Archive for the ‘Nezařazené’ Category
Stalo se vám někdy, že jste si strašně, ale strašně přáli být Němci? :-) Celkem neobvyklé přání, zvláště v Čechách. Na mě to ale padlo! V této oblasti totiž nemáme šanci a Němci to vyhrávají na plné čáře. Ptáte se v jaké? Je to jazyk. Němci totiž, když napíší list papíru a napíší ho Češi, tak se v podstatě v ničem neliší, krom toho, že jeden je česky a jeden německy samozřejmě, ale …. Němci použijí nespočetně nebo i se to dá spočítat, více velkých písmen jak my. Prostě jejich podstatná jména začínají na velké písmeno, a když se kromě čtyř dětí, malého hospoářství, velmi nenáročného ale velmi zásadového manžela, běhání a pečení vánočního cukroví stane vaší vášní „krasopis“, kde největší důraz je kladen právě na písmeno velké, přijde vám to prostě líto! :-) Zjistíte to hned jak listujete kuchařských sešitem jedné z praprababiček, kterou jste nikdy neviděli, neznali jí a v důsledku zvláštní vlastnosti generace našich rodičů – totiž jejich nevoli k historické sentimentalitě se toho ani mnoho nedozvíte. Část je psána německy, část česky a to máte okamžitě obrovskou chuť upéci právě ten německý recept :-). A protože píšu ráda, je mi to líto, že nepíšu tak hezky a tak jsem se do toho pustila. Není to příliš složité, vzpomínám na období, kdy začal táta chodit na japonštinu do ÚKDŽ a během té velmi krátké doby co si zašel se učit mě stihl nakazit touhou po nejdůležitějším umu na světě, totiž umět japonsky – a já podlehla dříve, než to u něj vystřídalo něco jiného a doma se učila ka, ki, ku, a jak se píše chryzantéma. Read the rest of this entry »
Stále si říkám, ne ne, letos to bude, jako když jsme se před 14ti lety přistěhovali a žádná zima nebyla – tedy zima ano, ale sníh ne. Letos to bude ono. Skoropodzim až do Vánoc, pak dětem trochu nasněží, tak na týden, pak novoroční obleva, pak nic a pak ještě větší obleva hromniční. Zatím to jde, nicméně, Vánoce se blíží a tak přichází na řadu „Vánočník“ – je to podobný soubor jako bábovečník, pečivovník anebo tvarožník, ale vánočník má obzvláště pikantní název. Je to takové vyjítí vstříc pravidelným čtenářům tohoto blogu, za které jsme vděční, jejichž návštěvnost nás dost mile překvapila a kterým bychom chtěli vyhledávání co nejvíce usnadnit. Vkládám ho už teď, protože perníky, perníčky a cukroví na Vánoce musí mít dostatečný předstih, u nás ani ne tolik, aby se rozleželo, ale aby se stihlo znovu upéci to, co se už stihlo tajně sníst. A tak s dostatečným předstihem vkládám sbírku dosavadních receptů na Vánoce a každý letošní tam automaticky přibude.
Máte rádi vánoční pečení? Už není kam spěchat, nekupujeme dárky a tak je spousta času a chuti užít si to vánočně hezké. Letos přibude jistě nějaké vizovické a máme i slámu, tak možná i nějaké ozdoby. Navíc —- navíc Elišce skončila v Praze povinná práce a bude tu trávit mrazivý prosinec v kurníku, který už je částečně zateplený, díky slovenskému Karolovi, jenž do něj přijel otestovat spacák. Otestoval a tak příště nepřijede, protože ho bude muset vyměnit za nějaký lepší :-). A protože přijede Eliška, bude i spousta času na pečení a pojede nám to jak na drátkách a protože potřebuju nový běhací tenisky, protože ty aktuální mají trochu po zenitu a Eliška zaplatit zdravotní pojištění, tak jsme si říkali, že ten kdo nepeče rád vánoční cukroví, už vůbec by na to nesháněl celozrnnou mouku, domácí máslo, domácí vejce , kvalitní kakao, tak ten má jedinečnou nabídku ho ochutnat. Že bysme ho letos třeba i zkusili trochu udělat navíc. Ale je potřeba ozvat se brzy, protože jak se to dozví pan domácí, tak už možná nebude mít kdo to cukroví péct :-)) Zjistili jsme s Eliškou, že to lze posílat i poštou jako „křehké“ nebo lze udělat speciální předvánoční předávku v Praze. Tedy nikoli my, ale Eliška, což je docela dobrý důvod, jak se blíže seznámit s naší děvečkou :-)) Tak jsem to dala do prodeje ze dvora a uvidíme, jestli budou tenisky a stát bude mít díky Elišce na zdravotnictví :-). A ještě bonus – protože toho měsíčku je fakt dost, tak jako bonus – ke každé várce cukroví, vánoční balení sušeného bioměsíčku.
