustila do večeře i termixu. Termixový článek teprve přijde, potřebuji pilovat :), ale dnešní cuketový je možné udělat neprodleně. Je to osvědčená metoda, jak změnit trojobal a přitom udělat rychlé a dobré jídlo. Rozbalit zbytek tady»
Když jsme se před patnácti lety přistěhovali sem na kopec, navštěvoval nás hodně často náš kamarád Ondra a po celotýdenní práci v obchodě si k nám jezdil pro bonusy typu popálenin několikátého stupně, když dával s panem domácím na střechu lepenku, docela dřinu v lese, v chalupě i před chalupou. A za možnost takového pěkného relaxu nám jako úspěšný podnikatel vozil dobroty, které tady kolem neseženeme a kdybychom je náhodou sehnali, tak bychom na ně asi zase neměli. Takže to byla taková hezká a milá reciprocita :). A jednou z těch lahůdek byla pomazánka ze slunečnicových semínek s bazalkou.
Jenomže Ondra už má svojí rodinu a nejezdí tak často :-) a když se sejdeme všichni, oddáváme se konzumaci mnohem jednodušších a mnohem více objemných jídel. A tak nastala doba, udělat si pomazánku sami. Stačí k tomu kvalitní mlýnek na mák, slunečnicová a sezamová semínka- vyloupaná!, sůl, olivový olej, slunečnicový olej, pepř, citronová šťáva a jakékoli bylinky a voda.
Vyloupaná slunečnicková semínka, spolu se sezamem umeleme na mlýnku na mák, přidáme vodu – velmi opatrně, abychom pomazánku nepřelili. Přiléváme postupně a zároveń mícháme, dokud nemá pomazánka hezky příjemnou, stále všeak hutnější konzistenci. Rozhodně nemá téci. Pak osolíme, opepříme, přidáme trochu olivového a trochu slunečnicového oleje – oboje dle chuti a nakonec zakapeme citronovou šťávou.Do pomazánky můžeme vmíchat jakékoli byliny. Ta dnešní je s tymiánek, lze však přimíchat čerstvou bazalku nebo oregano. Pomazánka je velmi dobrá na chleba s rajčetem.
Na zahradě je poslední rybízový keř a tak je třeba vynikající mák proložit ještě občas rybízem, aby se mák nepřejedl :). Takže dnes jen mřížkovaná rychlovka. Na těsto je třeba klasický křehký recept mé babičky, totiž 7-14-21. Nejméně je cukru – 70 g, pak 140 g másla a nakonec 210 g celozrnné přesáté mouky. A na tento poměr jeden žloutek, trochu citronové kůry a malinko vanilky. Osobně vše dělám minimálně v dvojité dávce.
Všechny suroviny smícháme dohromady a těsto necháme chvilku odpočinout. Pak si oddělíme třetinu, kterou použijeme na mřížky. Dvě třetiny dáme do vymazaného plechu a to tím způsobem, že těsto navlhčenou rukou roztáhneme po plechu s vyšším okrajem. Na těsto pak vložíme nádivku, která je udělaná z tvarohu, moučkového cukru dle chuti, žloutku a navíc, s dvěma hrnky čerstvého rybízu (na 750 g tvarohu 2 hrnky rybízu, ale je třeba podle kyselosti rybízu a své chuti) a také s 40 g kukuřičného škrobu, případně vanilkového pudingového prášku. Vše rozmixujeme. Na tvarohovou vrstvu položíme mřížky a již ničím nepotíráme. Dáme péci na 180°C a hlídáme. Krájíme až vychladlé.
Pan domácí ještě doposekával a tak dnes jely děti do knihovny na francoužštinu sami s Eliškou. Ohromně se těšily. Byl to prý báječný den, všichni na ně byli milí. Na poště si měla Ester vyzvednout balíček, ale neměla s sebou občanku, protože jí nevlastní a Eliška taky neměla občanku, protože jí nenosí. Tak prý stačí řidičák. „Ten mám“ – vyhrkla Eliška šťastně, ale než paní přinesla kýžený balíček, zjistila, že nemá. K čemu taky? Tak ukázaly obě paní za přepážkou kartičku do vzp a balíček máme doma :). Usměvavý řidič autobusu se přepočítal o lístek, Hugo si přinesl domů knížku „Učíme se číst“, kde některá slova nahrazují obrázky. Hned na louce jsme si otevřeli první stránku a ve větě “ a pak si dupla ….. a obrázek nohy v pruhované ponožce“ Hugo četl – a pak si dupla na ponožku!. A pak mi taky vyprávěl, že si chtěl hrozně moc koupit megafon!!! Uf – nekoupil. A taky každý, kdo ještě než otevře dveře auta, poté, co k nám dorazí, ještě než chce pozdravit, má nahrnutou krev do hlavy a má tendenci nejprve ze všeho trochu si zanadávat, tak pro ty všechny dobrá zpráva. Dnes k nám dorazil velmi hezký gabriolet a jeep to rozhodně nebyl. Nebude to cestou, bude to rukama! :-) Rozbalit zbytek tady»
Jak tady tak Eliška hledá práci ve Francii, napadlo mě, jak to, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že bychom měli zcela regulerní oupair? Jasně, peníze, pak taky nějaké ty zásady, možná by asi taky neměla kde bydlet, možná by jí bylo trochu zima, ale je to celkem zajímavá volba, jak se děti co nejjednodušeji naučí cizí jazyk. Uvažuju, co bych vyplnila do kolonky – potřeba drobná pomoc v domácnosti… :) Asi by mi ani nevadilo, na rozdíl od francouzských domácností, kdyby byla kuřák, nevadilo by mi, kdyby za měsíc zmizela, ale bylo by fajn, kdyby nebyla moc hezká:). Kvůli dětem smozřejmě. Rozbalit zbytek tady»
A jsme zase u toho. Jakmile napíšu veganské knedlíky, většina lidí bude mít 
hned po přečtení nadpisu kopřivku. Ale ruku na srdce, komu někdy nechybělo doma mléko a vejce a zrovna potřeboval udělat knedlíky? A tak jeden vymyšlený a řádně odzkoušený recept na knedlíky. Bez pachuti, nemdlé, velmi dobrá alternativa.
Potřeba je 250 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, 3 tvrdé rohlíky, sůl, ždibíček droždí, 125 ml vody, polévková lžíce hrašky.
Nejprve je třeba nasypat do mísy mouku, přidat opravdu ždibíček droždí, asi dvacetinu kostičky. Zalít vlažnou vodou, rozmíchat droždí v troše mouky a nechat chvíli odstát. Jakmile naskočí kvásek – těsto se malinko zvedne, přidat sůl, hrašku a nakrájenou housku. Vše řádně uhníst, ovšem pozor, těsto nebude zcela tuhé, bude malinko řidší.
Následuje kynutí, běžné, jako u klasických houskových knedlíků a po vykynutí – vyválet dva knedlíky na pomoučněném vále. Nedrží úplně tuhý tvar, ale ani se nerozlezou. Vložit do vroucí, osolené vody a vařit cca 35-40 minut. Následuje už jen vyndání z vody a nakrájení nití.
Kdysi, když mi bylo asi šestnáct, jeli jsme z hor a v autobuse se vyprávěl vtip: „Vojáci, na koně! Já nemůžu, já mám vlka! Tak na vlka!“ a já se sice smála, ale musel mi až pan domácí vysvětlit, co vtip znamená. A pak jsem na milého vlka na douhá léta opět zapomněla. Jenomže, když máte aktivní a schopnou občasnou děvečku, totiž Elišku, může se vám stát, že v přítomnosti návštěvy za vámi přijde vaše čtyřleté dítě a tiše vám šeptá do ucha “ Kláro, já mám vlka!“. Já na něj nevěřícně koukám a v hlavě mi pracují mozkové závity, co tím myslí, že tím asi nemůže myslet, co tím může myslet. „Co že máš?“ „Že mám vlka!“ a protože jsem stále vypadala asi konsternovaně, začne mi, už vůbec ne tak tiše, jako zcela natvrdlému posluchači, který už měl dávno konat a nikoli nevěřícně zírat, důrazně vysvětlovat “ No, že mě bolí prdelll!“. Pořiďte si oupair, která jedno dítě doučuje francouzsky, druhé naučí, co je to vlk, třetí naučí dokonale punkovou písničku, nechává jí chladnou pan domácí, není náročná a kdykoli je připravena sníst cokoli, co je poblíž. Jenže druhá Eliška není! :-) (mimochodem, právě shání práci oupair ve Francii, tak si tak představuju, až přijede někam jako oupair, jak s ní budou moc spokojení, minimálně, než zasedne k prvnímu jídlu:-)
Bláhově jsem si myslela, že srpnem to končí, ale to jsem zapomněla na loňské září, kdy všechno dozrává, vše se musí zavařit, všude máku jak naseto a dozrávají dýně. A tak letos se konečně dostávám k receptu na výbornou špagetovou dýni a špagety z ní. Je to opravdu velmi zeleninové jídlo, proto ten, kdo není zvyklý na čistě zeleninová jídla, lze si přimíchat i těstoviny pšeničné.