S dovolením Jany uveřejňuji kompletně nafocený návod na domácí sýr bez syřidla. Znám recept na výrobu domácího taveného sýru pomocí prášku do pečiva a to z toho důvodu, že jsem kdysi sháněla v malém množství tavící sůl na sýr, pro výrobu sýra taveného. Malé množství bylo minimálně 25 kg a protože nějak podvědomě jsem už tehdy neměla o taveném sýru, potažmo o tavících solích příliš valné mínění, 25 kg bylo opravdu na zkoušku mnoho. A tak jsem si pečlivě přečetla složení tavících solí a zjistila, že jedna z nich není nic jiného, než prášek do pečiva. Zkusila jsem. Sýr se krásně natavil a a zůstal natavený podobně, jako bolševický taveňák. Tvrdý obdélník taveného sýru. Jistojistě tam těch solí patří více, aby z toho bylo jemně mazlavé „Lipno“. Problém je ten, že chuťově je sýr celkem štiplavý, ať dělám tavený z čerstvého či dobře vyzrálého a tak jsem postupně od „tavení“ upustila.
Proto mě tedy zaujal recept Jany, která dělá totéž, nicméně místo prášku používá sodu, kteřážto do tavících solí nepatří a navíc místo sýru tvaroh. Trochu skepticky jsem si řekla, že se do toho pustím. Tvarohu je hodně, mléka také. Tak jsem to zkusila jednou, podruhé, potřetí, počtvrté…. a vždy to bylo výborné. Pak jsem recept nadiktovala Heleně, která má kozy a ta ho udělala z kozího. Prý je to z kozího spíš taveňák, ale prý také moc dobrý.
Tedy – výsledný produkt připomíná a to velmi – supermarketové tvrdé sýry určené na smažení – takové ty levnější. Je velmi, ale velmi podobný neekologickým plátkovým sýrům, takovým, které jsou každý zvlášť zabalené. Chápu, že průmyslově vzít kilo tvarohu, určité množství mnoha druhů solí, chvíli vařit, nalít do formy a šmidlik – je mnohem ekonomicky výhodnější než nechávat zrát a ošetřovat tvrdé sýry. Ovšem na druhou stranu, v domácím provedení je výtěžnost sýru mnohem menší než při výrobě sýra klasického. Což ovšem zákonitě nemusí platit pro výrobu průmyslovou. To je příliš tenký led, na který bych se nerada pouštěla. (Chlorid vápenatý…. atd. atd.) Read the rest of this entry »
Je tu neděle a tak je čas na nějakou malou, pro většinu asi pravděpodobně zcela jasnou hádanku. Není to tak dlouho, co jsem viděla krátké video o tom, jak malé děti ve škole nedokáží rozeznat různé druhy zeleniny. Byly to sice děti, sice americké děti, sice je to dost daleko, aby nás to tížilo, ale nezadržitelně se to blíží asi i k nám a tak je čas se jen nesmát, nedivit případně nežasnout, ale čas od času si pohrát s vlastním úsudkem. Postupně se zlepšovat ve „zbožíznalství“. Pouze podle vzhledu, ty děti taky nemohly ochutnat :-).