Potřeba na toto jídlo je rozhodně špagetová dýně, rajčata, pórek, sůl, pepř,olej, olivový olej, tymián a hlavně zelené fazolky. Nahoru pak strouhaný sýr. Všeho dle vlastních potřeb a chuti. Rozbalit zbytek tady»
Uf, to jsem si oddychla, že je to hotový. Na tuto knížku jsem se moc těšila a pevně doufám, že potěší všechny milce vaření ze zeleniny. Je to soubor o 173 stranách. Váhala jsem dlouho, jakým způsobem recepty řadit, ale nakonec vyhrálo to, co nejvíce vyhovuje mně a totiž, řazení přímo podle zeleniny. Tento způsob hledání v zeleninové kuchařce, zdá se mi býti zcela nejvhodnější.
Recepty jsou opět psány jako čisté vařivo, bez obrázků a vyprávění, ovšem kliknutím na každý nadpis, okamžitě se člověk ocitá přímo na webové stránce, kde je již tedy recept rozšířen jak o fotografie konečné, tak o obrázky z průběhu vaření. Soubor je opět vytvořen tak, aby šel nejen smysluplně tisknout, ale aby fungoval především na 6″ čtečce a na jakémkoli pc, který má nainstalovaný pdf prohlížeč.
- Kdo tedy chce číst o druzích zeleniny, co obsahují, na co si dát při koupi a sběru pozor
- Vědět, jaké suroviny jsou důležité při práci se zeleninou
- Jaké je důležité náčiní
- Pročítat samotné recepty, které jsou přímo z té které zeleniny
- Mít soubor velmi pragmaticky srovnaný a používat ho přímo v kuchyni a při informační nouzi si jedním klikem na název receptu otevřít daný recept na webové stránce již v plné, vybarvené kráse i s fotkami
Stačí si stáhnout novou e-knihu – Zelenina z Kopce …Soubor ke stažení zde, na straně s e-recepty.
Zelenina je ohromně pestrá a inspirující a samozřejmě i tento soubor bude průběžně aktualizován o nové a nové recepty. Přeji tedy nám všem, ať se daří v další zeleninové vařící činnosti.
Když člověk jí ve společnosti a odmítne maso, případně vejce či mléko, případně cukr, lepek, stále je situace taková, že okolí nejprve hodnotí, posléze soudí. Většinou nejdríve padne otázka – a proč ne? Pokud je vyslovená odpověď “ protože jsem celiatik, diabetik, mám alergii na vejce, mám nařízenou bezmasou dietu, alergii na laktózu, příliš mnoho cholesterolu“, většinou se na tvářích okolí objeví porozumění a ihned nato soucit. Jiná situace nastane, pokud člověk odpoví, že danou potravinu nejí zcela dobrovolně, protože nechce. Odmítám rozebírat jakékoli dobrovolné důvody k nejezení čehokoli, spíš se přikláním k tomu, aby člověk dříve, než odsoudí recept, jenž má v názvu slovo „rostlinná“, aby se zamyslel, zda pokud by se nedej Bože dostal do jakékoli kolonky z první kategorie, zda by nebyl takový recept pro něj přínosem a dal mu jednoduše šanci – aby tedy nepřišlo to automatické hodnocení a odsouzení:).
A tak po majonéze klasické, následované majonézou mléčnou, přichází majonéza zcela rostlinná. Předkládám ten nejlepší recept, který se mi podařilo vytvořit a posléze mnohokrát zopakovat. Je to majonéza rychlá, stejně jako klasická, jen s tím rozdílem, že je třeba mít k dispozici půlku vařené brambory.
Postup je tedy velmi jednoduchý. Stačí si připravit: 1/2 vařené brambory, 2 vrchovaté kávové lžičky hrašky, 3 kávové lžičky hořčice, 50ml vody, 50 ml oleje, sůl, pepř, případně okurku, cibulku Rozbalit zbytek tady»
Jsou chvíle, které zkouší mé životní nastavení. Pokud něco chci, chci to většinou hned. Netuším, zda tuto vlastnost navíc podporuje základní nastavení, totiž to, že jsme žena, nicméně snažím se to měnit. Pilovat svou trpělivost a velmi mi v tom pomáhá pan domácí, který netuším, zda i jemu v tom pomáhá základní hardware – totiž – že je muž, ale na rozdíl ode mě, má rád věci promyšlené, do posledních bodů funkční a realizované až po době vyčekání, nikoli po prvotní nadšené myšlence. V naší rodině jsem já startérem, pan domácí motorem. Ovšem po těch mnoha letech, stává se nezřídka, že motor začne ignorovat startér. Ten nastartuje a motor nenaskočí. Rozbalit zbytek tady»