Je asi evidentní o jakou surovinu se jedná, možná i ne, není však už tak jednoduché určit druh a tak se ptám, co to je?
Jsme doma milci sýrů. Máme svou krávu a je tedy jasné, že sýry máme především a hlavně svoje. Sýrař samouk prochází několika fázemi. U mě to byla fáze nadšenecká, kdy jsem sehnala veškerou možnou literaturu a četla a četla. Poté jsem si sehnala nejjednodušší cestou syřidlo a sýřila a sýřila. A po deseti letech se dostávám do fáze třetí. Prošla jsem deseti lety praxe formou pokus-omyl. Celkem neomylně už dělám obyčejné domácí sýry, které jsou sice stále vlastními originály, ovšem pokud bych si psala z každého sýru záznam, pravděpodobně by se mohly stát i opakovanými originály .-). Na 
to jsem ale do teď neměla náturu.
Časy se však mění. Usazuji se nebo co. Sýry mě nesmírně a hodně baví a tak se vrhám do třetí fáze s nadšeneckou prvotní euforií, ale zároveń s deseti lety zkušeností a praxe v pokusech a omylech :-). Mám objednáno a něco už i vypůčeno- zatím meziknihovní výpůjčkou 15 titulů o sýrech od roku 1909 až po dnešek, mám připravený foťák na ofocení, jsem natěšená a budu se se svými nově nabytými vědomostmi a zkušenostmi poctivě dělit – budu se sdílet .-)
Další věc, která mě k tomu přiměla byla komunikace s panem Dolomitem – s prominutím jsem si tak Milana soukromě pojmenovala. Je to virtuální partner do diskuze, který byl tak hodný, že si se mnou vyměnil více než malé množství mailů, zodpověděl mi vše, na co jsem se ptala, dělá sýraře v Dolomitech a jeho rady byly více než cenné. Vzala jsem si je k srdci a první, co jsem na své nové sýrové cestě udělala je to, že jsem se rozhodla nebýt konzervativní a používat to co používám jen proto, že to používám a poohlédla jsem se po jiných produktech, které jsou v první řadě zásadně bližší našemu přesvědčení, neboť nejsou vyráběny z žaludků dosud sajících telat. A já používala pouze a jen právě takové syřidlo, protože jsem byla celkem pohodlná měnit zaběhnuté. Mám plnou podporu pana domácího a kreditní karty, o kterou se stará on, protože já bych jí záhy ztratila :-) a dnes začínám prvním dílem, totiž základním vybavením. Read the rest of this entry »
K podobnému tématu se vracím podruhé a je velmi vhodné, postavit si oba články vedle sebe. Tedy dnešní a také ten první.
Po delší době jsem si tedy zase otevřela Masanobu Fukuoku, protože po návštěvě Janky a Ondry se u nás doma rozvinula dost zásadní debata ohledně mulčování a permakultury. To je ale natolik rozsáhlé téma, že potřebuje mnohem větší přípravu a publikované myšlenky pana Fukuoky, které se věnují jídlu jsou natolik zásadní, že předbíhám téma permakultura a přírodní hospodaření a pokračuji v načaté debatě ohledně potravin. Read the rest of this entry »
Podojit nebo si koupit mléko z mlékomatu či od farmáře, přijít domů, pasterizovat, případně zchladit a nechat v širokých hrncích stát, aby se vysrážela smetana. V malém množství to jde, ale při 20-50 litrech za den, když je venku horko, všechno hned kysne- člověk je nadobro odkázán na to, že konzumuje kyselé mléko a máslo si nadále kupuje, nebo ještě dělá sýry, ale o smetaně si může nechat jenom zdát a čeká na zimu. 
Ne tak, když sežene ve staré stodole obrovskou starou odstředivku, která má úžasný název- „Diabolo“, člověk je nadšený, točí klikou a smetana se odděluje a doma je veselo. Do té doby, než 50 let stará odstředivka, zákonitě na místech lehce orezlá, nepochytí do svých občasných škrábanců věci, které tam nechceme a pak se přihodí, že smetana sice stále teče, ale automaticky infikovaná a s dobrým máslem je konec. Read the rest of this entry »
Díky Radkovi a Jessice se k nám po pár letech dostala opět „kefírová houba“. Dávám do uvozovek, protože pan domácí neúprosně tvrdí, že to nemůže být „houba“, ale o tom později :-). O pár let starší a o čtyři děti chytřejší, což je dost důležité, jsem hotova si tento poklad nyní hlídat mnohem pečlivěji než kdysi. Zároveň ale zase začal kolotoč zjišťování toho, co je to skutečně kefír, co že je to ta „houba“ a jaká je nejlepší příprava. Na internetu koluje ve velmi podobné verzi několik návodů. Např. wikipedie, jejíž výklad je nejvíce podobný tomu, který jsem posléze našla v Domácím Vševědovi praví, že Kefír je kvašený nápoj původem z Kavkazu a také z Tibetu. Nejčastěji se při jeho výrobě používá ovčího, kozího a kravského mléka a „kefírového zrna“ – se zrnem už souhlasí i pan domácí :-). Původně byl podle wikipedie kefír vyráběn v kožených vacích, které byly zavěšeny u vchodu, a když kolem někdo šel, zaklepal na vak, aby mléko zůstalo smíchané s kefírovými zrny.
Podle Domácího Vševěda je pak kefír – kyfír nebo kyppe – kvašený nápoj, neboli přirozeně peptonisovaný produkt z kravského mléka, obvyklý na Rusi a připravovaný v novější době ve větších nebo lázeňských městech evropských jakožto nápoj lehce stravitelný a živný, který předepisuje se často rekonvalescentům. Pohříchu kefír obyčejným způsobem připavený mění rychle svou povahu, takže jednak jen tři dny je poživatelný, jednak účinek jeho podle postupu kvašení každého dne je jiný. prvního dne působí prjímavě, nejlepší je dvoudenní a třídenní již vyvolává zácpu, starší však zejména v teple se rychle rozkládá a jen v ledu ještě dá se zachovati. Read the rest of this entry »
Tato ořechová buchta je velmi jemná, je trochu zdlouhavější v tom, že se dělá sníh a teprve do sněhu se vmíchávají ořechy- ovšem vzhledem k tomu, že mám tento týden za sebou už asi pět pokusů na makronky- každý je lepší a lepší, ale ta noha…. tam zatím prostě není a když byla noha, byla zase makronka nízká a rozpláclá, tak mě nějaký sníh v buchtě nemůže vůbec rozhodit. K makronkám už začínám přistupovat jako k chlebu z kvásku- cena za trpělivost, tudíž dokonalá makronka není v mé režii a musím prostě jen péci a péci a jednou to klapne a od toho okamžiku už to poklape na vždy :-)). Navíc mi pan domácí koupil sedlo, já se sice bez sedla cítila skvěle, jako hrdina, ale kobyla chudinka trpěla, protože bez sedla, když to jeden neumí, jsou otěže fakt jediné, co člověk může chytit jako madlo a ty bohužel na druhé straně končí v hubě koně, což má za následek, že je člověk sice hrdina, ale za cenu likvidace citlivosti koně. Dvě děti jsme dali na hlídání našemu oper, co se vrátil ze sběru oliv, pozvali ho na degustaci naší výhry z Provence nature a pak mu vrazili dvě děti. Byla to paráda !
No a tak, když člověk takhle hezky sportuje :-)), tak dá koni jako bonbónek tvrdý chleba a sobě si upeče pěkně ořechovou buchtu Je na ní potřeba : 4 vejce, 190g cukru, 1/2 prášku do pečiva, 200g oleje,150g vlašských ořechů, tři kapky esence hořké mandle, 250g celozrnné pšeničné přesáté mouky, 125 ml mléka, lžíce kakaa. Read the rest of this entry »
Bylo to k večeři, bylo to celkem zdravý, celkem dobrý, celkem sytý. Dalo se to za tepla i za studena. Co to je? Ta fotka k tomu prostě svádí .-)
